Autor: Daniela   13.9.2017 v 12:36

[1022444] Vždyť se nic nestalo... Naše malá už je taky dost akční, jsou jí 2 roky a 4 měsíce. Přikládám foto z naší poslední společné procházky po návsi... Mým rodičům je 73, což z mého pohledu ještě není zas až tolik, navenek působí zachovale, ve fyzické kondici je udržuje velký pes náročný na pohyb. A ten samozřejmě taky (krom návštěv doktorů) často slouží jako výmluva - "nejde" kvůli němu buď to nebo ono. Ironií osudu jsem jim ho jako štěně před lety nadělila já, takže si za to vlastně můžu sama.  Jenže ono to není jen tím, podle mě už jsou prostě hrozně dlouho v důchodu a strašně za tu dobu zdegenerovali, aniž by si to vůbec uvědomovali... Dokud ještě chodili pár let po brigádách, byli v cajku. Ovšem na druhou stranu má naše Maruška taky 86iletého pradědečka, který je z ní celý hin, kdykoliv mají možnost být spolu. A ten by si nikdy neodpustil procházku s ní nebo hraní doma, jakmile je k tomu vhodná příležitost. Samozřejmě ho taky šetříme, a tak jsme dceři například naposledy museli vysvětlit, že když už si ji praděda vezme na ruku nebo do náruče, což on dělá rád, nesmí už po něm ale chtít, aby ji vyhazoval do vzduchu jako táta.  Jen mě prostě fascinují ty rozdílné přístupy, a taky důvody k nim. Evidentně nejsem sama, ono je asi v každé rodině něco specifického, jak to tu tak čtu. A "debilní" otázky, to už je jen taková třešnička na dortu. Ostatně - dá se na ně i neméně "debilně" odpovídat, však oni si to tazatelé příště rozmyslí.  (Anebo taky ne... ). Už jsem v porodnici, nejpozději zítra ráno mě kuchnou. Uf. Bojím se i těším zároveň.