Autor: Afrodites   14.8.2012 v 07:11

Daso ahoj No toho jsem se tak nejak obavala. Za chvilku pujdu na vysetreni a at to bude jakkolov, preji si, aby to uz bylo co jejrychleji za mnou. Prosla sis fakt peklem!!! Doufaaam, ze otevrena budu... Ty jsi tedy otehotnela hned mesic potom? Me nevadi pockat ty 3mes, ale fakt se mi nechce cekat do leta kvuli pocasi...a chripkam atp.

Autor: Afrodites   14.8.2012 v 07:17

Daso a ty jsi rodila? Ze si vic nepamatujes? Nemuseli ti delat cisare, ze ne... Je moc dobre, ze se vam podarilo brzy otehotnet. Je to fakt peklo, kdo tohle neprozil, tak fakt nepochopi...

Autor: Dupina   14.8.2012 v 09:34

Epidurál nebolí když se zavádí.Já měla stahy už pořát takže jsem ani to píchnutí necítila.Nejhorší bylo se uvolnic.Aby mi ten epidurál píchly v klidu.S tím partnerem to bude asi o přístupu nemocnice.Já ho tam neměla ale mohla jsem.A taky mi nezávaděli tyčinky ale jakésyn nové tabletky které jsou povolené zatím jen v Ostravě.Říkali,že zabírají u 98% žen po několika podání.Já otěhotněla hned po první menstruaci.Porod trval od prasknutí plodové vody tři a půl hodiny.Říkali,že to bylo rychlé.Jen se mi nepodařilo porodit placentu.To už jsem byla bez kontrakcí tak to nešlo ven.Museli mi dělat tím pádem škrabku.To už jsem cítila se vším všudy,už mi nezabrala druhá dávka epidurálu.Kuátko drž se a přeji ti aby ji to měla co nejrychleji za sebou.

Autor: Afrodites   14.8.2012 v 09:50

Holky diky moc. Injekci do dełhy mam za sebou a nyni mam pry cekat. Tak snad se to dnes rozjede, fakt to chci mit za sebou a ne to pak absolvovat znovu. Snad to nebude bolet jako pri porodu. To byl masakr. Jinak mi rikali, ze budu celou dobu tady na pokojicku - mam nadstandard. Tady to pry potratim /pro ne je vse do 24tt potrat/ a pak budou delat jeste v narkoze vyskrab. Tedy kdyz te slysim dupunko tak dooooufaaaam, ze v narkoze. Na porodni sal bxch sla jen, pokud budu chtit epidural. Uvidime, asi si necham dat jenom neco na bolest...

Autor: Dáša   14.8.2012 v 14:54

[190217]Ten pátý den,kdy se jen čekalo,kdy to přijde mi bylo strašně......tlak klesl na 100/65,takže měli strach,abych nezůstala v bezvědomí,kapačky moc nezabíraly a pak jsem najednou zvonila na sestřičku co deset minut,jednou jsem potřebovala mísu (jak já se styděla,neznám pocit,že jsem v těchhle intimních chvilkách na někom závislá),pak jsem jí říkala,že se asi pozvracím,jestli by mi nedala nějakou nádobku,klepala jsem se jak ratlík,že jsem ji ani neudržela a pak jsem jen cítila teplo,jak mi odešla plodovka do postele.Rozjeli se se mnou na sál,kde jsem ještě chvilku vnímala,ale pak usnula jako špalek (to bylo kolem oběda).Probudila jsem se na pokoji kolem 4 odpoledne a zrovna stihla telefon od přítele,který se mě ptal,jestli za mnou hned teď může.Tak jsem jen pípla,že musí,protože jinak se tam zblázním.Nevím,jestli to byl potrat nebo porod....císař teda ne.Po měsíci od ,,události" jsem se vrátila do práce,ale tam vydržela jen měsíc....nějak došlo k tomu,že jsem se ocitla na pracáku (všechno na mě v práci padalo).Jsem prodavačka a špatně jsem snášela nakupující nastávající maminky,protože jsem ještě pořád měla pozůstatky těhotenského bříška,jen bez toho pokladu,co tam měl být.Začali jsme se snažit o miminko po druhé menstruaci,protože podle doktora bylo ve mě po zdravotní stránce všechno v pořádku,všechno jak má být.Jsem asi na miminko poměrně v pokročilém věku,i to první těhotenství byl zázrak,že přišlo,takže jsem si říkala,že další asi nepřijde....a ono opravdu nepřicházelo a já byla po každé začínající menstruaci víc a víc v depresi.A pak znovu záblesk naděje,další plodné dny,občasné zpoždění menstruace,udělání testu,který byl negativní.Takhle to trvalo 8 měsíců od zákroku (a 6 měsíců,co jsme se začali znovu snažit),byl prosinec,já v nové práci,zase jako prodavačka,před Vánoci pořádný záhul v obchodě,nebyl čas a kolikrát ani chuť na sex a ještě s vidinou ,,povinnosti",tak to nějak uteklo a na Silvestra jsme jeli k našim na tři dny....to už bylo mé plodné období,takže jsem jela vyrovnaná,že jsme to i tento měsíc prošvihli.Oslavovali jsme a v lednu jsem jen čekala,kdy zase dorazí ms....tentokrát měla zpoždění.....až doteď.....po 14 dnech zpoždění jsem si odevzdaně řekla,že si udělám zase test,ať mám jistotu,že nejsem těhotná,že jde o další mé zpoždění a málem s sebou sekla o wc mísu,když se mi začal vybarvovat i druhý proužek....nic jsem nikomu nic neřekla a zopakovala si to ještě další den ráno,jestli nebyl nějaký nekvalitní...nebyl....můžu ti říct,že jsem pochopila větu,když někdo řekne,že se mu může rozskočit srdce štěstím....Přítel nechápal,když jsem přišla do ložnice,kde byl ještě v posteli,vyklepaná,ubrečená,rozesmátá....všechno dohromady....nedala jsem dohromady žádnou větu,jen mu podala ten proužek

