Autor: Jai   14.11.2015 v 13:05

Ahoj Al, 

rozhodně se neboj, že si v tom sama a neboj se vyhledat odbornou pomoc. Pokud máš tchyni v domě (a není to nějaká megera), tak se s ní domluv, na pár hodin týdně jí mimino nechej a udělej si vlastní program jako člověk a ne jako matka. Nejlepší by bylo, aby ti manžel pomohl, ale když neslyší tvoje prosby, tak nevim, jak toho docílit...

Autor: Haasar   14.11.2015 v 13:49

Al, chce to čas jen sama pro sebe. A není to žádné sobectví. Nebude lehké to vybojovat a uhájit (když Ti manžel nenaslouchá), ale prosaď si to. Jednou za čas je nech doma samotné třeba i na noc a vypal. Je jedno kam, je jedno, co budeš dělat. Ale je důležitý dát okolí najevo, že znáš svoji cenu. Já se k tomu dopracovala až po letech a to to ještě neumím pořádně - když někam jedu, tak jim tu ještě uvařím a nakoupím. Občas máme večer s kamarádkama babinec, to taky pomáhá. Naprosto bez výčitek to roční děcko nech doma a jdi zrelaxovat. Držím palce. Je to věda!

Autor: Al   14.11.2015 v 14:07

Ona je dost dominantní a popravdě se jí bojím, protože se jí nejde moc zavděčit a pořád mám pocit, že všechno dělám blbě 

Autor: kesi   14.11.2015 v 15:40

Al, jak píšeš, máš POCIT, že všechno děláš blbě. Ono je to všechno jenom o pocitech. A s tím ti může psycholog pomoct. Samozřejmě to bude určitou dobu trvat, než nabudeš sebevědomí. A ten vztah dominance a podřízenosti vyplývá hlavně z toho, že ona ví, že si to může k tobě dovolit. Jen jí to chce ukázat, že k tobě se tak chovat nemá. Moje tchýně je taky hodně dominantní, ale nikdy ne ke mně, protože ví, že já si to nenechám líbit, že bych ji chytla takříkajíc za pačesy. Takže se drží dál. Ale je to jen o tom, že jsem ty hranice takhle nastavila. Ale nejdřív najdi svou hodnotu. Odborník ti určitě pomůže. Držím pěsti.

Autor: jj   14.11.2015 v 23:06

Al, poslední rok mám podobné problémy, co píšeš. Naštěstí zatím jsou to takové fáze - nějakou dobu jsem na zhroucení a pak zase na nějaký čas v pohodě. Vždycky mě do toho stavu beznaděje zaručeně dostane období, kdy jsou děti nemocné a nemůžeme chodit ven, ale i jindy. Tím, že se mi to vrací a pak zase odchází už s tím tak nějak umím počítat dopředu. Přišla jsem na dvě důležité věci, jak přežít krizové období:

Za prvé, užít si něco s dětmi - přestože na ně nemám náladu, tak s nimi musím podniknout něco neobvyklého, co si všichni užijeme - děti i já. Nemusí to být nic světoborného a složitého, naopak. Jednou jsme třeba vyrazili na celé dopoledne na vzdálenější dětské hřiště, kam moc nechodíme, a celé jsme to už od začátku pojali, že jedeme na výlet někam, kam obvykle nejezdíme. Dobré je třeba sednout do vlaku, ujet jednu zastávku, to dětem bohatě na zážitek stačí, a v cíli si třeba koupit pytlík bonbonů, ideální je, když je v cíli i nějaká houpačka. Musí to být něco, co bude děti bavit, protože jinak si to nemůžeš užít ani ty, se znuděnými dětmi si neodpočineš. Když jsou děti nemocné a nemůže se ven, tak je to horší, obecně mi pomáhá někam odjet, ale i doma se dá vymyslet něco zajímavého - jednou jsem třeba vzala povlečení, položila ho na zem, posadila na něj děti a celé odpoledne je na tom povlečení tahala po pokoji jako ve vláčku (zrovna tohle bylo teda fyzicky náročné, ale v tu chvíli bylo hlavní, že nás to bavilo všechny, nasmáli jsme se spolu). Důležité u těchto "extra" aktivit je, aby sis to užila ty. Řekni si, že děláte něco výjimečného, zkus se na to těšit, zároveň nevymýšlej nic složitého, abys z toho nebyla moc unavená, nebo aby to nedalo moc velkou přípravu, dětem stačí ke štěstí opravdu málo a je nutné, aby sis to ty s nimi užila, ne se uhnala. Cílem tohoto snažení je, abys věděla, že s dětmi můžeš prožít krásné chvíle, sama vím, že ne vždy je jednoduché toto cítit.

