Autor: Mitti   4.2.2011 v 10:02

Halinko, tyhle reakce jsou úplně normální, měla je asi každá žena, která zažila potrat. Rozhodně se prosím neobviňuj, není to tvoje chyba, někde se prostě stalo něco, co nikdo nemohl ovlivnit.

Nějakou radu, která by rychle pomohla, bohužel nemám, dokonce si myslím, že není dobré v sobě smutek nějak potlačovat, všechno prostě chce svůj čas. Může to trvat týdny nebo i měsíce, ale určitě přijde doba, kdy se začnete těšit na další miminko. Držím palce, ať to oba zvládnete. 

Autor: halinkaja   4.2.2011 v 10:48

[2768]moc vam dekuji ja vim ze neni recept jak se rychle z toho dostat,že to chce čas ale proč to člověka tak moc bolí  největší strach mam z toho že se to bude opakovat a ja nebudu mít nikdy se svym přitelem zase rodinu nejsem nejmladši mam 40let bojím se toho moc.....

Autor: Monika   4.2.2011 v 12:02

Tezko rict, jak se s tim vyrovnat - me se to nedarilo jeste rok po potratu. Nesnasela jsem tehotne, stastne matky, obrecela jsem snad kazdou zpravu, ze je nekdo v okoli tehotny nebo porodil. Byla jsem vztekla a ubrecena, proc nemaji potize ti, kteri si to z meho pohledu v tu chvili zaslouzili, a proc to u nich bylo OK a u nas ne. Doted mi neni lehko, kdyz vidim deti, co se narodily +/- v dobe, kdy melo prijit na svet nase ditko. Myslim, ze po potratu vznikne v srdci matky obrovska rana - vi, ze je/byla matkou, ale pro svet ji neni - je bezdetna. A to strasne boli...

Autor: Kača   4.2.2011 v 12:58

Já jsem přišla o dvě svoje těhotenství, "naštěstí" sice ze začátku, byl to 10. a 5.tt, ale bolest byla strašná. Jiné dítě ještě nemáme. Hlavně strach při každém dalším těhotenství. Teď jsem 13.tt,, už mám za sebou pobyt v nemocnici a každý ultrazvuk je pro mě událost - napůl se ho nemůžu dočkat, a napůl mám tak strašný strach, že tam už zase nebude bít srdíčko, že mám průjem dva dny před tím. A těžko s tím něco dělat. Myslím, že strach prostě už budu mít vždycky a celé těhotenství. 

Po obou potratech bylo těžké se s tím vyrovnat, ale můžu říct, že napoprvé jsem to "zvládla" asi po roce a napodruhé už daleko dřív, i díky tomu, že jsem o těhotenství věděla jen týden. Stejně ale souhlasím s Monikou, že určitá prázdnota ve mě zůstala, a na jednu stranu jsem na ni hrdá. Jinou památku na svoje zatím jediné děti nemám. 

Myslím, že velmi dobré je nějak se rozloučit. Myslím, že to je důležité. My jsme s manželem chtěli koupit strom, který by jsme zasadili někam na místo, kam by jsme se chodili procházet. A to zasazení by byl ten akt rozloučení. Nakonec jsme to bohužel neudělali a byla to chyba. Dlouho trvalo se zotavit. Taky mi vadila miminka atd. Hlavně moje kamarádka, která otěhotněla ve stejný týden jako já a já viděla jak roste, viděla jejího syna a ač jsem to nechtěla, vlastně jsem ji kvůli tomu neměla ráda. Teď jsem jeho kmotra a cítím se dobře. 

Možná se duše uzdraví zcela, až bude na světě moje miminko, ale nějak si spíš myslím, že si to v sobě ponesu pořád. Myslím na všechny, které mají zkušenost s takovouhle ztrátou... Někdy je určitě i dobré navštívit psychologa a promluvit si. To mě taky moc pomohlo.. A doporučuju se rozloučit a dostatečně se vyplakat. 

Autor: petra   4.2.2011 v 22:45

Já jsem prodělala zamlklý potrat také v 8t těhotenství začla jsem krvácet a dochtor na ultrazvukku už srdíčko tlouct neviděl byla jsem uplně mimo strašně jsem to malé chtěla ale nedalo se už nic dělat prodělala jsem revizi dělohy a za 6měsíců zkusili znova a sláva podařilo se a ted máme doma málého dáblíka tak to nakonec vše dobře dopadlo.  A proto bych všem které prodělaly to co já tak strašně moc přála zdravé a krásné miminko a hlavně neztrácet hlavu a i když to bolí tak vydržet a zkusit znovu a věřím že vše dobře dopadne. Držím všem moc a moc pěstičky

Autor: halinkaja   5.2.2011 v 11:18

[2778]pani kaco děkuji za vaše rady určitě našim dvojčatkum zasadime dvě spletene vrbičky už jsem o tom mluvila s přitelem jen si musime ještě vybrat místo a rozloučíme se  snima posvém budu se chodit dívat jak pěkně rostou  je to prima napad děkuji vam

Autor: Kača   6.2.2011 v 20:00

Není zač, kéž by Vám bylo lépe na duši i po těle! Myslím na Vás.

Autor: Venera   6.2.2011 v 23:31

Neprodělala jsem žádný potrat, mám doma krásnou zdravou 16ti měsíční dcerku Veroniku,.... , ale sedím tady a brečím, protože je mi ve Vašem případě moc líto co se stalo.

Ale napadla mě ta věc, že příroda je na světě vždy ta nejvyšší a nejmoudřejší moc, která v těchto případech rozhoduje. Celé těhotenství jsem tuto záležitost nosila v hlavě a respektovala ji.

Se skutečností ztráty dvojčátek se člověk vyrovnává velmi špatně, budete se divit, ale chápu to.

Ovšem důvěřujte přírodě, která si vybírá. Pokud Vaše dvojčátka měla nějako vadu, se kterou by na světě neobstála, bylo to takto pro ně i pro Vás nejsmírnější řešení a začněte svou duši i své tělo soustředit na stvoření dalšího děťátka. Vše záleží jen na Vás.

Asi si klepete na čelo, že jsem blázen, který neví o čem mluví, ale věřte, že s Vámi soucítím jako matka a přeji Vám hodně štěstí v dalším těhotenství.

Autor: halinkaja   7.2.2011 v 08:41

[2836]verena moc děkuji za vaše hezka slova cítím z vas utěchu a jsem rada že mate tu berušku zdravou a nemusela jste se trapit tak jako my co přijdeme o miminka.Je to velka bolest s kterou se musim naučit žít mam skvěleho partnerá moc mně pomaha mam v něm velikou oporu a hlavně sama vím jak moc ho to trapi ale drži mně.Je to pro mně momentalně důležité asi nejvíc že se o něj mužu opřit a kdykoliv chci vyplakat se mu v naruči.Miminko chceme,snažit se budeme ale chvilku počkame at je vše vpořadku.Ještě jednou děkuji přeji vam at vam dceruška děla jen radost paa