Autor: prcek   25.7.2015 v 22:57

Holky,proboha,stojí vám to za to být za pár korun doma s prckem na krku? Dnes je hrozná doba,peníze nejsou,starostí hrozně moc,zázemí jen tak neseženeš v 15. Mám známou,otěhotněla v 16,porodila zdravé miminko,hrozně ho chtěla. Dokud to bylo malinké,všude jezdila,chlubila se. Pak z toho vyrostlo ztřeštidlo,které vyrůstalo jak jinak než bez otce,dítě jí roste přes hlavu i když už je mamině 18. Starostí má nad hlavu,z penězmi ani nemluvim a teď má období dohánět mládí. Diskotéky,kluci,zábava. Rodinu má super,když potřebuje,pohlídají. Ale nikodo to nebude bavit věčně,ani tvojí maminku,ani babičku,nikoho. Všichni mají svých starostí dost,a k tomu ještě prcek. 

Já toužila po prckovy taky od 15,jenže pak přišla škola,kamarádky,zábava,nějak to uteklo do 18. Našla jsem si přítele,hrozně chtěla miminko a když jsem po 2 měsících chození zjistila že jsem těhotná,najednou jsem začla přemýšlet jinak. Přítel mimi nechtěl,já ano.Ale stačilo mi když začly nevolnosti,a né málo,nebyla jsem schopná se dojít ani umýt abych se nepozvracela,natož něco udělat nebo vstát do školy. Začla jsem se dívat dopředu. Ano,podporu doma bych měla,mohla jsem si vybrat,buď šťastný vztah s přítelem,výlety,kravinky a blbosti,nebo zhrouceného přítele,mimi na krku,běhání po doktorech a nekonečný stres. Upozorňuji,jsem šílený milovník miminek,nahlídala jsem se nespočet dětí a má láska k nim stále stoupala. Ale rozhodla jsem se,jak chtěl přítel. S ním mě čeká budoucnost,a pokud někoho miluješ,musíš vzít v úvahu i jeho názor. Je to rozhodnutí na celý život. Sedly jsme si a v klidu o všem povídali. Pro a proti. Měl pravdu,víc bylo proti,jen já byla zaslepená láskou k mimi,které bylo stejně jen jako fazolka. Neměli jsme zázemí,peníze,oba jsme studovali,ani auto jsme neměli,nemohli jsme si ho dovolit. Šla jsem na interupci,i když s brekem,ale šla. Po narkoze jsem se probudila a jako by mě něco osvítilo. Byla jsem tak nějak volná.Dnes je mi 22. Na ten den si málokdy vzpomenu,za ty 3 roky co jsem s přítelem,jsme toho tolik zažili,byly to úžané 3 roky,naší společné lásky,domluvy a soužití. Nemrzí mě to,nakonec jsem doopravdy poznala jaký přítel je,oba máme práci a můžeme si dovolit co chceme. A z mého úžasného přítele se pomaličku klube nejlepší tatínek co mě kdy mohl potkat. Ano,dříve mimi nechtěl,ale najednou to nějak přišlo,stačilo pár slovíček a společně jsme se domluvili že už nebudeme žít sami. Teď jsme v 5 měsíci a přítel si na prcka začíná zvykat. 

Je to jen můj život,nemusí vás potkat to samé,nebo nemusíte mít takový život. Třeba vám rodiče opravdu pomůžou,budete skvělé mamky,jen to musíte tak nějak poznat sami. V tom vám nikdo neporadí,nikdo nezná vaší rodinu ani situaci. Ve mě se to změnilo během chviličky. A nelituji toho co jsem udělala. Nebýt toho,možná teď nejsem tak šťastná. A myslím si,že je hodně veliký rozdíl,zda je prcek chtěný,či ne. 

Přeji hodně štestí a omlouvám se za sloh.