Autor: Andrea   26.5.2011 v 22:31

Holky mě manžel byl oporou hlavně po prvotrim.scr., kdy nám vyšelo vyšetření z UZ dobře, ale z krve poškození plodu 1:5 pořád mě uklidňoval, že to ještě není konec, že uvidíme po amniocenteze, pak jsme se výsledek amnio dozvěděli v den jeho narozenin a do porodnice jsem nastupovala v den našeho 18 výročí, psal krásné a utěšující smsky i volal, ale rovnou my řekl, že u porodu naší mrtvé holčičky být opravdu nechce, že by to nezvládl, že není tak silný jako já a já to respektovala. Doma jsme o tom mluvili jen trochu a první dny, ale pak nechtěl říkal, že ví, že já to potřebuju, ale on nemůže, že pracuje a pořád něco dělá, aby na to nemusel myslet, protože ač o tom se mnou nechtěl mluvit vím, že ho to uvnitř moc bolelo a tak jsem to nechala být a šla se vykecat přes písmenka sem, kde jsem našla holky co prožili stejné neštěstí a trápení, jako já a měly pochopení první pomoc a podporu mě dala ŠÁRKA je to zlatíčko . Chlapi jsou prostě jiní, mají city a jsou silní, ale ne jako my ženský je dobře, že nerodí děti oni, protože to by jsme možná vyhynuli, jako dinosauři  . Holky věřím, že ta smůla jednou skončí a všechny budete mít své vytoužené miminko v náruči  a já doufám budu mít, ještě jednou také to štěstí. Vydržte holky povede se nám to 

Autor: Monika   1.6.2011 v 19:13

Ach jo holky,  u nas to zacina pekne skripat...nevim porad po me neco chce..ale vlastne nevim co. No asi tak..pred potratem jsme si volaly dene nekolikrat (kdyz byl v praci - jezdi na nekolik dni) a ted ja vubec nemam potrebu se mu ozivat. To je asi prvni problem. Dnes mi rekla ze se nechovam jak zenska,ale jako chlap, ze si ho nevsimam atd..ze si vic mazlim s nasim psem atd... Ale prece to je uplne neco jinyho. Vzdyt je to 2 tydny od potratu a byl celou dobu se mnou, tak nechapu, vsechno videl...docela me zarazi, ze je takovej. U Vas vsech to bylo vsechno v pohode? A to jsme spolu skoro 5 let..nechapu proste

Autor: Ingrid   1.6.2011 v 21:35

Moni,neboj to budé dobré jen to chce čas.To trápeníčko máš ještě moc čerstvé a každá z nás to zvládá jinak a to platí i o naších polovičkách.My jsme spolu 12 let a toho špatného nás potkalo už strašně moc,ale vždycky jsme to ustáli.Možná teď potřebuješ víc času sama pro sebe aby jsis ujasnila své pocity a promyslela co dál,ale není zas moc dobré z toho vytěsnit partnera.Taky by jste se mohli odcizit a to určitě nechceš.Raději si s manželem promluv a řeknimu co tě trápí a že potřebuješ čas.Vypadáto,že tě strašně miluje a bojí se o Tebe,tak proto ti chce být na blízku i byť jen přes telefon.Můj mi taky každý den volá a jsou to hodinové hovory než ho doprovodím na hranice a taky opravdu někdy nemám náladu si povídat.Zas na druhou stranu si říkám,že můžu být šťastná,že je takový a snaží se mi pomoct.Coby jiné ženské za takového chlapa daly.Určitě se to zlepší a vše bude v pohodě.Držím moc palečky aby se to rychle srovnalo.