Autor: zdenka   11.10.2016 v 12:52

[943978] rozvedla jsem se když byly děti male. 7, 5 a 2 roky. Vzpominam na to jako na neatastnejsi období. Zvládnout se to da. Mela.jaem kamarádku, která občas pohidala, když jsem potřebovala a později jsem si našla přítele. Jsem s nim doteď. Už 5 let.. Nyni jsme ve teetim měsíci těhotenství. Čekáme dvojcatka. Věřím ze ty svoje štěstí najdeš později. Mám super chlapa a deti ho milují a já taky.

Autor: Janči   11.10.2016 v 21:14

Petrouško docela mě mrzí, že se ti nikdo neozývá A přitom věřím tomu, že tady je mamin po rozvodu spousta...

Autor: renca   12.10.2016 v 07:47

Ahojky. Tak ja taky něco napíšu, když se nikdo nezbývá  mam dceru 11let..pocatou v mých 20 letech..po sedmi letech života s partnerovou 7 clenou rodinou jsem to vzdala ( ač jsme měli koupený domeček nedaleko..od maminky se mu nechtelo) ... v práci jsem se zalaskovala a odešla k novému partnerovi. Ohromný dvoupatrovy dům jen pro nás..obr zahrada...byla jsem v sedmém nebi. Po půl roce jsem otehotnela. Čekali jsme vytouzeneho kluka. Z prvu jsem nějak neresila přístup partnera k dceři, stále sem to na něco v ymlouvala a věřila, ze si k sobě cestu najdou. Dcera byla všemi milovana, byla vždy šikovná a dobře se učí..jeho syn z prvního vztahu není mentálně v pořádku a me pak došlo, ze ho štve, jak na tom je jeho syn v porovnání s mojí dcerou. Ač jsem se snažila nedělat rozdíly a nedělám je ani dnes...jenže partner typický lev se všemi jeho paradnimi rysy mi to dával hodně sežrat. Už během tehu sem pochopila, ze to nebude tak jednoduché. Ale nějak jsme to placali. ..ale po čtyřech letech jsem to pomalu chtěla vzdát..už sem měla najity podnájem a byla vcelku rozhodnuta...ač na vše sama...s mámou se nestykam a tata je rád, ze je rád...ale tím, ze jsem u obou dětí šla ve dvou letech uz zpět do práce ( díky bohu mám tak neuvěřitelně úžasné děti ) tak jsem byla finančně schopna vše zvládnout. Od partnera jsem nikdy nedostavala žádné finance takže jsem nebyla zvyklá být závislá...jenže když pochopil, ze je zle  ( tehdy došlo téměř až na facky, když se opětovně opijel) tak mě požádal o ruku...no já blbec naivní  řekla ano  myslela sem, ze se to změní...HAHAHA...No, nebudu to prodlužovat...svatbu sem zaplatila komplet sama...po necelém roce uz jsem byla pryč ...našla sem si  strašnou náhodou skvělý nájem...nedaleko vesnice manžela...60m čtverečných...ve statku...jako zootechnik chovám kuřata a cuniky...takže ani po práci se nenudim...děti jsou tam šťastný, dcera úplně nejvíc..syn jezdí k manželovi jak se domluvíme...ani jeden nemáme partnera...ja uz o žádném vztahu nechci ani slyšet.

.a manžel stále doufá, ze se vrátíme...jezdí občas na oběd nebo jedeme na výlet...máme spolu podle me teď fajn kamaradsky vztah..alimenty po něm nechci, pac by na to neměl..na dceru dostávám 1800kc, což je pakatel, ale tak mam dobrý pocit, ze vše zvladam sama a oni sou pánové rádi, ze po nich moc nechci a sou hodný...  takže to ve krátce o mém žití s muži  rozvod nedopustím..mám půl baraku na sebe.. (peněz sem do něj dala hodne) a svatba me taky stala dost tak mu tu volnost jen tak nedaruju  nevim asi sem ti moc nepomohla, ale pro pobavení snad dobrý  dcera jezdí k otci uz jak chce..ale dřív to bylo klasický jednou za 14 dní...dnes je tam občas i přes týden..má tam svojí nejlepší kamaradku tak se uz potrebujou vidět i mimo školu ? 

Autor: renca   12.10.2016 v 07:50

A ještě dodám, zemanželova syna z prvního vztahu mám častěji než on...byly doby kdy byl u me 14 dní a když si pro něj matka přijela tak sme ho v tom bytě hledali asi 15 minut než sme ho našli...nechtěl domů...ale to už je na další příběh..

