Autor: xyz   10.3.2012 v 13:14

En, promiň, ale nechápu proč si měla nechráněný sex s někým od koho si chtěla odejít? Píšeš totiž, že si konečně po 5letech odešla..... No ale jinak je to jen tvoje rozhodnutí. Je to tvoje tělo a tvůj život. Ty si pak můžeš vyčítat jen sama sobě, že si to udělala nebo naopak....

Autor: ELIEN   10.3.2012 v 14:40

[114608] ahoj SIMCO, JA JSEM TAKY ZACALA SPINIT V TOMHLE TYDNU A TO JSEM 2 MESICE ZPATKY MELA ZA SEBOU SPONTALNI POTRAT. DR ME DALA NEJAKY GLOBUJE NA ZAVADENI "HORMON" KTERY ME PRY ZREJME CHYBEL PROTO SE PAK TEHOTENTVI NEUDRZI. TED JSEM USPESNE V 27. TYDNU. DRZIM PALCE A URCO VSE DOBRE DOPADNE

Autor: jita   10.3.2012 v 17:55

Ahojky En,nikdy bych na potrat nešla,ikdyž jsem k tomu měla blízko,měla jsem 6ti měsíční dcerku,když jsem zjistila,že jsem opět těhotná a ted jsem ráda,že jsem nešla na potrat a díky rodičům jsem vše zvládla,narodil se kluk a byl to mazlíček,teda je,sice už mu je 10 a ted si říkám,jsem ráda,že jsem to neudělala a hlavně,že ho mám.En záleží jen na tobě,musíš se rozmyslet hodně důkladně,ikdyž je to malinkaté,je to už život v tobě a jsi mladá,teď to vypadá třeba hrůzostrašně,ale čas všechno zahojí,aby sis to časem nevyčítala,to už by bylo pozdě.Já jsem slaboch,já bych vždycky vzpomínala a vyčítala si to,jakou jsem udělala hloupost,nemají všichni štěstí,že pak otěhotní....

Autor: Ijanka   10.3.2012 v 21:13

Ahoj En, rozdonutí je samozdřejmě na tobě ale já souhlasím s holkama, který ti tu píší aby sis miminko nechala. Určitě máš rodinu a plno přátel kteří ti mohou pomoci. Mě je 20, miminko bylo sice chtěné ale i kdyby bylo nechtěné určitě bych si ho nechala. Já jsem byla taky nechtěné dítě,protože segře bylo půl roku když me mamka čekala, už byla objednaná na potrat a nakonec  to zrušila a teď je ráda, že mě má. Pořádně si to rozmysli, všechno se dá zvládnout. Hlavně neudělej něco, čeho by si pak litovala.

Autor: Ivana   10.3.2012 v 23:31

Ahoj En, možná mě některé maminky odsoudí, jak jsem byla nezodpovědná, ale taky jsem poprvé otěhotněla hodně mladá, bylo mi 19. Měla jsem štěstí, že jsem měla o koho se opřít, vdala jsem se brzy. Do 2let od porodu jsem byla ještě 2x těhotná , 2x jsem šla na potrat. Studovala jsem a neuměla si představit, že bych se při škole starala o víc dětí. Tehdy mi to přišlo jako rozumné řešení, antikoncepce nebyl ještě takový výběr jako dnes, prostě se stalo... Bohužel ani velká láska někdy nevydrží, hrací automaty tehdy začínaly, když jim manžel propadl... Rozvedli jsme se, když už jsme málem skončili na ulici, protože zadlužil dům.

Pak přišly gynekologické potíže, 2 operace, po kterých mi zůstala jen půlka jednoho vaječníku zachráněná plastikou, a já si vyčítala, že nemám víc dětí. Ve snech jsem si prožila porody obou mých nenarozených dětí, ve snech tak živých, že jsem se budila a v slzách těmi sny procházela znovu a znovu, než jsem pochopila, že to nezměním, že nejsou.

