Autor: _Eva_   13.5.2013 v 13:19

[316037] Desi, jednak souhlas s tou Medelou (ne, nejsem jejich marketingovy pracovnik ), ja ji pouzivala u prvniho ditete (a i ted, pokud potrebuju odstrikat) a je fakt uzasna, vyzkousela jsem kde co, ale tato je podle me opravdu tak nejak nejvic "ergonomicka", nejprirozenejsi. Dale - ja take na kurzu nebyla, ani pred prvnim, ani pred druhym, ale zase mam informace odjinud a nastesti odborne, takze (snad) nenarazim na ten problem, co vetsina maminek, ze jsou zahlcene z kazde strany jinou informaci (protoze co si budem povidat, nejlepsi jsou na to takove ty zname, co poskytuji "zarucene" rady na pockani ). Tim, ze se informace a "rady" diametralne ruzni, jsou maminky vystresovane a vede to k zacarovanemu kruhu: za prve (a opravdu na prvnim miste) stres je pripravuje o mlicko; za druhe v te zmatenosti a stresu zkouseji kdeco, hlavne aby problem rychle vyresily - ale ve vysledku se ty praktiky nakonec vsechny tlucou a vysledek nula; za treti tim stresem a pod vlivem vsemoznych rad uplne zapominame pouzivat vlastni instinkty a mozek. Casto se bojime tzv. autorit, aby nas nekdo (zvlaste jeste v porodnici) nesprdl, ze to nedelame tak, jak se ma (rozumej: jak chce zrovna ten dotycny; na tom je pak nejlepsi, kdyz se stridaji v porodnici smeny a kazda sestra rika neco jineho, nazor kazde jedne z nich je ten jediny zaruceny a po mamince se tudiz kazdych 12 hodin vyzaduje neco jineho, pricemz maminka se proste boji - neni se cemu divit! - a radsi mlci a pytlikuje to tak nejak, aby nebyla moc buzerovana a mela aspon klid).

Jinak v tom druhem odstavci mi vlastne mluvis z duse - jinymi slovy popisujes to, co ja ted vyse; protoze proste v ramci udrzitelneho chodu ve zdravotnickych institucich (= pri soucasnem stavu ve zdravotnictvi) je celkem obtizne aplikovat individualni pristup. Nektere sestry se i "zamlada" snazi, jsou empaticke, ke kazde mamince se snazi pristupovat podle jejich potreb, jenze casto je to az prilis brzo vsechno unavi, vycerpa, je to mnohdy nevdecna prace, hlavne casto nad ramec oficialnich povinnosti, protoze prestoze se pise rok 2013, s peci o kojeni v porodnici se u nas porad jeste moc nepocita. (Nebo to dopada tak, jak jsem psala vyse - kazda sestra o kojeni "pecuje" jinak.)

13.5.2013 v 13:58

Des, téma je dobrý... :-)

Souhlasím s tím, že v porodnici každá laktační poradkyně říkala něco jiného. Měli jich tam hodně, snad sedm, my tam byli pět dní, takže pár jsem jich viděla, a každá říkala opravdu něco jiného! Takže telefon byl v permamenci a ještě jsme volali o radu jinam, soukr. porodním asistentkám (asi dvěma), no a všechno dohromady, nějak to vyšlo.

Já teda na předpor. kurzu byla - a vzala jsem si odtamtud, že skoro každá  máma může kojit. Tečka. Já si taky myslela, že je to přirozená věc, že to prostě jde samo... - no a po císaři to samo nešlo, třetí den mi poslali laktační poradkyni - naštěstí nedokrmovali, prý mimčo 2 dny hlady vydrží. No a první den co jsem byla doma, opět por. asistentka, aby mi ukázala jinou polohu na kojení než s polštářem, což jsem uměla z porodnice, ale doma polštář samozřejmě neměla.

