Autor: Jája   19.7.2016 v 14:44

Jejda Lucko, tak trochu jsem se ve tvém příspěvku našla. Poslední dobou mám taky pocit vyhoření. Mám 2 velké děti a teď jsem doma s 15 měsíčním prckem. Je moc šikovný mentálně i pohybově. Jen tedy od malinka v noci hůř spí a hodně brzy vstává, možná i proto se cítím vyčerpaná, bez energie a bez nálady. Bydlíme na malé vesničce a tak trochu tady "chcípl pes". Tak mi přijde, že tady tak bezcílně bloumám..... Jasně, občas jedu do města, za rodiči, za kamarádkou, ale to mi pomůže jen na chvilku, než se zase vrátím do toho každodenního stereotypu. Chce to nějak tu rodičovskou dovolenou přestát a snažit se vnímat a užívat i ty všední maličkosti (jen zjistit jak). Já jsem se vrhla od podzimu do studia, budu dodělávat magistra, tak pak budu možná jen tiše vzpomínat na období klidu.

Ale někdo tady krásně napsal (myslím, že Veronika?), jak si máme užívat toho, jak nás prcci potřebují, že to strašně uteče a za chvíli už nás potřebovat nebudou. To jsem si teď uvědomila u mého prostředního pubertálního syna. Ještě donedávna chtěl, abych ho šla "uložit" a dát pusu na dobrou noc. A já se na oko zlobila, že už je na to velký. A najednou ze dne na den nic.....a já jsem si uvědomila, že už nikdy nepřijde a po pravdě mi to je i trochu líto. Tak se holt budu muset vzchopit a užívat si každého dne naplno!