Autor: Luca*   8.12.2016 v 19:30

[958812] Janči já jsem to tak měla, tátovi bylo 46 když jsem se narodila. A to si ho mnozí pletli s mým dědečkem mi bylo úplně fuk. Byl to ten nejúžasnější člověk na světe a rozhodně mi toho dal víc jak má matka, které bylo v době porodu 25.

Mě je 40 a přes nedávný potrat se nevzdáváme naděje na 3 dítko. A samozřejmě, že s věkem stoupají rizika. Na druhou stranu nikdo z nás neví, co bude druhý den, a to ať nám je 20 nebo 50. Takže dokud má člověk síly a chuť, tak by měl žít a plnit si přání a sny.

Autor: Nikol   8.12.2016 v 19:49

[958899] Naprosto souhlasím,plnit si prani.S věkem sice rizika rostou,ale v dnešní době jsou i mladé maminy na rizikovym

Autor: kesi   8.12.2016 v 20:15

Věrko, musím reagovat, ale asi trochu jinak než, jak tu psaly pisatelky přede mnou. Spíš budu reagovat trochu pro mě filozoficky a upřímně si myslím, že na to myslí dost žen, jen o tom nemluví. Je to obrovská náhoda, ale několik dní nazpět jsem se zabývala otázkou, že až mi bude 50, tak budu mít jedno dítě ve věku 15 a druhé ve věku 14 let. A nedělám si iluze, že tady s námi zůstanou do dvaceti let, ale naopak, že budou mít možnosti a příležitosti a že se rozutečou do světa. A říkám si, sakra, bude mi 50, ještě sice nebudou dospělé, ale už budou skoro dospělé, budou mít vlastní názory, budou se začít prosazovat. No prostě už to nebudou žádná děťátka, takhle jsem to myslela. A tak, jak jsem si dřív myslela, že děti mě nikdy nezasáhnou, tak teď vidím, že jim podřizuji nějak automaticky celý běh svého života, byť jsem tedy celkem aktivní a dost pracuji. A říkám si, že snad pro mě ten život v 50 nebo 55 skončí, protože tu ty děti už nebudou nebo spíš nebudou to ty děti, které budou stát o to, aby se o ně maminka starala. Já tomu rozumím už teď, i když mám tří a dvouleté dítě. Vlastně se toho bojím, že ten svět pro mě nebude mít ten správný smysl. Vůbec jsem Vám nepomohla, aspoň víte, že je tady někdo, kdo Vám rozumí. To mluvím jako máma.

A taky musím napsat, že moje máma mě měla ve 26 letech a říkala jsem si, jak je stará oproti jiným maminkám, které byly tak o pět let mladší než ta moje. Prostě jsem záviděla ty mladé maminky. Říkám si, jak bych se tvářila, kdyby jí bylo třeba ještě o 20 víc.

Autor: Ajka   8.12.2016 v 21:11

Verko, taky pridam trosku do mlyna....je mi  41 let a mam 16 leteho syna a ted cerstve pulrocni miminko, manzelovi je bude 50 let. Pubertak je z brasky nadseny, vzdy si pral sourozence a ma prace byla casove narocna a ja se ji nechtela vzdat....chyba.  Az jsem o praci prisla a zjistila, ze mam spoustu lasky pro dalsi ditko bylo jiz za minitu dvanact,ale sli jsme do toho a po roce snazeni to vyslo. Jsme s muzem nejstastnejsi rodice a maly nam dela jen radost. Nebudu zastirat,ze je to narocne, unava, probdele noci a celodenni zaprah....ale nemenila bych. Jako rodina sportujeme a uz se tesime na pristi leto az s malym vyrazime na hory. Takze pokud se citis zdravotne v poradku a muz je tva opora jdete do toho....nehlede na pohledy ostatnich....drzim palce :-)

Autor: Janči   8.12.2016 v 21:23

[958899] Luci já to vzala fakt jen z toho pohledu "dítěte" a toho, jak to někdy vnímám já. Chtěla jsem jen Věrku upozornit i na tuhle možnost, nikde jsem nenapsala, že to (těhotenství ve vyšším věku) odsuzuji! Samozřejmě vím, že jsou mnohdy lepší starší rodiče. To vidím u tchána... je mu 53 a má 7letýho klučinu. K prvním synům se choval strašně, tohodle si užívá. Je fakt, že i jako děda je skvělý, nemůžu si stěžovat...

Autor: Luca*   8.12.2016 v 21:31

[958963] Janči já vím, proto jsem sem dala svůj pohled, protože mám zkušenost a máš pravdu v jednom. Byla jsemtáto 4 dítě a i nejstarší bratr mi potvrdil, že mě si užil nejvíc.

Autor: Věra   9.12.2016 v 08:23

[958956] Ajko,moc děkuji za příspěvek a za přání. Lituji, že se nám mimčo "nepovedlo" už mnohem dříve- 40 let - mnohem více energie, ba co víc, tehdy člověk snad ani ještě  nepociťoval že ji ubývá ..... a ani nepociťoval změny na těle.... Vám přeji Ajko nejen krásné sportování s mrňouskem -toho jsme si s klukama užívali nejvíc ( i legrace i pláče z proher - napr florbal )....s vámi děvčaty se i fajn vzpomíná....

Autor: Věra   9.12.2016 v 08:32

[958922]  Kesi, rozumím Vám. Moc děkuji!!! 

Rodinná přítelkyně  tuhle měla zajímavou poznámku ( je o hodně mladší než my s manželem ) -cituji: " .... dnešní maminky neumí " žít  bez dětí", ..upínají se na ně jako na středobod světA a ŽIJOU VLASTNĚ JEN ŽIVOT DĚTÍ A NE TEN SVŮJ....a až děti odrostou -> .....hroutí se jim smysl života......" malá dělová rána, ale myslela to dobře

Užívejte ratolestí, přeji pevné zdravíčko a nervíky  a krásné dny   

Autor: Matylda   9.12.2016 v 08:57

Já osobně bych se bála, co se mnou udělá po zdravotní stránce IVF. Nevím, přijde mi to jako dost velký zásah do těla, o chemickém kokteilu léků a hormonů ani nemluvě. Konkrétně já jsem do IVF nešla, přestože mi bylo kvůli geetické vadě několikrát doporučováno. Sice 6 těhotenství během 5ti let na dvě děti není pro tělo asi taky žádná paráda, ale přišlo mi to lepší nechat to na přírodě. Samozřejmě má velká výhoda je, že jsem otěhotněla v podstatě do měsíce-dvou, jak jsem chtěla. Nicméně IVF neodsuzuji, pokud nejde otěhotnět přirozenou cestou, tak je to úžasné, že je tahle možnost.

Takže jako nezávislý pozorovatel bych se na to ve 48 letech a se dvěma dětma už vyprdla a peníze za IVF raději procestovala Nicméně ta emociální stránka je věc jiná. Když někdo chce miminko, tak ho prostě chce. Taky jsem si říkala, že když druhé mít nebudem, tak se nic neděje máme přece to jedno, a pořád jsem si říkala "tak ještě jeden pokus" nakonec byly tři, než to konečně vyšlo. A nějak jsem se nedokázala donutit ten další pokus nezkusit. Takže tu touhu po dalším dítěti chápu.