Konec kojení, a jak se s tím vyrovnat

Autor: Nicola101   27.5.2020 v 05:34

Ahoj maminky, jsem tu nová, a proto se předem omlouvám, jestli jste toto téma již řešily. Jde o to, že nejspíš přicházím o mléko a nevím, jak se s tím vyrovnat. Mám 2měsíčního krásného a zdravého chlapečka , který je díky nepřibírání na Nutrilonu zhruba od 4 týdne (pouze dokrmování po kojení). Do té doby s kojením nebyl zas až takový problém. Od samého začátku jsem dělala vše pro to, abych měla mléka dostatek, protože už v porodnici jsme trochu bojovali s přibíráním.Piju Caro až 5x denně, uzivam homeopatika, piju vodu, čínské bylinky na míru pro podporu laktace, ale výsledek žádný. Bohužel byl malý líný sát z prsu a díky flašce se to rozhodně nezlepšilo, ba naopak. Prso začal odmítat. Abych o mléko nepřišla takhle rychle, tak jsem začala odstříkávat (20ml z obou prsů, víc nejde). Ale asi to dělám špatně nebo málo. Nicméně už nějak ale přestávám mít energii a sílu to všechno dělat, když vidím, jak malý prospívá a je šťastný i na UM. Bohužel emočně jsem ale na dně. Celé těhotenství jsem si nepřipouštěla, že bych s tím jednou mohla mít problémy a teď trpím. Chtěla jsem malému díky MM předat jenom to nejlepší, to, co není v UM, ale už to asi nejde. Nevím, zda ten boj ukončit nebo ještě pokračovat. Bojím se toho momentu, kdy o mliko přijdu úplně. Je to hrozný pocit, který je ještě přikrmován okolím v podobě nechápavých pohledů a dotazů “ty jako nekojíš?”. Zažila jste to taky některá? Vzdala jste to nebo jste vytrvalá a zlepšilo se to? Poraďte mi prosím, jak se s tím vyrovnat. Nechci hledat žádnou lékařskou pomoc. Předem moc děkuji za reakce.

Autor: Evík   27.5.2020 v 07:57

Ahoj, podobný problém jsem měla s prvním synem. Už z porodnice jsme jeli s příkrmy a nezbavili jsme se jich. Kojit jsem ho přestala v 5ti měsících a nesla jsem to hodně špatně. Dost jsem to obrečela. Teď u druhýho jsem za kojení bojovala a zatím se daří. V první řadě jsem kontaktovala laktační poradkyni, která mi dala úplně jiné info, než jsem měla od doktorů. Zkontrolovala techniku a hodně mě psychicky uklidnila (měli jsme období "laktační krize", kdy malýmu moje mlíčko nestačilo a ještě k tomu měl hodně velké bolení bříška). Paní mi doporučila čaj od Welledy, který si i kamarádka chválí, že pomáhá. Já ho ale nekoupila, jepřece jen dost drahý. Ale pořídila jsem si pískavici řecké seno v tobolkách a Lactil na podporu kojení (směs feniklu, kmínu a anýzu). Dále jsi psala, že piješ Caro. Nejsem si ale moc jistá, jestli Caro pomáhá na laktaci. Místo toho zkus Meltu v nálevových sáčcích (ne rozpustná - ta nepomáhá) a kojící čaj, který obsahuje nať jeřabiny (mě nejvíc chutná Apotheka), která také pomáhá na tvorbu mlíčka. Jo a ty homeopatika ti nemusejí pomoci. Já dobrala ty, co jsem měla nakoupené a další jsem nepořizovala a mlíčka mám dostatek. Kamarádce dokonce tvorbu mlíčka snižovaly. Tak snad ti to trochu pomůže. A reakce okolí se snaž ignorovat. Vím, že to je těžké, ale psychika hodně ovlivňuje tvorbu mlíka. Když to nepůjde, nevěš hlavu. Náš kluk taky vvyrostl na UM a nijak ho to nepoznamenalo. Je to sice otrava, neustále mýt lahvičky a dělat UM, když prcek vříská hlady, ale někdy to prostě nejde. Pokud bys měla jednou další mimčo, tak ho můžeš klidně plně kojit a UM bude minulostí. Wink