Měla jsem obrovské štěstí. Našla jsem novou lásku, mužského, který byl ochotný se za mnou přestěhovat přes půl republiky. Není dokonalý, ale kdo je... Máme se moc rádi. Náš vztah byl pěkný několik let, ale nový smysl dostal, až když jsme přehodnotili své životní plány a po půlročním snažení jsem znovu otěhotněla. Marečkovi bude zanedlouho 7 a mezitím mu neplánovaně přibyl bráška Martínek.

Umím si teď víc vážit toho, že mi bylo dopřáno mít ještě děti. Přesto neodsuzuji nikoho, kdo se rozhodne jako já tehdy.

Pokud jsi v situaci, kdy necítíš dost sil postarat se o malého tvorečka, který v Tobě roste, nikdo Ti nemůže mít za zlé, že se rozhodneš se ho vzdát, počítej ale s tím, že si to rozhodnutí poneseš celý život. Je to však jen a jen Tvoje volba.

Autor: Mat   11.3.2012 v 07:22

En, psala jsi, že svých rozhodnutí nechceš litovat. Rozhodla ses s přítelem pro sex, co hrozí ví každý... ať bereš antikoncepci, nebo ne. Rozhodně Ti tvou situaci nezávidím, jsi mladá, máš všechno před sebou, ale co je pro Tebe doopravdy důležité, čeho chceš dosáhnout nebo po čem v životě toužíš? Rozhodně bych neradila vrátit se k příteli, kterého jsi opustila, z vlastní zkušenosti vím, že tohle nefunguje. Ale na druhou stranu, když se rozhodneš si prcka nechat, on je jeho táta a má na něj také jisté právo...prostě hrozí, že přes malého budete už napořád propojeni. Druhá věc je, že tohle je téměř jisté,pokud po něm budeš chtít nějaké výživné - on může chtít své dítě pravidelně vídat. Pak ještě je otázka, když si dítě necháš, zda mu dokážeš zajistit vše nutné - mám kamarádku, která vyrůstala bez taťky a z její zkušenosti vím, že ačkoli chlap neskutečně chybí, zvládnout se to dá. Holt neměli tolik, jako jiné děti, ale měli milující mámu a prarodiče. A když se teď rozhodneš si malé nechat, ačkoli je to asi drsné, přinejhorším můžeš využít babyboxu, když po porodu zjištíš, že to prostě nejde. Rodičů, kteří čekají na miminko a mít ho nemůžou je hodně. 

Autor: Evča + Jonášek   11.3.2012 v 11:19

Ahoj En. Nejsem clovek s takovymi zkusenostmi, aby ti mohl radit. Presto bych taky rada vyjadrila svuj nazor a jak me tva situace dojala. Je to nelehky ukol se rozhodnout, kazda jsme jina a jinak to prozivame, jinak vzpominame - musis se sama zamyslet nad tim, jestli jednou budes litovat nebo ne. Pokud jsi s pritelem mela nechraneny sex (i kdyz znam pripad, kdy i pres prasky se podarilo) pred 7 tydny a pote od nej odesla, je to prilis cerstve, abys mohla rict, ze je uplny konec a uz ho nikdy nechces videt. Ja takhle "vykopla" sveho pritele asi pred tremi lety. Uz jsem ho taky nechtela nikdy videt, vypocitavala jsem jen jeho chyby. Ale kdyz si nasel novou pritelkyni, tak jsme zjistila jak moc ho miluju a rozhodla se, ze uz bez nej nechci byt. Za rok jsme se vzali a za dalsi pocali miminko, ktere ted cekame. Az v situaci, kdy to vypadalo nevratne jsem vedela co mam delat a stejne tak to ty muzes ucitit se svym miminkem nebo byvalym pritelem. Opravdu je tak spatny a je to tak beznadejne? Dokonali chlapi nejsou.... A opravdu dokazes jit na potrat a udelat to?  Ale ja te nechci prekecavat, neznam detaily. Jen te zadam, aby ses nad tim vztahem jeste zamyslela. Se spoustou veci, ktere tu byly receny naprosto souhlasim - narok na navstevy, neplaceni vyzivneho, prilis mlada a jeste zivot pred sebou, malo penez ...... a na druhou stranu riziko, ze az budes dite chtit, tak to nepujde, pocit stesti, ktery ti mimco prinese .... Drzim palce, aby ses rozhodla a nelitovala, urcite zase budes stastna.