My měli štěstí v neštěstí v tom, že v Mělníku se na kojení opravdu soustředí, nedají lahev, ani umělé mléko - prostě NIC, i kdyby mělo mimčo být hlady nějakou dobu (což Anička ty první dva dny fakt byla bohužel)... pošlou laktační poradkyni - byť každá tvrdila něco jinýho - půjčí tvarovač bradavek, kloboučky, kojící polštář, odsávačku - tuším byla taky od Medely, opravdu dobrá - a za pár dní jsem se rozkojila, než jsme šli domů 5. den. Domů jsem teda dorazila s dost zrasovanýma prsama, a trochu zánětem, ale dala jsem tvaroh a pomohlo to... a kloboučky jsme opustily asi po 14 dnech, zezačátku to bez  nich nešlo, ale teď už naštěstí jo.

Já to brala tak, že když nemůžu Aničce dát nic jinýho, tak kojit prostě budu (první týden se o ni staral manžel, mně bylo po císaři opravdu hodně zle)... plus podpora kojení v porodnici = výsledek, plné kojení. Ale jak mám možnost číst, ne každý takhle dopadl bohužel...

Jo a jeden postřeh: jak jsme z porodnice volali soukr. PA, tak zrovna Anička řvala (hodně řvala)... PA se zeptala "to řve Vaše dítě?" a já na to, že jo. A ona, ať jí dám prso. Já na to, že před chvíli dojedla, ale ona, ať jí dám prso. Tak jsem dala, a byl klid. - no a rada, kojit tak často a tak dlouho, jak si mimčo řekne. (V por. samozřejmě říkali něco jiného, někdo to a někdo ono, takže jsem se stejně nemohla ničím pořádně řídit a rada "jak mimčo chce" mi přišla nejlepší - a tak jedeme doteď) :-)))

A ještě jeden postřeh... na kontrolách u dětské Dr. se vždycky zeptá, jestli plně kojím. Mně to udivuje, protože to beru jako samozřejmost (ale jak vidím, prostě není)... takže i Dr. to jako samozřejmost nebere...

Autor: Lucie82   13.5.2013 v 20:40

[316022] Byla jsem s Adélkou u paní Dr. Matějíčkové. Ukázala i spoustu fíglů na správné dýchání, uvolnění svalů a říhání 

Možná má pravdu Martinka, taky jsem říkala, že bych třeba plně kojila, kdybych přikládala častěji, obrnila bych si nervy, když křičí... Jenže já jsem po týdnu odsávání byla psychicky zhuntovaná, protože jsem zvládala jen odsávat, krmit, vyvařovat lahve a přebalovat. Domácnost byla jeden binec, ted jsem se vrhla i na zahrádku atd., a nejsem v pohodě, když vím, že nezvládám  Tak nevím, jestli fakt nejsem špatná máma? Ale na druhou stranu, možná je můj utkvělý pocit, že malá pořád pije málo, holt po těch peripetiích s kojením už ve mě asi nejistota zůstane, protože dnes podle váhy si vytáhla 160 ml, což by byla její dávka. Tak uvidíme, jak dopadneme u Dr, uvažuju, že jak nabyde, začnu UM zas omezovat...

Ale Calmička je super. Jsem v klidu, můžu jí dát komukoli na hlídání, takže si jí babičky užijou i na delší dobu  a nijak neohrozí sací reflex.

Jo a ještě jsem si vzpomněla. Překvapilo mě, že absolutně kojení neřešili pediatři v porodnici, jedna DR. mě dokonce vynadala, že nemám kouřit, pak se nemám divit, že malé mléko nechutná. Čuměla jsem jak puk, pak jsem se rozbrečela, že nekouřím, sestřička se jí snažila umlčet, že to si plete, ale Dr. pokračovala, ať nevykládám, že jsem přece kvůli astmatickému záchvatu měla akutní sekci. Tak to už sestra celkem rázně houkla, že to je maminka na vedlejším pokoji, Dr. místo omluvy něco zamumlala a zmizela. Ale třeba , myslím v Mělníku, to by se asi vyjdřila Martinka, primářka dětského dokonce natočila video, kde ukazuje vhodné polohy ke kojení...

Kojení je prostě věda a doufám, že u druhého miminka tohle už řešit buď nebudu nebo využiju získané zkušenosti a bude líp  

Autor: stirinka   13.5.2013 v 21:46

[315986]Evi moc pěkně napsáno!

