Autor: Ingrid   25.5.2011 v 23:12

Ahoj Bibi,nesmutni však máš nás na povídání.Klidně piš vše co tě trápí a napadne.Není se zaco stydět a jestli nemáš doma nebo v okolí vrbu,tak tady všechny nasloucháme a vždy ti někdo odpoví a pohladí aspoň písmenkami.

Většina chlapů o takových věcech nechce moc mluvit asi proto,že se nedokážou vžít do naších pocitů.Chlap nikdy nepozná jaké to je když máš mimi v bříšku krásně roste a navíc mluvit o něčem čemu nerozumí většina z nich nechce.Můj přítel je velice suprovej chlap a hodně mi pomohl tím,že mi naslouchal.Určitě to neměl v první dny a týdny semnou lehlé,ale měl trpělivost poslouchat stále stejnou písničku.Teď ho už nezatěžuji jen si občas zanadávám kvůli výsledkům testu na které stále čekám,ale o samotném neštěstí už nemluvím.On moc dobře pozná kdy mi je ouvej a to mě pak obejme a snaží se abych na to trošku zapoměla.Hodně mi pomohlo si tady psát s holkama,hlavně proto,že ony ví narozdíl od naších poloviček jaké to je a jak se cítíme.Takže to smutné nedrž v sobě a přenes to na nás co jsme na tom už lépe.Určitě se ti uleví.papa

Autor: Bibi   26.5.2011 v 08:19

Ahoj Ingrid, vím, že chlapi jsou trochu jiní. My jsme o tom mluvili chvíli jen první den a pak už jsem ho nechtěla tím otravovat, pač je mi jasné, že se do toho nedokáže vcítít, ale bylo vidět, že ho to mrzí a bohužel o takových věcech nedokáže mluvit. A já bych si o tom tak potřebovala popovídat. Včera mě vzal ven, koupili jsme si "céčka" a hráli čáru, alespon se vrátil do dětských let a mě se povedlo díky němu se víc zasmát. Bohužel to na mě večer padlo, protože chodí na noční a já byla doma sama a neměla jsem se ke komu přitulit,kromě plyšového medvěda. Jsem ráda, že si tady o tom s vámi můžu popovídat. Nechci o tom ani mluvit doma s rodiči.

Autor: Ingrid   26.5.2011 v 09:02

Dobré ráno Bibi,ty začátky jsou opravdu kruté.Ty to máš ještě strašně moc čerstvé a úplně ti rozumím.Uvidíš,že po šestinedělí se to trošku zlepší,protože se určitě budeš soustředit na další početí.Já jsem přes dva měsíce po zákroku a taky mám ještě občas záchvaty stesku a prázdnoty.Nejhorší je když mám jít někam poprvé od té události kde jsem byla naposledy s bříškem a šťastná.To se mi pak úplně všechno vrátí a připomene.Bohužel ze skušeností pěti potratů vím,že to nikdy nepřestane úplně bolet.V těch prvních dnech a týdnech mi hodně pomohl i internet na kterém stále ohledně příčin a dalšího plánování stále něco hledám.Zabere to dost času a narazíš i na horší příběhy než ty naše.To mě tak trošku nakopne a říkám si,že není ještě vše stracené.Opravdu když nechceš o tom mluvit ani doma,tak se vypovídej tady.Uvidíš,že se ti časem uleví.Je pravda,že čas je dobrý lékař.Momentálně je nejdůležitější aby jsi zdárně překonala šestinedělí bez komplikací a dostala první Ms.Posílám ti hodně síly a energie aspoň na dálku.

Autor: Lucy   26.5.2011 v 09:05

Bibi, myslím, že v tomhle jsou si ti naši chlapi vážně všichni podobní. Oni to maj prostě jinak. Můj muž byl sice zklamaný a bylo mu mě líto, protože viděl, jak se tím trápím, ale také kromě dnů těsně kolem revize už se o tom nijak vlastně doma nemluví, při té poslední říkal: Já jsem tomu už vážně věřil, že to tentokrát opravdu už vyjde....ale dva, tři dny poté už se maximálně zeptal, jestli mě něco bolí, a v dalších dnech už to neřešil vůbec. Případně, když na mě vidí, že jsem smutná... řekne něco na způsob, vždyť si uděláme další miminko....My ženský jsme v tomhle úplně jiné, potřebujeme to řešit, hodně o tom mluvit, vypovídat se ze všech trápení, nadějí i pochyb....proto jsou super tyhle diskuze. A chlapům to asi vyčítat nelze, jsou jinak nastavení. Nechtěj se v problémech "hňahňat", ale uzavřou je definitivně. Asi tak.

