POROD bez RADOSTI
Autor: Dáša 22.7.2012 v 19:42
[182522]Romanko,je mi z tvého příběhu strašně,smutně,úzko...napadá mě spousta slov,která bych ti chtěla sdělit,nevím,které použít první,ale....ale vím,že to moc nepomáhá...chtěla bych tě jen tak podržet v objetí,beze slov,abys věděla,že v tom nejsi sama,že máš spoustu spřízněných duší,a i když tě osobně neznám,tak bych se k nim chtěla počítat....slova útěchy nejsou špatná,ale na tak velkou bolest moc nezabírají...jen bych ti chtěla říct-prosím,nedávej si za vinu,že ty jsi způsobila smrt vaší holčičky....(to já před rokem ukončila život našeho Matyáška,když se potvrdilo,že by se narodil s Down. syndromem,já bych se mohla obviňovat,že jsem ho zabila....a občas ve slabých chvilkách si to pořád připouštím,i když na druhou stranu vím,že to bylo nejspíš správné rozhodnutí,jen mi občas nepřipadá správné).Každý měsíc 11ého,zapaluji svíčku u malé smuteční vrbičky,kterou jsem si koupila,když jsem pod ni uložila všechny věci,které by mi moje neštěst mohli připomínat (fotky z ultrazvuku,moje fotky těhotenského bříška,dudlíky,dětské punčocháčky)...zapálím svíčku a chvilku postojím a povídám si s ním,musela jsem mu říct,že už za chvilku by měl brášku,protože skoro rok od plánovaného narození Matyáška přivedu na svět snad už zdravého chlapečka...A to jsem taky nevěřila,že bych mohla ještě otěhotnět (je mi totiž 42 let a to už hodně nepravděpodobné),říkala jsem si,že v tom věku,když se to už náhodou podaří,tak je výskyt chorob miminka daleko vyšší,než u mladších nastávajících maminek,tak jsem si nebyla jistá,jestli bych unesla další ztrátu,když by mimi mělo zase nějakou vrozenou vadu..a přesto jsem byla vděčná,když mi po půl roce po zákroku vyšel pozitivní těhotenský test.Obavy byly,ale štěstí nad nimi převažovalo.Řekneš si možná,že já jsem úplně jiný případ než ty (když máš problémy vůbec otěhotnět),ale ztráta miminka je u každé z nás stejná,ať je to z jakéhokoliv důvodu.Prosím drž se,plakej,když to tak budeš cítit,protože jinak se utrápíš,a až se z toho pomaličku budeš dostávat,tak tě třeba jednoho dne napadne,že není všechno úplně ztracené a budeš připravená podstoupit další pokus.Já vím,že je to těžké...Tak zatím se měj a piš podle potřeby,když nebudeš vědět kudykam a budeš se potřebovat vypsat ze svých smutků.
23.7.2012 v 14:53
Tak je to 11 dní.Tak moc bych ho chtěla zpět u sebe.Když si konečně říkám že to půjde,že dokážu jít dopředu a že to všechno zvládnem tak přijde ten pocit úzkosti a bezmoci,který mě doslova pohltí a já se pak svírám na posteli v slzách.Přítel je ze mě taky bezmocný,hlavně když mě vidí plakat,strašně ho to ničí,už proto bych měla přestat a nabrat další síly.Ale je to tak těžké.Včera jsme se s přítelem pomilovali ve sprše,vím že je to brzo po zákroku,ale dávali jsme na vše pozor,hlavně na riziko infekce.Bylo to jako poprvé,tak strašně procítěné a chvílemi mi tekli slzy.Vůbec to nebolelo,ani jsem nekrvácela.Určitě s tím ještě počkáme,bylo to vyjímečné.Jen mě asi 3 dny lehce píchá v oblasti vaječníku,jinak bolest prsou a stahy dělohy už úplně vymizely,tak doufám že je to vše v pořádku.Je možné že vaječníky bolí,protože se připravují na ms? Moc děkuji a všem držím pěsti aby to zvládli,i když je to neuvěřitelně těžké období :(
