Autor: Sonik   10.6.2015 v 13:42

Ahoj,

náš Davídek na tom je stejně. Jakmile se ozve nějaký zvuk hned se ptá co to je nebo venku hned běží ke mě. Jinak je hodný čiperný aktivní dítko. Narodil se o tři týdny dřív a už v porodnici nám dávali něco proti takovým těm "záškubům" ze spaní. Myslím ale že se to časem zlepšuje a že to ustupuje.Teď už to není ani každý den, jen někdy, už si asi na ty zvuky zvykl a nebojí se. Malému je 28 měsíců.  Moje pediatrička mi řekla, že se to stává hodně hyperaktivním dětem, že pak sebou cukají i ve spánku. Doporučila mi sirup Sedalia, je to homeopatikum, na sklidnění. Ale dala jsem ho malému jen párkrát, dočetla jsem se že je až od 30ti měsíců. Jinak Davídek krásně mluví, takže si o tom spolu povídáme když se lekne, myslím že je dobré mu to vysvětlit a situace se fakt lepší.

Taky by mě zajímaly názory ostatních, třeba nám dá někdo "zaručený" recept co s tím....

Autor: Dana   11.6.2015 v 21:42

Ahoj, tak já na toto téma nemám názor ani "zaručený" recept, zato to naše dítě má stejně. Dřív nám na dvoře zaštěkal náš pes, tak hlásila, že tam je pes a štěká, teď se lekne a utíká ke mně celá vyděšená. Dřív bouchly dveře a ona radostně prohlásila "táta", teď se strachem běží ke mně. Dceři je 19 měsíců. Snažím se ji vždy přesvědčit, že se půjdem spolu podívat, a když souhlasí (což je téměř vždy), tak to jdem omrknout. Pochválíme psa, že hlídá, přivítáme tátu, takže nakonec je to vždy spíše pozitivní zkušenost. No a pevně věřím, že to časem přejde 

Autor: Janii   11.6.2015 v 22:30

Ahoj,

my už máme toto období úspěšně za sebou, tak se podělím. U nás to bylo tak, že se syn asi v roce a půl začal až hystericky bát všech zvuků, jako vysavač, mixér apod. Do té doby miloval luxování, bral mi vysavač z ruky, ale najednou jakoby mu něco ze dne na den přeskočilo v hlavě a musela jsem vysávat jen když tvrdě spal nebo nebyl doma, rozmixovat omáčku - to prostě nešlo...

A zaručený recept? Za prvé vydržet a projevovat pochopení, nevymlouvat jim to slovy typu "vždyť to nic není, nikdy ti to nevadilo...". Je to opravdu vývojová etapa, která se u každého dítka nemusí projevit takhle, ale taky může a určitě časem skončí. A za druhé, jak už bylo psáno výše, vysvětlovat, co je to za zvuk, odkud přichází a proč. Pomohlo nám třeba i to, že jsem mu ukázala, že když chci, tak ten vysavač můžu kdykoli vypnout a pak zase zapnout, že si ta věc prostě nedělá, co chce sama, ale co chci já. Mohl si to vyzkoušet sám. (Horší je to s kohoutem od sousedů, ten se vypnout nedá :-)) A potom jsme se časem dostali do fáze, že byl ochoten připustit, že budu mixovat, pokud bude v ruce držet velkého dinosaura od babičky a bude s ním zalezlý v obýváku. Vždycky když jsem řekla "Budu mixovat", tak se okamžitě zvedl, ať byl do hry jakkoli zabraný, utíkal pro dinosaura a volal "Už ho mám, můžeš".

Celé toto období strachu ze zvuků trvalo skoro půl roku a bylo to dost psichicky náročné, zvlášť na začátku, kdy jsem to nečekala a byla jsem z toho vyděšená, jestli je tohle vážně normální. Ale přešlo to. Přeju pevné nervy, vytrvalost a odvahu pro vaše dítka!