Přišly zase obavy,jak to tentokrát dopadne,ale já si zakázala připouštět pochybnosti a snažila se si to hned od začátku užívat,protože není možné,abych se někdy tak moc provinila,že by zase přišla nějaká pohroma.

Asi jsem se nerozepsala jen na otázky,které jsi měla,ale chtěla jsem ti napsat,že i když to teď vypadá tak strašně beznadějně,tak naděje tu vždycky je....a dokonce když  nejmíň čekáš novou šanci,tak se v tu chvíli objeví.

Objevila se mně,objeví se i tobě.Budu na tebe myslet.

Autor: afrodites   17.8.2012 v 20:10

ahojte holky,

tak konečně píšu...dřív to nešlo. Neměla jsem signál...tak už to mám za sebou. Po fyzické stránce těžká pohoda. Měla jsem strašný strach. Ještě po tom, co jsem tu četla, že bolesti na epidurál atp. Já měla totiž první porod strašný :-( bolesti hrozný, ale vůbec jsem se neotevírala. Rodila jsem 30h od praskutí vody (24h kontrakcí). Takže jsem fakt měla strach.

Ráno v 9h injekce na vyvolání. Pak cca za 2h bolesti jako na MS. Pak mi praskla voda (šla jsem na velkou, jak jsem vstala, po chvíli bolest břicha a pak praskla voda). Odvezli mě tedy na porodní sál. Tam mě zkontrolovala Mudr. a prý, hm. Pokud to nebude postupovat dáme katetr a znovu zavedeme prostalgin /nebo jak se to píše/ rovnou do dělohy. Nechápu proč zbytečně stresujou. Pak tam chodila sestřička a pořád jako tak co? děje se něco? nic? Jako bolelo to trošku, ale tím líp pro mě, ne? :-)) byla moc milá, ale docela to rozhodí. Při porodu jsem to vůbec neznala, ale je pravda, že nebyl vyvolávaný. Tam jenom chodili, točili monitor, jenom mě zkontrolovali na kolik jsem otevřená atp. Ale neptali se pořád, tak co? atp. No nic...

Byla jsem tam takhle 4h (s manželem). Kontrakce se začaly trochu stupňovat, ale fakt pohoda...šla jsem radši hned znovu na záchod /než budou kontrakce velké/ a tam se to stalo....cítila jsem to, šáhla jsem tam, co se děje...pak jsem "to" vytlačila...holky na ten pohled fakt nezapomenu :-(((( brečela jsem jak malá a pořád se mu omlouvala za to, co jsme mu udělali.... Manžel běžel pro sestřičky, ty přišli okamžitě přiběhly. Za 5min už tam byl anesteziolog s doktory a udělali vyčištění(v narkoze) . Cítila jsem hroznou úlevu. Byla jsem ráda, že to mám za sebou....čekala jsem, že z toho budu víc špatná...když mi na to přišli v tom prvním screeningu byla jsem uplně vyřízená (ten týden, co jsem čekala na výsledky choriových klků, pak co jsem pořád přemýšlela, co udělat atp.)...v nemocnici to bylo docela dobré. Dnes jsem přišla domů a tak nějak mi začíná docházet...že OPĚT nic...žádné miminko už ve mě není...v nemocnici mě přepadala panika ve stylu, jak věřit, že to příště už dobře dopadne? Hrozný strach atp. Říkám si, že to musím prostě brát tak jako ted. Prostě tomu VĚŘIT...VĚŘIT, že každé těhotenství je jiné...že jsem zajištěná heparinem (na mé trombofilní mutace, které způsobují ranné potraty a spoustu jiných komplikací v těhotenství), že budu hned brát utrogestan a ascorutin a že to prostě MUSÍ DOBŘE DOPADNOUT !!! Musím být v klidu a věřit tomu miminku...

