Autor: setty - Vlasta   7.6.2016 v 16:04

Luci klid to je zas nejaka pi.nda ktera asi nechape jak to myslite. Ja rozumim jen tomu ze ten kazdodeni stereotip je opravdu na palici kazdej den to samy je proste na palici nicmene to neznamena ze nemilujeme svoje deti.

Autor: jana   25.7.2016 v 17:00

[2963]

mam 10 mesacne miminko. po tejto skusenosti uz dalsie dieta nechcem. zijem v neustalom skakani od jednej cinnosti k druhej, v neustalom prerusovani kazdej aktivity do ktorej sa pustim, uz neviem ani vypnut ked skakat nemusim. je to k nevydrzaniu. nebavi ma zivot. pred miminkom som bola zvyknuta castokrat za den len tak byt, nic nerobit, pozorovat, robit to na co som mala zrovna chut. teraz nenavidim svoje dni. dokola tie iste cinnosti a to prerusovane.

mala sa v noci budi niekolkokrat celych 10 mesiacov. bolo obdobie ked som trpela nespavostou. a to pomaha priatel, s ktorym na seba nemame vobec cas, nas vztah upada. casto sa hadame. chuda dietatko ze vobec prislo k nam. 

Autor: Lucilka   1.8.2016 v 14:04

Děvčátka, mám dva čupr kluky a to dost krátce od sebe- 1 a 4 měsíce. Chtěli jsme určitě dvě děti a vzhledem k tomu, že prvorozený byl neuvěřitelně náročné miminko, kdy jsem chtěla prvního půl roku skočit, tak jsme se s manželem domluvili, že do toho praštíme co nejrychleji ať máme tu hrůzodobu piplání co nejdříve za sebou. Měla jsem při prvním porodu stejné pocity, které jsem tady četla velmi často. Z hodiny na hodinu ztratíte sama sebe- zkrátka přestanete existovat, vše čím jste byla už není- lusknutím prstu. Pak psycho období s tvorečkem, do kterého jsem se zamilovala až časem (neměla jsem to štěstí na emocionální karnevat při prvním pohledu:)). No zkrátím to nejhorší byl rok. Trvalo to opravdu rok, než jsem si zvykla na to být na mateřské. Pak to bylo v pohodě, nic mě nijak zvlášť netrápilo, občas nějaká ta ponorka, ale jinak v poho. Druhé miminko hodné, do půl roku jsme o něm skoro nevěděli. Totální krize mi začalo když měl mladší rok. Oba rarachy totálně zbožňuju, ale naprosto mi nestačí být jen maminou. Jsem poprvé v životě (nechci použít slovo nešťastná) opravdu nespokojená, nemám stání a totálně mi to drásá duši- pocit marnosti. Čeká mě ještě rok doma. Nevím jak to dám. Ách jo. Manžel také přijíždí kolem 17.00 a je pak vždy s námi a pomáhá maximálně, ale nikdy si kluky nevezme ven abych byla sama. Sama prostě nejsem vůbec (na vyjímky- cca 1x za 14 dní babička či teta si je vezmou na dvě hoďky). Seberealizace žádná. Psycho. Doufám, že mne tato životní etapa něco mocného naučí. Něco, co ocením teprve v budoucnu:) Děvčata, nervy a slunce v duši. Jsem s Vámi:)

Autor: Market   9.8.2016 v 22:05

Ahoj holky, jsem na tom uplne stejne. Mam mesic do porodu (prvorodicka) a depky se zacinaji stupnovat. Nic me nebavi a mam strasne smisene pocity, pprad brecim. Na maleho se tesim, ale nedovedu si predstavit zustat doma. Mela jsem narocnou praci co me bavila a kvuli tehotenstvi me dali vypoved nikdo se se mnou po 10 ti letech v praci nebavil a to podotykam jsem osvc. Doma mam ponorku uz ted :( .. Co ted? :((

Autor: B.   13.10.2016 v 12:17

Konečně jsem našla spřízněné duše! :D Není tu někdo z Prahy-východ? Mám 7 měsíčního kluka a hrabe mi už z toho.