Autor: Sojka 23.7.2012 v 19:13
[182522]Ahoj Romanko,nejsou slova pro tyto situace,moc mě mrzí co se stalo,musíš být silná,vše chce čas.Tečou mi slzy jako hrachy,ráda bych Ti pomohla a nemůžu.Na této stránce sem asi byla jediná s porodem bez radosti po IVF s 12ti letým bojem,takže opravdu vím jak Ti je.Tím nechci říci že holkám které otěhotní "přirozeně" se to snáší lépe,to vůbec ne,každou to bolí,ale jsou pro ně větší šance do budoucna než pro nás s IVF.Snad se žádná z nich neurazí,nemyslím to špatně.Přeji Ti hodně sil a podporu manžela,kterou potřebuješ,neobviňuj se,nebyla to Tvoje vina,hlavu vzhůru,bojujem dál a vyhrajem
Autor: Monku 24.7.2012 v 13:05
Ahoj holky,
pročetla jsem si nové příspěvky a moc mě mrzí, že jsou další koho potkala tato smutná událost.. Slova útěchy teď plně nepomůžou, bohužel.. Určitě si poplačte atd. ventilujte své pocity přes písmenka tady či jinak..prostě jak Vám to vyhovuje.. Bude to znít teď šíleně, ale za nějaká čas už budete kukat na svět s trochou optimismu.. Nebudu vypisovat muj příběh - prošla jsem si tím několikrát a pořád jsem odhodlaná jít do "boje"....
Jak píše Sojka, mě jde otěhotnět přirozeně,takže neznám trápení s IVF... Smekám před vámi - nedokážu si to ani představit (ty obstrukce kolem toho..). Pevně věřím, že se příště hned zadaří a budete mít krásná, zdravá miminka.. !!!!
Sojko, změnila jsem Dr. a poptávala se na všechno. Tahle jediná na mě nekoukala jako na blázna, když jsem se ptala, zda jde zkontrolovat vajíčka a spermičky atd., zda není zádrhel tam... Na další hematologii mi řekli to samé jako na té předhozí - všechny testy ok. Takže jen prevetivně injekce¨(prý spíše z důvodu mého stavu než plodu.. ). Co to obnáší, když se odebírá vajíčko?? U spermiček to je "jednoduché"...
.. V srpnu po dovolený tam asi půjdem... docela z toho mám obavy.. ale třeba se díky tomu dozvím, proč nás to tolikrát potkalo... 
Držte se, bojujte ... určitě vyhrajem 
a donesem si brzy uzlíčka dom.. :-)
Autor: Monku 24.7.2012 v 13:06
Sojko, pokud by se ti procedura nechtla vypisovat sem, můžeš mi písnou na email monku@seznam.cz ať tu kdyžtak neodvádíme debatu.. 
Autor: Katka H 31.7.2012 v 11:04
Ahoj holky,
tecou mi slzy, kdyz ctu nove smutne prispevky.
Romanko, posilam ti objeti a silu, abys prekonala ten nejvetsi zal. Ja jsem mela minuly rok dva nezdary, nejprve mimodelozni tehotenstvi a pak predcasny odtok vody v 18 tt po operaci slepaku. Nikde jsem nenasla podobny pripad, kdy by se nekomu v tehotenstvi po operaci slepaku neco takoveho stalo. Kdyz uz jsem narazila na tehotnou s timhle zakrokem, obvykle to dopadlo dobre. Nevim, kde se stala chyba. Amniocentozu si nemuzes vycitat, nemohla jsi prece tusit, jak to dopadne. Myslim si, ze stoji zato zkusit dal stesti. Preju ti, abys nabrala trochu optimismu a viru, ze se to priste podari. Verim tomu, ze je velka sance, uz jsem slysela spoustu pribehu o IVF, nekde uz to vypadalo na adopci a pak se stal zazrak. Priroda je nevyzpytatelna. Obecne plati podle me pravidlo, ze kdyz uz se tehotenstvi v deloze jednou uhnizdi, jde to pak snaz, tak, ci tak. Myslim, ze bys urcite mela narok i na lazne, ktere maji podle me dobry ucinek a hlavne podpurny psychologicky efekt. Drzim moc palce.
