Autor: Monika4   11.8.2014 v 19:37

Veroniko neboj se ničeho tělo samo ví jak má fungovat.Můžeš mi věřit mám za sebou 4 přirozené porody a před každým jsem byla trochu nervozní, ale to těšení se převládalo.Je to nádherný okamžik ať bolí sebevíc během pár vteřin po přiložení miminka na tvoje bříško vše zapomeneš.

Před prvním porodem mi pomohlo si nastudovat techniku dýchání to je asi moje rada a to nejhlavnější zkus si dostat do hlavy, že všechno bude v pořádku a poslouchej svoje tělo. Podle mne je 99% porodu v hlavě.Pokud půjdeš na sál v obavách a strachu zablokuješ se a neporodíš nebo to bude zbytečně dlouhé a bolestivější.

Přeji ti krásný celkem rychlý porod (bolet to bude) ale jak mi tvrdila moje maminka před prvním porodem "zuby jsou horší" a já s ní plně souhlasím. Držím palce ať máš brzy své miminko zdraavé a krásné u sebe.

Autor: Akálka   11.8.2014 v 21:25

Veru čekám druhé miminko,u holky mi začal porod normálně,bylo to pomalé ale otvírala jsem se,nakonec mě z porodní kozy vezli na sál.Ale mrzelo mě to moc,všechno jsem si užila a to nejkrásnější ne.Takže doufám,že tenhle porod dopadne tak jak má moc se na něj těším.Možná to vypadá,že jsem masochistka,ale nejsem,nemám ráda jakoukoliv bolest.Ale na porod se prostě těším.Všechno bude ok neboj,A jak píše Monika,tak to správné dýchání je vážně dobré,mě to pomohlo.To zvládneš,těš se na mimi.

Autor: Lada   12.8.2014 v 07:22

Ahoj Veroniko i ostatní, nevím, zda je to v hlavě, možná, ale u mě to tak nebylo. Já se prvního porodu vůbec nebála, cestou do porodnice jsem se ještě smála, těšila se a nakonec mě těch 18 hod. v bolestech úplně převálcovalo a myslela jsem, že to, jak se říká, nepřežiju. Odměna a pocit vítězství bylo sladké, ale trauma zůstalo a při druhém těhotenství jsem měla hodně plačtivé stavy a deprese, protože jsem měla snad od 5.měsíce těhu, psycho z porodu. Nakonec mi mimi vyvolávali, chlapec byl veliký, měl 4,7 kg a byl za hodinku od začátku porodních bolestí venku , takže nááádhera. Prvního syna jsem kojila 2,5 roku, druhého stěží 4 měsíce, bohužel vlivem  všeho toho strachu, jsem neměla vůbec mlíko, což si do dnes vyčítám. Proto nyní, když za dva měsíce přiveu na svět své třetí dítě, snažím se být v klidu. Stres je zabijákem všeho dobrého. Vím a nedělám si iluze, že přivést na svět dítě je dřina, ale chci si užívat, asi posledního těhu, chci mít spokojené miminko, chci hlavně kojit a tak ten strach zkrátka házím za hlavu a jen a jen si to celé užívám. Miminko jsme s mužem dostali s láskou dovnitř a dostanem je i s láskou ven,drž se a užívej!!!

Autor: Veronika   12.8.2014 v 13:58

Dekuji vsem za podporu. Ja se prvniho porodu taky nebala, ale skoncilo to cisarem a co bylo horsi, ze maly zacal mit po 24 hodinach po narozeni velke komplikace s dychanim, zustala mu voda na plicich, nizky cukr a pod...necekane skoncil na jip a ja sla domu bez nej, byl to strasny sok. Po tydnu bylo vse ok, ale zustalo to ve mne. Navic sem se uz nerozkojila, vubec nechtel prso jak si zvykl na flasku v nemocnici a ja odstrikavala pul roku, coz bylo na hlavu, strasne casove narocny....tak ted mam obavy jak to bude. Chci zkusit normalne porodit, aby slo vse prirozene, tak uvidime...

Autor: Lada   13.8.2014 v 07:35

Tak to bude ten důvod Verčo, proč ty obavy, každý porod je ale jiný, zkus se na to neupínat, i když chápu, že to moc nejde. držím ti pěsti, aby vše bylo ok! dej pak vědět.

Autor: Verun777   13.8.2014 v 09:33

Veru, já se taky bála, nakonec to bylo vyvolávaný a dvě hodiny bolestí a byla venku. Byl to můj první porod a šla bych do toho znova. Je to fakt v hlavě. Za mě rada - dobře dýchat a soustředit se jen na ten dech. Jakmile jsem začla správně dýchat, daly se ty bolesti zvládnout. Jo a taky se nebránit lékům proti bolesti. K epiduralu jsem se nedostala, ale i ty oblbováky pomohly ;-)

Autor: Monika4   13.8.2014 v 20:05

Veru jak už někdo psal každý porod je jiný a to doslova měla jsem 4 a každý byl jiný a každý svým způsobem krásný a bolestivý mysli jen na sebe a své miminko zkus se odprostit toho strachu co bude poom ikdyž věřím, že to není jednoduché určitě to zvládneš.Držím pěsti.