Autor: Bellinka   11.3.2012 v 11:46

Milá En, Tvé rozhodování teda opravdu není záviděníhodné.. Nicméně Ti můžu říct, že jsem byla v naprosto stejné situaci loni v září. S přítelem jsme se na přelomu července a srpna rozešli, já už věděla, že dodělám vejšku, našla jsem si super práci, co mě bavila, měla jsem svůj byt a rozhodla jsem se začít znovu a moc jsem se z toho radovala.. Chtěla jsem s ním žít rodinně, ale on se k tomu neměl, tak jsem se takhle rozhodla. On se pořád pokoušel se ke mně vrátit a tak jsme se přesto třeba jednou týdně viděli. A jeden večer jsem na to měla náladu, dali jsme si víno a vyspali jsme se spolu. Jednou a bez ničeho.. Rok jsem nebrala prášky, rok jsem si přála miminko, rok se vesměs snažil, aby se tak nestalo a tak jsem ani tentokrát neřešila ochranu a počítala s tím, že si dá pozor jako vždy a on si ho nedal. Hned mě napadlo, to by byla náhoda, jsem teď spokojená, stresy pryč, můžu si dělat, co chci, tak kdyby se zrovna miminko chytlo.. Chá chá.. No o měsíc pozdeji  pocity na menses, ale pořád se to nerozjíždělo, já bohužel přišla o vysněnou práci a v tu chvíli mi napadlo, když jsem našla poslední test ho zkusit.. Ano, byly tam //.. Byla jsem z toho upřímně zoufalá, ale věděla jsem, že to musím zvládnout, že si to miminko nemůžu nechat vzít. Nakonec jsem si řekla, že se k sobě vrátíme, protože jestli to miminko bude chtít, tak musí změnit vše, co mi postrčilo k rozchodu. Takže momentlně začínáme 30tt, čekáme chlapečka, žijeme spolu v jeho bytě, s jeho maminkou si tykám a moc se na prcka těšíme. Jo,možná to byla hloupost a chyba, že jsem to dopustila, ale myslím, že to štěstí za to rozhodně stojí a litovat toho nebudu!!! Přítel ze začátku chtěl, abych šla na potrat, moc jsme se hádali a teď by si nafackoval, když ho malý kope do ruky a vidí ho na ultrazvuku.. Máš opravdu těžký rozhodování, moc Ti přeji aby jsi to zvládla a rozhodla se co nejlépe.. Držím palce..

Autor: Zuzi   11.3.2012 v 11:47

Ahoj En, víš - opravdu to není černobílé - a Ty nemáš dvě možnosti, ale tři. Já jsem otěhotněla po umělém oplodnění na třetí pokus, po čtyřech letech snažení a třech operacích. Právě proto, že jsme ve vlastní dítě už nedoufali, ale moc po dítěti toužili, šli jsme s mužem do adopčního procesu. Můžu Ti říct, že jsem vděčná každé holce, která nejde na potrat, ale dítě donosí a nechá v porodnici. Je mezi námi fůra lidí, kteří to miminko přijmou z velkou láskou a dají mu všechno potřebné. Zkus o tom přemýšlet i takhle. Když si ho teď necháš, máš sedm měsíců na rozhodnutí. A dyž ho potom dáš k adopci, bude další rodina neskutečně šťastná. Z potratu nebude mít radost nikdo.