reklama

Kdy se začít snažit po porodu mrtvého miminka a nasledné revizi dělohy

Založila: Miriam, 09. 02. 2014, 11:58

Vložit nový příspěvek

  • Lenkazub Vloženo 23.09. 2018, 13:38 Reagovat Kotva

    Dobrý den. Tak i já se bohužel přidávám... Nám umrel po 18-ti dnech náš Ondrášek. Narodil se předčasně akutním cisarem v 30+5 kvůli špatným prutokum. Byl sice malinký (1170g)ale moc šikovný. Dýchal si sám a začal pěkně prospivat. 11.den po narození se vše otočilo... Objevilo se u něj krvácení do mozku 4.stupne. Nikdo tohle už nečekal. Během dalšího týdne jsme zazivali jen samé hrůzy od doktorů. Vždy jsme za malým šli s nadějí že se to zlepší a dostane se z toho ale z toho nás hned doktoři vyvedli. Každým dnem se horšil a 18.9.2018 5 minut po půlnoci vydechl naposledy. Byli jsme u něj do posledního vydechnuti. Ten den se mi ulevilo, že už se netrápí, ale teď si teprve začínám uvědomovat že už není a nikdy nebude. Že ho neuvidím vyrůstat. Přemýšlím zda jsem někde neudělala chybu že se to muselo stát... Je mi hrozně. Ještě jsem to ani nedokázala říct našemu synovi který je teď prvnacek. Nevím jak to vezme. Na bráchu se moc těšil. Všude hlásil že bude mít bráchu. I ve škole už hlásil že má bráchu v nemocnici a že až bude vetsi tak si ho přivezeme domu.... Jak mu to mám říct? Nedokážu mu to říct aniž bych se u toho nerozbrecela. Nechci ho trápit ale vím že bych mu to měla říct. Tento víkend je po dlouhé době kdy jsem doma aniž bych musela jet do Prahy za miminkem. Cítím hroznou prázdnotu. Nevím co mám dělat. Jen sedím, ležím a přemýšlím. Nemám teď smysl života. Bojím se jít ven aby se mě lidé neptali...tu prázdnota snad trošku utlumi až dalsi těhotenství ale po císaři prý hned otěhotnět nesmím.. Uvidím co mi řekne dr po šestinedělí a také máme jít s přítelem raději na testy do Podolí aby se vyloučili genetické vady. Ale pan primar říkal že to s dalším miminkem vidí pozitivně... Tak snad má pravdu.

  • Irča Vloženo 25.09. 2018, 00:12 Reagovat Kotva

    Je strašné, co teď prožíváš a přála bych ti, aby si mohla mít, co nejdřív miminko, které by tu bolest trochu zmírnilo. Přeji hodně síly tobě i tvé rodině.

  • Janina Vloženo 04.10. 2018, 20:34 Reagovat Kotva

    Reakce na [1099748]: Leni, myslím, že tvoje pocity jsou jako přes kopírák jako ty naše, akorát nám ostatním už čas tu bolest lehce obrousil. Taky jsem se bála vyjít mezi lidi, ty pohledy, ale stejně tě to (bohužel) nemine. Koukni se na web "prázdná kolébka"je to strašně smutný, ale mi to pomohlo (v uvozovkách) to vědomí, že nejsem jediná koho taková hrozná bolest potkala (ve svém okolí nikoho neznám). Přeji ti hodně sil a ať je ta bolest brzy za tebou.

  • Ivous Vloženo 09.11. 2018, 13:45 Reagovat Kotva

    Lenkozub je mi to moc lito! Nam umrel Vitek jeste pred porodem v 36tt, stejny problem. Kvuli spatnym prutokum jsem chodila do Podoli na kontroly, ale lekar se rozhodl jeste pockat. Jeste ten samy den Vitek zemrel. Pote tez akutni cisar. Strasne jsem si vycitala, ze jsem lekare nejak neukecala a nevyndali ho ten den dopoledne, kdyz jsem v Podoli byla na te kontrole. Ale asi to tak melo byt... Jak pise Janina, uz to obrousil cas. Uz to neboli tak do morku kosti. Mela jsem tehdy tedy jen 3leteho syna. Tesil se a spatne snasel, ze v nasem okoli zrovna jeho kamaradi miminka - sourozence - meli. Hned jsem mu to rekla, jak jsme prijeli z porodnice. Tenkrat to vzal jako fakt. Spis se k tomu vraci nyni, uz mu je 6 let...vic o tom premysli, proc bracha umrel. Urcite to nebude jednoduche, preci jen uz je skolak. Ale mluvit s nim o tom. Me uplne prekvapi nas starsi, jak se k tomu vzdy po case vrati a povidame si o tom. Treba nyni na Dusicky. Me se podarilo otehotnet 13mesicu po cisari. Ja musela tedy na IVF, chybi mi oba vejcovody kvuli 2 mimodeloznim tehotenstvi v minulosti. A driv nez za rok by me to lekari nedovolili. Ale kdyz je to prirozene poceti, uvazovala bych klidne i po 6 mesicich.
  • Babouk Vloženo 27.12. 2018, 23:52 Reagovat Kotva

