Autor: Ivana   12.5.2012 v 07:35

Ivetko, riskovat nedoporučuju, ber to jako nutné zlo, lépe takto, než aby se stalo něco Tobě nebo miminku. Sestra otěhotněla rok po císaři ( taky přes 24h porod nepostupoval), chtěla rodit normálně, ale situace se opakovala, tak zvolili doktoři akutně císaře ... a stejně se jí v narkóze na sále roztrhla děloha. Štěstí, že to nebylo při normálním porodu, to už by tu nemusela být. Probudila se sice s drény z břicha a o ruptuře jí nikdo neřekl, dozvěděla se to při odchodu z porodnice.

Zvládala to ale senzačně, brzy se rozkojila a ještě pomáhala v porodnici dalším maminkám, ktré chtěly poradit s kojením.

Důležité je, že jsou oba zdraví. A i když měl chlapeček tehdy Apgara 3, vyrostl z něj nesmírně šikovný kluk, bude od příštího roku studovat na 8letém gymnáziu, kam se dostal mezi 30 ze 180 uchazečů ( byl mezi třemi s plným počtem bodů z matematiky).

Takže si nelam hlavu s tím, jak se miminko narodí, hlavní je, abyste to oba zvládli co nejlépe, vidíš, že ani komplikovaný příchod na svět neznamená handicap do života.

Dívej se optimisticky dopředu, císař už znáš, to zvládneš, důležitý je výsledek - zdravé miminko.

Autor: Eva Supová   7.8.2012 v 17:40

Ahoj děvčata,

u nás to bohužel nedopadlo dobře. Já jsem v únoru porodila přesně v termínu prvorozeného syna Martínka, bohužel taky pro nepostupující porod, který trval 34 hodin a pro jeho váhu 4,1 kg císařským řezem a on nám po třech dnech zemřel, půl hodiny před tím kardiolog zjistil, že mu chybí levá komora – zemřel na vadu zvanou hypoplasie levého srdce. Nedalo se dělat nic. Byla to neoperovatelná vada neslučitelná se životem, na kterou mi nepřišli na echu ve 20 tt. Byl to ten nejnádhernější tvoreček, kterého jsem viděla a teď nemáme nic. Jizva se mi zhojila taky dost rychle a taky občas zalechtá, ale taky bychom chtěli znovu co nejdříve mimi a pan doktor mi řekl, že můžeme začít na podzim. Moc se bojím  Císař jsem taky za žádnou cenu nechtěla a bohužel to navíc dopadlo takhle. Už se s manželem taky nechráníme, necháváme tomu volný průběh. Každopadně přeji mnoho štěstí.....

23.8.2012 v 11:22

[187885]

Ahoj, tak to jsme na tom podobně, já jsem taky v květnu porodila akutím císařem našeho prvního syna, ale bohužel taky po třech dnech zemřel

Teď mě čeká v září kontrola a jetli bude všechno v pořádku, tak se začneme snažit.. To čekání je hrozný a už se nemůžu dočkat, až budu zase těhotná, pořád doufám, že další mimi tu bolest aspoň trochu zmenší...

Autor: Dupina   19.11.2012 v 08:32

[187885]Ahoj.Tak jsme na tom tak trochu podobně.Malá se na rodila 7.11.2012 a 9.11.2012 zemřela.Taky jsem rodila císařem z důvodu preklampse pupečníku.Jen jsem hold rodila neplánovaně velmi předčasně a malá kvůli tomu zemřela.Je to už naše druhé dítě co zemřelo.Až mi řekne doktroka,že už můžu otěhotnět tak do toho půjdu okamžitě bez čekání.A je mi úplně šumák jestli půjdu zase na císaře.Hlavně že dítě přežije.

Autor: Lena81 a Zuzanka 5.10.2012   19.11.2012 v 09:29

[232911]Dupino, je mi moc líto, že jste přišli i o druhé miminko :-( přeju hodně síly...

Autor: MiaMia   28.1.2013 v 08:04

[187885]Ahoj holky, jsem na tom podobně 10.1. jsem rodila akutním císařem 29+2tt a z důvodů špatných a pak už nulových průtoků pupečníkem. 19.1.holčička v inkubátoru zemřela,byla maličká a  nezvládla dýchání, přestože mi týden předtím píchli kortykoidy na rychlý vývin plic miminka. cítím se hrozně a jediné na co s manželem myslíme, kdy se budeme moct po císaři začít snažit o další miminko. Věříme, že podruhé bude vše ok a bude zdravé mimi. Je to to nejhorší co se může rodičům stát, že jim umře vytoužené dítě. Holky držme se.

