Autor: Sára Sára   12.4.2016 v 19:47

Envya..........no právě. jak jsme doma samy......tak je to šílený , taky jen bulím.......už si připadám jako chodící troska....

a proto jsem se rozhodla,že prostě do práce půjdu.....a snad to nějak zvládnu, kdyby to šlo tak už jdu zítra.....takže tě chápu....protože ten mozek prostě nějak trochu otupit musíme.

Tak snad bude zase lépe!

Drž se...... 

Autor: HaRo   12.4.2016 v 19:51

Ahoj holky, většinu z vás už tu vůbec neznám a nepročítám.  Omlouvám se. Nějak  jsem nemohla, když už mám doma  "ťuky  ťuk" zdravou Julinku. 

Ale stejně nejde zapomenout. Je mi poslední dobou moc smutno.  Dneska jsou to přesně dva roky, co se Kubíček narodil (den předtím bez známého důvodu v bříšku umřel). Moc na něj myslím a chybí mi.

Doma to moc rozdmýchávat nemůžu, když kolem mne leze rozkošná holčička  ... Jsou si tak podobní.  Už by tu asi běhal, povídal a hrál si ...   

Potřebovala jsem si jen postesknout ...    

Přeji všem mnoho sil, zdraví a lásky. Ať k vám přijdou miminka, která zaplní vaše náruče. Je to pak úplně neuvěřitelný pocit.   Opatrujte se.  Pa       Hanka.R  (HaRo)

Autor: kotrbelinka   12.4.2016 v 21:38

Ahoj holky, super ze nastoupite do prace je fakt ze pomuze uz z toho jde vycitit ze ste silne!Kazda z nas to nezvladla nastoupit ♡ ale je fakt se zalezi hodne na kolektivu a kdyz je super tak pomůže. HaRo ja cetla I tvuj pribeh a je super ze doma uz mas cacorku ktera ti dela radost a Kubicek vas urcite hlida! Ircins tak jak to slo?A vy ostatní holky?

Autor: Babouk   13.4.2016 v 10:05

Práce vám určitě pomůže, já bych tehdy taky nastoupila, ale byla jsem ještě na rodičovské a v práci stejně nebylo místo. A po pohovorech jsem nechtěla chodit, na to jsem psychicky vůbec neměla.

HaRo, to co jsi napsala, mě pěkně rozbrečelo. Vím, že to bude bolet až do konce života, ale jako by mi to doopravdy došlo. Je super, že máte Julinku a je zdravá, ale Kubík si ten smutek zaslouží. Taky občas myslím na to, co by všechno už ty mé 2 děti dělaly.. Synovec je taková živá připomínka mého druhého (po dceři) miminka, měli jsme se sestrou stejný termín. Když měl před nedávnem rok, taky mi bylo smutno. A zase 2 spolužáci mají miminka podobně stará, jako by byla naše Marika. To budu hodně smutnit v létě - ne že bych teď nesmutnila:-) Přeju hodně štěstí a co nejmíň starostí.

Autor: Babouk   13.4.2016 v 10:11

"nové" holky tady - pardon, že to tak píšu - tady je odkaz na sdružení, jejich leták nám dávali v porodnici, třeba pomůže. Možná znáte.. http://prazdnakolebka.cz/

Autor: Nikol   13.4.2016 v 10:32

Ahojte holky, urcite nam pomuze navrat do prace,ako citam tak skoro vsechny nastupujeme 1.5. Urcite prideme na ine myslienky a coskoro sa budeme tesit z dvoch carek na testu :) my sme uz tento tyden zacali skusat :) sice vubec nevim ci mam ovulaci,nebo ne...ale v podstate to ted ani neresim. Som rada,ze sa po takych tazkych chvilach dokazeme s partnerem milovat. Holky drzte se,vim ze je to tazke ale musime jit dal!

Autor: Jaana   13.4.2016 v 10:46

Ahoj HARo, to co se stalo, půjde pořád s námi, celý život. A když už se snažíš koukat dál, tak ti to zase někdo připomene. Člověku to je líto, jeden drobek kolem leze a breptá a přitom víš, že toho druhého si už nikdy nepohladíš. Hlavně jak je prďolka zdravá a dělá vám je radost.

Jestli sem ještě někdy nakoukneš, měla bych otázku...Jak dlouho tě doktoři nechali , když jsi čekala malou, až do termínu? nebo si tě hlídali v porodnici...a rodila jsi normálně nebo císařem? Málokdo- spíš žádná tu nezůstane až do konce, potom co se znovu zadaří, já bych jen chtěla vědět, jak to probíhalo ke konci těhotenství. (i když to stejně asi záleží na doktoru a na okolnostech). Přeju ti hodně štěstí a jestli se tu někdy mihneš a napíšeš pár řádků, budeme rádi. J.

Autor: Irčins   13.4.2016 v 15:57

Ahoj holky,

tak včera mi odebrali 23 vajíček, nechali jsme jich pět oplodnit vlastní silou a ostatní injekcí. Dneska jsem tam volala a z těch pěti se to povedlo pouze jednomu a dále se vyvíjí a z těch 18ti se jich dobře vyvíjí 10 a dvě jsou prý někde v inkubátoru. Takže mám prozatím 11 vyvíjejících se vajíček... Připlatili jsme si i jejich celodenní monitoring, aby byly pod kontrolou a ne jen vizuelně jednou za den... prý je to dobré hlídat pro možné budoucí komplikace, že se tím vyvarujeme skrytých změn. 

Včera mi bolelo břicho jako čert a také ledviny. Dneska už je to lepší, ale nafouklá jsem stále. Nechala jsem si napsat neschopenku, protože si myslím, že je načase začít opravdu koukat na sebe a ne stále na práci. Beztak nás o víkendu čeká transfer a pak už doma být musím. Zítra si mám zase volat, jak se vyvíjí a kolik jich "přežilo". Prý to vypadá dobře a nemusím se bát. Pokud bude to přirozené stejně dobré jako některé z těch injekčních, budeme mít s přítelem dilema, které z nich si nechat zavést... Já bych byla pro to injekční, protože danou spermii navíc geneticky zkontrolovali, kdežto u toho přirozeného to prostě vyhrála ta nejsilnější. Přítel je pro opak. Tak nevím...

Takže teď odpočívám a je to v půli týdne docela nezvyk.  Jako bych měla vůči kolegům v práci výčitky, přitom po tom, co mám za sebou, bych nad tím měla mávnout rukou. Jenže když si vzpomenu, jak tam v pondělí kolegyně zase pokašlávala, že na ni něco leze a bolí ji v krku, tak bych byla blázen, abych se v takovém prostředí pohybovala byť jediný den. Beru Prednison, který navíc snižuje imunitu, do toho si zavádím tablety Utrogestanu a jsem ráda, že u toho mohu být doma.

Přeji vám krásný sluníčkový den, všem posílám sílu, naději a víru, že bude jen a jen dobře.

Autor: Babouk   13.4.2016 v 17:14

Ircins, to jsou super zprávy, napiš zase, jak se to vyvíjí. A užívejte si klidu doma. 

Já mám za sebou ultrazvuk, videla mimco krásně ve 3děláme, vše v pořádku a mel se cile k světu. Je to kluk. Zvykem si na to od začátku jsme si mysleli, že to bude kluk, ve 13týdnu to ještě nebylo jisty, ale podle nějakého priznaku na 70% holka. Tak uz jsme spíš mysleli na holčičí jména, a bum je to kluk. Ale asi je to dobře, že je to tentokrát naopak. A budeme mít doma páreček. Další kontrola za necelé 3 týdny, velký ultrazvuk.