Autor: Lucka   12.10.2016 v 08:37

Ahoj, já rozvedená zatím nejsem, ale dost často o tom uvažuju. Mám 2,5r dceru a syna těsně před vylíhnutím. Vím že pokud se rozvedu, tak na ně zůstanu úplně sama. Pokud se teda tatínek nerozhodne mi je za každou cenu sebrat (jak vyhrožuje). Ještě vyčkávám jak se bude chovat k malýmu ale žádná sláva to asi nebude. Moc si kluka přál když se konečně zadařilo pronesl jen pár trapnejch poznámek typu: ,,a kdy jdeš na potrat? To jako letos nepojedem k moři? Druhou holku nepřežiju...' A když se dozvěděl že to bude kluk tak řekl ,,jen aby z toho nakonec nebyla zas holka,, a šel se koukat na TV. Za 9. měsíců se stejně jako u dcery nedolázal vyjádřit ke jménu. Když na to zavedu řeč, tak buď řekne nějakou hovadinu jako ,,Zloslav, Zikouš,...' nebo hned převede řeč jinam. Takže tradične se jméno bude řešit až v porodnici. I když formulář o jméni dítěte už máme vyplněný. Dokonce ho i podepsal chybí už tam jen to jméno. Pokud budu mrcha tak si ho tam můžu doplnit sama

Autor: renca   12.10.2016 v 20:20

Co občas čtu nebo i slyším, me udivuje...já bych vůbec s takovým chlapem nedokázala být..vůbec bych to nevydržela..když slyším od duchodkyň v práci, co d i s chlapem uzily..Měli by dostat metal...mvětšina mi říká, ze rozvod tehdy na vesnici byl rozsudek zatracení...takže to všechny radši vydrzely jen jedna paní se tehdy rozhodla rozvést a říkala, ze i její matka se otočila zády.ale nelituje..našla si jiného a lepšího a čas to zahojil i mezi lidmi..bývalý se ji pak uchlastal..

Já sem blizenec...takže jakmile vidím a cítím problém...utikam...ale ne ze strachu, ale že to tak prostě nechci...a mám pocit, ze takhle budu utíkat celý život..pac chlapy sou zmetci všichni..ať se snažíme jak chceme..a to bych řekla, ze nejsem náročná..uvarim, napecu...práci zastanu,  děti vychovam...finančně nezávislá...a stejně je všechno špatně  ale teď sem sama a je mi krásně...vůbec toho nelituju a moooc přeju všem nešťastným holkam, at seberou odvahu a pokud opravdu není jiná možnost, aby dokázali odejít..

Lucko ty se tedy drž  to by me kleplo, takhle před porodem  

Autor: Petrouška   15.10.2016 v 13:35

Ahoj, děkuju Vám. Já jsem právě řekla a dost! Manžel odešel, stejně už u nás doma prakticky ani nebyl... pak jsem se lekla a chtěla ho zpět. Začal se chovat jinak... já těsně před porodem a s dvouletou dcerou. Už to bude na Vánoce rok, jsme těsně před rozvodem. Manžel se absolutně nezajímal o děti a až před létem si začal brát starší a mladší i několikrát prostě obešel, přehlídl... teď mladší, když ho jen vidí, tak pláče, protože se ho bojí... ale starší se poslední měsíc po něm pořád ptá... on nechodí do práce, aby mi nemusel platit výživné!!! Takže je stále doma a má čas. Když mu zavolám , tak si pro malou přijede, jenže... jak ji vrací? Totálně vyčerpanou, ze začátku hladovou-v poslední době prejezenou- má šíleně nafouklé bříško, vyčerpanou,opruzenou a věcně osypanou. Když mu cokoli slušně řeknu, odkýve to a nic se stejně nezmění ... nějak nevím, jak malé vysvětlit, že tatínek žije jinde a že k němu chodí na víkend. Naštěstí mi teď odsouhlasil, že si ji bude brát každou sobotu místo celý víkend jednou za dva týdny. Protože ji i šílené navádí proti babičce (moji mamce) a mě.. ona sama žárlí na mladší dceru. Teď má 2,5roku a za týden jdu k dětské psycholožce na radu. Ale zajímá me spíš praxe než teorie... pouštěli byste ji častěji nebo ne ?  Já právě ne. Ona teď hodně zlobila, snaží se mě kousat, bouchne babičku papučí po hlavě atd... to dřív nedělala, ale může to být věkem.. do toho mě příbuzní straší, že si myslí, že je autistka ? má takový hooodně zvláštní tik... těžko se to popisuje. Sedne na židli, nožičky má nad zemí-tiskne je k sobě, hlavu v úplném záklonu, oči v sloup a je mimo... většinou se tím uspí... 

Autor: Petrouška   15.10.2016 v 13:36

[944265]děkuju Janči, chtělo to čas ..  doufám, že tu najdu aspoň nějaké odpovědi...

Autor: Lucie   28.10.2016 v 18:23

Tak uz mam 2 deticky  Jsem stastna a vydesena zaroven. To jak se vcera manzel choval u porodu to se fakt uz omluvit neda. Dokazal mi ze sem mu uplne ukradena. Prijde vam to v poradku? Rodim chlap chodil po mistnosti stezoval si jak ho boli zada a ptal se na nejaky blbosti nesouvisejici s porodem Kdyz se pak porod temer zastavil (verim ze diky nemu) tak zacal ze na to nema celej den aby tu se mnou byl. Kdyz jsem mu slusne rekla ze jestli tu nechce byt tak nemusi tak se urazil ale bohuzel zustal. Kdyz jsem ho o neco poprosila tak to stejne ignoroval. Rikal ze jsem komediantka ze ho jeho zada urcite boli vic nez me ten porod... Z porodu mi udelal otresny zazitek. Ja si dlouho nesednu, Pepicek ma na hlavice otisk klesti. Uz ale konecne vim co musim udelat jen jeste nevim jak. Zit s nim dal nemuzu,