21.10.2011 v 15:37

  Ahoj holky, všechny vás moc zdravím a ráda bych se s vámi podělila o moje snažení o vytoužené zdravé miminko. Za poslední 2 roky jsem byla 3x těhotná, ale bohužel všechny dopadly bez úspěchu. Loni jsem měla 2 ZT v 11 a 12 tt a tuto neděli jsem bohužel porodila naši malou holčičku ve 30 tt. Po 2 ZT jsem byla vyšetřena na genetice, nic se neprokázalo, všechny testy byly v pořádku. Jen mi byla zjistěna protrombinová mutace v heterozygotním stavu. Tím lékaři vysvětlovali předchozí 2 neúspěšné těhotenství. Na hematologii jsem se s doktorkou domluvila, že ihned jak po třetí otěhotním, budu si píchat každý den heparin. Cca od 5 tt jsem si začala injekce píchat s vědomím, že tentokrát to již musí vyjít. Když jsem se dostala do 12 tt, šla jsem na placený screening, který vyšel zcela negativní a dle ultrazvuku i projasnění i vše ostatní vypadalo naprosto v pořádku. Pan doktor mi řekl, na Vánoce se vám narodí zcela zdravá krásná holčička. Byl to odborník, již ve 12 tt poznal, že čekáme holčičku. S manželem nám spadl kámen ze srdce. I když já jsem se jaksi nedokázala úplně radovat, protože jsem si pořád říkala, co když se zase něco stane, půjdu na ultrazvuk (chodila jsem co 14 dní) a jako u předešlých těhu nebude být srdíčko. Snažila jsem si to nepřipouštět, ale pořád to ve mě bylo. Týdny plynuly a já se dostala do 16 tt, kdy se dělá tripple test. Paní doktorka mi vzala krev a říkala, pro jistotu uděláme ještě tento test a ten vyšel katastrofálně. Riziko Downa 1:12, riziko rozštěpových vad 1:2. Byla mi doporučena AMC, ale nedokážete si představit, jaké jsem měla obavy hlavně z toho, že potratím. Vím, že riziko je velmi malé, ale když už máte za sebou 2 ZT, tak se na to díváte jinak. U mě bylo riziko ještě větší kvůli hematomu (prý cca 5 %). Nicméně jsem na odběr šla, protože jsem si nedokázala představit žít s nevědomím až do konce těhotensví jak to dopadne. Nakonec přišly výsledky a vše bylo naprosto v pořádku. Takže tyto nervy byly zcela zbytečné a tripple test falešně pozitivní. Ale ani po tom jsem nemohla být v klidu, protože na ultrazvuku ve 20 týdnu se doktorům nezdálo, že naše malá je menší než by měla být. Chodila jsem proto co 3 týdny na specializované pracoviště na ultrazvuk a na průtoky placentou. Neustále mi doktor říkal, že zřejmě placenta nefunguje tak jak má a tím se malá špatně vyživuje. Malá pořád zaostávala v růstu, v 24. tt mě pan doktor odeslal do nemocnice, že si mě mají hlídat tam. Tam jsem si poležela týden a pak mě propustili s tím, že prognóza je velmi nejistá. Co týden jsem chodila na kontroly a modlila se, aby se růst malé zlepšil a ona to dohnala. Asi za 14 dní mi jiný pan doktor řekl, že placentou to na 100 % nebude, že nevidí, že by fungovala špatně, že mu to nikam nezapadá, asi jsem byla nějaký podivný případ. Pořád mě doktoři jen strašili, co vše se může stát, že to vypadá na to a ono, no hrůza. Nepřála bych nikomu, aby toto zažil. Naposledy jsem byla na kontrole minulý čtvrtek a průtoky byly už dost špatné, nicméně malá měla velice malou porodní váhu, tak se s tím nic nedělalo. V pátek jsem přestala cítit pohyby. Jela jsem do nemocnice a tam jsem si vyslechla ten nejhorší verdikt, co jsem mohla. Přestalo být srdíčko, musíte porodit mrtvé dítě. Je to teprve 5 dní od porodu, je to hodně těžké. S nikým, kromě manžela o tom nemůžu mluvit. Ten mě hodně drží nad vodou. V nemocnici byl pořád se mnou. Malou mám pořád před očima. Byla tak krásná. Nejhorší je, že vůbec nevím proč se to stalo a doufám, že se na něco přijde, protože si nedokážu představit, že by se to mělo opakovat. Občas mě i napadne, jak by to vše dopadlo, kdybych se rozhodla ve čtvrtek pro císařský řez, malá by možná žila. Měla ale jen 570 g, což bylo na 30 tt opravdu málo, ale co kdyby... Omlouvám se za takový román, ale musela jsem si vylít srdíčko. Vy jediné chápete, jak mi asi je.... 

