24.11.2012 v 18:37

Romiku, možná se manžel něčeho bojí? Možná se necítí na třetí dítě v "pokročilém" věku, nebo že vás neuživí, nebo to může být spousta jiných věcí... možná by pomohlo to probrat? Možná se těšil, že děti už jsou větší, tak že sis spolu víc užijete... Samozřejmě nové těhotenství je stejně tak jeho zodpovědnost, ale možná je naštvaný (i sám na sebe), že věci nejdou tak, jak chce... Možná počítal s 2 platama na 4 lidi, a teď bude plat na 5 lidí... - jen přemýšlím, co se mu jako chlapovi může honit hlavou, samozřejmě to nevím, ale kdybyste byli schopní si bez emocí tohle říct, mohli byste hledat řešení místo hádek... jinak držím palce, je jasný, že mimčo je na prvním místě, a ono to všechno půjde (já jsem taky ze 3 dětí a nejml. ségra o 12 let mladší), jen někdy je těžší pro toho chlapa se s tím vyrovnat. Jakmile mu dojde, že to zvládnete, tak se určitě uklidní 

Autor: desideria   24.11.2012 v 21:25

Romiku, a co si Ty myslíš, že je skutečný důvod jeho pocitu? Jak si představoval situaci řešit? Chtěl po Tobě, aby jsi šla na potrat? Kde Ty vnímáš, že je skutečný problém? Možná ani ne tak to, o čem mluví, často bývá tak nějak zasunutý, nevyřčený. Byli jste domluveni na antiko, a ta selhala? 

Autor: Rox   25.11.2012 v 12:05

A nemeli jste podobne krize uz predtim, jen ted jak jsi tehotna tak jses logicky vice citliva na vse co se kolem tebe deje?

Autor: kesi   25.11.2012 v 12:15

Romíku, čekám teprve první mimi. Manžel se těší a už mluví o druhém. Když jsem mu řekla, že chci mít s ním tři děti, tak to rezolutně odmítá. Říkala jsem si, že určitě povolí, ale jak to čtu, tak je lepší tyhle věci nepokoušet, protože jak vidno, tak ty sis dovolila mít dítě, on tedy nesouhlasí a pak jsou z toho trampoty. Snad to vyřeší ku zdaru. Přeci jen již máte dvě děti. Tuhle situaci si tedy nějak nedokážu představit.

25.11.2012 v 12:26

kesi - neřeknu, kdyby to byl nějaký podfuk ve smyslu, že žena manželovi lže, že bere antikoncepci a nebere ji, protože chce dítě proti jeho vůli... Ale pokud to dítě přijde a oba ví, že přijít může, např. selže antikoncepce, je to zodpovědnost i toho muže - přece s tou ženou spal, a měl by tu zodpovědnost přijmout...

Já jsem se na miminko necítila, ale když přišlo, tak jsem řekla jasně, má to tak být... jinak by se to nestalo

Spíš si fakt myslím, že je tam nějaký nevyřčený strach toho muže, se kterým se dá pracovat, když si ten strach on přizná a bude s ním pracovat. A když přijme tu situaci, na které má 50%-ní podíl.

Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   25.11.2012 v 13:19

Ahojte holky, otěhotněla jsem přes antiko, které jsem měla nasazené kvůli jiným gyn. problémům, začala jsem je brát mimo cyklus, takže jsem věděla, že nebudu chráněná, nějak nám to ujelo a tak jsem si pro jistotu vzdala Postinor, který jsem užila do druhý den po "nehodě". Antiko jsem měla brát bez přerušení, proto mě nic netrklo, že jsem těhu. Zjistila jsem to, když jsem byla 6+6, ovšem to nic nemění, že jsem už před touto situací měla jasno, že kdyby se něco takového přihodilo na potrat bych nešla a říkala jsem to předtím i manželovi. Nikdy slovo potrat neřekl, ale jasně řekl, že třetí dítě nechce a že ho budu mít sama, že jsme to mohla něco udělat a neudělala "TO". Dává mit to dost drsně najevo a asi by se mě to doklo i mimo těhotenství natož teď. Často si vyslechnu věci, které mě bolí a vždy to souvisí s těhu. Např. když jsem vyprala věci pro mimi, tak mi říkal ať to před ním ani neukazuji a nebo, že mám hrozně velké břicho a řeči typu tlustoprdko, fakt poměrně pro můj stav hnusné. Nejse sociálně slabí, sama třetí mimi zastaví manželův graf "sociálních jistot", ale přeci z toho důvodu nezabiji život, opravdu jsem nikdy necítila, že bych na to měla právo, jak jsem už psala v diskuzi jinde. Třetí mimi jsme neplánovala, ale stalo i přes opatření, které jsem udělala, tak to přeci nějde ukončit, sama bych do toho nešla, ale když to vzniklo takto jsem ráda, že je mimi zdravé a doufám, že bude, když jsem si ho tak vydobila. Na začátku těhu jsem brala i ATB, byla na RTG a první měsíce těhu jsem brala antiko, protože jsem nevěděla, že jsem těhu, bojím o zdraví a mimi a do toho mi ještě přidává manžel. Zatím jsou všechny výsledky negativní, ale víte, jak to je jistotu nemáme nikdy nikdo žádnou. Je to opravdu těžké. Naštěstí máme dva byty, takže se prostě asi domluvíme a budeme se v tom zatím prázném střídat dokud se to neukldiní .

