Nevlastní děti, rychle pryč
Autor: Finkaaa 15.12.2016 v 10:43
Milé maminky, ráda bych Vám řekla, že jakmile jste se pustila do vztahu s otcem, který má dítě, je to běh na dlouhou trať. Očekává se od vás nadmíra tolerance a trpělivosti. Váš život se bude točit kolem nevlastních dětí nebo dítěte. Někdy se vám může zdát, že jste úspěšná, někdy zase, že to vlastně takhle vůbec nechcete. Podělím se s vámi o moji zkušenost. Šla jsem do vztahu s partnerem, který má syna, tenkrát 12 let starého. Jezdil k nám každý víkend, potom všechny svátky, volna a prázdniny. Tenkrát byli s otcem jako dvojčata, všechno spolu řešili, mluvili zkrátka dělali všechno hlavně spolu. Byla jsem páté kolo u vozu. Dá se říct, že už mi tenkrát vadilo, že nemáme žádný víkend pro sebe, ale nahrazovali jsme si čas během týdne. Za nějaký čas, synova matka se pokusila o sebevraždu, tak byl syn u nás 2 měsíce, kdy jeho matka byla hospitalizovaná. Za nějaký čas se z víkendů stala střídavá péče. V rámci střídavé péče jsem to nemohla vydržet doma s ním, prostě mi tam vadil. Bylo ho všude a já začala 3× týdně pravidelně cvičit, abych zapomněla na vnitřní bolest, kterou jsem doma cítila. Alkohol jsem si také dopřávala, protože mi to pomáhalo na smutek. Vždycky když odjel, ulevilo se mi, upřímně jsem byla ráda. O několik měsíců později se projevilo, že matka neplatí nájmy (stěhovali se snad každý rok) až do doby, kdy je pronajímatel nepustil do bytu, dokud nezaplatí dlužné nájmy. Takže syn se nastěhoval k nám natrvalo, jeho nevlastní mladší bratr šel bydlet k babičce. A už to začalo být velmi zajímavé…Zařizování pokoje atd. Partner byl samozřejmě rád, že má syna u sebe, ale já cítila, že takhle jsem to přeci nechtěla, ale co se dalo dělat. Čas plynul, někdy jsme se se synem náramně bavili, sranda, všechno v pohodě, ale byli i situace, kdy jsme strhávali boj o partnerovou pozornost. On se nám snažil vysvětlovat, že nás oba strašně miluje, že musíme být k sobě hodní, jinak především ublížíme jemu. Jak byl syn bez matky, cítila jsem, že se začíná uzavírat do sebe, že mu chybí. Začal se ke mne chovat arogantně, choval se drze, koukal na mě jako na vraha, jako bych za jeho osud mohla já. Teď už je mu skoro 18. Tenhle rok byl asi nejnáročnější ze všech. Stihli jsme se dvakrát pořádně pohádat kvůli synovu chování, odešel i jednou spát ke kamarádovi, druhý den se omlouval. Jde o to, že cokoliv jsem řekla, poprosila ho ať mi s něčím pomůže, vždycky jsem narazila na ksichty, časem jsem si všimla, že mnou snad i opovrhuje, že mě nenávidí. Časem se ze mě stal trochu psycholog, byla jsem velmi překvapená, co ve mně všechno je. Před 2 roky se nám narodila holčička. Začal samozřejmě žárlit. Oslavu 1. roku úplně bojkotoval, před oslavou 2. roku jsme se pohádali. V současné době, ji vyhazuje z pokoje, nechce se s ní bavit. K matce vůbec nejezdí, 2× do roka maximálně. Psychicky být stále ta hodná, trpělivá hodně vyčerpává. Včera jsem ho poprosila o jednu drobnost. Vyjel na mě jako pes a to stačilo k tomu, že jsem se psychicky zhroutila. Za těch 6 let se ve mně nakupilo tolik negativních emocí, pocitů a smutku, že stačilo málo a dopadlo to tak, že nyní, když už je „dospělí“, se bude konečně stěhovat s kamarády pryč. Ani nevíte, jak se na to těším.Kdybych viděla svoji budoucnost s tímto partnerem, rozhodně bych do toho nešla. Komukoliv, kdo chce začít vztah s člověkem, který má dítě, budu vždycky říkat, ať utíká tak rychle pryč, jak jen může.