21.10.2011 v 16:16

Ahoj Lu ... opravdu moooc moc mě mrzí, co jsi už všechno musela vytrpět, úplně je mi do breku .... ještě k tomu už 30.tt, to už je fakt docela daleko, kolikrát se děti rodí v 7.m a přežijí (např. můj manžel) ... ale jak píšeš tu váhu maličké, bylo to opravdu málo a radši se vůbec netrap myšlenkama, co by kdyby ... taky jsem si to furt říkala, ale není to teď už nic platné a akorát se tím budeš užírat .... a s tím triple testem jsi mě dostala - to tě teda šíleně vynervovali a ještě pak ta AMC ... teď nezbývá jen doufám, že přijdou na tu příčinu a bude se to dát dál řešit ... já přišla o malou ve 22.t, všechny screeningy a testy nám vyšly skvěle, ale na velkém UZ našli vážnou srdeční vadu, nebylo jisté, jestli by malá přežila porod, proto jsme se rozhodli to ukončit, neměla bych sílu porodit dítě, aby mi pak za pár dní umřelo ... nakonec nám vyšla i špatně genetika, malá měla Patauův syndrom, což je příbuzný Downa, ale žádné vyšetření se na to předem nedělá, je to opravdu vzácnost a většinou to končí spontánním potratem ... my dva jsme geneticky v pořádku, takže by se to nemělo opakovat ...Jestli jsem to dobře pochopila, tys malou pak viděla? to jsi teda statečná, já na to neměla sílu ... LU, je to teď ještě všechno moc živé, ale věř, že časem (dřívě nebo později) to bude lepší, na vánoce to určitě ještě hodně opláčeš, ale nejdůležitější bude, aby sis našla nějakou činnost, která tě naplní a čas poběží rychleji a bolest bude čím dál menší ... nikdy na malou nezapomneš, to ne, ale přijde čas, kdy se i vám poštěstí a nakonec bude i miminko ... já otěhotněla znovu po 2.cyklu, mohli jsme se snažit brzy, jelikož naše genetika byla dobrá ... teď bude záležet, co zjistí u vás... budu držet mooooc pěstičky a kdykoliv zase napiš .... držte se a je skvělé, že máš takového manžela

21.10.2011 v 16:30

Ahoj yashi, děkuji za tvá slova. Malou jsem viděla, sestřička mi ji sice nechtěla ukázat, prý to není hezký pohled, ale já jsem ji strašně chtěla vidět. Mě se zdála strašně krásná, maličká a tak klidná. Pak bych si asi vyčítala, že jsem ji ani neviděla, ale řeknu ti, bylo to hodně těžké. Já si myslím, že mě z toho dostane jedině další těhotenství, i když si nedovedu představit si ty všechny nervy prožít znovu, všechna ta vyšetření a tak, ale jedině to mě drží nad vodou - ta představa, že to snad jednou dopadne. Jsem strašně zvědavá, jestli na něco přijdou. My musíme vyčkat do výsledků z pitvy, pak asi nějaká další genetika a uvidí se. To je mi strašně moc líto, že jsi o malou přišla. Muselo to být hrozné se rozhodnout to ukončit. Za mě to udělala příroda, ale bohužel až tak pozdě. Už jsem pomalu měla nastoupit na mateřskou. Každopádně letošní Vánoce budou pro nás asi ty nejhorší. Tak se opatruj a přeju hodně zdravíčka!

Autor: Pavlis   21.10.2011 v 18:26

Ahoj Lu, je mi moc líto, co se Ti přihodilo. V květnu jsem porodila malou ve 23. tt, důvody proč jsem začala rodit se nenašly, pravděpodobně stres, kterým jsem si den předtím v práci prošla. Já chtěla malou také vidět, ale doktor mi to rozmluvil a manžel vlastně také, ale částečně jsem ji zahlédla, když jsem ji vytlačila (to jsem se totiž mírně napřímila, protože jsem do toho i zvracela, měla jsem současně s porodem migrénu). Snaž se jít dál, vidina toho, že můžeš zas otěhotnět a mít děcko Ti pomáhá tuto bolest překonat ... a za pár měsíců bude líp, uvidíš. Já předtím tomu také nechtěla věřit. Opatruj se!

Autor: Pavlis   21.10.2011 v 18:32

Ahoj holky, bohužel tu máme zas smutný příspěvek od Lu :-(  Ale také přidávám jednu pozitivní zprávičku :-) Asi jsem těhotná :-) Včera poprvé tam byla slabá druhá čárka, ta dnes o něco málo zesílila.  A dnes už začaly i těhotenské obtíže. První těhotenství jsem prožívala dost mizerně, vypadá to, že to bude asi obdobné. Ale představa další naděje je mnohem silnější než nějaké obtíže :-) Budu se sledovat do neděle, v pondělí se objednám k doktorce. Mám takový strach, aby ta druhá čárka nezmizela. A také jaká symbolika: 20.5. jsem měla porod/potrat, 20.9. byl plánován fyziologický porod, 20.10. jsem zjistila, že jsem těhotná :-) 