Autor: Kristina   21.10.2016 v 08:52

Já jsem na tom úplně stejně jako většina z vás, mám šestitýdenní roztomilou holčičku a mám ji moc ráda, ale pořád nejsem schopná se z toho nějak radovat. Snad se to změní, až bude trochu starší a bude lépe komunikovat. No zjistila jsem, že rozhodně nepatřím k těm maminám, které nemluví o ničem jiném než o kojení, přebalování a jiných podobných "aktivitách". Těm se obloukem vyhýbám. K dětské doktorce na prohlídky chodím s malou v době, kdy vím, že tam nebude moc mamin, abych ty jejich "problémy" nemusela poslouchat. Příručky o kojení, které mi dali v porodnici "letěly" do koše, a to plně kojím, ale musím se přiznat, že mě to nebaví. Už se těším, až přejdeme na normální stravu. Nechápu ty maminy, které jsou z toho totálně nadšené a užívají si to, a když jim řeknete, že jste jednou dokrmily dítě umělou výživou, tak se na vás dívají, jako kdyby jste spáchaly pomalu trestný čin. Navíc doma je to fakt na hlavu. Teď když je venku tak hnusně, tak se nedá jít ani ven a já mám pocit, že jsem v tom bytě zavřená jak v kobce. Čekání na manžela, až přijde z práce, abych si mohla zajít do obchodu nakoupit a tím se dostat alespoň na chvilku mezi lidi. No upřímně jsem si tu mateřskou představovala jinak, ale nevzdávám to, snad se to utřepe.

Autor: ANONYM   21.10.2016 v 09:03

ŽENSKÝ JÁ VÁS NECHÁPU,JÁ MILUJI DĚTI TAKY PROTO JICH MÁME VÍCE

JAKO MUSÍM ŘÍCT,ŽE TO ZVLÁDÁM DOCELA DOST DOBŘE.UKLIZENO,UVAŘENO MÁM,DO TOHO DĚLÁM SVUJ MILOVANÝ KONÍČEK(SPÍŠE VEČER).DĚTI CHODÍ SPÁT MEZI 19-20HOD.A SPINKAJÍ(VČ.MIMINA) AŽ DO 6:00 PAK STÁVÁME DO ŠKOLKY.NEŘÍKÁM,TAKY MÁM NĚKDY NERVY ALE ABYCH ZAKLÁDALA DISKUZI O TOM,JAK MĚ NEBAVÍ MATEŘSKÁ JE TEDA SÍLA...TOHLE SI ČETL MANŽEL A NASTAČIL SE DIVIT FAKT.JAKO JÁ VÁS CHÁPU,JE TO NÁROČNÉ,ALEEEEEEE.DETI KŘIČÍ,HÁDAJÍ SE,STRKAJÍ DO SEBE,ALE TO JSOU PROSTĚ DĚTI.V KAŽDÉM VĚKU JE NĚCO,MIMINA ČASTO BREČÍ,VĚTŠÍ MAJÍ SVOJE DNY APOD...V KAŽDÉM VĚKU JE NĚCO,NEJSTARŠÍ MÁ ZATÍM 4ROKY,ALE I ZA TY 4ROKY ,PROSTĚ KAŽDÝ ROK JINÁ.MANŽEL PRACUJE,TAKŽE JSME NA NĚ VLASTNĚ SAMA ,ALE V RÁMCI MOŽNOSTI MI I HODNĚ POMÁHÁ NAPŘ.VYZVEDNE DĚTI ZE ŠKOLKY,ČASTO SE STARÁ O VĚŠENÍ PRÁDLA,OBČAS MI POMUŽE S UKLIDEM,STARÁ SE O PSA,O NÁKUPY ATD...JSEM ŠTASTNÁ ,ŽE HO MÁME JSEM ŠTASTNÁ ŽE MÁME DĚTI JE TO PRO NÁS NĚJVĚTŠÍ DAR

ps:vím jak to myslíte,milujete své děti,ale matkou jste a budete navždy,tak si to holky užívejte

Autor: Xixinka   21.10.2016 v 21:57

Do této diskuze jsem nenapsala hodně dlouho. Nicméně jsem na straně těch dam, které tuto diskuzi založily. Holky chápu vás a věřte, že bude lépe. A ty slepice, které mají potřebu moralizovat v diskuzích, které nejsou určeny jejich stylu života se vyhýbejte. Každá jsme jiná, máme jiné nároky na život, jiné zvyky a každá máme jiné děti a jiné partnery. Tato diskuze není pro všechny, je prostě pro nás. Vy holky víte o kom mluvím, a žádná jiná tomu rozumět nebude ;-). Myslím, že je na čase se někde sejít. Držím vám palce, nic nevzdávejte, je to jen část života! Bude lépe. Zase najdeme i profesní smysl života. Rodina je úžasná a díky bohu za ní. Ale doprdele, potřebujeme přeci i svůj čas a seberealiziaci a uznání společnosti. Nestydím se za to, že chci od života víc! Pro nikoho jiného tato diskuze není. Holky, vy ostatní, prosím, jděte si číst diskuze o kojení a smyslu života. Pa :-)

Autor: dáša   23.10.2016 v 21:31

[865573] odkud jsi?

[868925] jsem tu!!