Autor: Babouk   22.4.2016 v 10:56

Dnes čtu dobré i špatné zprávy. Irčins, to je parádní, moc mě to dojalo. Kdy se budete brát, už jste o tom přemýšleli? Elis, to přijde:-) Když jsem byla těhotná s dcerou, tak se mě přítel ptal, jestli chci mít svatbu a já řekla, že těhotná ne. Před těhotenstvím jsem tak trochu čekala, kdy mě požádá o ruku, ale dítě pro mě bylo důlěžitější. Taky už jsem jednu svatbu za sebou měla, tak mi na tom nesešlo. A brali jsme se, když bylo dceři 2,5 roku a bylo moc hezký, že tam byla s námi jako družička. Tak ty jednou budeš mít malého družbu:-)

Sáro, to mě moc mrzí. Musí to být strašně těžké, když v takové situaci nemáš někoho, kdo tě podpoří a ještě zažívat dvojnásobnou ztrátu. Ale na druhou stranu, pokud za tebou nestál teď, zřejmě by to nebylo v životě jiné.... A s dítětem potřebuješ hodně opory. Nicméně je mi to fakt líto. Časem to všechno přebolí a po takovémhle zážitku tě jednou čeká něco opravdu krásného, věř tomu. A to štěstí s miminkem mít budeš, jen s někým, kdo bude ten pravý.

Kristo, je mi to líto....

Autor: Jaana   22.4.2016 v 11:03

Irčins, to muselo být krásnééé. Takže přece jen už jen samá pozitiva...Ten tvůj chlap má fantazii, originální. Kam se na to hrabe prstýnek v šampáňu.Jak to čtu, hned bych se znovu vdávala- ale jen za stejného chlapa. Moc ti to štěstí přeju a tímto to určitě zdaleka nekončí....

Já byla tenkrát do roka a do dne co jsme se poznali těhotná a hned se začala plánovat svatba. Kolikrát jsem mu říkala, že se mě vlastně ani nezaptal, jestli ho chcu a koukej, budem spolu šťastně příští týden 14 let.  Tenkrát se ve 22 vdávat bylo, jako že už jsi skoro poslední stará panna na vesnici. Jo jo, to byly bezstarostné časy.

Autor: Krista   22.4.2016 v 11:05

Holky, moc dekuju.. Přečetla jsem si celou diskuzi, a konečně jsem se odhodlala sem napsat... Neni to snad ani možné, kolika z nam se neco podobného stalo, i když se to nedá srovnat s tim, když jste miminko donosily až do termínu. Je mi to hrozné lito a připadá mi to jako nespravedlnost, ze s tímhle budeme muset uz cely zivot žít. Našeho Andilka mam porad před ocima, neni minuta, kdy bych si na vse nevzpomnela, porad to mam vse před ocima :(

Autor: Jaana   22.4.2016 v 11:28

Kristi, až teď tě čtu. Dnes se nám toho tady nějak nakupilo..Jedna dobrá zpráva střídá špatnou.                                                                                                                           Pořád se stávají tragédie, které by se stávat neměly a ani dnešní doktoři tomu nezabrání a mnohdy nemají vysvětlení. Ztráta miminka bolí a určitě bolí všechny maminky stejně. Kolikrát si říkám, kolik takových smutných osudů je, kolik holek se s tím pere samo. Ty už jsi byla taky za půlkou, nastaly komplikace nebo ultrazvuk? Ach jo, kdyby měl člověk možnost všechno změnit..Je mi to líto.

