Rada pro holku,která má už jen tři dny na rozhodnuti

[114552 nechod na potrat!!co dnes vypada neresitelne,zitra muze byt uplne jine. urcite mas pratele,rodinu,kteri ti pomohou-zkus jim duverovat. drzim palce.maminka 9.mes.miminka

Je to jen tvoje věc, ale já byla taky naprosto nechtěné dítě, mamka chětla jít na potrat ze stejného důvodu, neschopný, nezodpovědný chlap, který veškeré peníze utratil, kolikrát neměla ani na jídlo pro bráchu, ale nakonec se rozhodla si mě nechatm říkala si že přeci to musí zvládnout a jak píše jana doufala v lepší zítřky. Ted mě je přes 30 a mamka je strašně štastná, že mě má, protože brácha ji utekl a já zůstala při ni a já jsem ta jediná co za ní s vnučkama jezdím a jak je štastná...Říkala kolikrát že je štastná, že tehdy na ten potrat nešla, protože by ted měla jen ztraceného syna a manžela morouse ...

Uvidíš, že to tak černé nebude jak to vypadá. Já mám taky 11 letou holku a když byla malinká, bylo to těžké období, manžel neměl práci já mateřskou 2 tisíce, ale přežili jsme a ted máme do toho půl roční miminko a i přesto že mi dává zabrat je to můj miláček největší , jsem štastná že ji mám...

Uvidíš, že i ty zvládneš těžké období a budeš ráda za to, že máš drobečka. Ale jak říkám rozhodnutí j pouze na tobě a za potrat já nikoho neodsuzuju.

Ahoj En, já jsem na mimčo čekala 3/4 roku a teď, když jsem v 5. týdnu jsem začala špinit. Nedokážeš si představit jaký mám o něj strach. Ber to jako dar, že můžeš mít krásné zdravé mimi. Každá sociální situace se dá vyřešit. Taky budu na výchovu sama jako ty......

Nová práce, přítel, bydlení se dá najít vždycky, ale dítě ne

Ahoj En, já byla poprvé těhotná v 16 letech. Nechala jsem si to, bo jsem měla přítele se kterým to ale neklapalo, nicméně tenkrát jsem spíš jednala podle toho co rozhodli rodiče. Nebudu to rozepisovat. Prostě když bylo synovi pět let tak jsme se rozvedli a já nevěděla jestli mám chodit do práce abych nás uživila a nebo se mu věnovat. Obojí samozřejmě nešlo. Rodiče se sice snažili pomáhat ale žádná sláva. Jasně že ted jsem ráda že syna mám ale zároven můžu říct, že chvilku před rozvodem jsem byla podruhé těhotná a dala jsem to právě vzhledem k rozvodu pryč. A nemůžu říct že by mě to nějak poznamenalo. Za hodně let jsem potkala toho pravého a s tím jsem dítě chtěla. Ted mám tedy po dvaceti letech druhého syna a je to neskutečně krásné. Hodně to porovnávám a mám vůču staršímu synovi velké výčitky, že jsem mu nedala tolik lásky (a věcí které se teda nedají láskou vyvážit) jako tomuto druhému synovi, že mě to opravdu hodně trápí. Takže se jen ujištuji v tom, že jsem udělala dobře a tenkrát na potrat šla. Bo by bylo další dítě ochuzené. Jasně že vždycky se to nějak udělá a se sociálníma dávkama se dá přežít. Ale jak ? Budeš počítat každou korunu a ještě nebudeš mít chlapa o kterého se opřít a to dělá strašně moooc !!

Za mě rada je ta, že pokud k tomu nejsou podmínky, tak bych na potrat šla. Vždyt jsi ještě mladoučká a můžeš mít za pár let mimčo s někým s kým si to užiješ a hlavně v klidu a pohodě. Toho že bych nemohla otěhotnět po potratu bych se moc nebála. Já jsem příklad toho, že jeden potrat byl chtěný a pak byly ještě dva nechtěný ale byly. A i přes to jsem porodila zdravého chlapečka. Ale toto je na poradu s doktorem jaké je tam riziko.

Rozhodnutí je jen na tobě, nikdo z nás ti nemůžeme říct co dělt. Ale podle naših příběhů můžeš aspon soudit.

Milá En, mám za sebou dlouhé čekání na první miminko se spoustou nepříjemných vyšetření a zákroků. Dočkala jsem se po 3 letech (Lucce bude v úterý už 9 let), ale mám za sebou i potrat. Po narození Lůci jsem otěhotněla, ani nevím jak. Byla ještě malé miminko a asi bych obě děti nezvládla. Do dneška s tím ale nejsem smířená, zákrok jsem obrečela a téměř každý rok v ten den, kdy jsem zákrok podstoupila, si vzpomenu. Po delší době jsme chtěli ještě jedno mimčo a trvalo to dlouhé 3 roky než se zadařilo. Už jsme ani nedoufali. Na potrat bych už znovu nešla. Druhé holčičce bylo včera 1/2 roku a neměnila bych za nic na světě. Mám ale obrovské štěstí, že mám báječnou rodinu, na kterou se mohu kdykoliv spolehnout. Pokud máš také takovou (a já věřím, že většina rodičů svým dětem v nouzi pomůže), zvládneš to. A věř mi, stojí to za to. Za své holčičky bych dýchala, jsou pro mě to nejdražší, co mám a těším se z každičké chvilky, kterou můžeme trávit společně. A věřím i tomu, že časem najdeš někoho, kdo vás bude mít rád oba dva. Třeba bude chvíli trvat než se potkáte, ale jednou určitě přijde.

En, samotné rozhodnutí je ale jen a jen na tobě. Věř svému srdíčku, jen tak bude tvé rozhodnutí správné. A až se rozhodneš, nikdy nelituj, ať už se rozhodneš jakkoliv. Budu na tebe moc myslet a držet ti palečky