Mějte hezký víkend,

Pavlis

Autor: Andrea.V   21.10.2011 v 21:49

Lu, předně za román se neomlouvej piš jak budeš cítit, že Ti to pomůže aspoň trošku dycky tu některá budem a písnem pár řádků. Popravdě Tvůj příběh mě opravdu tak dostal, že se mě oči zalili slzama a rozbolelo mě s toho bříškob ve, kterém my teď roste další mimísek jsem skoro na konci 9tt a doufám i věřím zároveň, že tentokrát bude vše vpořádku. V dubnu jsem přišla na konci 5 měsíce těhu o holčičku, cítila jsem už téměř měsíc pohyby  a pak před vyvoláním porodu najednou nic malá měla poškození na DWS 1:5 a nejspíš bych o ni přišla ve vysokém těhu třeba jako Ty a nebo po porodu, což jsem si neuměla ani představit a přivézt na svět tak moc nemocné mimi jsem opravdu nechtěla, takže nezbývalo než se malé vzdát nejen kvůli mě, protože by to těhu dál ohrožovalo i můj život, ale i kvůli rodině mám 3 letého zdravého a moc vnímavého chlapečka a ten by to asi špatně nesl, už i to co se stalo s ním hodně zahýbalo  . Představa, že by mě potkalo to co Tebe je fakt hrozná, ale proto čím jsem si sama prošla vím, že časem bude líp a pravda jě, že mě pomohlo zapálení svíčky rozloučení se tím s malo v den TP 2.9. a hned 3.9. jsem otěhu, tak prosím nevzdávej se naděje vím je to opravdu moc a moc těžké  a bude to bolet hodně a dlouho, ale časem tohle trápení uzamkneš hluboko v srdíčku a přijde nové těhu, které bude vpořádku, až do zdárného konce. Drž se v duchu jsem s Tebou, posílám obejmutí a hlavně obrovskou hromadu svých nabraných sil.

22.10.2011 v 12:36

Andreo, děkuji moc a je mi líto, že tě můj příběh tak dostal, až tě z toho rozbolelo bříško. To jsem teda nechtěla a přeju Ti, aby vše bylo v pořádku a zanedlouho ať držíš zdravé miminko v náručí. U mě je nejhorší, že vůbec nevím co se stalo, snad se na něco přijde. Pokud ale ne, tak se vše může opakovat a já už bych asi další ztrátu nepřežila. Pokud se to stane v začátku těhotenství, tak se s tím člověk trošku líp vyrovnává, protože ještě necítí pohyby, ale takhle pozdě, když jsem pohyby naší holčičky cítila 2,5 měsíce je fakt hrozné. Ještě horší je to, že žádné dítě nemám. Možná kdybych alespoň jedno měla (tak jako ty), tak se s tím člověk srovná rychleji a jde dál, protože právě to dítě tě potřebuje. Na Vánoce si za malou také zapálíme svíčku a snad se brzy dočkáme tak vytouženého miminka. Zatím jsem s otěhotněním problém neměla, ale pořád si říkám, že tak snadno to taky nemusí jít do nekonečna. Když jsem si tak pročítala tuhle diskuzi, tak jsme skoro všechny přišly o holčičky. Měla jsi potvrzený DWS i z plodové vody?

22.10.2011 v 12:39

Pavlis, moc ti držím palečky, aby čárka ještě zesílila! Ty naše osudy jsou fakt hrozné. Život je nefér, když plno lidí si dětí ani neváží a rodí o 106 a my bysme za ně daly cokoli na světě a nejde to :-(. Moje rčení vždy bylo - všechno špatné je k něčemu dobré, ale nevím nevím...

Autor: Pavlis   22.10.2011 v 18:59

Lu, věta "vše špatné k něčemu dobré" mě víceméně zachránila od toho, abych se totálně nezhroutila z toho, co se stalo. Ale já takto řeším většinu problémů - hledám pozitiva, která v tom jsou a ta si neustále více a více připomínám. Měsíc jsem v kuse brečela, pak se na mě manžel "rozčílil" (v dobrém) a připomněl mi, že bych měla myslet na přítomnost a budoucnost a dát se dohromady, abychom zas mohli mít další miminko, že se takto jen utrápím a vlastně si takto ubližuji a koneckonců pak svým chováním utrápím i jeho. Možná si řekneš, co mi takový nešťastný porod mohl pozitivního přinést, ale přinesl mi toho spoustu - hlavně takové ohlédnutí se za svým životem, resp. za tím, jak se starám sama o sebe, jakou mám životosprávu, životní návyky, ale i pracovní návyky ... prostě jsem si spousty věcí uvědomila, že by mohly být jinak a tímpádem i já spokojenější.  Nechci zde vyjmenovávat konkrétní změny, ale tří si nejvíce vážím: přestala jsem kouřit, nejsem snad už takový workoholik a na miminko se opravdu moc těším (první těhotenství jsem zpočátku obrečela a přemýšlela, jak se zvládnu co nejrychleji vrátit do práce). Je hrozné, že si člověk musí nejprve sáhnout na dno, aby se vzpamatoval.

Čárečka pomalinku zesiluje, děkuji za držení palečků :-) Je to zatím moc čerstvé, k doktorce se budu teprve objednávat. 

A holčiny, všem, které se snažíte, doporučuji si v bylinkářství koupit kapky Jeřáb ptačí - 125,- Kč (gammaterapie, z pupenů) - podporuje to plodnost :-) Brala jsem to :-) A výsledek se dostavil :-) Jo, a manželovi jsem kapala Kotvičník (na podporu spermií).