Autor: kesi   25.11.2012 v 13:21

Marti, nevím, ony se taky můžou změnit okolnosti u muže, nejdřív se těší, pak dítě nepřichází, zvykne si na určitý způsob života nebo má strach že ho neuživí a může být z toho problém. To ví, asi jen tento pár, jak to opravdu je nebo spíš manžel. Bohužel spousta mužů odmítá fakt, že má na tom nějaký podíl.

Autor: kesi   25.11.2012 v 13:27

Romíku, to zní tedy ale dost vážně, dokonce tak, že manžel na žádné kompromisy nepřistoupí. Je tedy celkem hodně drsný, jak ti nadává. To by mě asi zraňovala stejně jako fakt, že mimi nechce. Myslíš, že se to zlomí, až dítě uvidí? A jak máte staré předchozí děti? Tohle se mi zdá jako hodně špatný sen. Bohužel je to uvažování mužů, oni to necítí, co se v ženě odehrává. Vidím to na sobě, já tvrdá, neústupná a teď občas koukám jako sůva, co to malinký ještě nenarozený stvoření se mnou provedlo, že najednou nekoukám jen na sebe ale koukám hlavně na toho broučka. Dokud muži nebudou těhotní, tak tento stav nikdy nepochopí, stejně jako já se neuměla vcítit do těhotné ženy před touto moji zkušeností.

25.11.2012 v 13:36

[237231] kesi, chápu, odmítat může, ale prostě měl sex, udělal se do ženy a jasně věděl/měl vědět/ mohl vědět, že žádná antikoncepce není 100%-ní. A jasně, že důvod má, proto jsem psala, že je potřeba se o tom bavit, ČEHO SE BOJÍ.

 [237226] Romiku, já s Tebou soucítím. Když jsem byla "mladá" (tak 19), tak jsem si nedovedla představit mít dítě, tenkrát jsem možný potrat brala jako "normální" řešení. No jo byla jsem blbá. Naštěstí!!! jsem tenkrát neotěhotněla. A teď když už jsem starší a rozumnější (37), tak přestože jsem se na dítě necítila, postoj jsem změnila a bylo jasné, že pokud otěhotním, miminko bude. Navíc i okolnosti jsou jiné, jsem vdaná a manžel mimčo chtěl už dlouho a taky posl. 3 roky před otěhotněním jsem nebrala HA, jen sledovala plodné dny, 3 roky to fungovalo a teď už prostě byl správný čas

Pokud máte 2 byty, je to skvělý, aspoň si můžete od sebe trošku odpočinout a manžel bude mít víc prostoru si myšlenky uspořádat. Mrzí mě, že je tak ošklivý na Tebe zrovna když jsi rozhozená navíc těhotenstvím, nepřemýšlela jsi třeba i o manželské poradně nebo tak něco? Mohla by fungovat jako prostředník, pokud nejste schopní si bez emocí v klidu popovídat konstruktivně... Taky věřím, že pomůže čas, že když miminko uvidí, že se nad ním rozplyně... asi i záleží na tom, jaký má vztah k dětem obecně, ale máte už dvě, je dobrý táta? Nevěřím, že by se tolik změnil a 2 děti rád měl a třetí ne, navíc miminko