No dámy, přečetl jsem si celý vlákno a popravdě se mi chce brečet z toho jaký vy ženský až na výjimky jste! Lituju všechny ty Dobrý chlapy, zdůrazňuji DOBRÝ, kterých se to týka. Víte, já jsem aktuálně právě v roli toho "táty", který se to po 11ti letech dozvěděl, že má doma kukačku, i když můj příběh je trochu jiný. Jen ve stručnosti, byli jsme tehdy už víc než 3 roky spolu a měli 1.dceru které tehdy byly 2 roky, žena tenkrát odjela k matce na návštěvu, bydlela daleko, jezdila k ní pravidelně i s naší malou dcerkou 2x do roka vlakem. Jenže toho osudového dne kdy se vrátili z návštěvy domů jsem okamžitě poznal, že s ní něco není v pořádku. Nosila neustále mobil v kapse doma po bytě, tak jsem do něj podival když se šla koupat a hle, průšvih byl na světe! Prý potkala svou minulou lásku. Ještě ten večer jsem ji odvezl zpátky na vlak a poslal ji pryč a naší malou si nechal u sebe a řek jí tehdy, že už ji nechci vidět a že na malou ať zapomene. Potřeboval jsem čas si to všechno srovnat v hlavě a nevěděl jsem co mám dělat. Byl jsem ale ochotný vrátit se zpátky do Austrálie, kde jsem před tím několik let žil s tím, že z dcerkou zůstanu sám. Jelikož ale tehdy byly vánoce a já byl ještě navíc vážněji nemocný, potřeboval jsem na vše čas. No, jenže má žena se za pár dní vrátila a doslova na kolenou mě prosila ať ji to odpustím a vezmu ji zpět a přísahala u toho, že mě miluje a že už to nikdy neudělá. Popravdě se mi vůbec nechtělo ji druhou šanci dát, protože už jsem to v předešlém vztahu udělal dokonce 2x. Nechtěl už jsem být znovu za pitomce, který doplácí na svou velkorysost. Přes to všechno jsem ji tu šanci dal, už kvůli naší dceři a taky jsem ji měl pořád rád. Jenže teď přijde to hlavní, za necelé 2 měsíce se ukázalo že je těhotná. Chtěla si to nechat vzít, jenže já druhý Dítě chtěl a v případě že mělo být moje bych si neodpustil, že by se moje Dítě dalo pryč. Nikdy jsem před tím žádnou nechtěně do jiného stavu nepřived a vždycky jsem měl smysl pro povinnost. Tohle pro mě bylo ptostě nemyslitelný. Takže nezbývalo než pečlivě den po dni rozebrat celé to neštastné období a pořádně to vše spočítat a vytahat z ní všecko do podrobností. Seděl jsem několik nocí u internetu a studoval ženský cyklus. Rozhodnutí padlo záhy, je to na 80-90% moje. Už jen proto, že to vycházelo na mě a věděl jsem, že jsem ji v onu inkriminovanou dobu vystříkal. Zároveň mi řekla, že si není vědoma toho, že ten druhý by to do ni pustil. Takže jsem ji přemluvil, aby jsme to Dítě nechali žít.Druhá dcera se nám narodila, zdravá a krásná. Pochopitelně jsem ji celou dobu sledoval, do 6ti let než šla do školy jsem byl v celkem v klidu, ale od chvíle co začala chodit do školy a začala se formovat její povaha, moje jistota začala opadat. Neustále jsem obě holky porovnával a sledoval podobu, chování, povahy a gestikulace. Zatím co u naší 1.dcerky by test otcovství byly vyhozené peníze, podobná mě, potažmo moji matce, na fotce když byla malá, jako její klon, tak druhá dcerka byla čim dál více podobná mojí ženě a spíše jejímu bráchovi, takže do naší rodiny vůbec. Snad jen vlasy a barva očí. Pro upřesněn já mám Dlouhé kudrnaté vlasy stejně tak jako moje žena i moje matka. Já mám hnědé oči a obě holky taky. Žena má zelené. Všichni 4 máme 0 RH+. Protože ale vím, jak vypadá onen muž se kterým mi žena tenkrát zahnula, mám jeho fotky, tak jsem dceru neustále porovnával s ním. Celý příběh ale vrcholí v těchto dnech, naše mladší dcera, nedávno jí bylo 11, se poslední rok neuvěřitelně změnila. Teprve letos jsem v ní začal vidět jeho oči. Navíc její povaha se vůbec nepodobá nikomu z mojí rodiny a navíc její charakterové vlastnosti jsou dost problémové. Dcera nám kradla peníze a dokonce i ve škole, chová se velmi sobecky k sestře a vůbec má spoustu vlastností které si nejsou nijak podobny nikomu z mojí rodiny. Někdo tu dříve psal, že Dítě chytne podobu rodiče i když je adoptované, možná ano, ale určitě to není pravidlo! Takže abych to shrnul, zkrátka holka i když je moc hezká, za poslední rok se velmi změnila hlavně fyzicky, strašně vyspěla a dokonce přerostla svoji o 2,5 roku starší sestru o 7 cm, 10kg, prsa a dokonce měsíčky dřív než starší dcera. Zkrátka velmi jsem znejistil. Před 2 týdny jsem se rozhodl pro anonymní DNA test otcovství. Nikomu jsem to neřekl a hádejte co vyšlo. Nejsem její biologický otec :-( Mám doma jednu kukačku už 11 let a teď nevím co s tím mám dělat. Jsem z toho strašně zklamaný a zoufalý. Pro jakékoli řešení se teď rozhodnu, vždycky to někomu ublíží. Ženě jsem to ukázal, ale nepřišlo mi, že by ji to nějak hodně vzalo. Ještě jsem s ni o tom téměř nemluvil co teď bude, protože potrebuji nějaký čas, abych si to vše promyslel a neudělal nějakou hloupost. Ta holka se to tedy nesmí dozvědět, to vím, ale stejně tak vím, že jednou ji to říct musím. Jen netuším kdy. Hledám rady co mám dělat, nikde nic a navíc mám obavu, že už se svojí ženou nechci sdílet společné lože. Jediné co vím je, že se o kukačku musím starat a vychovávat dál dokud nebude dospělá a že nemohu a ani nechci utéct nebo odejít od povinností. Můj vztah k mladší dceři ale značný ochladl a ještě více k mojí ženě. Mám na srdci pěkný šrám a nesu si zodpovědnost za své rozhodnutí rovněž sám. Nevím co přesně mám dělat abych neublížil dětem a rodině a nevím jak se s tím mám vypořádat já sám. Všem z vás které s tímhle problémem žijete ve lži před svým mužem a dětmi chci jen vzkázat, že dobrej chlap si tohle nezaslouží uvědomte si že svým lehkomyslným a zbytečným chováním potencionálně můžetea děti už vůbec ne. Můžete velmi ublížit hodným a nevynným nejbližším lidem kolem sebe. A přitom jen stačí, když už teda, vzít si gumu. Ještě chci jen říct že se ženou jsme 15 let, ale nejsme sezdaní, jen na psí knížku a teď už jsem si jistý, že k svatbě nikdy nedojde. Díky že jste si to přečetly.
