Autor: Šárka   10.2.2011 v 08:05

plmě to chápu, mám to za sebou třkrát, a byla jsem štastná, že je to za mnou, jenže v tédobě jsem měla vrstevnice, takže jsem měla program nabitý. ted mi bude 40, a stojím znova na startu, vrstevnice žádné v okolí nejsou, takže očekávám, že to bude hrůza..kdyby manžel měl někde nějaké dítě, nešla bych do toho..

Autor: Martina   10.2.2011 v 08:47

Ahoj mamino,

chapu to. Co jsi v praci delala? Ja byla v managementu firmy, takze jsem byla zvykla stale nekde byt a najednou to je sok. Sedis doma a nevis, hlavne jsi na vsechno sama. Uplne jak pres kopirak s tim rozdilem, ze nasi mi pohlidaji, ale chodi do prace, takze jen vikendy. Nicmene vse ostatni je stejne na Tobe. Od rana az do vecera. Reknu Ti, ze bych radeji byla v praci a dny kdy tam jsem si nalezite uzivam. To chce holt vydrzet a udelat si program, jak pise Sarka, pak se to da, ale vse to nevyresi.

Autor: Kača   10.2.2011 v 08:56

A co takhle jít třeba na dva dni do práce? Sice si člověk vydělá asi tak akorát na zaplacení hlídání, ale možná to za to stojí, když doma ta psychika tak trpí..

Autor: Jana   10.2.2011 v 09:01

úplně ti rozumím...cítila jsem se taky na mateřské úplně stejně...mám tři děti a byla jsem s nimi doma deset let...ke konci už jsem se fakt cítila hrozně. snažila jsem se najít si program, abych měla pořád co dělat, tedy kromě vaření, uklízení, praní, čtení a hraní :-). každý den jsme měli něco - plavání, logopedie, kroužky. našla jsem si aerobic, kde měli dětský koutek a mohla jsem si jít zacvičit. dobrá je jazykovka. osvědčily se taky víkendy s rodinou někde mimo domov. ale musím ti říct, že po deseti letech už z toho fakt každému, kdo nevidí svoji realizaci v péči o domácnost, musí hrábnout ať dělá co dělá...nejdůležitější je to prostě přežít s láskou a úsměvem...dětičky rostou tak rychle a je třeba si užít každý den...

Autor: adka   10.2.2011 v 09:08

Učila jsem na gymplu češtinu, pořád v kolektivu, kontakt s mladými, inteligentními lidmi, povídání o knížkách, po práci hodně sportu, kolo, procházky, plavání, kafíčko s kolegyněmi, prostě užívání si života, asi jsem neměla čekat s malým až do 32 let, jenže se nám nedařilo mít malou dřív...Strašně bych šla do práce, klidně hned, jenže to prostě nejde, závidím manželovi :) Na plavání jsme se s malou už nevešly, procházky ujdou, ale máme často dost hnusné ovzduší, holt severní Morava...atd atd atd...díky za podporu, jsem ráda, že nemám podobné pocity sama.

Autor: adka   10.2.2011 v 09:10

10 let doma? To byste měla dostat metál, to přeci není k vydržení, já jsem doma deset měsíců a hrabe mi už déle...Máte tedy můj obdiv, já užž po téhle zkušenosti další dítě nechci...[2968]

Autor: Jana   10.2.2011 v 09:24

nechci nějak poučovat nebo hloupě radit, ale napadá mě třeba doučování češtiny...moje dětičky jsou spíš matematické typy a před přijímačkama na gympl mi dalo dost zabrat do nich všechny požadované znalosti dotlačit...všechny maminky nemají tu možnost dětem všechno vysvětlit nějakým lidským způsobem, aby to dětičky pochopily a je možné, že by byla nějaká poptávka...

Autor: Domi   10.2.2011 v 11:15

adka - tak po přečtění příspěvku jsem myslela, že čtu o sobě. Vážně. Moje mamka o malou taky nemá zájem, chytla druhý dech (asi jí došlo, že stárne, když se narodila vnučka), tchýně taky slibovala, a taky nic. Vůbec se Ti nedivím, já mám úplně stejné stavy. Závidím manželovi jeho práci, to, že ráno vypadne a má celý den jen pro sebe. Taky se s žádnýma jinýma maminama nestýkám, mám pocit, že pro ně mateřská byla a je největší meta v životě. Co já si s něma mám vykládat? Je mi jedno, kdy malá začne chodit, mluvit, atd., atd. Jednou začne - a to stačí.Hele, když nás ty jiné maminy tak nebaví, můžem to péct spolu a proberem jiné věci než děti :-).  Jsem taky ze severní moravy - Ostrava.

Autor: Domi   10.2.2011 v 11:19

ještě doplním - je mi stejně jako Tobě - 33 let, taky se nám dlouho nedařilo. Všechny ostatní maminy tady kolem jsou mladé, a to je možná důvod, proč je nemusím. Nemám si s nimi co říct.