Syndrom vyhoření

Autor: Lucka   13.7.2016 v 15:28

Ahoj maminky, nevím, jestli jsem téma nazvala úplně správně, ale posledních pár měsíců se mi zdá, že jsem úplně neschopná a moje psychika a sebevědomí se pomalu blíží nule.. mám 1,5 roku syna a milujícího manžela. Nevím, jak to říct, ale nevím, co si se synem počít, nic ho nebaví, s ničím si nehraje, fňuká, nesedne si na minutu na zadek a já nevím co s ním. Hledám různé diskuse a články, ale mě už hlavně dochází síly. Cítím, že na to jako matka v uvozovkách nemám... Snad mě hned neodsoudíte, jsem strašně ráda, že malého mám, ale prostě denodenní péče mě úplně vyšťavuje, nevím jak to popsat.. a s manželem jsme měli bezvadný vztah, sexuální život a mě to od porodu nějak nebaví.. nemůžu se naladit na tu stejnou vlnu, vlastně mám pocit, že sex ani nepotřebuju.. vnímám od té doby své tělo úplně jinak a nemám vůbec chuť na nic... omlouvám se za pasivitu, ale nějak nevím, co s tím.. navrhovala jsem manželovi, že si zajdu k psychologovi, nechce o tom ani slyšet, že se srovná všechno časem.. ale mě se zdá, že mi je čím dál hůř.. nemáte třeba některá podobný příběh za sebou ? Děkuju za každou reakci.

Autor: Jai   13.7.2016 v 17:03

Ahoj Luci, můj názor: na manžela se vykašli. Je to tvoje zdraví a když cítíš, že bys měla zajít k doktorovi, tak běž. Je to to stejný, jako by ti se zlomenou nohou říkal, že sádra netřeba, stejně to časem sroste... A druhá věc. Pokus se najít maminy s podobně starými dětmi. I když si budete jen psát, tak uvidíš, že jinde je to vlastně stejný, někde i horší. A když se budete vídat, tak děti si pohrajou a vy proberete, jak je to s nima strašný. Znám z vlastní zkušenosti. Na tyhle srazy se vždycky moc těším a pak z nich ještě nějakou dobu čerpám. A poslední věc. Jestli tě někdo bude odsuzovat, nevypovídáto o tobě, ale o něm. 

Autor: Danika.tao   13.7.2016 v 20:41

[Ahojky tak to jsme dvě Smile. Mám dvouletého syna a teď 3 měsíčního a jsem ve stejném stavu jak ty. Prostě nezvládám. O vztahu s manželem ani nemluvím, k tomu můj manžel toho dvouletého strašně rozmazluje a já pak nedělám nic jiného než že na malého furt řvu, protože si myslí, že může všechno a pak je to jen tatínek tatínek. Večer padnu na gauč ( musím spát s tím mladším vzlášť aby nebudil straršího a naopak), a říkám si proboha další  úděsnej den za mnou. Jak dlouho to ještě potrvá. Jsem nervózní, nevrlá, nevyspalá a vzteklá a úplně vyšťavená. Ale je fakt, že když se na mě usměje štěstí a občas mi ten starší řekne maminko miluju, tak mě to na pár hodin dobije, než moje nálada zase klesne pod pod mrazu. No říkám si, že to určitě přejde však jsme asi nebyli jiní. Tak držím palce ať to zvládneš a dáš se brzo do kupy.

Autor: Danika.tao   13.7.2016 v 20:42

[Ahojky tak to jsme dvě Smile. Mám dvouletého syna a teď 3 měsíčního a jsem ve stejném stavu jak ty. Prostě nezvládám. O vztahu s manželem ani nemluvím, k tomu můj manžel toho dvouletého strašně rozmazluje a já pak nedělám nic jiného než že na malého furt řvu, protože si myslí, že může všechno a pak je to jen tatínek tatínek. Večer padnu na gauč ( musím spát s tím mladším vzlášť aby nebudil straršího a naopak), a říkám si proboha další  úděsnej den za mnou. Jak dlouho to ještě potrvá. Jsem nervózní, nevrlá, nevyspalá a vzteklá a úplně vyšťavená. Ale je fakt, že když se na mě usměje štěstí a občas mi ten starší řekne maminko miluju, tak mě to na pár hodin dobije, než moje nálada zase klesne pod pod mrazu. No říkám si, že to určitě přejde však jsme asi nebyli jiní. Tak držím palce ať to zvládneš a dáš se brzo do kupy.

