Jolanda: dostala jsi se fakt do těžké situace a neodsuzuju, tohle se prostě může stát... Řešit, jak to mohlo být jinak, je teď úplně mimo, takže, jaké jsou možnosti teď, to víš: příteli to řekněš (ale nevíš, jaká bude reakce), nebo - přítel to vědět nebude, ty se budeš trápit tím, kdy na to přijde. Když budeš mít "štěstí", tak bude dítě blonďaté a nebudou z jeho strany asi pochybnosti. Když blonďaté nebude, tak ty sama budeš ten, kdo na to bude nejvíc myslet a bát se, a to i přes to, že (pro tvůj "klid") i světlovlasým se rodí tmavovlasé děti, prostě nějaký gen z předchozí generace atd. Ale to si myslím, že je celkem jedno.
Píšeš, že je to na 99% dítě milence. Je tedy pořád 1% naděje, že není? Nebo je to prostě jistota a hotovo? Neexistuje taky možnost, že tvůj současný přítel to už dávno ví - tak nějak si spočítal, že by to nemuselo být jeho? Nikdy jste nemluvili o době, kdy jste byli od sebe?
V podstatě máš jen ty dvě možnosti - říct a nebo neříct. Bohužel, každý "příběh" je originál a nedá se dopředu říct, jak zrovna ten tvůj dopadne, když se rozhodneš tak a nebo jinak. Nikdo to rozhodnutí neudělá za tebe, ty si budeš muset vybrat, do čeho půjdeš. Jestli do rizika (ale možná nakonec i úlevy), že to řekneš teď, nebo do rizika, že se to "možná provalí" později (a nebo vůbec)... Nemám podobnou zkušenost, ale sama bych to asi řekla už někdy na začátku, že si nejsem jistá, čí to dítě, které čekám, vlastně je, ale s tím, že ho chci... Otázka pro tebe - chtěla bys to dítě i tehdy, kdybys už nebyla s milencem, ale ani se nevrátila k příteli, prostě zůstala sama?
Je fakt, že čím déle s tímhle tématem čekáš, tím větší je pravděpodobnost, že ze strachu prostě přistoupíš k variantě "neříkat", protože říct to bude čím dál těžší...