Autor: Šárka   24.1.2013 v 09:39

Tak já brala jen ten Femibion do konce třetího měsíce a teď už neberu nic, papám hodně ovoce, zeleniny, 2 x až 3 x do týdne rybu, sem tam brokolici, špenát a tak :-))))

Autor: Ella   24.1.2013 v 10:03

ahoj holky, ja jsem brala Folgravid a stal 360 na mesic. Na posledni kontrole jsem se Dr. ptala, jestli ho mam brat i dal a on mi rikal, ze vitaminy jsou nejdulezitejsi v prvnim trimestru, tak uz ho neberu. Navic se pry pro vitaminech rodi vetsi deti, tak nevim. Je to taky chemie, myslim, ze ovoce a zelenina je prece jenom lepsi. 

Autor: Nini   24.1.2013 v 10:55

ja holky beru mamavit ale mam ten dražši ale ten levnějši obyč.stoji 120kč na měsic :) ja brala v 1.trimesru pravidelně ale teď už na to nějak zapominam :(

Autor: Eva   24.1.2013 v 10:59

Taky jsem slyšela, že se po vitamínech rodí větší děti U mě je akorát problém, že ovoci ani zelenině moc nedám. Jsem hrozně darebná Asi zkusím jenom samotnu listovku, jak píše Dadula a na celý Femibion se vykašlu. Brala jsem to jako povinnost brát ho, ale když píšete, že nic neberete. Akorát škoda, že jsem se nezeptala dřív, předtím než jsem ho koupila. 

Autor: afrodites   24.1.2013 v 11:00

Karlo chápu. Vysvětlila jsi to jasně. Moc mě to mrzí. Kort pokud jste měli takové plány. Ale pokud jste se bavili, jak spolu budete jezdit na bruslích, výlety, pak později kolo atp....hele třeba si to fakt uvědomí, že Vás miluje a kamarádi nejsou pro něj tak důležití jako vy...hele ono se to časem všechno sedne :-) jak jsem psala, my jsme taky chodili dřív cvičit (manžel sám, já sama). Ale postupem času od toho upustilo a ted podnikáme hlavně něco spolu. Ikdyž tedy já mám ted ten pás a moc se těším na to, až pak bude miminko, on dorazí z práce a já se zavřu do posilky a prostě si zacvičím. vyčistím hlavu a jsem zpět u rodiny ono i ty koníčky jsou důležité. Ale jak píšeš, je to o tom, aby ta rodina byla na první místě. Aby to prostě člověk vycítil a věděl. My jsme třeba minulý víkend byli s manželem a malou na horách. Parádně jsme si to užili. Já bobovat nemůžu, takže jsem s nima šlapala kopec nahoru, pak dolů, zase nahoru, oni dolů jezdili a já šlapala a pak s nima nahoru. Procházky atp. noo a ted jede sám s bráchou a partou kluků. Chtěl jet až v sobotu, aby byl ještě v pátek s náma. Jsem mu říkala, at jede už v pátek. Zapaří, odreaguje se (je toho na něj v práci a tak celkem moc), pořádně si zajezdí atp. celej víkend bude na svahu. To s  námi nemá Ikdyž jsem předtím jezdila, pořád máme malou a musíme se střídat a nás to nebaví jezdit samotný :-) občas teda jezdil na prkně a my s malou na té sjezdovce bobovali a bylo to super!!! No, ale ted to nejde, tak at si zajezdí sám...

a pokud je to takhle a má Tě opravdu rád, tak třeba se mu to fakt rozleží...

Autor: Sýkorky   24.1.2013 v 11:13

Ahoj, já beru od samého začátku Mamavit, stojí něco přes 400Kč, ale je v tom 100 tabletek, tak to není tak strašný.

