Autor: Elsa   8.10.2015 v 22:16

Jej Jájo to není dobrý, já teda takovou zkušenost nemám, ale možná by se o tom chtělo poradit s odborníkem, ale nevím, třeba některá s maminek má také takové zkušenosti :)

Autor: Kasandra   8.10.2015 v 22:24

Zkusenost s tim nemam a mozna reknu uplnou hovadinu, ale neboli ho neco? Treba ta hlava nebo cokoli. Treba si s tim nevi rady, co ja vim... :-((((

Autor: Jája   8.10.2015 v 22:36

holky, on neni žádný problémový dítě, je to naprostej pohodář,teď už se teda začíná dost prosazovat ( 17M ) ale to je normální...... tohle začal dělat poslední tejden a podle toho, co jsem vyčetla, to dělají děti z několika důvodů - jakože utváření osobnosti, přetlak emocí, chtějí pozornost, nudí se a jak píšeš Kasandro, mlže tím přebíjet o jinou bolest, třeba zubů, takže hovadinu jsi nenapsala :-)... prý jak to přišlo, tak to odejde... Vím, že to dělá víc dětí, jen hledám někoho, kdo má s tím zkušenost a co se mu osvědčilo, kdy to přestalo.... a tak :-) nechci , aby si ublížil a nevím jak ho přimět k tomu, aby to nedělal ....

Autor: Janči   8.10.2015 v 22:40

Ahoj Jájo. My máme hyperaktivní dítě (oproti ostatním, nevymýšlím si, to mi říká kde kdo) a přesně tohle dělal taky. V období okolo 1,5 roku. Netušili jsme, co s tím máme dělat. Kolik boulí a modřin měl na hlavě. Dělala jsem, že to nevidím. Jak to přišlo, tak to odešlo. Už nevím, jak dlouho to trvalo, ale tak dva měsíce určitě Scény, kdy se válel po zemi, protože jsem mu nedovolila to či ono, mám ještě živě před očima. Chce to trpělivost a fakt ho nechat být.

Autor: Jája   8.10.2015 v 22:56

Janči, děkuju, on je taky dost živý dítě, řekla bych hyperaktivní taky, doufám, že to taky brzo přejde. Ta hyperaktivita teď vypadá jak?? kolik mu je teď?? já jen, co by mě tak mohlo čekat :-D 

Autor: renátus   9.10.2015 v 07:51

Mě to poslední dobou začíná dělat nás 21 měsíční klučík. U něj to je tak, že má rád pozornost sám pro sebe. Je to herec, padat umí tak opatrně, že by mu kaskadéři mohli závidět, ale když chce tak se začne pomalinku hlavou břinkat o cokoliv, postýlku, zeď podlahu a stupňovat to, potom přijde a řekne, že má au a chce pochovat, pofoukat. A občas to šperkuje tím, že se kouše do rukou nebo se štípe. Já ho napomenu a víc si toho nevšímám a on s tím po chvilce přestane.

Jinak je to také až dost živé dítě. Od devíti měsíců chodí, V roce chodil vzpřímeně bez opory ze schodů a do schodů. Všude jsme museli namontovat pojistky a on je překonává a zvládá otvírat. Rozváže každý úzel, otevře úplně všechny patenty.....Vyleze kamkoliv do vejšky...... A nestačí mo stále do kola opakování, že něco nesmí, musím ho zabavit jinou čiností.

Autor: renátus   9.10.2015 v 09:49

U nás se toje ještě násobí Afektivnímy stavy, kdy, když je něčím rozčílený a začne se víc řvát, tak se dostane do Afekto, přestane dýchat a ztrácí vědomí. To se mu poprvé stalo v roce a když poprvé přestal dýchat a upadl do bezvědomí, já byla na mrtvici.....Takže já ho nikdy nemůžu jen tak nechat vyřvat, vždy se musím snažit včas odvézt jeho pozornost jinam, ale né mu ustupovat, aby se nestalo, že by si to tak vynucoval. Ale postupně se to zlepšuju. Ikdyž vzhledem k tomu, že mám doma ještě malé mimco je to fakt náročné

Autor: Daniela   9.10.2015 v 12:30

Jájo, možná bych ti doporučila knížku od Harveyho Karpa Nejšťastnější batole v okolí. On tam děti ve věku 1,5 až 2 roky přirovnává k neandrtálcům.  Je to prostě taková fáze vývoje, která prý patří k neobtížnějším fázím rodičovství. Připravit se na to nedá, prostě se musí počítat s tím, že to přijde. Když to dobře půjde, mohlo by to kolem druhého roku přecházet. Aspoň já se na to upínám, mám doma 22měsíční batole.

Posílám k tomu jeden odkaz:

http://baby-cafe.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=261

Autor: Janči   9.10.2015 v 18:59

[797673] Jájo synovi je momentálně 2 a třičtvrtě roku (skoro). Dělá hysterické scény, jednou otravuje aby to či ono udělal tatínek, pak zase maminka. Musím na něj vyloženě zařvat a odtrhnout ho od něčeho, aby nedošlo ke katastrofě (sakra, píše se to takhle? ). Má svojí hlavu a je to paličák paličatý. Ani po jednom z nás (mně a manželovi) není. My jsme relativně mírní a klidní. Až s ním jsem se naučila být hysterická a přísná, protože to je jediný, co na něj platí. V restauracích neví, co by nejdřív vyvedl. Hází po dětech hračkama (i když jim je jinak půjčuje, ale on prostě miluje házení čímkoliv), řve kdy chce a jak chce. Platí na něj utahat, utahat a ještě jednou utahat Chodíme na procházky, které jsou dlouhé i 10 km, zvládá to levou zadní a ani neusne cestou zpátky. Jak už psala renátus - u nás taky hodně platí odvádět pozornost, to funguje. Co mě ale rozčiluje nejvíc je to, že se otočí a frnk pryč. Onehdy šel za tatínkem do práce (já ho hledala okolo baráku), teď zase šel domů sám, protože jsem probírala s kamarádkou školku, a jeho to prostě nebavilo... Ujížděl mi na motorce do silnice, skákal mezi zaparkovaná auta (to dělal tak 1/4 roku, dokud jsem nenasadila batoh se šňůrou - stačilo párkrát a přestal to dělat; nevadí mi za ním běhat, ale teď jsem v pátém měsíci a není to úplně jednoduchý)... Trvá mu strašně dlouho, než se s někým rozloučí, protože si chce furt dávat "placáka" a pusinky a já nevím co ještě. U něj hodně záleží na tom, jak se vyspí. Problémy se spaním má od mimina, jeden čas už to bylo dobré a teď se to zase vrátilo (zdají se mu sny, protože brečí a mluví ze spaní) Od mimina jsem ho musela nutit do spaní, protože byl neúnavný, což mu zůstalo Jinak je to ale hrozně "hodné" a milé dítko Kolikrát si říkám, že už mi drží místo v Bohnicích, protože to občas nedávám