Poporodní blues i podruhé?
Autor: hangal 19.4.2012 v 11:29
ahoj holky,
zajimaly by me zkusenosti maminek, ktere poprve zazily nejake poporodni psych.komplikace, zda se to opakovalo i u druheho prcka?
Ja mela sestinedeli silene, brecela mala, brecela jsem ja, totalni unava, neslo nam kojeni, mela jsem i pocity, ze byla chyba si dite porizovat
Ted jsem podruhe tehotna a bojim se, aby se to neopakovalo.....
Autor: jita 19.4.2012 v 12:53
Toho čeho se budeš bát,stane se.Bud miminko chci a s radostí prožívám vše spojené s ním,nebo se bojím,ale potom nejsem připravená.Takže se neboj a věř si!!!!!!Každá mamina je citlivější po porodu i já byla,ale tak nějak se to srovná,když vidíš toho drobečka nevinnýho u sebe,jak tě potřebuje....vždyt je to krásný.
Autor: hangal 19.4.2012 v 13:14
kdyby to bylo tak jednoduche: chci dite, mam dite, jsem stastna.....potom bych nezakladala tuto diskuzi.....bohuzel obcas nase emoce nejdou ovladnout
zajima me prave nazor maminek, jak se citily po druhem porodu, v cem to bylo jine oproti prvnimu
Autor: Kateřina 19.4.2012 v 13:44
Hangal, já měla první šestinedělí úplně v pohodě, v klídečku, byla jsem nadšená, spokojená a užívala si malé, byla jako miminko strašně hodná a zůstalo ji to doposud - 11 let, měla jsem ale úplně v pohodě celé těěhotenství, nyní po 11 letech mám miminko a celé těhotenství šílenéé, stresové, problematické a šestinedělí katastrofa, brečela jsem denně, malá brečela taky a já jsem si v duchu a někdy i nahlas říkala, že jsem do toho už neměla jít. Přešly první 3 měsíce a malá přestala plakávat, já se taky uklidnila a je zase dobře. Občas mě ještě i ted přepadají myšlenky, že jsem se do toho neměla pouštět, že jsem už mohla mít klid, např. ted když byla maličká nemocná, vysoké horečky, zvracela a já nespávala, tak jsem byla totálně vyčerpaná a naříkala jsem, že jsem už si to duhé prostě neměla pořizovat, i přesto, že ji strašně miluji a nikdy bych ji nikomu nedala , ale nespaní a vyčerpání někdy dělá své. To samé bylo v šestinedělí, totální vyčerpání, nespávala mi téměř vůbec a já byla fakt na prášky. Tím jsem chtěla napsat, že vůbec nemusí nastat stejná situace jako u prvního mimča, mimčo může být hodnější, neuplakané a tím budeš v pohodě i ty, ale taky se to může opakovat, ale to jsou prostě ty zatracené hormony. Ikdyby se to opakovalo, tak to zase přejde, musíš vydržet.Budu držet pěstičky, aby jsi si to užila víc než u prvního.
Autor: Mitti 19.4.2012 v 13:48
Ahoj hangal, u mě se to po druhé už neopakovalo, vlastně vůbec. Bylo to asi hlavně tím, že jsem neměla čas na sebelítost, kvůli starší dceři a práci kolem tohohle webu. Ale taky bylo to druhé těhotenství jiné, i syn je jiná povaha než dcera, takže péče o něj byla jednodušší, všechno jde s druhým dítětem snadněji, aspoň u mě. Taky mi možná pomohlo, že jsem tady měla založenou skupinu s holkama, které byly těhotné podobně, sice to není jako povídání naživo, ale člověk se myslím necítí tak osamělý, když má aspoň kam napsat.
Přeju ti ať je to tentokrát lepší.
Autor: jita 19.4.2012 v 13:49
Nechtěla jsem tě nijak rozzlobit,řekla jsem jen můj názor.Myslím,že když už máš jedno dítě,tak i víš do čeho jdeš,co tě tak trošku čeká,a to si myslím,že je lepší,vím,že někdy prostě se stane,že ty emoce s člověkem hází,proto jsem psala,aby ses nebála,prot z vlastní zkušenosti vím,že když něco fakt nechceš,bojíš se toho,že se to stane.Já mám děti 3 a u každého to bylo jiné.Nemohu říct u kterého to bylo lepší,asi u třetího,to mám oporu i v příteli,ale já s prvníma 2 dětma bojovala zároven s bývalým manželem,takže emoce neemoce,musím to vydržet kvůli dětem,tak se nezlob,že jsem to napsala tak tvrdě
Autor: Romana TP 24.7. 19.4.2012 v 22:46
kamarádka měla v prvním těhotenství děsně deprese, pokračovalo to i po porodu minimálně půl roku. Dlooouho jí trvalo než se s mimčem sžila a začala jí mít ráda. Teď u druhého se děsila, že to zase bude pohroma a dost se tím předem stresovala, ale nakonec si libuje jaká je to paráda a velkej rozdíl oproti minule.
Takže držím palečky, ať se máte rádi a hlavně dostatek spánku!! A rozhodně se neboj zajít si pro pomoc k psycholoovi, když to nebudeš zvládat. Není na tom nic špatného, jen to dokazuje, že máš zájem svou situaci zlepšit. Rozhodně lepší než sobě nebo maličkýmu nějak ublížit.
Hodně štěstí!
Autor: Slavka 19.4.2012 v 22:57
Rekla bych, ze Jita ma rozhodne pravdu, dulezite je verit si, to je uplne to nejvic, kdyz se mama boji, prenese to i na prcka a nic pak nefunguje .. ne ze bych mela horu zkusenosti, ale je to muj nazor. Preju hodne stesti a ber to pozitivne!
Nový příspěvek
Nově založená témata v diskuzi
Dovolená
Poslední příspěvek: 9.1.2025 v 18:37
HCG 14 dní po ovulaci
Poslední příspěvek: 5.1.2025 v 13:36
První IVF
Poslední příspěvek: 3.9.2024 v 11:53