Přecitlivělost na "debilní" otázky

Nj a po porodu se zas každý ptal jestli kojím, pak se divili, že jen kojím a nepřikrmuju umělým mlíkem. Jestli leze, sedí, chodí, teď zas nočník. Když se začne s přírkmy, tak jak bych měla krmit, proč nejí to a zas tamto. Co člověk nadělá, vždy se najde spousta lidí, co ví víc než já a potřebuje mi to sdělit. Jo a když jsem byla těhotná, tak mě každý strašil, jak hrozný bude porod. Já tomu naštěstí nevěřila, protože jsem si myslela, že něco vydržím. No jako sranda to nebyla. No a pak se mě ptali lidi jaký byl porod, tak jsem říkala jen, že to byla dřina, protože jsem vlastně nevědala o jaké detaily by měli zájem.

No jo, to mě nenapadlo, že minule mě po porodu taky takový otázky trochu štvaly. Ale nějak jsem to zvládala. No s touhle náladovostí se mám asi na co těšit. No budu doufat, že se to nějak srovná :D Protože jinak všechny ty rádce asi přizabiju :D

Bóže, vy s tím teda naděláte, docela se bavím.  Se nad to prostě povzneste, ne? Trocha  nadhledu neuškodí, byť chápu, že s rostoucím břichem ubývá asi každé... Já mám pro změnu dva dny před plánovaným císařem, termín se mi třikrát posouval (na dřív) a už se nemůžu dočkat, až to bude za námi. Těhotenství si nikterak neužívám, ale to ani to první, nicméně zájem okolí mě většinou neobtěžuje, a pokud ano, umím to dát najevo slušně, a  tím to hasne. Spíš mě kolikrát ubíjí nezájem hlavně mé vlastní rodiny, máma s tátou jsou už pro mou prvorozenou dvouletou dceru jako babi s dědou naprosto nepoužitelní... Takže třikrát hurá tchyni, která bydlí přes 200 km od nás, a přesto pro ni není problém se aspoň jeden víkend v měsíci stavit (nebo se o vnoučata aktivně postarat u sebe doma). Ještě, že ji máme. Dcerka ji miluje a já doufám, že ji bude mít stejně rád i syn. Do jmen jsme si kecat nenechali ani u jednoho, do výchovy taky ne, a nikde se to prozatím nijak negativně neprojevilo, spíš naopak. Dokud jsme nevěděli, tak na dotaz "Co to bude?" existovala jen jediná odpověď: " S největší pravděpodobností dítě." Když jsme se pohlaví potomka dozvěděli, netajili jsme to a bylo nám fuk, jak si to kdo přebere. My budeme rádi za zdravé miminko, a šlus. Jo, a když mě - třeba i manžel - i vzhledem k mému vyššímu věku nabádal k relaxaci, řešila jsem to tak, že dostal za úkol zabavit na chvíli dceru, než já posekám dvůr a sad, bo on to stejnak většinou odflákne, hehe.  Tak asi tak, no. Pevné nervy všem a držme si palce.

Reakce na [1022172]: Asi jsme se špatně pochopily, nesnažila jsem se vysmívat, spíš povzbudit. Přecitlivělé jsme všechny, každá na něco, v tom se shodneme. A hormony se mnou samozřejmě cvičí, a jak! Nad nezájem vlastních rodičů o vnoučata už jsem se povznesla, ono to totiž ani jinak nejde. Jsou už dejme tomu starší a ne úplně fit, i když podle mě si to hlavně pěstují sami. Jejich věc, já už další děti mít nebudu a pokud chtějí babička s dědou strávit "podzim života" v klidu a pohodlí ústícím plíživě do stařecké demence, místo, aby se aktivně radovali z "pokračování rodu", co nadělám? Nic. Vystačí si s fotkami a videy, budiž jim to přáno. Dobré ráno všem.

Danieolo, s hlidanim to mame asi podobne. Moje strana rodiny no rekneme ze vztahy nejsou nejvrelejsi. O moji mame a nevl otci nemluve ( ti dokonce nerekly mim sourozencum ze mam miminko a dozvedely se to od me babicky) ostatne cislo na me rodini prislusnici maji a kde bydlim taky vi. Ja se nikomu vnucovat nehodlam, a kdyz neumi napsat za 9m tehu smsku jak se mam zda neco nepotrebujeme tak to svedci o charakteru samo o sobe. Manzelovo tatinek a pritelkyne maji svych staroati az nad hlavu maji skoro 2letou princeznu :) a rikaji ze uz zapomely jak s miminkem zachazet a ,,boji se" vsichni se jim smejem. A manzelovo babi s dedou? Je jim skoro 80 a jsou radi za chvilku klidu. Takze na hlidani bude asi jen tchan s pritelkyni. Az bude nas malej vetsi :)

Terko ano, tuhle vetu rika hodne tehotnych :D a kdyz se maminka ozve vsichnj by ji za to chovani ukamenovaly ze proc ji to vadi a je neprijemna a ze bude mit nervni dite :) tak pokud jsi jeste 2v1 tak drzim palecky :)