Autor: Veronika   20.6.2013 v 19:50

No holky.. jak vás tady čtu, zjišťuji, že takových případů je TOLIK, aniž by si to člověk uvědomil. Renčo... to že ti říká, že tě miluje a omlouvá se, vůbec neber vážně. Můj otec mámu třískal tak, že jí zlámal obě nohy a pokaždé se hrozně omlouval a sliboval, že už to nikdy neudělá, aby neodcházela. Neodešla a žila s ním 13 let, než jí málem uškrtil. Nechápu ženský a svým způsobem mám tohle moji mamince za zlé, když říkají, že neodešly kvůli dětem. Já chápu, že to musí být těžké, my jsme byly čtyři... ale mnohem těžší bylo, koukat se na to, jak máma trpí, jak jí fotr tříská, prožívat každý den strach, s čím příjde fotr domů... prostě jsem měla úplně zkažené dětství a nikdy na to  nezapomenu.. nehledě na to, že aniž bych chtěla, spoustu takových deformací a vzorců chování, jsem "odkoukala" a musím se mnohdy hrozně ovládat a neustále si uvědomovat, co je špatně a co není... protože jsem prostě měla špatné vzory a je těžké ty vzorce chování, které do nás výchova vtlouká a učí nás od mala v tom žít, změnit. 

Pamatuji si, jak táta mámu střískal, chtěl mlátit i nás ale ona si vždy před nás stoupla a my se na to musely dívat.... a  pak druhý den lezl po kolenou, brečel, prosil, omlouval se a říkal mámě, jak ji miluje. Takoví chlapi jsou prostě nemocný a měli by se jít léčit. A ženský, které v tomhle dobrovolně žijou i s dětmi, by se také měly jít léčit. Nehledě na to, že já jsem od mala žila s tím, že za to všechno co se děje, můžu já... protože se vždycky hádali kvůli dětem a když ne, tak se máma nastavila místo nás a já měla celé dětství pocit viny. Umím si naprosto představit, jak to všechno vnímá Romanka, zvlášť když tak viditelně vám nadhazuje, jak mu  na ní nezáleží. 

Děti budou šťastní, pokud bude šťastná jejich máma. Prostě to těm dětem určitě nedělej a nenech si mazat med kolem pusy. Jistě že později budeš chtít mít nějakýho mužskýho... Nehledej ho však dřív, než se začneš mít opravdu ráda, budeš si sebe vážit... protože pravděpodobně bys v jiném případě narazila na stejnýho vola. Moje máma na dalšího vola narazila a místo fyzického teroru nastoupil teror psychický, plus to, že nás otčím všechny čtyři - i kluky - zneužíval... Prostě dětství v hajzlu, hlavu jak balon, vzpomínky na všechno raději vymazat... a jak maminka dopadla? Dostala rakovinu a ve 41 letech zemřela. Nemám ráda, když se lidé vymlouvají na špatný osud, na smůlu... Každý jsme svého štěstí strůjcem a život budeme mít všechny takový, jaký si jej uděláme. Děti jsou v tom všem ovšem nevinně a opravdu si ti dospělí mnohdy neuvědomují, co jim tím vším způsobují... Naprosto nechápu ženský, který říkají, že zůstávají "kvůli dětem".... Právě kvůli dětem, by měly odejít... a ne se na ně "vymlouvat". 

Držím ti moc pěsti, nabij se sebevědomím. Prostě se rozhodni a jdi za tím, ať to stojí co to stojí. Také by ti mohli pomoct lidé, kterým odnosíš miminko. Pro ně by mělo být nyní na prvním místě, abys byla v klidu, nestresovala se, nenervovala... Zkus je požádat o pomoc, je to naprosto přirozené. Hlavně se nenech ukecat... tam kde není úcta, nemůže být prostě nic. Není důvod s ním dál zůstávat. 

Autor: iiiviii   21.6.2013 v 00:48

ahoj kočky, jojo, jsou to hold osudy ... osudy nás všech... Reni, Maru, Veru... Maru buď ráda, žes sis ničím podobným neprošla. můžeme jen závidět

souhlasím s Veru ... tam kde není úcta není o co stát. o tom je vztah... láska může vyprchat, to nebude jak na začátku asi pořád tak jiskrnné, ale ta úcta ke  druhému, že si ho za něco vážím... to tam by mělo být.

jinak máš pravdu a moje slova ... počasí děs běs... minulý týden jsme nemohly ven, pořád pršelo a teď zas nemůžeme ven, protože bychom padly za vlast, dýchat se nedá, spát se nedá, jazyk až na vestě... ještě teď v noci máme v bytě 28stupňů... a nejde to vyvětrat, venku je 25....malá je pořád mokrá zpocená jak politá vodou, dnes se cachtala v lavorku na balkoně, rozprostřela jsem jí tam velkou bílou pachtu a cupkala tam, do lavorku z lavorku, zastínila jsem osuškama a bylo líp ani na barák jsem nejela, mám ještě plno balení, už jdou na řadu zásoby špajzu, v sobotu přijede stěhovák... místo oslavy prvních narozenin budeme pendlovat s nábytkem sem tam. bohužel to jinak nejde. až mě to mrzííííí