Autor: Pihu   27.5.2020 v 21:22

Ahoj Niki, tak já jsem se teď registrovala jen kvůli tomu, abych Ti mohla odepsat :-D Přesně vím, jak se cítíš..zažila jsem to, I podobně jak píše Evík, já jsem začala přikrmovat, když malému byly 3 týdny, ztratil mi 200 gramů od první po druhou kontrolu u pediatričky.. bála jsem se, že nebude prospívat, pedi mne dost sepsula, nutili mne zkušebně kojit v ordinaci na čas, no prostě.. a že to mi nepomůže ani laktační poradkyně a bla bla..dost mne to vzalo. Navíc, třeba tvorba mléka klesla i proto, že na první kontrole mi hned říkaly, že nesmím kojit déle než 15 minut..ale dnes to už nezjistím. Tak jsem jela pořád s příkrmy, ale i jsem kojila. Netuším, kolik si malý vypil v těch třeba 2 měsících, ale když jsem odstříkala, tak klidně i 60 ml, a z druhého jen 10 (tam mám myslím prokazatelně prostě málo prsní žlázy, prsník jsem měla operovaný a blbě to tam pozrůstalo..). Tak jsem ho 3 měsíce kojila plus dokrmovala, přes malíček a stříkačku celou dobu, po kojení jsem odstříkavala, abych podporovala laktaci, pila jsem litry čajů, hodně kojeneckých i ovocných, konzultovala s laktační poradkyní, která řekla, že nevidí vůbec problém, proč bych se krásně nerozkojila, že máme krásný systém a malý krásně a dobře saje..., brala jsem homeopatika, pak superdrahé tobolky more milk a ty pískavice, a řecké seno a já nevím co ještě... chytli jsme i covida, když měl malý 2 měs., a byli s malým v nemocnici.. tak tam byla priorita, aby měl dost tekutin, to mohlo též leccos narušit. no a po třech měsících jsem si řekla, že je načase, aby malý zkusil nějakou lahvičku PRO KOJENÉ DĚTI, abych mohla kojit dál ale aby dokrm byl možný třeba i někde v terénu, což se stříkačkou a malíčkem moc nejde, koupila jsem drahou medela calma lahvičku, a u nás bohužel ze dne na den vedla k tomu ,že malý už prso pak nechtěl vůbec... a to některé maminky směle dokrmují vedle kojení nějakou základní lahvičkou, a miminko funguje i tak i tak. Nutno však dodat, že moje tělo začalo ještě před koncem šestinedělí menstruovat, první příležitost a bum.. takže asi fakt se s tím prostě moc "nesralo"... přesně si to nevybavuji, ale je možné, že prso začal malý odmítat i pár dní předtím, než dostal lahvičku, slévá se mi to v jedno..nejsem si jistá... a byl to hrozný pocit, byla jsem z toho špatná, jen co jsem vytáhla prso, malý zpustil řev, a na lahvičče si pošmakoval... cítila jsem se příšerně, a zpustilo mi to takovou depku, plačlivost, pocit, že nic nezvládnu, potřebu omlouvat se, proč nekojím... a to jsem si neuměla představit předtím, že mi bude nějaký tvor pít z prsu..ale jen co se narodil, tak jsem nechtěla pro něj nic jiného.. :-) holt, pořád mne to mrzí, ale nedopadlo to, řekla jsem si, že jsem skutečně uděla strašně moc, a že o tom, že skutečně dost žen se nerozkojí nebo má fakt problémy, se nikde nepíše. Já jsem netušila nic takového, myslela jsem si, že to je samozřejmost.. pak člověk vleze někam na fóra a tam všechny mamky nutí, vydrž, pokračuj, zkus to a tamto, pozkoušíš vše a prostě nic. nefunguje. pak si přečteš, že se dokáže rozkojit i mamka adoptovaného děťátka.. a to Ti nepřidá už vůbec... takže za mne... vím, ci cítíš, a nejsi sama, zda budeš pokračovat nebo ne.. to je na tobě, ono pak je člověk z toho právě psychicky špatný, a to tomu neprospívá...ale zkus se uklidnit, že... tak: držím palce a jakkoliv se rozhodneš (ještě mi napadá dát cévku k prsu, aby sál prso a dopíjel se cévkou..?), už jen to, že zde píšeš, značí o tom, že prostě se skutečně snažíš, a i to, že malý měl tvoje mlíčko po nějakou dobu, se počítá. Buď hlavně v psychické pohodě, a pokud se někdo diví, proč nekojíš, tak je asi na čase se s nimi rozloučit, nebo to nekomentovat, nebo si prostě věřit, žes udělala nejvíc co šlo a často víc, než mamka, co se budí u rybníčku pod prsy... ty to nemohou nikdy pochopit. My nepochopíme jejich záněty prsou..každá má něco... drž se, a hele, já si na to pomalu zvykám, a říkám si: malý teď prospí celou noc, UM miluje, chutná mu, je to usměvavé krásné miminko, a já mohu jej nechat třeba manželovi a jít cvičit, nebo si dát tunu kafe nebo vína...nebo plísňový sýr..nebo sushi! (ještě jsem to nestihla haha..pořád mi to nedochází...s mléčkem jsem se loučila tak před 10 dny teprve..když malému bylo 3,5 měsíce) ale je mi lépe, a jedině ty si musíš odpustit, pokud to nedopadne, a bude to vše fajn. Plus pravda je i to, že u jednoho mimi to nejde a druhé třeba bude bez problémů... you never know :-)InnocentKiss

