Autor: Matylda   9.2.2013 v 08:21

V budoucnu bude možná lehčí se přiznat, ale už nepůjde jen o přítele, ale i o to dítě. Je otázka jak hodně to pak může narušit vztah a důvěru, když se třebas 16 ti leté dítě dozví, že ten komu celý život říkala táto není biologický otec :-(. Prostě v žádném časovém období nebude přiznání lehké.

Autor: Erika   9.2.2013 v 08:21

ahojky to je teda situace kterou ti opravdu nezavidím,já sama bych po takové nehodě určitě udělala vše proto aby mimčo prostě nebylo,zázračná pilulka funguje,ale to už je jedno v tvém případě máš jen dvě možnosti celoživotní strach,že se to provalí,ale budeš mít dítě,nebo potrat.Myslim si ,že já bych to nevydržela tajit.Ta krev je taky trochu problém,teda u nás máme oba 0 a děti taky a neumím si představit,že by to bylo jinak to by mi chlap hned řek,že to mám s někým jiným .Držím palce at se rozhodneš jakoli.

Autor: Katka   9.2.2013 v 08:28

No a mě napadlo, jestli jsi si opravdu jistá, čí to miminko bude? Vždyť hned po styku dojít k oplodnění nemuselo dojít.... Ale je fakt, že ani já nejsem svatá a takovýto úlet jsem taky absolvovala a to po roce manželství. Ke všemu jsem se přiznala a pár týdnů bylo fakt úděsných, ale náš vztah to poznamenalo tak, že jsme spolu už 13.rokem, čekáme spolu třetí miminko a nelituju toho, že jsem vylezla s pravdou ven.  Je pravda že lež má krátké nohy.... je pravda, proč rozbíjet manželství - ale co když je tvůj manžel jako můj a miluje tě, dokáže odpustit a tohle ti nevyčítat? Ty se budeš do konce života jak tu někdo už psal stresovat, co kdyby se "něco" stalo. Je to samozřejmě jen na tobě, držím pěsti, ať se rozhodneš správně

Autor: Jana   9.2.2013 v 08:50

Lucko, já upřímně nemůžu říct, že stoprocentně vím, co bych dělala, teď si ale myslím, že bych se spíš miminka zbavila, jakkoliv si to nezaslouží. Neříkat to příteli je opravdu hnus k němu, jak sama píšeš. Je dost pravděpodobné, že na to časem přijde a bude to daleko horší než teď. A já si dokážu představit, že ti teď ještě odpustí. 

Druhá věc - a teď mě tu určitě někdo bude kamenovat, ale je to fakt - je právní stránka. Tvůj přítel má půl roku po narození dítěte na to, aby zpochybnil otcovství. Pokud to neudělá, má už jen velmi malou šanci, že to kdy bude moct udělat (i když i tohle se pomalinku mění). Pokud bude otec na papíře, má k dítěti veškeré povinnosti, musí ho živit a jednou po něm dítě bude dědit. Přijde mi velmi nespravedlivé dostat ho lhaním do situace, kdy se bude muset starat a majetek dělit mezi dítě, které není jeho. Jsem právník a vidím docela často, že není pravda, že domnělý otec po provalení pravdy mávne rukou, přesně tohle je druhá věc, která jim hned po partnerčině lhaní většinou vadí. A pokud se toto dozví až po narození dítěte (většinou až po letech) a ještě ke všemu jinak než z úst matky dítěte, v 99% případů nastává dost ošklivý rozpad vztahu.

Pokud miminko opravdu chceš, za mě ti radím říct mu to teď (i pokud jsi nejsi jistá, jestli je jeho nebo druhého muže). Neříkat mu to nic neřeší, sama někdy koukám, jakými způsoby dnes už může vyjít pravda najevo. Držím ti palce a za úlet tě nijak neodsuzuji.

Autor: Jana   9.2.2013 v 09:29

Ještě dvě věci - po tvém příteli budeš chtít, aby se o dítě starat, živil ho. O to větší právo má znát pravdu, když to dítě "nevyrobil" on. Neměla bys mu kvůli své chybě upírat právo rozhodnout o tom, zda se bude starat o cizí dítě.