Já měla prvního syna před 20lety a díky své nezkušenosti a nedostatku informací jsem kojila krátce, dodnes mám výčitky...rodila jsem tehdy normálně a v termínu, přes dobrý rozjezd kojení se pokračování nějak nedařilo... škoda plakat nad rozlitým mlékem...fakt je, že tehdy jsem jedinou informaci ohledně kojení dostala v porodnici, a to, abych si utáhla víc ramínka od popdrsenky, jinak se mi prsa budou nalévat moc...to je ale dávná minulost...

Moje čerstvá zkušenost je naprosto odlišná, před dvěma týdny jsem na svět přivedla druhého syna, tentokrát SC, v termínu, ale SC. Kojení se rozbíhalo pomalu, snad i díky medikaci...nevím...přesto musím říci, že všechen personál porodnického oddělení (oddělení šestinedělí) nemocnice Havlíčkův Brod, přicházel s radou a pomocí, kdykoliv se objevil náznak nejistoty. Asi to bylo divný, že nevím, jak kojit a jedno dítě jsem vychovala...jenže třeba kojení vleže jsem u prvního neznala, nikdo mi tuto bezvadnou polohu neukázal...

Došla jsem k závěru, že sice příroda nás stvořila steěn, jako zvířata, ale moc myslíme...tím si některé věci včetně kojení, komplikujeme...nám pediatrička řekla, "dítě je savec, myslete na to" :D  njn, když my je tak nevidíme...a přitom je to prosté...chvílema vidím štěňátko nebo koťátko jak hledá cecík...

Pro mě je teď nejdůležitější pohoda, dostatek tekutin a spánek. Je třeba si věřit, když už kojení běží, těšit se z něj, je to další cesta, jak se ještě více sblížit se svým dítětem a dát mu to nejlepší pro start do života, nehledě na ekonomický faktor  který je ale nezanedbatelný!!! Ale to by bylo téma pro jinou diskuzi...

Autor: Ess   13.5.2013 v 22:02

Ahoj maminky,všem moc gratuluji k miminkům, 

tak to já mám zase opačný problém,mléka mám až moc a už kojit nechci.

Mám syna 11měsíců porodní váha 2460g a 46cm malé kotátko to bylo no a jelikož jsem byla hroozně moc pro abych kojila,tak jse mse snažila,žádný kurz neproběhl a laktační poradkyně mě nestihla navštívit, náš syn se narodil akutním císařem a v porodnici to bylo opravdu dost nepřijemné, kojím pořád,do 6m plně pak příkrmy kašičkou ovoce zeleninka masko.. jídlo miluje,jen to kojení pořád né a né se odnaučit,má už hodne zoubku a tak je mi to dost nepříjemné a navíc v noci vůbec  nespí,tak přešel k nám do postele a prakticky ho pořád každé 3 h kojím,má nočční děsy a kojení je jediná věc co ho uklidní,ráda bych už s kojením přestala,jelikož čekáme druhé mimi a jsem dost vyčerpaná a taky hrozně hubnu,až moc... no a náš Tobiáš to nechápe a sápe se po mě neustále,což mi už není příjemné.. no kdybyste někdo věděl jak ho to odnaučit tak budu ráda za rady,momentálně zkoušíme to,že spím odděleně.ale to jen situaci zatím zhoršuje... přeji Vám,aby Vaše miminka dobře prospívala ve všech směrech a aby bylo pro  všechny kojení příjemné, máte pravdu ušestřili jsme hodne peněz a myslím,že je to v dnešní době také o tom,že mladé maminky si nechtějí kazit prsa a nechtějí se nějakým kojením obtěžovat,prostě lahev je pohodlější pro matky,ale urřitě to neni to nejvhodnější,ale když neni zbytí... jen jsem ted na vážkách zda druhé dítě kojit či ne.Opravdu už mám ke kojení nepřijemný vztah a stačí aby se mě někdo v těchto partiích dotknul a už jsem nesvá.... 

Kdybyste měl někdo podobnou zkušenost tak budu ráda za info.Ale doufám,že se Vám to nestane :)

Autor: desideria   14.5.2013 v 09:05

Ess, švagrová si přes prsa nalepila velký náplasti, a malýmu říkala, že prsíčka jsou nemocný, a tak mlíčko není. 