Baro, bude to jeste kolisat, mne se blizi vyroci v patek, i prestoze jsem ted ve 33 tt a nechci nove miminko moc ovlivnovat truchlenim, nemuzu si pomoct a je mi do breku. Vybavuji se mi ty dny, jak jsme se pak zvedli z nejhorsiho, ale pak se vracely takove vlny beznadeje. Vzdycky to pak odpluje, clovek jenom nesi byt prekvapeny, ono se to pak vraci i treba po delsi dobe. Chlapi to obvykle uzamknou a uz o tom tolik nemluvi, ale zenske slzy proste musi ven. A cim vic se breci, tim je pak cloveku lip.
Vsem, kdo si nedavno prosli tim smutnym martyriem, doporucuju si udelat nejaky smutecni ritual, rozlouceni, nam to pomohlo z toho nejhorsiho zalu. Dat te udaosti smyslu a tomu miminku nejake misto a uchopit vzpominku, kdyz clovek vlastne nema krome fotek z ultrazvuku nic v ruce.
Jinak me doktorka zjistila zkraceni delozniho hrdla, takze jak je to jeste spojene s blizicim se vyrocim predcasneho porodu, jsem z toho rozhozena a mam strach, aby vsechno dobre dopadlo.
Posilam vsem pozdrav a obejmuti.
PS Andreo V, jak se ma Robisek?
Autor: Andrea.V + Robínek 4040gr. 52cm :-) 5.8.2012 v 22:36
Báro, chce to bohužel čas, ale chce to se taky nevzdat a já věřím, že ani Ty ani žádná jiná tady to nevzdáte a budete bojovat dál o svoje štěstí v podobě mimíska, jako jsem to nevzdala já a teď mám každý den srdíčko plné štěstí pokaždé, když vezmu našeho Robíska do náruče
.
Romčo, mrzí mě že si další v dlouhé ředě nás co jsme si prošly touhle ztrátou, ať je to již delší čas nebo čerstvá bolest, ale časem bude líp jak jsem tady holkám pokaždé psala ze své vlastní zkušennosti ta obrovská bolest bude časem menší a menší, ale úplně nezmizí bohužel nikdy jen bude snesitelná, až ji nakonec uzamkneš hluboko v srdíčku a přijde chvilka, kdy budeš i Ty schopna jít dál, hlavní je to nevzdat, vyšťourat v sobě každou píď sil, které máš a jít znova do boje o svoje štěstíčko, posílám Ti velké obejmutí a kopu svých nabraných sil
drž se kočko.
Katko, díky za optání Robík je oki krom atopáku, který ho asi taky bude trápit jako Deníska je zdravoučné a hodňoučké miminko začal večer spinkat 6-8 hodin a pak se budí na další kojení tak za 3-4 hodinky no a na 11t má nějakých 64cm a 6800gr
. Snad si svou páteční vzpomínku ustála bez velkých slz, aby bylo vpohodě i Tvoje miminko co teď nosíš pod srdíčkem 33tt je super za chvilku se ani nenaděješ a budeš mít mimíska v náruči držím pěsti, ať je vše i dál vpořádku a pak dej vědět ju opatruj se 
Autor: afrodites 12.8.2012 v 23:56
[178606]Ahoj Báro,
je mi moc líto, čím sis prošla
Je to fakt šílené, co se ted děje. Já měla v prvním těhotenství problémy (také hematom a krvácení, nemocnice, klid doma atp.), díky bohu to nakonec dobře dopadlo a dcerce je ted 4,5roku. Druhé těhotenství loni v srpnu zkončilo jako zamlklé v 9tt, po potratu jsem dostala trombozu do lýtka, takže jsem musela brát léky na "ředění krve". Poté 2měs detox od léků - je to prý svinstvo. Hned potom jsme to začali zkoušet znovu. Vyšlo to hned. Já nadšená. Sice podělaná strachy, zda to tentokrát bude v pořádku, ale nadšená. Na začátku žádné problémy nebyly. Jen jsem prostě měla strach. Ted v úterý jsem šla na ten screening v prvním trimestru. Tam jsem viděla miminko. Já nadšená. Žije, vše je v pořádku. Doktorka začala hledat nosní kůstku, měřit šíjové projasnění.....a to jí bohužel vyšlo 3,6. Vzali mi krev. Výsledky krve hraniční - celkové výsledky screeningu pozitivní. Takže ihned oběr choriových klků...měla jsem riziko Downova Syndromu 1:4. Já pořád doufala a věřila, že to bude dobré. Druhý den mi volali...