No a za druhé, jak už psali všichni výše, musíš mít čas sama pro sebe, bez toho to nejde. O tom už tu bylo psáno dost a já to jen potvrzuji. I kdybyste si s dcerkou užívali každý den něco skvělého, tak potřebuješ chvíli pro sebe. Třeba tvůj manžel jen neví, jak ti má pomoct. Myslím, že by pomohlo, kdybys ho postavila před hotovou věc, začala bych něčím třeba takovým: "V úterý jdu k zubaři a pak se stavím nakoupit, bude mi to trvat asi dvě hodiny, pokud nebudu dlouho v čekárně." nebo "Mám se ke kadeřnici objednat v pondělí či v úterý? Kdy se ti víc hodí hlídání." Ideální je, když se podaří vymyslet nějakou pravidelnou aktivitu, kterou děláš každý týden, třeba cvičení... Píšeš, že studuješ, třeba by se toto dalo použít jako čas pro sebe. Jestli jezdíš občas do školy, tak si to protáhni, zajdi si na kafe, stav se cestou v bazénu nebo jen tak choď po městě a koukej po obchodech. A na závěr, muž musí cítit, že když ti pomáhá hlídat dcerku, tak se mu to vyplácí. Musíš mu říct, jak moc Ti pomohl, aby se cítil důležitý a nepostradatelný, připrav mu dobrou večeři, nebo kup cestou lahev vína a udělejte si spolu pěkný večer. Doporučuji knížku od Kevina Lemana: Do pátku bude váš manžel jiný. Moc hezky se to čte, hodně jsem se u toho nasmála a je to neskutečně jednoduché a pravdivé do života.

Přeju, ať máš dost sil a radosti do života!

Autor: Oki   15.11.2015 v 08:56

Holky, tady je odkaz na příbuznou diskuzi "Depka a mateřská" https://diskuze.maminkam.cz/depka-a-materska 

Autor: Ana   15.11.2015 v 15:49

Ahoj holky,úplně jste mi připoměli moje pocity,když byla dcera malá,ze začátku v pohodě,starost o mimčo a celkem v poho,ale později začala neskutečná nuda,sice bylo pořád co dělat,ale bylo to pořád dokola,vůbec mi to nebavilo,až jsem z toho začala mít výčitky,že to neni normální,že jsem taková a maková,docela nervy,tak jsem zašla za psychologem,což bylo super,až tam jsem si uvědomíla,že ty pocity,strachy a úzkosti jsou úplně normální a naučila jsem se myšlenky líp zpracovat a určitě je dobrý někam chodit,jak sama,tak s prckem,třeba nějaký mateřský centrum.No a ted mám druhou roční dceru a úplná pohoda(samoz.že někdy je to na hlavu,ale už se nebojim,že je něco divný...)a neboj,tohle si myslim,že si zažije asi každá ženská někdy.

Autor: Ana   15.11.2015 v 15:55

Ještě jsem zapoměla dodat,že ted jsou to moji největší miláčci na světě a s tou starší(5 let)je ten vztah po tom strachu hodně silnej a s menší jsem už jednoduše navázala na ten mateřskej cit,co už znám...

Autor: Oki   18.11.2015 v 11:12

Ještě trochu jsem nad tím přemýšlela a znám trochu tuhletu ztísněnost - svého času jsem dělala dvě vysoké školy najednou a k tomu ještě dojížděla 2 hodiny tam a 2 zpátky do práce.... čas jsem neměla vůbec žádný, jen ty cesty ve vlaku, které jsem zpravidla prospala. Nevím, jestli studuješ dálkově, jestli prezenčně, tak bych si to třeba zkusila rozvolnit,... vždycky snad lze dát si méně přednášek nebo odložit ročník.... hlavně se z toho nezbláznit. Ale každá škola je jiná, někde jde nechodit na přednášky a jen si je kopírovat atd....

Já jednou za čtvrt roku jedu na týden k našim i s malým a mám to jako skvělý relax. Jestli můžeš, tak taky vypadni ať už s malou nebo bez ní, ke kamarádce nebo příbuzným. Teď, jak přichází zima tak to půjde s náladou jen dolů, tak se snaž nějak potěšit sama, něco si koupit, něco zažít.... třeba i odjet na víkend s partnerem z domu na víkend, jakákoli změna je dobrá.