Autor: Romca 15.12.2016 v 14:09
Ahoj tez se a vama podelim o mou zkusenost. Mam tetu ktera si vzala chlapa a privdala i jeho syna. Nikdy ho nemela rada a ja ji za to odsuzovala. Pak jsem si nasla pritele, ktery mel rocniho chlapecka. Docela brzo jsme spolu zacali bydlet a chlapecka si vozily jednou za 14dni na vikend. Moc jsem ho milovala a vzdycky jsem myslela ze to tak zustane. Jenze chlapecek rost a jeho mama se mu absolutne nevenovala. Ted mame s pritelem 10ti mesicni holcicku. Tri a pul lety chlapecek neumi sam jist, umi jen par slov, neda dohromady ani jednu vetu (byt by se skladala jen ze dvou slov), na spani nosi pliny, neumi se oblikat. Vzdycky jsem to brala ze za to nemuze. Jenze ted zacal brutalne zarlit. Lezi na hrackach aby si nase mala nemohla s nicim hrat, rve ji hracky z ruky. Porad ji okrikuje "mimi !" a mraci se u toho. Proste je na ni hnusnej a bojkotuje jakoukoli sobestacnost jeste vic. Muj vztah k nemu se naprosto zmenil. Jsem z toho spatna, myslela jsem si ze se mi to stat nemuze. Vim ze zarlivemu sourozenci se ma davat najevo laska, ale me to kvuli jeho chovani vubec nejde. Vim ze mu tim asi ublizuju ale nevim jak z toho ven :(
Autor: Finkaaa 15.12.2016 v 17:22
Také to máte složité, věřte mi, že vztah k nevlastnímu dítěti se může měnit několikrát. Někdy jako na horské dráze. Ať jste sebelepší pecovatelka, dáváte jim všechno, co jeho otec? Proč ten se nezapojuje do těchto situaci? Měl by to být především on, kdo by ho měl usměrnit a hrát si s ním. Každé dítě je jiné, u jeho matky nevíte přesně jak to funguje. Já všechno vždycky řešila s partnerem a mnohokrát to opravdu pomohlo. Dělali jsme i společné aktivity dřív. Bylo to dobrý. Na druhou stranu jednou za 14 dní je pro mě nepredstavitelny luxus :-) držím vám palce. Na portále modrý koník mě maminky pěkně odsoudili, že jsem otevřeně mluvila o svých pocitech. Kdo to nezazije, těžko to pochopí.
Autor: Romca 15.12.2016 v 19:08
Partner hodne pracuje takze nema moc casu hrat si s detma. Navic je pro nej asi taky prednejsi dcera jelikoz ji vidi denne. Kdyz vidi chovani syna je k nemu jeste kritictesi nez ja protoze nechape ze to dite nejspis zadnou lasku nedostava. Resi to ze se chova hnusne a nepremysli nad tim proc to dela. S tim souhlasim :/ dokud jsem to nezazila, nechapala jsem.
Autor: JitkaB 16.12.2016 v 18:48
Romčo a co zajít k dětskému psychologovi? třeba by řekl jak na to?
Autor: Eva 16.12.2016 v 19:41
Dámy, naprosto vám rozumím. Věřím tomu, že mohou existovat harmonické trojúhelníky mezi rodinou původní partnerky a jejích dětí – vaším partnerem – a vaší společnou (novou) rodinou, ale to pouze v případě, že se každý z prvků zvládne chovat normálně, slušne a rozumně, zvládne komunikovat, poctivě vychovávat atd. Pokud to kdekoli v tomto soukolí selže, selhává celý systém.
A z vlastní zkušenosti vám mohu říct, že je úplně jedno, jestli je partnerovu dítěti, které nemá s vámi, 1 rok, 12, 18 nebo 35 let... A o to hůř, když je nadto těch „cizích“ dětí víc.
