Autor: Sojka   13.7.2012 v 18:25

[179366]Ahoj Báro,myslela jsem na Tebe,a chci Ti říct,že u mě to probíhalo téměř stejně,na sál při vědomí,přikurtovat,vše sledovat,s tím rozdílem že já když tam dorazila,tak malá byla na půl venku,takže jsem jednou zatlačila a v ten moment mě uspali.Neskutečné prázdno a pocit bezmoci při probuzení je nepopsatelný,to ví každá kdo to má za sebou a následující dny,i když to velmi nerada píšu budou ůplně stejné,s Tebou se mi vrací každý okamžik ve špitále,takže jen tak neplácám a neutěšuju Tě naprázdno,ale opravdu to chce čas.Myslím že sem se z toho "jakžtakž" dostala jen díky těmto stranám a podpoře holek,od okolí jsem nic očekávat nemohla,páč to ani nikdo nevěděl a stejně by to nepomohlo-kdo nezažil tak neví.Nesmíš se obviňovat,musíš se dát do kupy a myslet jen na to,že chcete co nejdřív začít znovu,to jediné Ti může pomoci.Teď napíšu něco,co doufám,si nevyložíš ve zlém.Já myslím že lékaři jistě dělali to nejlepší,a jinak to asi nešlo,taky šlo o Tvé zdraví,jen v této situaci nám to nechce mozek prostě vzít.Myslím že se mýlíš v představě že se nic nedozvíte a buhví co se s plodem dělo,řekla bych že tato "interupce neprobíhá stejně jako ta "chtěná" a plod se musí zachovat,to přece nejde uzavřít jen  tak,musí se to Tobě stejně jako všem poslat na pitvu a taky histologii,aby se to vyšetřilo,tento postup musí být všude stejný a výsledky se potom posílají ošetřujícímu lékaři.Já měla pocit hrozné ublíženosti,nevěřila sem že pro mě nemohli udělat nic jiného a taky dojem,že sem byla v nejhorším špitále v republice.Teď už to beru jinak  a nezbývá,než se jen smířit s faktem že se to prostě stalo a nic nevrátím.Neobviňuj sebe ani nikoho jiného,zkus to alespoň,jinak se utrápíš.Vše bude dobré,sama tomu musíš uvěřit a když tomu uvěříš,tak se taky stane,a s Tebe bude ještě letos těhule a co nevidět nejkrásnější a nejšťastnější mamina na světě

Autor: rada   16.7.2012 v 11:17

Ahojte holky, tak jsem mezi vás po delší době nakoukla a vidím, že nás opět přibylo

Báro, je mi moc líto, co se Ti stalo, co dodat ... jen Ti chci říct, že my jsme o mimi přišli v 22. tt, do té doby vše v pohodě, pak na ultrazvuku zjistili, že jsme bez plodové vody kvůli polycystickým ledvinám. Takže jsem byla na vyvolání a můžu Ti říct, že není o co stát, psychicky i fyzicky. Kdybych měla na výběr, určitě bych volila narkozu, na to ale už bylo pozdě. Výsledky jsme sice dostali, ale jen potvrdily diagnozu z UTZ  s tím, že genetiku jsme měli v pořádku a důvod vady se nezjistil. Pan doktor mi řekl, že zbývá jen metoda pokus - omyl.

Tak teď se nám zadařilo, jsem v 8. tt - Dupi, asi jsme stejně daleko , ale beru to jen jako dobrý začátek, uvidíme, jak se vše vyvrbí.

Takže Báro, snaž se zapomneout na to špatné (já vím, že to jde těžko a pomalu, sama jsem probulila několik týdnů) a najít sílu do budoucna, všechny Ti tu držíme palečky.

Autor: Dupina   16.7.2012 v 12:48

[180192]Ahojky to vypadá,že jsme.Já jsem zřejmě 8+2tt.Je mi blběji než u prvního.Nezvracím ale je mi zle.Jinak se budu objednávat ne kombi.screaning ať máme downa podchyceného.Jak se tobě daří?