    Ahoj holky, po roce jsem sem opět nakoukla, jsou vánoce a to bývá i čas nostalgie a pro mě dvojnásob, pozitivní tehotensky test jsem totiž dávala manželovi zabalený jako dárek právě ráno po štědrém dnu před 4 roky. Bohužel v 36tt jsem porodila mrtvou holčičku. Rok předtím jsem potratila v 17tt. Bylo to hodně náročné období, naučilo mě to brát hodně věcí jinak a jak už to tady nespocetnekrat zaznělo, čas je mocný lék. Nezhoji to úplně, ale už brecim a vzpomínám v mnohem delších intervalech? A nebýt toho, nemáme doma 2 roky a 4 měsíce starého malého raubire Jachyma. Je to pěkný divoch, navic dost maman , ale to není divu po tom strachu, co si se mnou zazival v břiše, takže jsem si odpocinula naposledy asi měsíc v porodnici na rizikovem před jeho narozením. Ale už je to lepší a lepší a teď už rádi a jsou  velci kamosi, pokud se teda zrovna o něco neperou, s jeho skoro 6ti letou ségrou.

    Držím palce, ať se brzy zadari maminkam, které prošly ztrátou, všechno se v dobré zase obrátí. A posílám pozdravy holkam, co tu se mnou trpěly, doufám, že se máte dobre?

     

  • Nanny Vloženo 08.01. 2019, 15:51 Reagovat Kotva

    Cry

  • Honey Vloženo 09.01. 2019, 08:37 Reagovat Kotva

    Ahoj zlatíčko,já rodila v srpnu (3díťě),v 39tt mi praskla voda, příjem v porodnici ukázkový,tak se čekalo.Při dalším kontrolním monitoru už srdíčko nebiloFrown.Rodila jsem přirozeně a bylo mi řečeno,že po 6ti nedělí klidně začít znovu.Někdo zase říkal,že až po výsledcích pitvy což v našem úžasném systému trvá 3!!!!!měsíce.Nejhorší čekání v mém životě.Důvod:parvovirová nákaza v těhu.Snažíme se a stále se nedaří.Momentálně mám 9dní zpoždění a testy negativníFrown.Můžeš napsat,co bylo důvodem u vás prosím?

