Autor: Jana   24.10.2014 v 14:26

Psala jsem, ze jsem si jista na 90%,  tech zbyvajicich 10% mi ma byt utechou, ale pravdou je, ze milencovo je na 100%. Proste jsem si jista. Bohuzel.

Autor: Petra   24.10.2014 v 14:31

Omlouvám se jestli ti vadí,že se ptám,promin mi!! To jsme skoro stejně ja jsem taky ve 4měsíci. Já mám jen strach,že milenec bude pátrat jestli je jeho taky se hrozně bojím.

Autor: Lenka   24.10.2014 v 14:39

Jani vím přesně o čem mluvíš, taky jsem celé těhotenství doslova pro trpěla a ze začátku jsem si dokonce přála!!! abych potratila :-( Na potrat bych ale nikdy jít nedokázala, to bych neunesla. Taky už je to moje druhé dítě. Nejhorší období pro mě nastalo po porodu. Malý se opravdu nepodová vůbec na nikoho z naší rodiny ( i přesto, že je fakt tak na 98% opravdu náš) a to mi úplně pocuchalo nervy, kolik nocí jsem nespala, a těch hrůzou propocených pyžam...UF. Fakt jsem se málem složila. Naštěstí se to dalo svést na laktační psychózu. Ukrutné výčitky trvaly něco přes rok. Postupně jsem si pozjišťovala co se dalo, krevní skupiny...a to mě téměř uklidnilo. Nakonec se ještě provalil ten ulet mého drahého a to mi částečně ulevilo i od špatného svědomí. K malému jsem si cestičku nacházela postupně.Teď můžu konečně říct, že ho miluju tak jak si zaslouží. Snažím se mu vše vynahradit....Můžu se zeptat jak moc si si jistá že je to bokovky? Fakt s tím dokážeš žít? Já bych to asi nedala, kdybych měla jistotu. Jen ten strach mě málem zničil...

Autor: Lenka   24.10.2014 v 14:44

Tak u mě bokovka bohudík nejevil jakýkoliv zájem, i když pokud umí jen trochu počítat, muselo mu být jasné že by mohl být ve hře... S tím zapsáním do rodného listu asi neporadím...u nás to bylo jasné-nezapsání bych nevysvětlila :-(

Autor: Petra   24.10.2014 v 14:49

no a já když to neudělám,tak to bude divné. to se máš,že nejevil zájem.Milenec taky určitě ví,že bych sním stejně nebyla a docela je na korunu,tak pořád doufám,že se neozve.Jěště se tě znovu zeptám myslíš si,že v mém případě je to spíš přítele??Děkuju už jsem vážně na nervy.

Autor: Jana   24.10.2014 v 15:05

[655459] Jsem si jista temer 100%, ze je to milence. No a jestli s tim dokazu zit? Mam pocit, ze nemam na vyber. Posrala jsem si to sama, tak si to sama i vyzeru - pardon za vyrazy. Manzelovi a detem ublizit nechci, protoze si to nezaslouzi, byl to fakt ulet, manzel je fajn, nase spolecne deti bezvyhradne miluje a ja jim nechci brat tatu, milence vyrazuji ze hry (i kdyz je moc hodny a zajem jevi), ale radeji ublizim jemu nez manzelovi a detem. Kez by alespon jeden z nich byl "svine" a ja tak mela rozhodovani jednodussi. Ted uz jsem v koute a nemuzu nic. Jak rikam, ted me desi uz jen ta podoba ditete po porodu, protoze manzel uz ma s cim srovnavat....a neni hloupy, takze....Buh pri me stuj. Psychicky jsem totalne rozlozena, uplne na dne, vlastne bych rekla, ze jsem uplne jina osobnost. Tvuj manzel, ktery kukacku vychovava nikdy nemel podezreni nebo nekdo z rodiny nejake blbe pripominky? Kolik je synovi ted?

Autor: Lenka   24.10.2014 v 15:16

Jani já nejsem vdaná a syn je opravdu nejspíš mého oficiálního přítele. Takže syn nakonec kukačka nebude. Ale strach jsem měla obrovskej! Připomínky typu: po kom to dítě je? občas slýchám a přiznám se, že mě i teď trochu rozhodí, ale už se nehroutím...Ale žít s jistotou, že to určitě není jeho? To ti nezávidím...Jen se prosím snaze, aby to neodnášelo to malé. Opravdu si to nezaslouží.

Autor: Petra   24.10.2014 v 15:16

[655467]Můžu se na něco zeptat jak jsi přiměla milence aby se nehlasil a dělal mrtvého brouka? To už má taky své děti? Já mám právě strach,že se hlásit bude,protože žádné děti zatim nemá.Já jsem taky ulně nadně to věčné přetvařování,že se nic neděje,... hrůza.

Autor: Lenka   24.10.2014 v 15:20

[655464] Peťo u tebe si opravdu myslím, že to bude spíš přítele. Ale tvoji nejistotu naprosto chápu. Pohlaď si pupík a skus si to odpustit. A držím ti pěsti aby ti bokovka nedělal problémy. Ty si mu řekla, že by to mohlo být jeho, nebo si to spočítal sám?