miminko má DS...peklo......................přemýšlíš, brečíš, přemýšlíš....rozhodli jsme se pro přerušení

Nejhorší rozhodnutí mého života....Zítra nastupuji do nemocnice.
Prosííííím jak jsi dopadla??? Udělali ti tedy zákrok v narkoze? Nevyvolávali ti porod? Mě říkali, že zkouknou jak je velké. Na noc zavedou nějaké tyčinky na roztažení děložního hrdla, ráno zkontrolujou a pokud to bude OK, tak to ještě půjde tou interupcí. Modlím se, aby to šlo takhle milosrdně. Už takhle jsem z toho vyřízená a vím, že to nejhorší mě teprve čeká /co se týče psychiky/...Jak to probíhalo??? Taky ti dávali ty tyčinky? Bolí to?
Je fakt šílené co se ted děje. Já jen doufám a modlím se, aby to příště už dopadlo v pořádku...........
Už máš výsledky? Nezjistila jsi co způsobilo odtok té plodové vody?
13.8.2012 v 00:42
Ahoj.Je mi moc líto čím sis prošla,muselo to být strašně dlouhý.Vše tohle me přijde strašně nespravedlivý..Musíš být hodně statečná.Nedokážu si představit že by mě tohle potkalo znovu..v jakémkoliv týdnu těhotenství..
Já byla 15+4tt v den revize,tudíž 16tt.Nejdřívě mě papírově chtěli udělat porod,protože se prý interupce dělá do 14tt..Nakonec primář rozhodl že porod je velmi dlouhý,bolestivý a občas psychicky neúnosný.Je to přesně měsí..Před měsícem 12.7 sem touhle dobou ležela na nemocničním lůžku,už bez malého a koukala otupěle do zdi..Tyčinky mi nedávali,ale podle lékařské zprávy mi čípek roztáhli poměrně dost.Byli to dost zmatky,prootže gynekolgické sály byli v rekonstrukci a tak byl provizorní sál vytvořen na týden na chirurgii.Čekala sem celý den a dočkala se až ve 2 hodiny odpoledne,od rána u mě nebyla jediná sestra,nedostala sem žádné oblbováky,bandáže na nohy nic..takže sem se bála trombozy..takže hrůza..snad u vás v nemocnici jsou rozumnější jak sestry tak doktoři.Na sál sem přišla plně při vědomí,zážitek hrozný a vidět přípravu oper.nástrojů snad ještě horší..Uplakaná sem je prosila aby mi slíbili že ho to nebude bolet a pak mě uspali.Domů mě pustili až druhý den,protože to nebyla úplně standartní interupce v I.trimestru,ale ve II.a došlo k větším ztrátám krve než je normální.Druhý den sem se sbalila tak rychle jako nikdy a byla ráda že sem doma..Přijde mi od tvých doktorů rozumné že se snaží ti děložní čípek pootevřít tyčinkami,mě to dělali invazivně rovnou až na sále a to sem nebyla otevřená vůbec.V kolikátém si vlastně týdnu? To rozhodnutí muselo být těžké,kdežto za mě rozhodl osud..Ale musíš to brát tak že ty ani tvoje dítko by asi nebylo nikdy šťastné a po zbytek života by ste se trápily.Můj malý měl 12cm od hlavy k zadečku,takže už byl taky poměrně veký.Sem ráda že píšeš příště a nevzdáváš to..Teď už snad bude tvé tělo odpočaté a pročištěné od všech těch léků a dopadne vše jak má.Zítra ti strašně moc držím palce,aby vše dopadlo dobře a ty si byla v pořádku.