Jinak Karlo, držím Ti pěsti, aby jsi to všechno v pohodě zvládla. Mám pro Tebe jeden dost odstrašující příklad s takovým sobeckým přítelem, který kouká jen na sebe, na své kamarády a koníčky. Je to teď dost aktuální a děje se to mé dlouholeté dobré kamarádce. Takže pěkně od začátku. Jsou spolu už asi jedenáct let a žijí spolu asi 10 let(samozřejmě na psí knížku). Když spolu byli asi 4 roky, pořídili si vlastní bydlení, v bytovce nad jeho rodičema si koupili podkroví a udělali si tam krásný byt. Po roce a kousek se jim narodil chlapeček, jenže už v té době se Honza(její přítel) začal více stýkat se svými kamarády a na malýho a na ni neměl vůbec čas a ani chuť s nimi být. Tak se kamarádka naštvala a odešla od něj ke svým rodičům do Ostravy (jsme ze Šumavy). Asi po měsíci, to Honzovi asi došlo a dojel si pro ně, aby se vrázili a byli spolu jako rodina, chvíli to vypadalo, že se srovnal a všechno bude dobrý. Jenže pak zase otěhotněli, z toho moc nadšenej nebyl, ale celkem to šlo. Do dvou let po malým se jim narodila holčička (kluk 5 a půl a holčička 3 a půl). Jenže kamarádi a hospoda pro Honzu byli stále na prnvím místě, pak si našel jinou ženskou a vypado to, že od nich odejde, pak se vzpamatoval a zůsatl s nima a kamarádku mu to všechno odpustila. A pak založili s kamarádama hokejbalové družstvo a to už na rodinu čas neměl vůbec žádný, v týdnu tréninky, každou sobobu zápas a neodmyslitelně hospoda až do rána a celou neděli prospat po kocovině. No a před dvouma rokama jim holčička vážně onemocněla, leukemie. Tak jsme začali doufat, že se Honza srovná a začne se starat aspoň o malýho, ale ne. Kamarádka byla asi půl roku s malou ve špitále a on tam za nima přijel tak maximálně 1-2x do měsíce. O malýho se vůbec nestaral, toho dostala na starosti jeho máma on si v klidu užíval bezstarostný život s kamarádama. Když se holky vrátily domu z nemocnice, tak vůbec neměl radost, že se  z toho malá celkem dostala a ze svých koníčků a kamarádů neslevil. Teď v únoru malá úplně končí s léčbou, je to bojovnice. Honza do dneška neví, jaké léky bere, v kolik, jaké množství a co může a nemůže jíst.No  a bohužel to teď vygradovalo, že od sebe odcházejí. Kamarádka už to nedokáže zvládat, slouží pouze jako neplacená chůva pro děti a hospodyňka. Jeho vůbec nic nezajíma. Prostě se vzhlídnul ve svých dvacetiletých kamarádech, kteří nemají žádné závasky a dělají si co chtějí a to on chce taky, sám to i řekl, takže takový je to sobec. Takže teď kamarádka poslala žádost na soud o svěření dětí do péče. Během čtrnácti dnů by se to mělo vyřešit. No a co je na tom nejhorší, že se jeho rodiče postavili za něj a říkají jí, že prej, cituji, dokud Tě nebije a dává Ti peníze, tak proč by jsi měla odcházet. Je to opravdu složitý a pokud se budou jeho rodiče pořád takhe chovat, tak se bude muset vrátit zpátky k mamce do Ostavy, protože tady by nesehnala hlídání pro děti (je zdravotní sestra a sehnat práci v tomto oboru na jednosměnný provoz tady prostě nejde). Takže ona bude muset opustit všechno, co tady za 14 let vybudovala, co tu je, opustit všechny kamarády a všechno a jít zpátky tam kde nidky zůstat nechtěla. Je to hodně smutný příběh, je mi jí hrozně líto, ale bohužel jí nemůžu moct pomoct. A ani nechceme, aby opustila i nás a byla v Ostravě ještě víc nešťasná než je tady.

Takže Karlo, takhle nějak vypadá život se sobcem, který neni na rodinu dost vyzrálý (Honzovi je 32let) a nechce s tím nic dělat. I sám řekl, že mu bude bez nich líp, že se bude aspoň moct naplno věnovat hokejbalu a kamarádům.

Omlouvám se za ten román, ale taky jsem se z toho potřebovala trochu vypovídat.

Karlo držím Ti palce a z tohodle příběhu si vem ponaučení, že je asi lepší, když uteče teď, než když se to nechává dojít až takhle daleko.

Já jsem před 5 rokama taky opustila asi po pěti letech chlapa, který na mě neměl čas, věnoval se jen koníčkům, pak muzice, pak byli kamarádi, pak samozřejmě rodiče, kteří mají vždy ve všem pravdu. A jak se mi ulevilo, když jsem se od něj dokázala odprostit. Teď mám úžasnýh chlapa, pro kterýho jsem na prvním místě já a pak je až to ostatní...