Autor: Mary   14.8.2014 v 11:07

Ahoj, čekám teď za nějaký ten týden 4.miminko. Také si musím přiznat, že obavy zatím převažují nad těšením se. Ale půjčila jsem si teď úžasné pozitivní knížky pro sebe a pro miminko si stále říkám: Cesta (ta porodní) bude otevřená a volná, krásně projde na svět a všechno bude krásné. .. Podvědomí dělá skutečně hodně. Navíc jsem si vždycky uvědomovala, že tahle bolest je funkční, není na to, aby nás trápila, ale musíme jí jít naproti, spolupracovat s ní, protože každým bolestivým stahem se otvírají porodní cesty a miminko se posouvá dolů. Ten děj je vlastně zázrak. Teď ležím v knížce Aby porod nebolel od Lucie Groverové- její zkušenosti z normálních porodů mi dávají víru, že to jde i krásně- doporučuji. Navíc mám předsevzetí pokud možno si do toho přirozeného procesu nechat zvenčí co nejméně zasahovat, neboť  naše tělo produkuje úžasné hormony i proti bolesti. Proto všechny samice savců rodí v klidu v přítmí nerušeny. Naopak zásahy zvenčí se celý ten přirozený proces naruší.

Zrození je skutečně v něčem podobné plození. Dr.Odent psal o tom, že bychom měli všem porodníkům přiblížit situaci, kdyby je někdo v jejich intimní chvíli začal kontrolovat, pozval celý arzenál lidí v bílých pláštích, rozsvítili by ostrá světla a začali mít poznámky typu: nějak nám to nejde, měl byste se více snažit, ukažte, lehněte si na záda, roztáhněte nohy, musíme to zkontrolovat, Hmmm, tak to není dobré.. Myslím, že by každého zcela přešla chuť a žádné dítě by nezplodil. Zcela podobné je to u porodu... kdyby nás nechali, my to zvládnem, jsme silné ženy a my samy nejlépe cítíme, co je pro nás a naše děťátko nejlepší- žádný cizí chlap, i když má tituly před i za, to neví lépe než naše mateřská intuice. Nebojte se řídit si to sama. Držím palce. Bude to nádherné.  Každé děťátko je úžasný dar.

Autor: Katka   14.8.2014 v 11:19

Ahoj děvčata, jako každá těhule sedím denně na netu a pročítám si taky zkušenosti ostatních. Je mi 31, mám 9 letou dceru, jejíž porod byl neskutečně rychlý, ve 02:30 nás přijímali do porodnice a ve 04:35 se narodila, bolesti jsem měla hned po 3 minutách, tak to šlo ráz na ráz, Pamatuji si, že měla 2x omotanou pupeč.šňůru kolem krku a to mi trošku ztěžovalo porod, jak jsem přestala tlačit, vždycky se stáhla zpět. V loni v říjnu jsem v 19+4 tt potratila. Začala jsem trošku krvácet a paní doktorka mi na gyndě řekla, že to může být nějaký zánět v počátku, ještě ten den jsem dostala silné zimnice a 40° horečky, to bylo v pátek, špinění ustoupilo, ale v neděli jsem byla už fakt vyřízená, začala jsem do toho zvracet, a teploty vůbec neustupovali. Praskla mi voda a všechna mi odtekla. V nemocnici mi zjistili, že je tam nějaký zánět a že jsem o miminko přišla. Hned v neděli mi začali vyvolávat porod, každý 4 hodiny jsem měla 2x naráz antibiotika, moje tělo hraničilo s otravou. Ve středu jsem si už nechala zavést epidural, protože jsem celé ty 3 dny od zavádění léků na vyvolání kontrakcí a aby jsem se roztáhla už nemohla vydržet. Porodila jsem do 30 minut pak už mrtvého chlapečka. V nemocnici jsem byla celý týden, aby dali  moje tělo dokupy. Podle výsledků jsem měla velký hnisavý zánět na placentě. Chlapeček byl v naprostém pořádku. Nyní jsem opět těhotná 20+3, opět jsem začala krvácet, na velkém ultrazvuku mi řekli, že mám nízko postavenou dělohu, zatím mám mít klidový řežim, nic netahat, a hlavně zákaz sexu. Tak jsem celá rozladěná a jak doposud vše probíhalo v pořádku, tak se to nějak začíná celé opakovat. Tak se budu modlit, ač na boha nevěřím, aby  vše dopadlo v pořádku. Jinak jsem už kolikrát tak uvažovala, asi je to tím, že je člověk starší, ale když mi bylo nějakých 23, tak jsem neřešila nějaké komplikace, těhot.jsem si užívala, teď po mých zkušenostech se bojím každého dne co bude. A ještě k epiduralu, už je to 10 měsíců co jsem si ho nechala zavést a od té doby mě strašně bolí záda a místo v pichu, už bych to nikdy neudělala, pořád to cítím, jak to bylo nepříjemné a docela i bolestivé. Přeji pěkný den