Autor: Janči   13.7.2016 v 23:14

Ahoj Lucko. Neboj, nejsi v tom sama. Můj syn byl velmi náročné miminko (už mě to nebaví rozebírat). Od 1,5 - 2,5 let jsem myslela, že ho zabiju. Přišlo mi, že testuje, co jako vydržím. Do dvou let to byl fakt očistec, že jsem říkala, že druhé dítě nechci. Teď je mu 3,5 roku a dá se s ním "žít". Snažím se ho zabavit tím, co ho nejvíc baví - tzn. být co nejvíc a nejdýl venku (chodíme za každého počasí). Nikdo nechápe, jakou mám radost z toho, že vydrží u knížky, kterou si spolu prohlížíme nebo dokonce i čteme! klidně 0,5h. Nikdo nepochopí, jak jsem šťastná, když za mnou přijde, že chce stavět z kostek a vydrží si hrát. Dřív akorát všechno rozhazoval kolem sebe, kopal do věcí, knížky zásadně demoloval, zkoušel, co se dá dělat s vodou apod. Byly dny, že jsem nechtěla ani vstát z postele. Modlila jsem se, aby už přišla změna, snad každý den jsem doufala, že se probudí jiné dítě... Fakt mi nejvíc pomohlo smířit se s tím, že on prostě takový je. Pak samozřejmě sejít se s maminkami, které mají dítko stejného věku a vidět, že je to všude "stejný" (jsou výjimky, ale...). Potřebovala bys taky znovu obnovit důvěru v sebe sama, když tě ani manžel nebaví (pardon tu upřímnost). Když dáš večer dítě spát, co děláš? Odpadáváš na gauč nebo se snažíš "rehabilitovat" (myslím číst si, koukat na film, společné chvíle s manželem)? Ač se to nezdá, právě tohle je hrozně důležité Smile

Autor: Luca*   14.7.2016 v 00:02

Lucko prostě toho máš plné kecky. A věř, že takových mamin je víc. Já mám dvě cácorky, 3,5 roku a 19 měsíců, k tmu ještě z domova pracuji a kolikrát je to na palici. Zvlášť když starší je hodně  aktivní a paličatá a mladší zase neskutečný mazel. Celkem mi pomáhá prostě od všeho "vypadnout". Vždycky jsem ráda četla. tak mám své neděle, na 2 hodiny odcházím na kafčo do kavárny s knížkou. A fakt to pomáhá. Máš něco co jsi dělala ráda před porodem a co by šlo dělat i teď ?

Autor: Hanina   14.7.2016 v 14:33

Ahoj holky, trochu se vám vkradu do diskuze a přispěji svým příběhem. Mám 3letou holčičku a tyhle pocity znám také, někdy jsem na ní zbytečně ukřičená a "zlá", pak si to zbytečně vyčítám, že je to takový andílek a nezaslouží si to.... je opravdu hrozně hodná, šikovná, ale má samozřejmě i dny, kdy jí to "chytne" a neposlechne zkouší co vydržím, ale je vidět, že je to opravdu jen rošťanda, nedělá nic špatného jen občas provokuje jako každé dítě, ale když mám den blbec, nervy nevydrží a já pak zbytečně křičímYell jsem neskutečně ráda, že jí mám je moje všechno, ale také  mám dny, kdy bych sebe a malou sbalila a vypadla někam pryč, daleko. Manžela mám ráda, ale bohužel pomáhá podle toho jak se asi vyspí nebo nevím jak to jinak říct, je dost náladový - umí být neskutečně milý a hodný, laskavý, ostatním vždy pomůže (někdy mám pocit, že pro ostatní by se rozdal mnohem víc než pro nás) ale zrovna teď máme období, kdy je protivný, vyjede kvůli blbosti, nebaví se a nepomáhá s ničímYell takže to si pak říkám, zda to má cenu ten náš vztah a mám celkově náladu pod psa...