Autor: afrodites   24.1.2013 v 11:21

Kájo a možná ho štve to, že se o tom pořád a pořád bavíte a pořád hádáte, víš? Třeba fakt cítí to, jako bys ho někam tlačila atp. Chápu tě moc a moc a je mi to líto...co to prostě neřešit? Ono je to hrouzně těžké, kort ted v těhu při těch hormonech říkal, že mimčo si brát bude, určitě, ne? Hele a co mu říct třeba něco jako, že super, at si to soustředění parádně užije, at si odpočine atp. atp. Prostě aby viděl, že ho nikam netlačíš. Jako odejít může vždycky, bud ted nebo po narození. Asi tím nic nezkazíš a budeš vědět, že jsi pro to udělala maximum. Asi jak to pořád řešíte, tak cítí, že ho někam tlačíš a už automaticky a podvědomě se tomu brání...zkusit to můžeš, za pokus to stojí. Ale přesně tě chápu. Já tohle měla s mojí první láskou. Chodili jsme spolu téměř 3roky. Na začátku všechno dělali spolu...on teda měl ještě hokej a jiné klučičí aktivity, já také svoje cvičení atp. Ale prostě jinak jsme spolu moc rádi trávili čas a podnikali věci společně. A on taky týden dělal, týden měl volno. A když měl týden volna tak potom ke konci každý den něco - vždyt víš, že v pondělí mám tréning, každé úterý mám tohle, středa grilovačka s klukama (každá středa), čtvrtek tohle, no prostě každý den něco. Já chodila do práce a on potom mizel za zábavou. už to šlo do kytek. Takže vím, jak ti musí být. Jenže u nás to bylo jiné, mě bylo 21let. Jemu bylo 20let. prostě cítil, že si chce užívat, bavit se. nechtěl mi ubližovat a bla, bla. No prostě jsem to skončila. Každý jsme pak chtěli něco jiného. A ikdyž jsme se měli moc rádi, nešlo to. Ale ty jsi těhotná a a a...možná, že to za pokus stojí...Hele až přijde domů, nebud doma. Jdi někam s kamarádkama - do divadla, na večeři, do muzea. Prostě NĚCO. Aby viděl, že se doma nehroutíš a jenom na něj nečekáš a nevyčítáš mu, že na tebe nemá čas atp. atp. Pokud jste to měli předtím dobré, opravdu věřím tomu, že má jenom strach a prostě si to uvědomí a bude chtít být s Vámi....Je to určitě těžké, ale já bych to rozhodně zkusila a hned to nevzdávala! Takže kosmetika, manikůra, pedikůra, nebýt pořád doma...a když chce jet? S úsměvem na rtech, paráda, užij si to. Já jsem akorát chtěla jet s hokama na wellness víkend. Třeba bude pak přemýšlet, kde jsi a co tam asi děláš??? Třeba to nikam nepovede a bude to stejně špatně, ale alespon něco zkusíš, protože evidentně debaty nezabírají...hm?

Autor: IVANKA   24.1.2013 v 11:30

tak jsem volala na ty výsledky genetiky a sestřička mi říkala,že je tam nějaká vyšší hodnota HCC nebo tak něco a že zítra musím přijít a chtěj mě vidět v Hradci :( bože j á mám strach :( A TO TEN PLACENÝ SCREENING DOPADL DOBŘE...ach jo :(

Autor: afrodites   24.1.2013 v 11:37

JInak holky k těm screeningům. Veeelikou výhodu má ten první screening v tom, že POKUD se na NĚCO PŘIJDE, řeší se to mnohem dříve než potom. Takže je ještě velká šance, že si to maminka "odbyde v narkoze jako interupci" - prostě se nevyvolává porod. Do toho 12-13tt. A přeci jen, čím dříve, tím lépe pro maminku, psychiku atp. atp. Pro mě bylo hrozně těžké se rozhodnout a to jsem byla ve 14tt. V den potratu jsem byla 14+1, takže začátek 15tt a už jsme tedy museli vyvolávat porod, ale pořád ještě člověk necítí pohyby. A dle mého musí být rozhodně lepší "zkončit to " ve 14tt, než potom třeba ve 23tt.

od 12-15tt cca se provádí ODBĚR CHORIOVÝCH KLKŮ - to je odběr z placenty - ta placenta má stejnou genetickou výbavu jako plod. A výsledky jsou do 2dnů. To je ta výhoda.

Pokud se jde na odběr plodové vody - je to od 16tt a pak se čeká 2-3týdny na výsledky. Takže hrozný stres a prostě se to potom "ukončuje " kolem toho 20tt a výš. A to už je fakt horší...je to hrozné tak jako tak, ale víte jak to myslím...

Takže to je asi ta neeejvětší výhoda toho 1.screenignu - nehledě na to, že má záchytnost Downova Syndromu 98% a Tripple testy jenom 65%. Proto mě i doktorka říkala, že pokud vyjde ten první v pořádku, je zbytečné chodit na ten druhý. Protože se tam vyšetřuje to samé co v tom prvním - Downův Syndrom a chromozomální odchylky a ty jsou známé už při početí a od začátku, to se během těhotenství nehorší

Jinak co se tu řešil věk, tak si nemyslím, že to je to hlaví co rozhoduje. Z diskuzí kam jsem chodila po potratu tam byla holčina co měla malého s DS, ukončovala těhotenství v 17tt a bylo jí 23let. Prostě nááááhoda. mě by taky ani nenapadlo, že bych někdy mohla čekat miminko s Downovým syndromem. je to prostě chyba při vzniku To jen k tomu věku. Každopádně chápu, že se někdo nechce zbytečně stresovat atp. atp. Každý má právo volby...a o tom to je