Nevlastní děti, rychle pryč

Milé maminky, ráda bych Vám řekla, že jakmile jste se pustila do vztahu s otcem, který má dítě, je to běh na dlouhou trať. Očekává se od vás nadmíra tolerance a trpělivosti. Váš život se bude točit kolem nevlastních dětí nebo dítěte. Někdy se vám může zdát, že jste úspěšná, někdy zase, že to vlastně takhle vůbec nechcete. Podělím se s vámi o moji zkušenost. Šla jsem do vztahu s partnerem, který má syna, tenkrát 12 let starého. Jezdil k nám každý víkend, potom všechny svátky, volna a prázdniny. Tenkrát byli s otcem jako dvojčata, všechno spolu řešili, mluvili zkrátka dělali všechno hlavně spolu. Byla jsem páté kolo u vozu. Dá se říct, že už mi tenkrát vadilo, že nemáme žádný víkend pro sebe, ale nahrazovali jsme si čas během týdne. Za nějaký čas, synova matka se pokusila o sebevraždu, tak byl syn u nás 2 měsíce, kdy jeho matka byla hospitalizovaná. Za nějaký čas se z víkendů stala střídavá péče. V rámci střídavé péče jsem to nemohla vydržet doma s ním, prostě mi tam vadil. Bylo ho všude a já začala 3× týdně pravidelně cvičit, abych zapomněla na vnitřní bolest, kterou jsem doma cítila. Alkohol jsem si také dopřávala, protože mi to pomáhalo na smutek. Vždycky když odjel, ulevilo se mi, upřímně jsem byla ráda. O několik měsíců později se projevilo, že matka neplatí nájmy (stěhovali se snad každý rok) až do doby, kdy je pronajímatel nepustil do bytu, dokud nezaplatí dlužné nájmy. Takže syn se nastěhoval k nám natrvalo, jeho nevlastní mladší bratr šel bydlet k babičce. A už to začalo být velmi zajímavé…Zařizování pokoje atd. Partner byl samozřejmě rád, že má syna u sebe, ale já cítila, že takhle jsem to přeci nechtěla, ale co se dalo dělat. Čas plynul, někdy jsme se se synem náramně bavili, sranda, všechno v pohodě, ale byli i situace, kdy jsme strhávali boj o partnerovou pozornost. On se nám snažil vysvětlovat, že nás oba strašně miluje, že musíme být k sobě hodní, jinak především ublížíme jemu. Jak byl syn bez matky, cítila jsem, že se začíná uzavírat do sebe, že mu chybí. Začal se ke mne chovat arogantně, choval se drze, koukal na mě jako na vraha, jako bych za jeho osud mohla já. Teď už je mu skoro 18. Tenhle rok byl asi nejnáročnější ze všech. Stihli jsme se dvakrát pořádně pohádat kvůli synovu chování, odešel i jednou spát ke kamarádovi, druhý den se omlouval. Jde o to, že cokoliv jsem řekla, poprosila ho ať mi s něčím pomůže, vždycky jsem narazila na ksichty, časem jsem si všimla, že mnou snad i opovrhuje, že mě nenávidí. Časem se ze mě stal trochu psycholog, byla jsem velmi překvapená, co ve mně všechno je. Před 2 roky se nám narodila holčička. Začal samozřejmě žárlit. Oslavu 1. roku úplně bojkotoval, před oslavou 2. roku jsme se pohádali. V současné době, ji vyhazuje z pokoje, nechce se s ní bavit. K matce vůbec nejezdí, 2× do roka maximálně. Psychicky být stále ta hodná, trpělivá hodně vyčerpává. Včera jsem ho poprosila o jednu drobnost. Vyjel na mě jako pes a to stačilo k tomu, že jsem se psychicky zhroutila. Za těch 6 let se ve mně nakupilo tolik negativních emocí, pocitů a smutku, že stačilo málo a dopadlo to tak, že nyní, když už je „dospělí“, se bude konečně stěhovat s kamarády pryč. Ani nevíte, jak se na to těším.Kdybych viděla svoji budoucnost s tímto partnerem, rozhodně bych do toho nešla. Komukoliv, kdo chce začít vztah s člověkem, který má dítě, budu vždycky říkat, ať utíká tak rychle pryč, jak jen může.

Také to máte složité, věřte mi, že vztah k nevlastnímu dítěti se může měnit několikrát. Někdy jako na horské dráze. Ať jste sebelepší pecovatelka, dáváte jim všechno, co jeho otec? Proč ten se nezapojuje do těchto situaci? Měl by to být především on, kdo by ho měl usměrnit a hrát si s ním. Každé dítě je jiné, u jeho matky nevíte přesně jak to funguje. Já všechno vždycky řešila s partnerem a mnohokrát to opravdu pomohlo. Dělali jsme i společné aktivity dřív. Bylo to dobrý. Na druhou stranu jednou za 14 dní je pro mě nepredstavitelny luxus :-) držím vám palce. Na portále modrý koník mě maminky pěkně odsoudili, že jsem otevřeně mluvila o svých pocitech. Kdo to nezazije, těžko to pochopí.

Romčo a co zajít k dětskému psychologovi? třeba by řekl jak na to?

Předevčírem zhroucení, dneska jsem už nadopovana prášky a mám v úmyslu je brát tak dlouho dokud to bude potřeba. Když to vezmu zpětně, partner se také nezapojoval moc do výchovy. Flegmatik. Všechny první kroky jsem dělala já apod. Matka nefunguje vůbec. Kluk Ani neví, že se chtěla zabít.

A váš partner si myslím, že preferuje už vás jako hlavní rodinu.

Hodně štěstí

Jsem tak nejak rada za takove tema....mam pritele ktery ma syna z predesleho vztahu a ted se nam narodilo v rijnu miminko..jeho synovy je 6,a ja co se malej narodil tak mi zacal strasne vadit..nevim proc..nevim jestli tema naschvalama co dela..rekneneme mu at je potichu ze malej spi a on po chvili krici,mlati s hrackama....pritel ho hodne kroti,ale i tak...ma ho diky bohu jen jednou za 14dni..ze soboty na nedely a i tak mi to upplne staci :-( fakt nevim co s tim....