Autor: desideria   14.5.2013 v 09:09

[316311] Lucko, to znám, jak nemám doma uklizeno, tak si prostě nejsem schopná v klidu sednout, a o zahradě ani nemluvím. Včera jsem mluvila s doktorkou, laktaci nemám zastavenou léky, že je možný, že se zase mlíčko objeví, protože malá začala instinktivně hledat, ale nepřisaje se, stejně. TAk u nás není jiná volba, než zůstat plně na UM. 

Autor: desideria   14.5.2013 v 09:13

holky, za sebe můžu říct, protože dokud žena neporodí, tak si nemůže být jistá, že se porod podaří přirozeně a v řádným termínu, což jsou nejlepší začátky pro laktaci, tak v rámci předporodních příprav bych se soustředila ve vybarný porodnici na to, jak kojení podporují (přikládání po porodu, i po císaři, možnost zapůjčení odsávačky atd.), a raději bych si nastudovala, kde v okolí je možné si odsávačku půjčit (medela má půjčovny), nebo domluvila s rodinou, že když by bylo potřeba, tak aby se vybraná odsávačka zakoupila. Jak už jsem psala, byla jsem moc spokojená s Medelou Swing, laktační poradkyně mi pomohla vybrat vhodný nástvec, a tak jsem díky tomu byla schopná aspoň něco po dobu 1,5 měsíce malý dát, i přes ty stresy, co byly. Kdybych měla svojí vlastní odsávačku na pokoji od začátku, tak se mi mohla laktace rozjet o dost víc, ale ty první dny jsem nezvládala dojít do toho pokoje na ARO a sedět tam, o ten čas jsem přišla. Kojící čaje mají výborný v DM, a také ten nápoj pro kojící matky - určtitě bych si tohle nakoupila dopředu. Jenže jsem to nevěděla, a že budu rodit ve 34tt akutním císařem mě ani ve snu nenapadlo. 

Autor: Erunis   14.5.2013 v 09:14

Všem maminkám přeji krásný den a zdravoučké a spokojené mrňata...

I já přidám svou zkušenost. Prvního potomka jsem rodila před 9 lety. Malý se narodil dopoledne a k večeru mi jej přinesli. Rodila jsem přirozenou cestou, syn vážil 3950g a měřil 51cm, takže kluk jako buk. Sestřička mi řekla, ať ho zkusím nakojit. Něco jsem měla přečtené z knížky, tak jsem se do toho vrhla hezky v leže.  Tak nějak jsem si myslela, že to půjde, malý byl pak klidný. Problémy nastaly už druhý večer. Přinesly nám skleničky od přesnidávky a ať si mlíčko odstřikáme do ní. Z obou prsou jsem odstříkala tak 40ml a nic. Naštěstí jsem ležela s maminkou, která už měla asi 8letou dceru, tak se mi snažila pomoci, jak mohla. Dokonce si vzala mého prcka a nakojila ho, ten její tolik toho nepotřeboval. Jenže syn začal na váze ubírat.

3.noc jsem nespala téméř vůbec, přišla nějaká mladá lékařka a ptala se, co se děje, tak jsem jí řekla, že malému moje mlíko nestačí, že ho mám málo a asi není pro něj ani dost výživné. Prej to není možné a maminko prospěte se, já si ho na chvíli půjčím. Za dvě hoďky mi ho vrátila a malej spal jak dudek. No jasně, nacpaly jste ho umělým, tak spí. Tvrdila mi, že né. Hrozilo nám, že nás nepustí domů, ale naštěstí 4.večer přišla postarší sestra a vzala si prcka, to je ten, co shodil na váze? Položila ho zpátky a řekla mi, ať jí ukážu prsa. Prohmatala mi je, usmála se a řekla, že z toho moc nepoteče...přinesla, tajně, láhev s UM a brouček zvládnul 200ml. Spal celou noc. Doporučila mi Nutrilon, ale že mám pořád i doma zkoušet odstřikávat. No, další den jsme fičeli domů a to jen díky sestře, kt. taky používá tzv. zdravý selský rozum a ne jen nové příručky a poučky.

Je zvláštní, že mi tenkrát nepůjčili odsávačku, možná by to pomohlo, sama nevím. Asi je neměly k dispozici.

Teď čekáme druhé, jsem 19tt, a už se začínám pomalu bát, co mi v nemocnici budou radit po 9ti letech