Na výsledky histologie pořád čekám,už je to skoro 5 týdnů,tak doufám že mi každým dnem,nebo týdnem zazvoní telefon.Partner mi říká ať se tim netrapim,že na tom nesejde prootže nám to naše miminko už nevrátí,ale já stejně cítím potřebu zjistit proč se to stalo..Zatím sem žádnou odpověď nedostala.Ale až přijdou výsledky tak mě doktor pošle na genetiku a za 3 měsíce se můžeme o miminko začít snažit znovu.
Nakonec pro tebe mám pozitivní zprávu.Před týdnem sem byla na kontrole.Děloha je krásně stažená a zahojená,na vaječnících mám několik folikul, a jen čekám na příchod ms..Děložní čípek se mi sice ještě úplně neuzavřel,ale to je asi normální.Dr,mi slíbil že až otěhulim dá mi nějaké prášky aby sme předešli samovolnému potratu a snížili riziko vývojových vad.Piju kontryhelový čaj a beru vitaminy aby se tělo co nejdříve zahojilo i když duši to bude asi ještě dost dlouho trvat..Srdíčko sice pořád moc bolí a po večerech brečím,ale čas snad rány aspoň částečně zahojí..Ještě jednou posílám moc štěstí a držím pěstičky aby vše dopadlo v nejlepším pořádku..
Autor: afrodites 13.8.2012 v 08:43
Barčo dobré ráno,
moc ti děkuji za odpověd. Já jsem dnes poslední den 14tt. Zítra v den zákroku začínám 15tt
mám z toho fakt hruzu. Jsem moc ráda, že ti to dobře dopadlo a bez komplikací. Je moc hezké slyšet, že děloha je takhle brzy OK. My asi počkáme tak ty 3menses. Uvidíme co řekne Mudr. Snad to bude také takhle brzy dobré.
Barčo POZOR na ten kontryhelový čaj! Až to začnete zkoušet, tak už ho nepij, ano??? Může způsobit potrat...
Já beru Femibion 800, v tom budu stále pokračovat, at má tělo dostaten vitaminu a kyseliny listové, dále beru Probiofix Forte - takové ty probiotika. Ted jsem také brala pro jistotu léky na "udržení těhu" - utrogestan a na zpevnění žl (proti hematomu) Ascorutin.
JInak na poslední kontrole a UTZ ve středu měřilo mimi 7,3cm od hlavičky po kostrč. Ach jo, Bože, to je tak hrozný...
Už to máš za sebou, vše máš v pořádku. Snaž se myslet pozitivně, tentokrát to určitě vyjde. Je to hruza, co?
Doufáááám, že u nás budou také tak rozumní a vemou mi "to" (promin, od té doby, co vím, že si "to" necháme vzít, už ani tak nějak o něm nemůžu mluvit jako o miminku atp. mě by to asi zabilo...) také v narkoze. JInak já měla zážitek z minulé revize fakt "úžasný". Přivezli mě na sál, přikurtovali a čekala jsem takhle 20min na dokroty 

Díky bohu, že tam byli fakt hrozně fajn sestřičky, sanitáci atp. Snažili se dělat srandu atp. A mě to docela pomáhalo, jinak bych se zbláznila. Byli fakt moc milí...
Drž mi palce, za chvilku nastupuju. Asi si s sebou vezmu tablet, tak možná ještě písnu co a jak...
díky moc za podporu, já se pak určitě ozvu - znáš to, člověk to ze sebe potřebuje dostat a toto je věc, kterou nemůžeš jen tak někomu vykládat. Tady jsou holky, co to fakt pochopí a podpoří...kdo nezažil - nikdy nepochopí čím ten člověk prožívá
Nový příspěvek
Nově založená témata v diskuzi
Vši
Poslední příspěvek: 10.11.2025 v 01:26
Dovolená
Poslední příspěvek: 9.1.2025 v 18:37
HCG 14 dní po ovulaci
Poslední příspěvek: 5.1.2025 v 13:36