Autor: Bibi   26.5.2011 v 09:39

Holky máte naprostou pravdu. Ti naši chlapi jsou prostě jiní a vyčítat jim do nelze. Ale jsme rády, že je máme. Taky pořád sedím u internetu a hledám možnosti příčin a taky kdy budeme moci začít zase plánovat dalšího mimiska. V úterý chci jít na kontrolu a zeptat se na ty vyšetření. Myslíme si, že nás pošle do Brna. Vůbec si nedokážu vysvětlit čím to může být, když testy vždy vyšly dobře co mi dělala po minulé revizi. Jestli to taky nemůže být psychikou. Jsem moc ráda, že vás tu mám.

Autor: Ingrid   26.5.2011 v 09:55

Bibi,je známo,že psychika dělá divy,ale nevěřím,že ti mohla přivolat toto neštěstí.Příčin nezdarů je strašna spousta.Můj doktor mi říkal,že na některé je medicína stále krátká a nemusí se vůbec zjistit proč se to děje.Má taky jednu pacientku která je na tom podobně jako já a těch potratů má hodně,tak jí skusil nasadit tabletky tak jak mi a konečně se mimi narodilo.Za nějakou dobu chtěla mít další,ale vše se zas opakuje jako minule potratem.Ani včas nasazené léky jako v tom úspěšném těhu nepomohly.Takže je to asi celkem dost sožité a nam nezbývá než mít hodně síly a trpělivosti.Miminko klidně plánovat můžeš už těď,tím určitě nic nepokazíš a navíc ti to pomůže odpoutat pozornost od minulých dní.Aspoň mi to tak funguje.Je to jako světlo na konci tunelu.Asi blbé přirovnání,ale vidina dalších dvou // mě žene dopředu.

Autor: Bibi   26.5.2011 v 10:02

Ingrid máš pravdu, že myšlenky na dalšího mimiska ženou dopředu.No musím počkat do úterý a pak se uvidí,jak to půjde dál.

Autor: Lůca   26.5.2011 v 14:18

Holky plně s vám souhlasím. Když se nám to stalo poprvé, tak to bylo měsíc posvatbě a to byla taková krize, že jsem myslela, že půjdeme od sebe. Potom se to stalo po druhé a rovnou jsme si řekli, že musíme pokračovat dál a těšit se na zázraky. Bohužel manžel nevydržel čekat dlouho a přišla jsem do jiného stavu opět, ale bylo to mimoděložní a tak si do dnes vyčítá, že je to kvůli němu. Po příchodu z nemocnice dělal vše jen aby jsme nebyli sami, aby se necítil tak blbě. Jsou chvíle kdy mi to sám řekne jak moc ho to štve, ale to už nezměníme a mimo.těh. nepočítám jako jeho chybu asi to tak mělo být. Spíše mě štve, že nedokáže zatnout zuby a snažit se o další. Již jsem začala užívat Clostilbegyt protože mám jen jeden vejcovod a nepravidelnou menstruaci, ale dohnat ho do poslete je umění. Nyní čekám jestli mi přijde mrcha jedna a nebo je stli uvidím //. My ženy jsme ale bojovnice a zvládneme to. Všem vám moc fandím ať se zadaří

Autor: Monika   26.5.2011 v 14:45

Holky ja jak si to tady ctu, Vase pribehy atd..tak Vas strasne moc obdivuji, ze jste se zvedly a sly dal a kdyz to nevyslo,tak opet jste se zvedly a sly dal. Ja si nedovedu predstavit si tim projit znovu, ja bych se uz asi nezvedla. Fakt klobouk dolu pred Vama.

Jinak u nas se o tom vubec nebavi, pritel sice byl se mnou jak nam to oznamovaly, a na vsechna dalsi vysetreni i u porodu byl statecne celou noc sem nou. Ale jak se to stalo, tak se tim veskera komunikace z jeho strany utnula a vubec o tom nemluvi. Kdyz ja zacnu tak radeji zmeni tema, proste se o tom bavit nechce. Ted mi pripadne ze je nastavej ze nas sex.zivot je v koncich...uz ani nevim kdy naposledy to bylo, pak prislo zjisteni vady atd..., a ja teda na to nemam pomysleni kvuli tomu abych neco neuspechala a tim si neprodlouzila dobu cekani na dalsi tehot. Dnes jsme se dostaly do takove faze ze spolu temer nekomunikujeme. On mi tvrdi ze nastvanej neni atd..ale je videt ze ho neco zere. Jak pisete jsou to chlapy a oni nas nikdy nepochopi a ani holky ktere nebyly nikdy v nasi kuzi nas chapat nemuzou.

Ja si rikam, proc my? Je to za neco trest? Nebo proc? Zivot je opravdu svine....