Takže je fakt, že všude je něco a tyhle pocity "vyhoření" zná asi každáWink

Autor: Lucka   14.7.2016 v 16:16

Holky, moc děkuji za všechny příspěvky. Čas pro sebe v podstatě nemam. Dříve jsme chodili do kina, divadla, běhat, plavat.... relaxovali jsme takhle s manzelem většinou spolu. A to všechno jsme teď odsunuli. Určitě se pokusím si trošičku  času pro sebe urvat. To bude první krok. A ano smíření s tím ze vysněné hodné miminko se nekoná a ze můj jediný syn je prostě velký raubir.

 

Autor: vero-nika   14.7.2016 v 20:54

Ahoj Lucko,

holky už vlastně napsaly skoro všechno. Taky bych poradila hlavně udělat si čas jen pro sebe, domluv se s manželem nebo babičkou na nějakém pravidelném hlídání a dodržujte to. Každá máma si zaslouží odpočívat, budeš pak mít víc energie na zvládání Tvého raubíře, takže to vlastně děláš i pro něj Smile Myslím si, že se všechny docela často cítíme, že to nezvládáme, ale není to tak. Už jen že nad tím přemýšlíš a trápí Tě to je známka toho, že se snažíš být co nejlepší máma.

Chtěla jsem Tě hlavně povzbudit. Nezapomínej na to, že Tvůj maličký strašlivě rychle vyroste, snaž se tohle období užívat jak to jen jde. Mysli pozitivně, každá etapa života toho maličkého je jen období, které přejde. Najednou si uvědomíš, že už si hraje sám a vůbec Tě nepotřebuje, později Tě začne odhánět a bude samostatný. Pak na tohle budeš vzpomínat. Vím, že se mi to jednoduše píše, taky jsem občas mrzutá a na své děti protivná, ale snažím se připomínat si, že vyrostou strašlivě rychle a užíváme si spolu každý den naplno.

Zkus to taky Smile Snad se pak změní i pohled na sebe sama a na manželský život Smile Přeju hodně štěstí a pevné nervy!

Autor: Al   16.7.2016 v 15:51

Ahoj, 

jsem na tom dost stejně - dítě 2 roky, manžel se věnuje všemu ostatnímu jen ne nám, do toho si dodělávám magistra. Doma s malou mě to nebaví, je skvělá a úžasná, ale nejradši bych byla zakopaná hluboko pod zem, aby po mně nikdo nic nechtěl a já nemusela nic dělat. Pořád se akorát obviňuju, že si s malou nehraju dost, že je tu binec, že se neučím, že jsem protivná na rodinu manžela, se kterou bydlíme v jednom domě... Zkoušela jsem třezalku na nervy - nic, kapsle duševní rovnováha - taky nic, na energii brain active- to mi zabralo, mám v merku medicínské houby - cordyceps complex... Už jse si našla různé kotakty na psychoterapeuta, ale ještě jsem neměla odvahu se objednatEmbarassedAle asi to nakonec podstoupím, i když to bude zásah do peněženky.

Držím ti palceWink

1 2
I I

Nový příspěvek

img

Povolené jsou soubory jpg, png.

Nově založená témata v diskuzi

Dovolená

Starší děti

Poslední příspěvek: 9.1.2025 v 18:37

HCG 14 dní po ovulaci

Otěhotnění

Poslední příspěvek: 5.1.2025 v 13:36

První IVF

Otěhotnění

Poslední příspěvek: 3.9.2024 v 11:53

Zobrazit celou diskuzi

Aktuality na webu

Zobrazit všechny aktuality

Těhotenská kalkulačka

V naší těhotenské kalkulačce si můžete spočítat týden těhotenství, trimestr, předpokládaný termín porodu, počet dní do termínu porodu a odhad váhy a délky miminka.