Autor: janii   14.1.2020 v 22:30

Ahoj Teri, přesně vím, co prožíváš. Když jsem o miminko přišla v 8tt, tak jsem hodně dlouho denně brečela. Naštěstí to nebylo naše první dítě, jinak bych se z toho tenkrát asi zbláznila. Četla jsem potom záměrně spoustu příběhů jiných maminek, které potratily (na internetu toho je opravdu hodně a bohužel je to dost běžná věc, až jsem si říkala, proč to tedy tak řeším!) a pomáhalo mi, že v tom nejsem sama. Taky manžel mě neskutečně podpíral. Z té brečící fáze jsem nijak neutíkala, byla to událost, kterou jsem potřebovala oplakat. Ze začátku bylo hrozně těžké vyjít ven mezi lidi, protože mi nešlo tvářit se spokojeně, jak se očekává. A taky jsem si o tom povídala s lidmi, kterým jsem důvěřovala - s kamarádkou, mamkou... No a pak po nějaké době se mi do toho smutku začala mísit vděčnost, že jsem mohla s tím naším malým miminkem prožít aspoň ten jeden měsíc, i když jsem si ho nemohla ani pochovat v ruce nebo ho aspoň pohřbít. A pak toho smutku ubívalo nebo se vracel jen nárazově a zbyla už jen ta vděčnost. Dali jsme mu krásné jméno. A dodneška (přestože už je to 4 roky) je právoplatným členem naší rodiny. Děti o něm často mluví, že máme bráchu v nebi a dělají si legraci, jak bysme mu asi říkali, kdyby se nakonec přišlo na to, že to je holčička :-).

Doktor nám tehdy řekl, že hned po druhé MS od kyretáže se můžem začit snažit, že není důvod to oddalovat. Nakonec jsem ale měla ještě jiné zdravotní problémy, tak se ten termín odsunul o půl roku a protože jsem musela mezi tím nastoupit do práce po rodičáku s předchozím dítětem, tak další jsme si pořídili cíleně až za další dva roky a zadařilo se nečekaně na poprvé.

Autor: Zuzana   17.1.2020 v 09:54

Ahoj,

já jsem přišla o dítě v létě v 7tt. Počkala jsem na 1 menstruaci a pak jsem znova otěhotněla. To byla jediná věc, která mi pomohla.

Teď už se na to dívám s odstupem času tak, že to byl skutečně jen 7tt. Lepší takto, než přijít o dítě v druhé polovině těhotenství nebo rodit mrtvé dítě. Příroda snad ví, proč to dělá.

Vlastně mi pomáhala ještě jedna věc. Mělo to být první dítě (skoro půl roku jsem nejdříve navíc neuměla otěhotnět) a já si stále častěji opakovala, že i potrat je bohužel cesta k dítěti. Aspoň mi pak vzali několikrát krev, zkoumali Rh faktor atd. Teď jsem podruhé těhotná v pátém měsíci, zase mi hrozil potrat, každý den se bojím, ale zároveň si říkám, že to jinak nejde, než prostě být na té cestě a doufat, že tentokrát to dopadne.

Jinak to máš hodně čerstvé, dej tomu aspoň měsíc dva a bude lépe.

Autor: Misska   30.5.2021 v 15:53

Zdravim, tak i ja se k Vám přidám s kyretáží. Tubjsem prodělala ořed 4řmi dny. A byla jsme skoro v 11tt.

Řekli mi, že další těhotenství za 3 měsíce. Ale vzhledem k mému věku bych ráda i dříve. Proč doporučují až za 3 měsíce a ne dřív? Ví někdo?V nemocnici jsem se zapomněla zeptat.

Jinak šlo o 3tí těhotenství neplanovane, které jako první nevyšlo. Další jsme neplanovali, ale člivěk se s tím miminkem zžil a je to težké, že nebude. Tak bych na stara kolena chtěla vyzkoušet ještě jednou.

A ještě jedna otázka. Zkoušel jste někdo potrat a naslednou kyretáž dat na životní pojištění? Dostali jste něco?