Autor: Bětka   27.8.2014 v 12:06

No jo to čekání je hrozné, ale když otěhotníš tak tě stejně bude čekat zase samé čekání, hlavně po našich zkušenostech, že? Samé čekání na další kontroly, aby všechno dopadlo dobře. Ale když to dobře dopadne, tak se to čekání vyplatí. Držím moc palce, aby to vyšlo.

Autor: sofie   27.8.2014 v 13:29

Ahojte, chci se podělit o to co právě prožívám a chci znát vaše názory a případná doporučení. Je to deset let co se snažíme o mimčo. Před deseti lety jsem otěhotněla přirozeně, ale mé těhotenství trvalo jen pár týdnů ( 7- 8) ? nevím přesně. Následné snažení  bylo bez výsledků. Nezbylo nic jiného než příjmout pomoc od centra asistované reprodukce. Máme za sebou mnoho vyšetření a pokusů, ale mimčo nic. Všechny možnosti pomoci od centra jsou vyčerpané,  embrya žádná (vývoj embrií se zastavil)   Doktor mi řekl, že některé ženy tento problém řeší tím, že příjmou darované vajíčko do kterého se zavede spermie mého muže. Vzniklé ombryo mi dají a budeme mít to vysněné mimčo. Vůbec jsem nevěděla co na to říct. Přepadla mě hrozná lítost, beznaděj. Možná to některá z vás čtenářek budete vidět jako řešení mého problému, ale v té chvili jsem tuto informaci brala jako obrovské osobní selhání. Tolik jsem si přála mít dítě co bude z nás obou....  a moc si to přeju do této chvíle. Jenže po dlouhém přemýšlení jsem se sama sebe ptala co opravdu chci. Jestli chci mít život bez dětí nebo s dětmi. Děti si moc přeju, ale nejde to.... Tak jsem přemýšlela o adopci a došla jsem k názoru, že to darované vajíčko bude asi fakt to nejlepší. V tom vajíčku bude alespoň jeden z nás a manžel s tím problém nemá. A tak se stalo. Máme zamražená 4 embrya. S lékařem bylo domluveno, že s následnou menstuací začnu užívat léky a tím se připravím na zavedení embrya. Jedenáctý den cyklu příjdu na kontrolu a domluví se termín zavedení. Jedenáctý den jsem tedy přijela. Nedomluvilo se nic. Z celého vyšetření jsem byla jak na jehlách. Moje vaječníky nereagovaly na léky a tak nebylo poznat kdy bude ovulace a podle toho nešlo určit termín zavedení. Pozval si mě ještě o další tři dny déle a opět vaječníky nic. Měla jsem strach, že mi přestaly vaječníky úplně fungovat, že jsou z toho všeho snažení úpně vyčerpaný a že už nemám  šanci.... zase mi bylo hodně ouvej.... Chtělo se mi utýct z ordinace někam kde nikdo není abych se mohla ,, sklapnou" a jen brečet a brečet a v té chvíli se mi snad chtělo i umřít..... Prostě další nespěch, další selhání....... nechtělo se mi ani mluvit. Vím jen že doktor ještě něco říkal, ale nešlo mi to ani vnímat...  Jen sestřička mi najednou povídá tak se posaďte a vrhneme se na to... Nevěděla jsem ani o čem to mluví. Koukla se a zeptala se z jaké ruky tu krev nabereme. Bylo mi to úplně jedno... Vyhrnula jsem rukáv, ona mi dala škrtidlo, odebrala krev a řekla abych si za 4 hodiny zavolala na výsledky. Konečně jsem mohla odejít pryč... manžel čekal v čekárně a já nebyla schopna se na něho ani podívat. Celou cestu domů jsem mlčela a jen brečela. Nedostal za mě ani slovo.Po čtyřech hodinách jsem ho poprosila jestli by tam zavolal. Já nebyla schopná. A hlavně připravená na další nepříjemné zprávy. Nechtěla jsem už nic slyšet. Když dotelefonoval řekl mi, že hodnota hcg potvrdila těhotenství. Co následovalo potom si nikdo neumí představit. Všechno mi došlo.... Já byla těhotná!!!! A početí bylo přirozné.....  Bylo to moc krásné období, ale dopadlo to zamlknutím... Mám pět týdnů po revizi dělohy jsem opět na dně.....  

Autor: cica78   27.8.2014 v 13:37

[625899]Sofie,co rict,brecim...je mi tak lito!Snad se zmatorim a budu schopna ti odpovedet neco povzbuzujiciho....

Autor: Kačka75   27.8.2014 v 14:24

Sofie, taky nad tvým příběhěm brečím. Je to hrozný, když po takovém dlouhém snažení se zadařilo a pak to nedopadlo dobře. Nevím taky co na to napsat a nevím jestli máš vůbec ještě naději. Co na to doktoři? Dali ti ještě nějakou šanci? Nedivím se, že jsi na dně. My jsme tady nešťastní, že se zatím nezadařilo v krátké době a ty jsi musela čekat tolik let. Vím, že ti nemůžu nijak pomoc a musíš se s tím srovnat sama a kdo ví jestli tu bolest ti něco nahradí. My tu máme naději, ale jak jsi na tom ty? Kamarádka čekala 6 let a nakonec musela na umělé oplodnění, celé těhotenství měla hodně rizikový, několikrát skončila v nemocnici a nakonec porodila zdravé miminko. Kéž by jsi měla taky takovou naději.

Autor: cica78   27.8.2014 v 15:05

Presne,kam se hrabou nase problemy!Ale casto se stava,ze kdyz si par adoptuje dite,tak pak prijde jejich samo...Ja bych to zkusila a zazadala si o adopci,nez se tak tyrat,budes se mit aspon na co tesit!A treba pak budes mit rovnou dve deti!Jdi do toho,nebudes se pak soustredovat na sebe,ale jen na cil mit doma male stvorenicko!Vim,ze je to tezke...a taky vim,ze milujeme deti at jsou biologicky nase nebo ne!

Autor: Bětka   27.8.2014 v 18:11

Holky tak hlásím, že mám pod srdíčkem jednoho cvrčka maličkého - má 55mm, jsem 6+2tt a termín mám asi 20. dubna (rozdíl o 3 dny později než podle MS, ale to je v pohodě). Další kontrola za 3 týdny, tak snad bude i ta další v pořádku. Jo a napsala mi Jód, nevím přesně proč, ale hlavně že je všechno v pořádku.

I když vidím, že tady jsou tak smutné zprávy, je to opravdu smutné tolik let marného snažení. Já bych asi šla do adopce už mnohem dřív, pokud bych měla vytvořené zázemí, aby mi ho dali. Přeju všem hodně síly a štěstí.

Autor: Bětka   27.8.2014 v 18:54

Teda nemá 55mm, ale 5,5mm to by odpovídalo spíš...

Autor: Kačka75   27.8.2014 v 20:40

Bětko gratuluju,tak ať se teď mimísek udrží a je zdravoučký. Doufám, že nás tu budeš informovat dále ať víme jak se ti daří. Mě 3 MS nemine dneska odpoledne jsem měla už narůžovělý papír, takže to je jasný,budeme se na dovolený snažit jako o život.

Autor: Bětka   27.8.2014 v 20:42

Kači děkuju, no snad už to tentokrát dobře dopadne. A třeba MS nedorazí dokud se nerozjede, tak je vždycky naděje.