Musím říct, že mám asi štěstí.
Na břicho mi nikdo sahat nechce, občas ho cpu já sama (mým rodičům, partnerovi, jeho rodičům se nechystám).
Statečně tajíme, co čekáme, jeden to vědět chce, druhý ne, tak to nebude vědět nikdo. Ví to jen pár kamarádů, kteří s (jeho) rodinou do kontatku nepřijdou a moje mamka, která mi pro prcka šije, tak aby věděla, jestli může použít trošičku růžové nebo modré.
Bavím se tipováním, jestli čekám holčičku nebo kluka, protože vím.
Co mě ale neskutečně štve, nikdy jsem tchána a tchýni moc nezajímala, ale při každém telefonátu (i to stačí, jsou dost daleko, ale i tak to probíhá několikrát týdně) se na mě ptají, jak mi je. A já se vždycky divím, jak by mi mělo být jinak.
Na otázku jestli vím, co čekám, tak odpovídám, že ano, že miminko.
Evin nápad na tričko mě fakt pobavil, možná si i vyrobím, až budu muset zase na návštěvu k tchánovcům, snad už poslední do porodu...