Autor: Irča   28.5.2020 v 20:52

Mně malá taky ze začátku v porodnici odmítala kojení. Měla jsem vpáčené bradavky, tak jsem nosila takové kloboučky. Mám hodně malá prsa, takže jsem od začátku byla připravená na to, že to kojení nebude nadlouho pokud se to naučíme a vydrželi jsme s tím do jednoho roku s tím, že v pěti měsících jsme se snažila už různě přikrmovat, protože malá v té době přibírala hodně málo a musela jsem už hodně často kojit. Co mi dost pomohlo, že jsem celkem záhy upustila od pouček dítě na kojení budit a kojit po takové a takové době, kojila jsem, když si malá řekla a když jsem měla pocit, že už je ten správný čas a taky jsem kojila zhruba dvacet minut jedno prso. Asi by mě za to nikdo nepochválil, ale malá prospívala a já jsem byla pak taky v pohodě. Pila jsem jinak meltu a čaj na kojení. Jinak i když mé dítě bylo plně kojené a snažila jsem se  dělat vše podle pouček, aby neměla alergii, tak jí jsou čtyři roky a má alergii na psa, takže určitě je kojení super, hlavně je to pohodlné, ale je spoustu nekojených dětí a nijak zvlášť je to nepoznamenalo. Jinak si myslím, že Nicolo, že pokud ti už najel na UM a je spokojený, že asi už nerozkojí, můžeš to zkoušet, ale už se tím nestresuj. Tím se my matky musíme obrnit, že minimálně do dvou let se bude řešit, nedjdřív kojení, pak co umí neumí, co jí a nejí a proč to tak jí a že ti dělají to a ti zas tohle. Nechat to kolem sebe plynout a dělat to vše podle svého svědomí a pocitů, co je správné. Nevyžádaných rad na spoustu dalších témat dostaneš ještě spousta.

Nový příspěvek

img

Povolené jsou soubory jpg, png.

Nově založená témata v diskuzi

Zobrazit celou diskuzi

Aktuality na webu

Zobrazit všechny aktuality

Těhotenská kalkulačka

V naší těhotenské kalkulačce si můžete spočítat týden těhotenství, trimestr, předpokládaný termín porodu, počet dní do termínu porodu a odhad váhy a délky miminka.