Autor: Andrea.V + Robínek 4040gr. 52cm :-)   16.7.2012 v 22:44

Báro, je my líto, že si další v řadě těch co sem přicházejí poté, co jsem tohle téma založila loni po své ztrátě miminka na konci 5m těhu, nevím zda si četla počátek této diskuze, ale rozepisovat svůj příběh, už nebudu byl tu popsán hodněkrát, každopádně je mě moc líto co prožíváš a přiznávám, že se mě opět při čtení Tvého příspěvku kutálí po tváři jedna slza za druhou, protože vím jak moc bolí  ztráta miminka, já si prošla porodem a následnou kyretáží, kdy mě po porodu při vědomí odvezli na sál  loni počátkem dubna a kurtovali mě jako Tebe a celé to bylo to nejhorší co jsem v životě zažila, protože já jsem musela udělat to rozhodnutí se své malé vzdát. A protože jsem toto téma založila proto, abych mohla dodávat sílu holčinám, které přijdou po mě a ty zas dalším napíšu jen, že čas je mocnej lékař nezapomeneš, ale ta bolest bude časem menší a menší, až ten zbytek nakonec uzamkneš někde hluboko v srdíčku a půjdeš dál stejně jako já a věř, že přijde den kdy budeš mít na TT // a vše bude vpořádku a Ty se dočkáš svého vytouženého miminka a jednou ho sevřeš ve své náruči  také stejně jako já. Povedlo se my 5 měsíců po ztrátě naší malé znova otěhotnět a já si celé těhu nepřipouštěla, že by něco bylo špatně a já si tentokrát své miminko s porodnice neodnesla živé a zdravé což se my 20.5. v 16.20hod. splnilo narodil se my druhý syn je zdravoučký a já jsem nejšťastnější mamina a Ty budeš taky, až přijde čas držím moc pěsti a posílám obrovskej kusan svých nabraných sil, drž se kočko, bude zas dobře vím o čem mluvím . Dám sem fotku snad Tě pohled na moje mimi nebude bolet, ale dodá Ti sílu a řekneš si, že pro takového krásného drobka stojí zato sebrat všechny síly a jít dotoho znova a brzo, moc držím pěsti . Náš osmitýdenní Robin.

Dupi, Tobě moc gratuluju k těhulstvíčku a přeju hlavně, ať je vše ok a celé těhu vpořádku .

Holky všechny vás zdravím držte se,snad je vám líp myslím na vás i, když moc nepíšu reaguju většinou jen na nové příchozí, protože holčiny co si tu teď píšete stálou diskuzy to mé reakce nepotřebuje, proto reaguji a snažím se podpořit aspoň písmenkama, jen holčiny co o mimi zrovna přišly, protože nato jsem tuto diskuzy založila, max reaguji na příspěvky holčin co znova otěhu a podělí se tu o svou radost, kterou se snaží dodat sílu ostatním co mají tu bolest čerstvě za sebou .

Autor: rada   18.7.2012 v 11:12

Ahoj Dupi, dík za optání, já jsme na tom asi stejně, taky je mi hůř než minule, ale nezvracím, tak to ujde. Taky se chystám na kombi screening, ale na tom jsem byla i minule a vyšel mi v pořádku - podchytí Downa a nějaké další vady, tu naši ne , tak nezbývá než doufat, že tentokrát budeme mít víc štěstí.

20.7.2012 v 17:43

Ahoj,po dlouhém rozhodování jsem v neděli nakonec třetí den po kyretáži odletěla na dovolenou s přítelem do Holandska.Vůbec toho nelituji,i když mi to přijde tak trochu jk sen.Před hodinkou jsme se vrátili,celý týden sem jen lehce krvácela nebo špinila a podbřišek mě bolel tak 2 dny.Projeli jsme skoro celé Nizozemsko,podívali jsme se na moře,projížďka loďkou po kanálech Amsterdamu,po památkách,ochutnli jejich typické jídlo a do kouzelného zábavního parku.Bylo to vážně úžasný,odpočinkový a hlavně se mi podařilo aspoň na týden přijít na jiné myšlenky,i když po večerech i tam na mě přišli chmurné chvíle,ale přítel tam byl stále jen pro mě.Teď s návratem domů se to sice zase vrátilo,ale už ne tak silně.Tam jsme si o všem popovídalia sebrali sílu a odvahu že to určitě příště dopadne :) 6.srpna jdu na kontrolu tak doufám že se vše dobře zahojí :)

Andreo moc krásnej chlapeček,doufám že se nám taky pro příště poštěstí :)

Autor: Katka H   20.7.2012 v 18:31

[178653]

Ahoj Báro, moc s tebou soucítím, blíží se rok od doby, co jsem taky poprvé zavítala na tyhle stránky. V 5. měsící jsem měla indukovaný porod po předčasném odtoku plodové vody, asi tři dny poté jsem napsala na tuhle diskuzi a moc mě podpořil kontakt s dalšími, co si prošly stejnou ztrátou. I když jsem mluvila se svými kamarádkami, nemohly mě zela pochopit, protože jim doma zrovna obvykle brečelo novorozeně nebo žvatlalo batole. To, že Andrea V založila tyhle stránky, byl skvělý počin a hodně nám všem zde pomohl. 