Zadruhé, představ si naopak ty, že po letech zjistíš, že přítel jezdí pravidelně za jinou ženou navštěvovat její dítě, protože je i jeho. Také ho živí (narozdíl od tvého případu ho však živí jen on a nemusíš to cizí dítě živit i ty) a nic ti o něm neřekl, prostě žil roky jakoby dvojí život. Nebyla bys v té situaci radši, kdyby ti o všem řekl hned? Necítila by ses takhle po letech víc podvedená?

Asi bych myslela na ty dvě děti, které už máš. Možná jim přiznáním teď hned rozbiješ rodinu, ale o milujícího tátu určitě nepřijdou. Pokud se to přítel dozví za pár let (a to se pravděpodobně opravdu dozví), dost možná si děti projdou daleko horším rozchodem rodičů a nechci ani pomýšlet na to, co to udělá s tím nejmladším, kvůli kterému to vlastně nastane.

Autor: ALA82   9.2.2013 v 10:48

Možná mě ukamenujete, ale já bych přemýšlela i o interupci. V zásadě jsem proti potratům, ale tady jsou na misce vah další 2 děti s jejich tátou. A vím, že moje svědomí by tu tíhu (v případě, že bych si to nechala pro sebe) neuneslo, to vím jistě, neuměla bych s tím žít. Takže bych zvažovala jen 2 varianty řešení - dítě si nechat a říct pravdu anebo si dítě nenechat.. Ale jak už tady někdo psal, každá jsme jiná a musíš si to vyřešit sama v sobě hlavně..

Autor: Klarisa   9.2.2013 v 14:03

[274986] Myslím, že v přírodě je naprosto vše možné. Já mám třeba krevní skupinu A negativní a oba mojí rodiče mají A pozitivní, což nás ve škole učili, že také není možné, ale doktoři i genetika potvrdili že je to možné a že oba rodiče jsou moji. Takže krevní skupina není vůbec určující, to nás kdysi učili, ale dávno se prokázalo, že to není pravda.

Autor: Klarisa   9.2.2013 v 14:12

Taky bych řekla, že záleží na tom, v jaké jsi rodinné a finanční situaci. Pokud se příteli přiznáš a on to nepochopí a půjdete od sebe - máš kam jít? Dokážeš svoje děti uživit a postarat se o ně? To jsou docela podstatné věci, protože máš kam jít a dovedeš se postarat, tak se přiznat můžeš, protože to bude sice bolestivé, ale budeš mít kam jít, ale pokud tu možnost nemáš, nemůžeš riskovat, že těhotná se svými dvěma dětmi zůstaneš "na pospas ulici"... Držím palce ať se rozhodneš jakkoliv, stát se to prostě může každému, ale neodsoudila bych tě, ani kdyby ses rozhodla pro interupci, i když sama bych takovou variantu volila až jako uplně tu nejposlednější. Dej nám vědět, jak ses rozhodla, myslím na tebe pořád, abys měla hodně síly.

Autor: Lucíkxxx   20.2.2013 v 06:48

Ahoj holky, straaaašně moc děkuju za všechny vaše odpovědi. Moc jste mi pomohly ... opravdu strašně moc. Vím, je to strašná situace, ale stalo se to. Všechny vaše názory jsem četla a už jen to mi pomohlo, protože jsem věděla, že na to řešení toho problému nejsem sama, ale že jste se mnou. A za tohle vám maximálně děkuju VŠEM...

Po dlouhém přemýšlení jaká varianta bude nejlepší jsem se rozhodla pro potrat. I přes tu strašnou bolest v srdíčku jsem to musela udělat. Nemohla bych žít s tím, že celý život mému muži lžu a zároveň lhát tomu miminku, že je to jeho táta, ikdyž bych věděla, že není. Taky jde o tu podobu ... otec dítěte je blonďák s modrýma očima a můj muž je tmavší typ a já vlastně taky. Ikdyž naše děti jsou taky světlejší ale jsou mého muže ...  Já jsem z malé vesničky a tady by ta podoba určitě vyšla najevo jak by to malé vyrůstalo.

Nikomu na světě bych takovou situaci nepřála. Když vám teď píšu tak už to mám za sebou a strašně to bolí a bude bolet celý život, ale určitě to jednou přebolí a já si to miminko pořídím s mým mužem. Ještě jednou vám mocinky děkuju za vaši podporu ... ani jsem nečekala, že na světě ještě jsou človíčci se srdcem na správném místě

Děkuju holky pa pa Lucka