Autor: Luca*   13.12.2016 v 16:48

[959972] Věrko upřímně dneska ani mladší rodiče nevědí, co se s nimi stane za pár. A nemyslím to špatně, ale tak to je. Nikdo z nás to neví. A pokud jste s manželem v dobré kondici a troufáte si na prcka, jste i finančně zajištění.....tak proč ne. Držím vám palce.

Autor: Irča   14.12.2016 v 01:10

Luco to máš pravdu, například můj strejda se stal otcem, když mu bylo přes 50 s přítelkyní, která byla o dvacet let mladší než on. O dítě moc nestál, přesně z těch důvodů, které tu řešíme a to je věk, ale je fakt rád, že ho má.  Přítelkyně letos zemřela a nikdy se o něj nedokázala moc starat, to strejda se o něj staral moc dobře. Strejdovi je 75 let a nikdy jsem ho neslyšela říkat, že je na něco moc starý. Musím říct, že kluk se moc povedl, od mala byl hrozně hodný, což se stát nemusí, ale kdyby člověk všechno věděl dopředu že?

Autor: Jarka   14.12.2016 v 02:02

[958838]Jestli dovolíte,napíši Vám v krátkosti můj příběh.Je mi 66 let,prvni dítě jsem porodila v 19.druhé ve 20 třeti ve 26 čtvrté ve 30 a posledni dceru 2 měsice po 40 narozeninách.Vždy jsem otěhotněla spontálně,Posledni dceru jsem si uživala,omládla jsem hlavně psychicky,dcera vnášela do dalších let erergii.Když dcera maturovala ,bylo mi 60 a půl.Dnes mám 4 vnoučata ,od  nejmladší dcery, 3 a půl letého chlapečka.Jestli máte dostatek energie a jste zdrávy,tak já bych do toho šla.Ale jak píše Eva,ne násilně,spíš spontálně,kdyby se zadařiloHodně zdraví ,štěstí všem.Já před 2lety s vnoučkem a před týdnem.S mou mamkou 86 let

Autor: Bibina   14.12.2016 v 04:11

Věro děkuji za Tvé téma, je zajímavé číst názory a zkušenosti na téma rodičovství ve vyšším věku. Aniž bych si to příliš uvědomovala, tak se mě toto téma také týká. Mám již samostatné dospělé děti, dokonce vnouče a nyní čekám své třetí dítě. Moc jsme si to přály, ale nějak se nedařilo a tak se stalo, že když se nám to konečně podařilo je můj věk velmi blízko Tvému. Ale vůbec si to neuvědomuji, naopak si připadám velmi mladě a nemám zatím žádné problémy spojené s těhotenstvím (u prvních 2 "za mlada" jsem problémy měla a musala ležet v nemocnici, nyní klidně chodím do práce). Jasně, že nemohu tušit, co bude za 10 let, ale ani by mě nenapadlo, že by mi mohlo další mateřství a rodičovství vadit. Naopak mám dojem, že jsem si už všeho v životě užila dosyta (koníčky, práce co mě baví...) a nyní se mi život zpestří tím novým tvorečkem na kterého si chci udělat víc času a chci mu dát vše, co jsem prvním dětem nějak nestačila předat. Věřím, že se mi to (nám s partnerem) podaří.

Autor: Bibina   14.12.2016 v 07:54

Věro, ještě mám poznámku - postřeh k Tvému úplně prnímu příspěvku. Píšeš doslova: "Mám ale velké pochybnosti, zda lze výchovu malého robátka v našem věku zvládnout....." Pokus se ponořit sama do sebe a odpověz si sama sobě, zda jsi tuto větu napsala proto, že opravdu máš velké pochybnosti, nebo prostě proto, že by se to v tomto věku "slušelo" pochybnosti mít.  Mě to zarazilo proto, jelikož já sama jsem žádné pochybnosti neměla, ale touhu a odhodlání, že to zvládnu, dokonce jakési přesvědčení, že to zvládnu lépe, než moje dcera, která je proti mě "nezkušená" a při hlídání vnoučete vidím, jak bych spoustu věcí dělala nyní lépe. Tím zároveň chci říct, že mne hlídání vnoučete od snahy počít další dítě nijak neodradilo, ba naopak ještě více naladilo mateřsky. Tedy mě babičkování nijak mé mateřské touhy neuspokojilo, spíše naopak. Pokud jsi tu větu napsala, že Ti připadalo, že je ve Tvém věku vhodná, ale ve skrytu duše pochybnosti necítíš, tak do toho jdi, stejně si myslím, že už do toho jdeš nejen kůli sobě ale i k vůli partnerovi. Pokud pochybnosti opravdu cítíš, pak Ti to vlastně nezávidím, ale konečné rozhodnutí stejně nebude jen na Tobě ale jaksi i na přírodě, protože pokud to příroda nebude chtít, tak napomůže ani darovaný oocyt (nevím jak se to správně píše). Takže bych se nestresovala :-)

Autor: Věra   15.12.2016 v 11:21

[960070]  Moc děkuji za bezvadný příspěvek i za fota!!! Přesně takový názor mi tu ještě chyběl , gratuluji Vám k tak úžasné vitalitě a zdravíčku!! Přeji ať se daří a přeji jen to nej paní Jarko, s úctou Věra 

Autor: Věra   15.12.2016 v 11:31

[960085]  Ahoj Bibinko, skvěle jsi doplnila a vyplnila , co zbývalo dodat - Tvoje zkušenost a pocity se velmi podobají těm mým - a moc Ti děkuji za Tvůj cenný názor a slova např jako : " pokud to příroda nedovolí, nepomůže ani darovaný oocyt - tak to je. 

Přeji z celého srdce ať se daří celé Tvé rodince, Tobě a miminku!!!! BRAVO BIBINKO 

Autor: Věra   15.12.2016 v 14:31

[959984] Luco, moc moc děkuji za příspěvek 

[960069] Irčo, děkuji za velmi zajímavý ( částečně i smutný ) příběh ze života  - strejda je fakt boreček, klobouk dolů! 

Autor: Irena   25.12.2016 v 23:36

Ahojky, tak já bych ráda přidala své čerstvé zkušenosti a pohled očima matky v pokročilejším věku. Je mi 47 a mám 2,5 leteho syna. Mimo svou synů, 27 a 25 let. Celý život jsem byla rozhodnuta zůstat pouze u dvou dětí a stáří si pak užívat s vnoučaty, ale vše se změnilo, přišla jsem o práci po vleklých zdravotních problémech a život se mi komplet změnil. Jedno ditě vyletelo z hnízda, začala jsem podnikat a najednou jsem ucítila touhu znovu být matkou. Manžel byl proti a přesto se stalo a já neváhala ani vteřinu. Narodila se manželova  malá kopie a z něho je ten nej táta na světě. Život dostal opět smysl a grády. Vnoučata nemáme a dlouho nebudou, věnujeme se jen malému. Je to neuveritelne, ale najednou vím, že musím myslet víc na sebe i manželovo zdraví, chceme tu být co nejdéle a užít si ho. Ale popravdě řečeno, kdyby se mi nepodařilo otěhotnět, nikdy jsem neuvažovala jít těhotenství naproti jinak a ditě bych na 100 procent další neměla. Teď se také začíná ozývat klimakterium a já si velice vážím, že mi byla dána tato poslední možnost být matkou. Věk se zastavit sice nedá, ale ditě vás nutí se snažit nemyslet na Vaše neduhy a cítíte , že musíte kvůli němu žít a dělat věci, které jste už skoro zapomněli a to je na tom to  krásné. Těším se na to všechno a doufám, že tady budeme co nejdéle.