Autor: Krista   22.4.2016 v 11:44

Jaana, taky si říkám, jak se v dnešní době tohle jeste muže dít... Ta bolest asi nikdy neprejde, jen doufám, ze ji čas trochu zmírní.. Ja mela bezproblémové tehotenstvi, nebylo mi ani špatně. Ale tvrdlo mi břicho uz asi od 15tt, tak jsem akorát mela magnezko a víc se šetřit. No a uz v neděli jsem se necítila nejak dobre, ale vlastne mi nic nebylo, jen jsem cítila nějaké napjate bříško. V pondeli na Velikonoce me šílené začaly bolet kyčle a přidala se teplota. V úterý rano jsem vstala, a cítila trochu mokro, tak mi to nedalo a jela jsem do porodnice. Tam se mi pomalu vysmali, ze mam virózu, když me bolí klouby a mam teplotu. No ale nakonec, ze si me tam teda nechají, aby vyloučili tu plodovku. Cely den jsem jim dávala vložky skrz tu plodovku a vse bylo OK. Jen uz me bolelo i v zadech, bedra. Vecer uz se bolesti stupňovaly, ale primářka mi řekla, ať to zaspím, ze jsem nemocná. Asi za hodku na to jsem sla na záchod a vyšel ze me veliký kus nějakého krvavé ho hlenu do zachodu, což jsem rekla sestře, a ta ze se přece nebude hrabat v zachodu. Říkám OK, jen jsem chtěla, ať to vidíte. Za chvíli jsem sla na záchod znovu a uz jsem krvacela. Tak sestra, ze teda zavolá primářku. No a uz se potvrdila na vlozce plodovka a ja mela kontrakce. Následoval převoz do jiné nemocnice, kde mi až do dalšího dne kapackama zkoušeli zastavit kontrakce. Což se bohužel nepovedlo, a narodil ve středu vecer úplně zdravý chlapeček, ale jeste moc maly :( mela jsem ho v náruči a plakala.. Pak me uspali a udělali revizi.. No a pak dorazil přítel, chlapečka nam opět dali, ať se s nim muzeme rozloučit .. No a za par dni další revize ... Omlouvám se, ze jsem se tak rozepsala, ale nejak mi to nedalo...

Autor: Irčins   22.4.2016 v 11:50

Kristo neboj, časem to trošku poleví, teď je to pro tebe hodně čerstvé.... Já jsem sem poprvé napsala už z nemocnice, protože jsem o tom potřebovala hned s někým mluvit. Byli tam doktoři, psychologové, ale to není jako když máš odezvu od někoho, kdo si prošel tím samým... Každé miminko je obrovská ztráta a nezáleží na týdnu těhotenství, tohle se nedá dávat na váhy. Jediná bolest navíc je ta předporodní, to je fakt, ty bolesti se skoro nedaly snést... 

Autor: Nikol   22.4.2016 v 11:55

Ahoj Krista,

Moc ma mrzi co sa ti stalo. Tych pripadov kazdym dnom pribuda a ja si tiez stale dookola kladiem otazku jak se tohle v dnesnej dobe muze stat. Navic si svojho chlapecka drzala v naruci,obdivujem ta za to,ja by som to nezvladla. Posielam ti vela sil na toto narocne obdobie aby si to zvladla. Mne ubehli vcera presne dva mesice po porodu mrtveho chlapceka v 39tt. Mame za sebou prvy mesic snazeni ale ziadne tehu pocity nemam,takze to skusime znovu zase dalsi mesic. Navic mam este 8 dnu do menstruace a take to sialene kazdomesacne testovani uz nechcem opakovat. Predtym ako som otehotnela som testovala kazdy mesic a vzdy prislo jenom sklamani. Takze ted to delat uz nebudem.

Autor: Irčins   22.4.2016 v 11:55

Kristi, vím, že se to nedá vrátit, ale postup doktorů v té nemocnici mi nepřijde moc profesionální... Měla jsem svůj předchozí příspěvek rozepsaný, takže jsi napsala dříve, než jsem mohla zareagovat na tvou poslední zprávu. Je mi jasné, že jsou situace, které asi nemůže nikdo předvídat, ale mám pocit z toho, co píšeš, že měli jednat odpovědněji... Je mi to moc líto.

Autor: Krista   22.4.2016 v 12:03

Nikol.. Moc me mrzí co te potkalo, a moc ti přeji, ať se brzy zadari a mas své miminko konečně u sebe. Jiný lék na tu bolest snad ani neni... No ja ho vidět nechtěla, hned když jsem porodila, jsem křičela, ať mi ho neukazuji, ze nechci.. Pak za mnou přišla jedna moc hodna doktorka a ptala se me, jestli jsem si jistá, ze bude lepší se rozloucit.. Tak jsem tedy souhlasila. Mam i fotky a otisky nozicky a rucicky. Nejhorší na tom je, ze za mnou přijeli rodiče, kteří jsou jako mi nejlepsi kamarádi.. Protože přítel nemohl. Takže ten den tam byli se mnou a pak svého prvního vnoucka taky viděli :( no a vecer s přítelem jsme byli aspoň pul hodiny jako rodina, všichni tři pohromadě ;( Irčins, ja si taky říkám, ze postup v te nemocnici byl šílený, porad si říkám kdyby jednali jinak, kdyby jednali dřív... Ale nic uz mi Andilka nevrátí...