Reakce na [797673]: Jájo synovi je momentálně 2 a třičtvrtě roku (skoro). Dělá hysterické scény, jednou otravuje aby to či ono udělal tatínek, pak zase maminka. Musím na něj vyloženě zařvat a odtrhnout ho od něčeho, aby nedošlo ke katastrofě (sakra, píše se to takhle?
). Má svojí hlavu a je to paličák paličatý. Ani po jednom z nás (mně a manželovi) není. My jsme relativně mírní a klidní. Až s ním jsem se naučila být hysterická a přísná, protože to je jediný, co na něj platí. V restauracích neví, co by nejdřív vyvedl. Hází po dětech hračkama (i když jim je jinak půjčuje, ale on prostě miluje házení čímkoliv), řve kdy chce a jak chce. Platí na něj utahat, utahat a ještě jednou utahat
Chodíme na procházky, které jsou dlouhé i 10 km, zvládá to levou zadní a ani neusne cestou zpátky. Jak už psala renátus - u nás taky hodně platí odvádět pozornost, to funguje. Co mě ale rozčiluje nejvíc je to, že se otočí a frnk pryč. Onehdy šel za tatínkem do práce (já ho hledala okolo baráku), teď zase šel domů sám, protože jsem probírala s kamarádkou školku, a jeho to prostě nebavilo... Ujížděl mi na motorce do silnice, skákal mezi zaparkovaná auta (to dělal tak 1/4 roku, dokud jsem nenasadila batoh se šňůrou - stačilo párkrát a přestal to dělat; nevadí mi za ním běhat, ale teď jsem v pátém měsíci a není to úplně jednoduchý)... Trvá mu strašně dlouho, než se s někým rozloučí, protože si chce furt dávat "placáka" a pusinky a já nevím co ještě. U něj hodně záleží na tom, jak se vyspí. Problémy se spaním má od mimina, jeden čas už to bylo dobré a teď se to zase vrátilo (zdají se mu sny, protože brečí a mluví ze spaní)
Od mimina jsem ho musela nutit do spaní, protože byl neúnavný, což mu zůstalo
Jinak je to ale hrozně "hodné" a milé dítko
Kolikrát si říkám, že už mi drží místo v Bohnicích, protože to občas nedávám 