Nebaví mě mateřská

Reakce na [944843]: já se zblázním! pojďme spolu :-)

No tak já mám obě děti už mluvící a nezměnilo se nic. Mě hrabe víc než kdy dřív protože takovou nudu jsem nezažila... Tak tak jsem to přežila s prvním synem a hned do toho druhý to byla chyba, po pěti letech na mateřské už počítám vteřiny kdy půjde mladší syn do školky... Je fakt ze děti miluju všechny hlavně svoje, ale já už chci pracovat a na mateřské je to těžké ani brigáda nikde nevyjdou vstříc .. tak přeji pevné nervy...

Zdravím všechny , jsem doma na rizikovém těhotenství již od prvního měsíce . Manžel dělá jen noční směny obden ob dva dny .Takže nejen , že jsem v noci sama ale i přes den kdy on spí. Já vařím uklízím. Mohu jen na chvíli ven takže jsem vděčná manželovi za každou chvíli venku i s nim . Kamarádky nemám.V práci jsem byla vždycky mezi lidmi .Takže jsem byla zvyklá na kontakt s lidmi na teplé lidské slovo nejen manželovo :-) Už kolikrát si nemáme co říct nebo se začneme hádat a to jen z toho důvodu že ja jsem tak trochu náladová a on unavený. Každopádně každá žena ať již je na mateřské po několikáté nebo poprvé tak má spoustu času a chybí ji spousta věcí. Některé ženy to snášejí lépe jiné méně dobře. I já jsem mezi těmi co to nesou ne moc dobře. A při myšlence, že nejméně tři roky  nebudu moci nikam pořádně zajít prt nemám nikoho, kdo by mi kromě manžela pohlídal pomohl ,pokecal se mnou , tak jsem z toho trochu nervózní, nesvá i trochu vydešená. Takže plně chápu všechny ženy co jsou doma s dětmi a některým z nás už z tzv samoty hrabe. Stále přemýšlím jak s touto tzv samotou bojovat .Některým z nás stačí si pokecat s jinými maminami , jiné se stávají vorkohilčkami v domácnosti , jiné z nás mají práci nejen doma ,ale věnují se práci z domu ať už je to kancelářská práce, překladání , ruční práce.Dle mne je to dobře a obdivuhodné. Pomáhá to i psychické pohodě, tedy pokud žena to všechno  práci výchovu a chod domácnosti zvládá a nepřecenuje sve sily jak to máme nekteré ve zvyku. Já i když sháním nějakou tu práci z domu tak se mi nedaří ji sehnat.  To samozřejmě mé psychice také moc nepomáhá.Ale nevzdám to. Tak nic dámy nepřežente a budme silné a vydržme to.Optimizmus v lepší zitřky.

Já jsem teda na tom podobně jako Babar, tedy mám 19-ti měsíční holčičku a chtěli bysme druhé, ale někdy si tím prostě nejsem jistá. Když moje malá hodinu v noci nespí a vzpomenu si, že mi takhle dávala zabrat a ještě víc jako úplně malé miminko, tak si říkám, že když to druhé bude taky takové, že to asi nezvládnu. Takže nechci jedináčka, ale přitom pochybuju, že zvládnu se starat o dvě děti. Pokaždé, když zjistím, že opět nejsem těhotná, říkám si, že to tak asi má být. Jinak jsem doma celkem spokojená, jen před prázdninama, kdy na mě moje kamarádky neměly moc čas, tak jsem cítila, že mi to všechno dost leze na mozek a přepadal mě splín.

Jojo, to znám, taky mi občas tečou nervy, tak to malá slízne a pak k tomu ještě přibydou výčitky, že jsem hrozná matkaJá se utěšuju tím, že jsou ženy matky od přírody, co prostě žijí dětmi a ženy, které to hold tak nemají a za to se nemá cenu lynčovat.  A doporučuju nějaké hlídání (my máme soukromou školku a dva dny, nevzali nám ji do státní (3,5 roku)), skvělá věc a odpoledne už je mi po ní smutno