Nevím, kdo je otcem

Tyhle věci si musis uvědomit dřiv,než něco udělaš. A mas pravdu je to od tebe dost sobecke a mela by si to svýmu přítelovi řict. Spíš si měla na začátku, třeba by se k tomu nějak postavil, ale kdybych byla na jeho místě a dozvěděla se to až po porodu či za nakych 5 let(neviš,kdy muže tvemu ex hrabnout a vykecat mu to,když ses jemu pochlubila),tak bych tě okamžite kopla do zadku,ditě nedítě.

A ani moc nechapá, že si před nekolika měsici tak moc milovala milence a ted najednou miluješ toho svýho přitele natolik,že by sis zvladla kvuli tomu neco udělat..to mi rozum nebere

Jolanda: dostala jsi se fakt do těžké situace a neodsuzuju, tohle se prostě může stát... Řešit, jak to mohlo být jinak, je teď úplně mimo, takže, jaké jsou možnosti teď, to víš: příteli to řekněš (ale nevíš, jaká bude reakce), nebo - přítel to vědět nebude, ty se budeš trápit tím, kdy na to přijde. Když budeš mít "štěstí", tak bude dítě blonďaté a nebudou z jeho strany asi pochybnosti. Když blonďaté nebude, tak ty sama budeš ten, kdo na to bude nejvíc myslet a bát se, a to i přes to, že (pro tvůj "klid") i světlovlasým se rodí tmavovlasé děti, prostě nějaký gen z předchozí generace atd. Ale to si myslím, že je celkem jedno.

Píšeš, že je to na 99% dítě milence. Je tedy pořád 1% naděje, že není? Nebo je to prostě jistota a hotovo? Neexistuje taky možnost, že tvůj současný přítel to už dávno ví - tak nějak si spočítal, že by to nemuselo být jeho? Nikdy jste nemluvili o době, kdy jste byli od sebe?

V podstatě máš jen ty dvě možnosti - říct a nebo neříct. Bohužel, každý "příběh" je originál a nedá se dopředu říct, jak zrovna ten tvůj dopadne, když se rozhodneš tak a nebo jinak. Nikdo to rozhodnutí neudělá za tebe, ty si budeš muset vybrat, do čeho půjdeš. Jestli do rizika (ale možná nakonec i úlevy), že to řekneš teď, nebo do rizika, že se to "možná provalí" později (a nebo vůbec)... Nemám podobnou zkušenost, ale sama bych to asi řekla už někdy na začátku, že si nejsem jistá, čí to dítě, které čekám, vlastně je, ale s tím, že ho chci... Otázka pro tebe - chtěla bys to dítě i tehdy, kdybys už nebyla s milencem, ale ani se nevrátila k příteli, prostě zůstala sama?

Je fakt, že čím déle s tímhle tématem čekáš, tím větší je pravděpodobnost, že ze strachu prostě přistoupíš k variantě "neříkat", protože říct to bude čím dál těžší...

Reakce na [363790]: Jolando ze zkušenosti na to čí to dítě je přestaneš myslet jakmile uvidíš že ho tvůj přítel miluje jako své vlastní.. provalit se to může ale nemusí co tu situaci řešit až nastane. Pruser to bude tak i tak, ale srovnávat se s tím budeš muset sama. Takže za mě, neříkat a užívat si miminka jako kdyby bylo přítele a prostě to neřešit protože tím se akorát zaženeš do kouta. Stalose potřestaná jsi myslím dost tak proč ještě za svou hloupost trestat přítele a dítě...

Jolano,sice byla chyba cos udelala,ale mas pod srdickem drobecka,prd na to zda je toho ci toho,je tvoje,to je to co si vtluc do hlavicky...a otec neni ten co mu zdrhla spermie,ale ten co se stara,mela jsi mu to rici hned,ale nikdy neni pozde...drzim palce

Ahoj Jolando, určitě ti tvou situaci nezávidím, ale nevěš hlavu. Věř, že tvá situace není nikterak ojedinělá. Procento "kukaček" je dost vysoké. Přesnou statistiku neznám, ale to číslo mě fakt překvapilo. Hlavně buď v pohodě, teď nejvíc záleží na tobě a miminku. Pokud to časem praskne, tvůj přítel už bude mít k dítěti pevné pouto a stráví to daleko lépe. Dítě bude mít 23 chromozomů od tebe a 23 od biologického otce. Pokud má u Vás v rodině někdo tmavé oči tak dítě je může mít také, bez ohledu na to, zda je máš ty, nebo tvůj partner. Moje dcera je kopie partnera, ale oči má moje a je tak o 3 odstíny tmavší než my oba dohromady. Upřímně od teď nejvíc záleží na tvém dítěti, aby vyrůstalo v úplné milující rodině, a jestli máš pocit, že tvůj partner je ten pravý, tak o tom nepřemýšlej! Budoucnost je daleko a dneska ji stejně nevyřešíš. Může se ti stát, že za pár let se s partnerem opustíte a bude to třeba z úplně jiného důvodu. Rozvodovost je v ČR asi 60%. Moje kamarádka prožila něco obdobného. S manželem se dlouhá léta snažili o potomka. Potom si kamarádka našla milence, jenže s oběma měla styk v době ovulace. První to tajemství svěřila manželovi, ale ten dítě ještě neznal, a řekl, že cizí dítě vychovávat nebude. Nepůjde-li na potrat, tak se rozvedou. Kamarádka si dítě rozhodla nechat a zůstala tedy s milencem. Dítě holčička je kopie kamarádky a nikdy nenechala udělat genetické testy, aby si nechala potvrdit otcovství. Její manžel možná lituje dodnes, moc by ho zajímalo, jestli je to dítě jeho. Kamarádka by neměnila. Říká, že dcera je to nejlepší co jí kdy potkalo. Po porodu většinou důležitost mužů ustupuje do pozadí. Mimochodem sáhnout si na život, by byla ta největší „ptákovina“ co bys mohla udělat. Doslova žádný chlap za to nestojí! Pokud bys měla pocit, že tíhu svědomí neuneseš sama, tak jsou tu ještě psychologové, se kterými se můžeš o své problémy podělit. Lidská dušička je hodně zranitelná a speciálně v období těhotenství a kojení, kdy s tělem cloumají vysoké hladiny hormonů.