Kyretáž - jak se s tím vyrovnat?

Založila: Terka, 14. 01. 2020, 14:45

Vložit nový příspěvek

Terka Vloženo 14.01. 2020, 14:45 Reagovat

Ahoj holky,včera by to byl 7tt,kdybych nezačla krvácet a neměla hrozný křeče do břicha. Jeli jsme na pohotovost,srdeční akce byla,ale pomalá. Doktor řikal,že teď už je to jen na přírodě a že se s tim bohužel nic dělat nedá,předepsal mi prášky na krvácení a já od začátku těhu brala utrogestan. Ten den v noci sem se budila a strašně krvácela,věděla jsem,že je konec. Druhý den sem byla objednaná na gyndu a tam mi potvrdil,že už tam nic nevidí. Objednal mě na kyretáž a dneska sem první den po operaci,je mi strašně..Prosím,jak jste se s tim všim srovnaly? Za jak dlouho jste zkoušely znovu otěhotnět?
janii Vloženo 14.01. 2020, 22:30 Reagovat

Ahoj Teri, přesně vím, co prožíváš. Když jsem o miminko přišla v 8tt, tak jsem hodně dlouho denně brečela. Naštěstí to nebylo naše první dítě, jinak bych se z toho tenkrát asi zbláznila. Četla jsem potom záměrně spoustu příběhů jiných maminek, které potratily (na internetu toho je opravdu hodně a bohužel je to dost běžná věc, až jsem si říkala, proč to tedy tak řeším!) a pomáhalo mi, že v tom nejsem sama. Taky manžel mě neskutečně podpíral. Z té brečící fáze jsem nijak neutíkala, byla to událost, kterou jsem potřebovala oplakat. Ze začátku bylo hrozně těžké vyjít ven mezi lidi, protože mi nešlo tvářit se spokojeně, jak se očekává. A taky jsem si o tom povídala s lidmi, kterým jsem důvěřovala - s kamarádkou, mamkou... No a pak po nějaké době se mi do toho smutku začala mísit vděčnost, že jsem mohla s tím naším malým miminkem prožít aspoň ten jeden měsíc, i když jsem si ho nemohla ani pochovat v ruce nebo ho aspoň pohřbít. A pak toho smutku ubívalo nebo se vracel jen nárazově a zbyla už jen ta vděčnost. Dali jsme mu krásné jméno. A dodneška (přestože už je to 4 roky) je právoplatným členem naší rodiny. Děti o něm často mluví, že máme bráchu v nebi a dělají si legraci, jak bysme mu asi říkali, kdyby se nakonec přišlo na to, že to je holčička :-).

Doktor nám tehdy řekl, že hned po druhé MS od kyretáže se můžem začit snažit, že není důvod to oddalovat. Nakonec jsem ale měla ještě jiné zdravotní problémy, tak se ten termín odsunul o půl roku a protože jsem musela mezi tím nastoupit do práce po rodičáku s předchozím dítětem, tak další jsme si pořídili cíleně až za další dva roky a zadařilo se nečekaně na poprvé.
Zuzana Vloženo 17.01. 2020, 09:54 Reagovat

Ahoj,

já jsem přišla o dítě v létě v 7tt. Počkala jsem na 1 menstruaci a pak jsem znova otěhotněla. To byla jediná věc, která mi pomohla.

Teď už se na to dívám s odstupem času tak, že to byl skutečně jen 7tt. Lepší takto, než přijít o dítě v druhé polovině těhotenství nebo rodit mrtvé dítě. Příroda snad ví, proč to dělá.

Vlastně mi pomáhala ještě jedna věc. Mělo to být první dítě (skoro půl roku jsem nejdříve navíc neuměla otěhotnět) a já si stále častěji opakovala, že i potrat je bohužel cesta k dítěti. Aspoň mi pak vzali několikrát krev, zkoumali Rh faktor atd. Teď jsem podruhé těhotná v pátém měsíci, zase mi hrozil potrat, každý den se bojím, ale zároveň si říkám, že to jinak nejde, než prostě být na té cestě a doufat, že tentokrát to dopadne.

Jinak to máš hodně čerstvé, dej tomu aspoň měsíc dva a bude lépe.