Ten prvotní žal je hrozný a nepřekonatelný, ale časem se změní ve snesitelný smutek a člověk se začne dívat s nadějí do budoucnosti. Mě nejvíc pomáhala víra, že příště už to všechno dobře dopadne. Počkala jsem 3 M, ale myslím, že 1 M klidně stačí. Pak jsem otěhotněla hned druhý měsíc, vyšlo to těsně na konci roku, pár dní před termínem porodu. Teď jsem v 32 tt a většina holek, které mi loni psaly a podpořily mě, už má miminko. To mi přijde jako velký důvod k optimismu. Držím ti palce, ať se brzy zadaří a posílám obejmutí a sílu. Já jsem si pro klid duše před dalším otěhotněním zašla na různé kontroly, co mě zajímaly, pila jsem kontryhel, užívala Gynex a jedla kyselinu listovou. Snažila jsem se jíst zdravě, ale pila jsem dost vína:) Myslím, že je ale dobré se zaměřit co nejvíc na své tělo a po tom ošklivém zážitku se více rozmazlovat. Ať ti to brzy vyjde!

20.7.2012 v 19:12

Moc děkuji,myslím že nás ta smutná ztráta s přítelem dost sblížila a dokážeme se ještě více podpořit a pochopit než dříve.Je mnohem ohleduplnější a chápavější,tak mu to snad vydrží.Těhotenské vitaminy jsem brát nepřestala aby tělo mělo pořád přísun vitaminů a mohlo se doufám připravit na dalšího cvrčka.Jak už jsem psala tak ta dovolená v Holandsku mi hodně pomohla se uvolnit a myslet aspoň trochu pozitivně do budoucna a vše nezatracovat kvůli  té špatné zkušenosti.Dohodli jsme se s přítelem že tomu necháme volný průběh a když se zadaří budeme moc šťastní..že necháme aby se duše a tělo zahojilo jak to jen půjde a až to bude tak to bude,žádný stres nebo spěch.Tak doufám že nám to s takovým přístupem brzo vyjde 

Přidávám jednu fotku ze zábavního parku v Holandském Eftelingu kde to měli vše moc krásně udělané.

Autor: Romana   22.7.2012 v 18:57

Ahoj holk,sice velmi nerada,ale patrim k vam.Ďakujem vám za tuto možnosť vypísať myšlienky plné bolesti a hnevu.Od štvrtka už nemám u seba svoju malinku.Neviem či dnes dokážem napísať všetko čo cítim.Stále plačem a neviem kedy to skončí.Pri skriningu v I trimestri mi vyšla nižšia hodnoty bilekoviny PAPP-a a inak všetko v poriadku.Ultrazvuk taktiež o.k.Ale dr sa hneď pýtala či som ochotná isť na amniocentézu.Chcela som najprv počkat do triple testostov,ale začalo to vo mne hlodať a ja som po dohovore s mojím gynekologom sa rozhodla amnio absolvovať.Dlho predlho som zisťovala ake dosledky to moze mat na dieťa.Nespávala som a chcela som to mať konečne za sebou.V 14+1 tt som nakoniec mala po výkone,nič to nebolo,kludový režim som dodržiavala týždeň a na druhý deň po sme si volali pre výsledky.Čakali sme ZDRAVU dcérku!Konečne sme sa začali radovať,konečne sme to oznámili okoliu.Na kontrolu som mala isť až za mesiac.No a v sredu na UZV mi moj dr oznamil že malilčka je bez akcie srdiečka a pohybov a jej veľkosť odpovedá 14+1tt.Takžensom ju nosila viac ako mesiac bez života.Bola to naša nádej,o malé sme sa snažili viac ako 15 rokov,opakované IVF,nakoniec darované vajíčko.Mám už 37 r a neviem čo bude ďalej.Nedozviem sa nikdy ako by vyzerala,zostala len posledná fotka z 3D UZV.Plačem a obviňujem sa to ja som rozhodla o jej osude.Keby nebolo tej AMC!Prečo som to len dovolila.Zabila som poslednu šancu mať dieťa.Ja som ju zabila!!Nesťažujem sa na bolesti,ktoré som musela pretrpieť, v nemocnici pri vizite  nebolo lekarom do reči.Len ticho pozerali do papierov na výsledok AMC-zdravý plod bez detekcie patologie.Neviem čo bude ďalej,som na Pn,manžel je velkou oporou.Stačí mi maličkosť a už zase  slzy a plač.Ako sa vyrovnám s myšlienkou čo som sposobila? Keby som nad tým tak dlho neuvažovala!Neviem či sa znovu pokusime,toto malo,byt naše dievčatko.Nikto ho nenahradí.Prosím prepáčte za myšlienkový chaos,ale toto je teraz vo mne.Čaká ma návrat do práce,pohľady a otázky.Keď píšem tieto riadky,zdá sa mi to ako zlý sen a nie pravda!Závidím všetkým,ktoré prekonali tu bolesť a možu byť znovu tehotné.