  • LenkaZub Vloženo 09.01. 2019, 09:25 Reagovat Kotva

    Ahoj holky,

    Honey, určitě se můžete snažit po 6tinedělí když byl porod přirozený. Což bych i já uvítala,ale bohužel jsem rodila císařem a tak mám na 6 měsíců stopku. Takže za dva měsícce se už můžeme pokoušet, ale já jsem řekla manželovi, že nechci být zase další léto těhu a že se začneme snažit až od podzimu. Chci si i kvůli synovi(7let) užít letošní leto bez těhu, protože další těhu budu víc sledovaná a myslím si že zase skončím v nemocnici a to by zrovna vyšlo na léto. My nemáme problém s otěhotněním. Mám za sebou dvě těhu a vždy jsem otěhotněla za tři minuty....u mě je spíš problém dítě donosit do termínu. Můj první syn se narodil 28+6tt začala jsem z ničeho nic rodit a už to nešlo zastavit. Jen me stihli z liberce převézt do Prahy do Podolí, kde pak syn ležel 6 týdnu. První tři týdny byl na kyslíku, narodil se s váhou 1240g. Dnes je to uplně zdravý prvňáček. Je chytrej, a vše se u něj vyvíjí tak jak má. Druhého syna bych možná i donosila (neotevírala jsem se), ale měla jsem špatně vyživovanou placentu a špatné průtoky, taky mi začal stoupat tlak.....byla jsem ten den na kontrole u dr na velkem ultrazvuku ve 30.týdnu a zjistil, že jsou špatné průtoky a že prcek je strašně mailnkej....ihned odvoz do Podolí, kde mi napíchali kortikoidy a každý den mi dělali ultrazvuk a snažili se ještě co nejdéle prcka nechat v bříšku....což vydrželo jen dva dny pak se ty průtoky ještě víc zhoršily a prcek musel okamžitě ven. ve 20:15 mi dr řekl, že musí okamžitě ven, ve 20:30 jsem už byla na sále a ve 20:45 byl prcek na světě. byl to fofr....já totalně ve stresu, klepala jsem se nervama. Všichni na mě byli milý. Dokonce i můj manžel mohl být u porodu, seděl mi u hlavy a hladil mě....musím říct, že na to nikdy nezapomenu. I doktoři si se mnou dělali legraci, a říkali mi že to bude dobrý, že je prcek už v dobrým týdnu a že to určitě vydrží. Dělali si srandu z toho že já už vlastně trhám rekordy a dva týdny už na rozdíl od prvního porodu přenáším...:. prcek se narodil ve 30+5tt s váhou 1170g, od začátku sám dýchal. Byl moc šikovný, dokonce i dobře snášel moje mlíčko a vše se vyvíjelo tak jak má. Po týdnu ho převezli na oddělení odkud se pak už chodí domů....Bohužel 11 den po porodu se uplně otočil. Z ničeho nic se prckův stav zhoršil, zjistili mu že má krvacení do mozku 4.stupně....po pár dnech nám řekli, že krvácení je tak masivni že celý mozek se rozpadl a není tam vůbec nic, že pokud to přežije tak si domů odvezeme totálního ležáka, který nebude vidě, slyšet, bude mít max.nějaký zybtkový sluch a bude vydávat jen skřeky, nikdy nebude mluvit. Nebude se hýbat, sám jíst, ani sám dýchat......nakonec asi prcek sám usoudil, že by nás a svého brášku jen trápil a rozhodl se z tohodle světa odejít. V nemocnici nám dali možnost být s prckem do posledího vydechnutí a já jim za to strašně moc děkuju. Náš miláček nám umřel v náruči. Nikdy nezapomenu na jeho poslední vydechnutí, na jeho umírající výraz, ale přesto jsem strašně moc ráda, že jsme s manželem u něj byli na jeho poslední cestě..je to tak silný zážitek, že nás dva bud mohl rozdělit a nebo naopak víc ztmelit. Naštěstí nás to ztmelilo. Urničku máma stále doma a zapalujeme mu každý den svíčku. Čekáme až bude připravený hrob a kámen aby jsme našeho miláčka mohli uložit a nosit mu kytičky. Nám doktoři také řekli, at raději počkáme na výsldky pitvy a že to bdue  trvat 3 měsíce. Což bylo nějak před vánocemi a ještě se nám nikdo neozval. Včera tam manžel tam včera volal a má volat dnes znovu, prý tam včera primář nebyl. Tak uvidíme. Prcek  mi stále chybí a bolest je pořád stejná. Synovi jsem to už samozřejmě řekla. Vzal to celkem dobře, pobrečel si. vysvětlila jsem mu, že i kdyby tu s námi zůstal tak by to stejně nebyl takový bráška jakého si vysnil, že by byl moc nemocný a nemohli by si spolu hrát fotbal. S odstupem času kdy se prcek o bráškovi vůbec nebavil, najdnou se mě na něj začal zase vyptávat. Dokonce mi před týdnem řekl, že už sourozence nechce že by nám stejně zase umřel.....předevčírem, si hrál na to jak svého malého brášku chová v naruči a říká mu já tě Ondrášku ochráním......zítra jdu k psychologovi tak se ho na to zeptám zda je to v pořádku nebo zda bych neměla se synem dojít k nějaké psycholožce. Muj syn si totiž dlouho strašně moc přál mít sourozence. když sjem byla těhu tak byl na mě moc hodný , na svův věk až i moc galantní. pořád se snažil mi pomahat, a říkal mi maminko, ty máš v bříšku brášku, tak musíš víc odpočívat atd atd. hodně ho smrt brášky zasáhla.....dokonce ho chtěl mít i v pokojíčku že se o něj bude starat, že k němu bude v noci stávat...já vím že by ho to časem omrzelo, ale takhle moc se na něj těšil....

  • Ivous Vloženo 14.04. 2019, 00:31 Reagovat Kotva

    LenkaZub, myslim na vas, jak se dari vam vsem a hlavne synovi? Pomohla psycholozka? Je vyborne, ze jste s manzelem na jedne lodi. Ja mam pocit, ze nas umrti Vitka s manzelem spis nejak odcizilo...uz je to nyni lepsi (taky to uz v lednu byly 3 roky od umrti), ale citim mezi nami propast... U nas to bylo podobne, syn se na sourozence tesil...Na noveho brachu se pak uz tesil opatrne, ale to v podstate my vsichni. Moc jsme se na miminko nepripravovali, mela jsem ve tretim tehotenstvi uplne fobii, abych zase neprijela domu bez ditete. Na dalsiho brachu temer nezarli a spis se s nim vsude chlubi, i kdyz mu je dnes uz 1,5roku a nekdy tedy dost zlobi...to je pak spokojeny, ze dostane pres plenku, ze neni vychovavan jen on ;-) V podstate na brachu re agoval od jeho narozeni jako na neco vzacneho, nedostatkove zbozi...jeste i dnes bere vazne, aby napr. spatne nespadl a zase nam bracha neumrel :-( V tomhle smeru je urcite ovlivneny...
  • Nary Vloženo 10.08. 2019, 17:50 Reagovat Kotva

    Cry

1306 307 308

Vložit nový příspěvek




Připojit další soubor

reklama
reklama
reklama

vybíráme z blogů na Maminkám.cz

Přejít na blogy

Nejnovější příspěvky do diskuze

Další nové příspěvky

Do diskuzního fóra

nově založená témata v diskuzi

Další nová témata

Do diskuzního fóra

Těhotenská kalkulačka.



Zapamatovat vložené údaje

Výpočet plodných dnů.


Tisknout

TOPlist