Dupino Tebe obdivuji, jak jsem řekla manželovi, že se bojím, co když se to stane zase, tak říkal, že to neví, že to by se asi zbláznil, že to už by do třetího asi nešel. DRŽÍM MOC PALCE A PŘEJI ŠTĚSTÍ

Autor: Adél   2.2.2013 v 17:56

Ahojky holky, čtu vaše příspěvky a rvou se mi slzy do oči. Poslední dni brečím a mám sobecky dojem,že se to může stát jen mě,ale zjišťuji, že je nás spousta. 14. Ledna jsem porodila krásnou holčičku, a v těch největších pooperačních bolestech mi přišli na jipku říct, že je moje holčička moc nemocná,po třech dnem nám umřela. Jak to zvládáte,co vám pomáhá? Po císaři logicky nemůžu mýt okna, abych se odreagovala, nemůzu si jít zaběhat, abych to vyběhala. Psychofarmaka mi nemomáhají. mám milující rodinu a božkého manžela,ale to já cítila,když mě malá v bříšku kopala,to já ji nosila pod srdcem. Jen tu sedím jak troska a má pocit, že se mi zhroutil svět. Všem Vám přeju hodně síl.

Autor: Markéta   4.4.2013 v 07:04

Ahoj holky, zrovna na netu hledám, za jak dlouho je možné znovu otěhotnět po císaři a čtu tady ty poslední smutné příspěvky o úmrtí miminka. prožívám to ted taky, jsem naprosto zoufalá, holčička se narodila císařem 19.3.2013 , je na přístrojích, včera (3.4.2013) nám řekl primář, že holčička do 48 hodin umře, jsme jedni z x.....tisíců, u kterých není jednoznačná diagnoza, proč se to stalo, jsme úplně bezradní, nemůžeme s mužem už nic dělat. Otěhotněla jsem přirozenou cestou ve 42 letech, kdy mi v 37 řekli, že nemohu normální cestou otěhotnět pro neprůchodnost vejcovodů, v 38 letech se nám po IVF narodil syn (císařský řez v 40. týdnu, 990 g). nyní je to krásnej zdravej kluk skoro 5letý. Proto jsme brali narození holčičky jako úžasnej zázrak a štěstí, které ale trvalo pouhé 2 hodiny po porodu, než jí začal kolabovat oběhový systém. V mých letech je to už skoro vyloučené, abych měla znovu dítě, když všude píší, že těhotenství doporučují nejdříve po roce, pak bychom teprve mohli nastoupit s léčbou pomocí IVF a to se nemusí napoprvé povést.  Stále nechápeme, proč si s námi osud tak zahrál, když nám dítě nejdříve dal a po porodu nám ho zase bere. Bude to těžké vysvětlit to synovi, který sám od sebe mé těhotesntví dost prožíval, nezapomněl se každý den s miminkem v bříšku pomazlit, říci mu, že se nemůže na něj už dočkat, popřát mu dobrou noc apod. I kvůli němu mě to rve srdce.  Hrozně to bolí....

Autor: desideria   4.4.2013 v 09:20

holky zlatý, neskutečně s váma soucítím! U nás šlo o minuty, a neskutečnou náhodu, že jsem zrovna ten den šla na kontrolu a prozíravá doktorka mě hospitalizovala, malý klesaly ozvy, přišel akutní císař, bylo to strašně rychlý, povedlo se jí tím zachránit. Kdybych šla na kontrolu druhý den, tak .... Z toho jsem málem zcvokla, jak neskutečná náhoda rozhodla. Ale taky chceme druhý, Aninka byla počata přes IVF, a mě končí možnost hrazení přes pojišťovnu, tak si jdu na podzim nechat namrazit aspoň vajíčka. Jinak je mi jedno, jestli otěhotním teď, vím že by to znamenalo dalšího císaře, ale toho se nebojím. Ten strach už nepřejde nikdy. 

Můj manžel se narodil své mamince, když jí bylo 44, bez lékařské pomoci, věku se tedy nebojím.