Já jsem za deset let takového soužití získala určitý nadhled, chce to taky kus lásky k sobě samé... Je pravda, že pokud by byla na obzoru „lepší“ varianta než chlap s dítětem (i když třeba na úkor nějakých jiných drobných ústupků), tak už bych do toho znovu taky nešla. Na druhou stranu už to neřeším, mám svoje děti, ty miluju, a nic na světě (natožpak cizí problémové dětičky) mi náš vztah nemůže jen tak pokazit.
A ještě drobnou noticku: Nikdy jsem partnerovi nijak nebránila ve vztahu ke svým původním dětem, nikdy jsem neočerňovala jejich matku. Je mi těch dětí spíš líto, protože cítím, že jejich zpackaný život je z velké části důsledkem jejich zpackaného dětství ve zpackaném vztahu jejich rodičů. Před partnerem hovořím o jeho dětech otevřeně tak, jak to cítím, nazývám věci pravými jmény, servítky si neberu. Přesto jsem partnera vždycky nabádala, aby se k nim choval hezky, aby se snažil věci napravovat a aby je miloval bez rozdílu.
Finkaaa, tobě přeju pohodové vánoce snad už bez nevlastního syna. 
A tobě, Romčo, snad jen hodně sil... musí to být o nervy. Holky, držte se! 
Autor: Finkaaa 16.12.2016 v 20:55
Předevčírem zhroucení, dneska jsem už nadopovana prášky a mám v úmyslu je brát tak dlouho dokud to bude potřeba. Když to vezmu zpětně, partner se také nezapojoval moc do výchovy. Flegmatik. Všechny první kroky jsem dělala já apod. Matka nefunguje vůbec. Kluk Ani neví, že se chtěla zabít.
A váš partner si myslím, že preferuje už vás jako hlavní rodinu.
Hodně štěstí
Autor: Pája 17.12.2016 v 13:42
Když mi bylo 18, varovala mě před vztahem s dítětem moje o 7 let starší kamarádka. Žila s manželem, který měl z prvního manželství 4 leteho syna, a s malými dvojčaty. Měli chlapečka ve střídavé péči... Když měli pouze staršího chlapečka, bylo vse v pořádku, ale narozením dvojčat se hodně změnilo. Byť má kamarádka nevlastního syna ráda a on ji, pořád viděla, že jejím vlastním dětem bere starší jak pozornost tatínka, tak peníze (není to žádná zlatokopka, jen viděla, ženy její děti mohly mít víc).
Tehdy mi kladla na srdce, abych do takového vztahu nechodila. Dneska jsem jí opravdu vděčná, protože když vidím, jak dopadly kamarádky, které do takového vztahu šly, jsem ráda, že mám muže bez dětí... :)
Autor: Kl4r493 18.12.2016 v 07:29
Jsem tak nejak rada za takove tema....mam pritele ktery ma syna z predesleho vztahu a ted se nam narodilo v rijnu miminko..jeho synovy je 6,a ja co se malej narodil tak mi zacal strasne vadit..nevim proc..nevim jestli tema naschvalama co dela..rekneneme mu at je potichu ze malej spi a on po chvili krici,mlati s hrackama....pritel ho hodne kroti,ale i tak...ma ho diky bohu jen jednou za 14dni..ze soboty na nedely a i tak mi to upplne staci :-( fakt nevim co s tim....
Autor: PET-ka 18.12.2016 v 08:39
[960940] to je normalni reakce sourozence... Trileta to pulrocni dela taky. A to jsou vlastni... Navic je rijen nedavno a hormony delaji sve. Vydrzet, ono se to casem srovna.
Nový příspěvek
Nově založená témata v diskuzi
Dovolená
Poslední příspěvek: 9.1.2025 v 18:37
HCG 14 dní po ovulaci
Poslední příspěvek: 5.1.2025 v 13:36
První IVF
Poslední příspěvek: 3.9.2024 v 11:53