Nebaví mě mateřská

Ahoj maminy,

trochu se stydím, ale potřebuju se vypovídat - na mateřské mě to děsně nebaví, mám 9měsíční relativně hodnou holčinu, akorát spaní jí nejde, ale já se nudím a otravuji. Prvních 6 měsíců jsme nemohly na normální vycházku, v hlubokém kočáru měla snad hysterické záchvaty pláče a řevu, takže nosítko a akorát tak kolem baráku, teď je to trochu lepší. Nemám nikoho na pohlídání, moje matka nepřichází v úvahu, ani o malé neví, nezajímá se o nás, tchyně měla plná ústa řečí, jak bude pomáhat, a i když jsme asi tak půl roku po porodu bydleli pod ní v baráku, nepomohla vůbec a zájem nyní jeví tak jednou za dva měsíce - zájem rovná se přijít na 10 minut a pryč, přitom je už v důchodu a nemá nic na práci. Celá péče je tak na mně a manželovi, ten je samozřejmě v práci, odchází kolem půl šesté, vrací se o půl páté, někdy dřív, bývá unavený, copak mu mám malou hodit na krk? Nenávidím řeči o plínkách a hovínkách, nevadí mi bavit se o tom pět deset minut, ale tři hodiny? Proto se nesetkávám s dalšími matkami, zkusila jsem a měla pak ještě větší depku. Kamarádky nematky - hlavně holky z práce - hm, občas se zastaví, anebo jdeme na chvíli kolem baráku, mají dost své práce, chápu. A já bývám nevrlá, protivná, vytočená, ubrečená...špatně spím, vyruší mě kdejaký zvuk, jsem opravdu zoufalá. Prosím, potěšte, pomozte, podpořte... Nechci být taková, ale nemohu si pomoci!

Ahoj mamino,

chapu to. Co jsi v praci delala? Ja byla v managementu firmy, takze jsem byla zvykla stale nekde byt a najednou to je sok. Sedis doma a nevis, hlavne jsi na vsechno sama. Uplne jak pres kopirak s tim rozdilem, ze nasi mi pohlidaji, ale chodi do prace, takze jen vikendy. Nicmene vse ostatni je stejne na Tobe. Od rana az do vecera. Reknu Ti, ze bych radeji byla v praci a dny kdy tam jsem si nalezite uzivam. To chce holt vydrzet a udelat si program, jak pise Sarka, pak se to da, ale vse to nevyresi.

úplně ti rozumím...cítila jsem se taky na mateřské úplně stejně...mám tři děti a byla jsem s nimi doma deset let...ke konci už jsem se fakt cítila hrozně. snažila jsem se najít si program, abych měla pořád co dělat, tedy kromě vaření, uklízení, praní, čtení a hraní :-). každý den jsme měli něco - plavání, logopedie, kroužky. našla jsem si aerobic, kde měli dětský koutek a mohla jsem si jít zacvičit. dobrá je jazykovka. osvědčily se taky víkendy s rodinou někde mimo domov. ale musím ti říct, že po deseti letech už z toho fakt každému, kdo nevidí svoji realizaci v péči o domácnost, musí hrábnout ať dělá co dělá...nejdůležitější je to prostě přežít s láskou a úsměvem...dětičky rostou tak rychle a je třeba si užít každý den...

10 let doma? To byste měla dostat metál, to přeci není k vydržení, já jsem doma deset měsíců a hrabe mi už déle...Máte tedy můj obdiv, já užž po téhle zkušenosti další dítě nechci...Reakce na [2968]:

adka - tak po přečtění příspěvku jsem myslela, že čtu o sobě. Vážně. Moje mamka o malou taky nemá zájem, chytla druhý dech (asi jí došlo, že stárne, když se narodila vnučka), tchýně taky slibovala, a taky nic. Vůbec se Ti nedivím, já mám úplně stejné stavy. Závidím manželovi jeho práci, to, že ráno vypadne a má celý den jen pro sebe. Taky se s žádnýma jinýma maminama nestýkám, mám pocit, že pro ně mateřská byla a je největší meta v životě. Co já si s něma mám vykládat? Je mi jedno, kdy malá začne chodit, mluvit, atd., atd. Jednou začne - a to stačí.Hele, když nás ty jiné maminy tak nebaví, můžem to péct spolu a proberem jiné věci než děti :-).  Jsem taky ze severní moravy - Ostrava.