Ted chceme počkat ty 3 menstruakce a hned to zkoušet. Klidně se první 3měs těhotenství, budu vyhýbat lidem, ale nebudu čekat s těhu do léta, kvuli nemocem...

Nevíte jak na tom jsou ostatní holky z dřívějších stránek? Jak potom dopadly? Bylo další těhotenství v pořádku a dočkaly se vytouženého miminka???

Díky všem za podporu...je to hruza. Zbyly mi "jen" fotky. Už máme v nebíčku 2 andílky (1. ZT 9tt loni srpen,  2. 15tt UPT genetická porucha - Downův Syndrom).

Holky držím všem palečky, at to tentokrát dobře dopadne.

Dupinko, co ty??? Jak se ti těhotní? Měla jsi strach? Nebo jsi do toho šla znovu a naplno a věřila jsi že tentokrát to dobře dopadne?

Autor: afrodites   17.8.2012 v 20:16

musíme přemýšlet pozitivně...samozřejmě, že jsem smutná a pláču. Asi to beru tak nějak "dobře", protože jsem to prostě uložila někam hodně hluboko a jediné co mě drží nad vodou je to, že se hrozně těším na to, až to budeme znovu zkoušet. Věřím, že až budu těhotná, hned to bude lepší...Nejhorší je, že člověk před sebou vidí ty UTZ, vidí, jak se tam to miminko hýbalo, spinkalo atp. Nesmím na to takhle myslet...musím myslet na to, že v nebíčku a dává na nás pozor...a jednou se tam potom všichni setkáme (až budeme hodně straří :-) klepu na zuby nic nepřivolávááááám !!! :-)))

Autor: Dáša   17.8.2012 v 20:56

Afrodites,jsem ráda,že když už jsi se dostala do téhle nezáviděníhodné situace,že aspoň proběhla relativně rychle.Mě drželo nad vodou to,že jsem si říkala,že svou smůlu jsem si snad už vybrala do konce,a že se snad konečně objeví věci,kvůli kterým začnu být zase šťastná.I když vždycky,když se tak začnu cítit,tak mám takový nepříjemný pocit v zádech.že se to musí zákonitě pokazit,že ten pocit štěstí musí vyvážit další nějaké neštěstí.Ještě než jsem opustila nemocnici po ,,zákroku",tak si za mnou přišla popovídat bývalá sestřička (teď porodní asistentka na volné noze),chtěla mi dodat trochu síly,ale já byla tak moc mimo,že jsem ji skoro nevnímala.Jediné,co mi utkvělo v paměti a k čemu jsem se upnula,že na 90% se DS v dalším těhotenství neopakuje.Jenže jak v mém případě zařídit,aby vůbec nějaké další těhotenství bylo? A nakonec se povedlo.Taky jsi se ptala na ostatní holky z diskuse tady...jak na tom jsou.Mohlo by ti být ispirací,že zakladatelka téhle diskuse má už svého zdravého chlapečka doma....já se snad za tři týdny taky budu moct mazlit se svým zdravým miminkem....Dupina,která založila diskusi POROD V ZÁŘÍ a pak z ní nechtěně odešla,protože to nedopadlo dobře,je v začátku nového těhotenství a snad po novém roce taky bude radostně vozit kočárek....A myslím si,že je nás víc,jen je nedokážu všechny vyjmenovat....Takže až to půjde,tak hlavu vzhůru a nenechat se srazit na kolena nepřízní osudu a nevzdat se.Držím pěstičky.

17.8.2012 v 21:16

Jee to je šílenej zážitek..nakonec sem asi opravdu ráda že mi vše udělali v narkoze..:( Naštěstí u tebe to vše nakonec proběhlo relativně rychle,hlavně ten samotný porod..:( Čtu ráda že si měla tak příjemné sestřičky i personal..Taky mám hrozný strach že se vše bude opakovat a špatně se věří v to že příště už miminko donosim..Pořád ještě čekáme na tu histologii plodu..genetiku mi prý uděla az to vse prijde..jinak taky mi slibil ze mi da neco na udrzeni tak snad..Příští čtvrtek končim šestinedělí ale ms pořád nikde..začinam z toho byt docela zoufalá,protože mam pocit že to me tělo vzdalo..:( Ještě když minule dr.řikal že vzheldem ke stěrům a cytologii bude otěhotnět zazrak..o to vic se bojim že teď to nepujde a my se vysněného miminka nedočkáme..ale moc věřim že to do konce roku dopadne pokud vše bude v pořádku..V září-říjnu se začneme snažit,tak snad to vyjde..zatim prvni krok je ta ms na kterou už tak dlouho čekám..:-/ Tobě moc držím palečky aby se dušička i tělo dali co nejdříve dokupy  a ty si počala a donocila krásné zdravé miminko..Taky mě to pořád bolí a vzpominam..ale doufam že už vše zle je za mnou..:)