Autor: Janča 84   21.6.2013 v 13:49

teda holky,je mi úplně úzko z toho,co tady čtu a nějak mi došly slova.Renčo,plně souhlasim s Verčou.Posbírej zbytek svých sil a odejděte.Bude Vám všem tak nejlíp a hlavně i Romče.Už má takový věk,že by se mohla psychicky zhroutit z toho všeho stejně tak,jako ty.Také si myslím,že by Ti mohli pomoct ty lidé,kterým zároven pomáháš i ty.Budu na Tebe kočko moc myslet a prosím,udělej to kvůli dětem,at maji krásné dětství.Děti nepotřebujou mít peníze,ale štastnou a usměvavou mámu.Je mi to staršně líto

Autor: renča.k   22.6.2013 v 09:55

ahojky kočindy moje, moc vám děkuju, že tu jste...páč ani nevíte, jak moc mi dodáváte sil...petr je samozřejmě jako mílius...a já už začínám se ptát, zda mu nedat ještě jednu šanci...ale po písmenkách od vás, jsem si zase uvědomila, jak hloupá bych byla...ach jo...

dneska mám odpoledne schůzku s tou paní co by mi pronajala ten byt...jedu k tátovi na oběd jsem řekla a tak to tam rovnou spácháme a uvidíme, zda se nějak dohodneme...jestli ano, tak to hned petrovi řeknu...pořád se tak snaží ted...až je mi to trapný, protože on čeká, že to ocením a já pořád nic...nemám ani náladu na to mu dát pusu...vidím, jak moc se snaží a proto mu to chci říct jak budu vědět hned, protože nehcci aby ze sebe dělal blbce, ani on, ani já...nemůžu se přetvařovat, spát s ním...to nedokážu...pořád mám před očima jak na mě křičí...vždycky jsem si myslela, jak mám hodně síly, že bych se dokázala před takovým chlapem ubránit, ale ted vidím, že to tak vůbec není, jsem fakt slabá a nedokázala bych nic...to mě teda fakt vyděsilo...petr je z toho hrozně špatnej, pořád se mi omlouvá, vím, neudělal nic takového nikdy mi...asi z toho je opravdu sám "překvapenej" co se v něm našlo..nic méně to neznamená, že to právě příště nebude horší...mám z něj prostě strach a v tom příapdě už se přeci nedá mluvit o lásce, když ten jeden z toho druhého má strach...a asi to jen tak nepřejde...tak na co se pořád trápit...

byla jsem včera v tom zlíně, petr hlídal maléího, byl teda u mamky jeho s ním...ale večer říkal, že už vidí, jak moc těžké to s ním je a že vůbec obdivuje věci, které s ním stíhám, že už mi nikdy nebude říkat, že nic nedělám...jenže opět, to jsou jen slova, co já vím, co mu příště vypadne z pusy...prostě to jsou pořád jen slova a nic víc...

jinak ve zlíně jsem dopadla dobře, druhého července jdu na transfer, moc se teda holky těším...jsem teda samozřejmě v obavách, aby to dobře dopadlo, aby to moje tělo příjmulo, snažím se být v klidu a pohodě, ono to takhle vypadá, že si vylívám srdce tady tak jsem z toho špatná, ale snažím se být fakt v pohodě, to jen prostě, když vám tady píšu, tak se tak rozepíšu, i mi to tedy pomáhá, že to ventiluju ven a nedusím v sobě...bio rodiče určitě pomůžou  ale na pomoci jsme dohodlí až od té doby, jak budeme vědět, že se to chytlo a plod prospívá, tzn. tak od 8-10tt ... chtěla jsem se vším počkat do té doby, ale zase si říkám, že ted o prázdninách by to bylo i pro romanku fajn, že by měla čas se připravit na novou školu a tak...tak holt budu doufat, že se vše podaří a uchytí se to a utáhnu vše zatím nějak sama...jak říkám, tatka mi moc pomůže, to pro mě bude nejdůležitější, mít v někom ještě oporu...sama bych to asi nezvládla...

Verunko, tvoje písmenka jsou taky děsivá...co si člověk v životě musí prožít, to je hrozné...zvířata se v přírodě taky chovají různě...ale my jsme lidé, měli bychom být "nad" zvířaty, ale někdy mi spíš příjde, že jsme pod nimi...

Já vás tady mám holky moc ráda...jsem moc ráda, že jsem tuhle diskuzi našla a našla i vás, pár zpřízněných duší, co umějí člověka pohladit na duši a občas i takto nakopnout k tomu, udělat tak důležité rozhodnutí...abych pravdu řekla, nebýt vás a těch písmenek co jsem ted četla, tak mu tu šanci asi ještě dám...ale takhle jsem víc rozhodnutá opravdu odejít, pokud to bydlení k tomu bude...já doufám, že ano...

večer určitě napíšu, jak to dopadlo, moc vám děkuju, posíláme pohlazení mimískům, dneska jsem petulkovi byla koupit první sandálky, už krásně tapká sám, tak dostal už pěkné kotníčkové sandálky...tak k nim odpo vyrazíme k dědovi :-) jen teda ta cena mě moc nenadchla, 660kč za sandálky, je divočina...ale zase má člověk klid, že mu nekazí zdraví...

tak papapapapa a užívejte dní, :-************

Autor: Veronika   22.6.2013 v 22:50

Renčo, stačí se zaposlouchat sama do sebe. Tady ani nejde o žádné odpuštění... musíš vědět, jak to doopravdy cítíš a podle toho jednat, bez ohledu na něho - jen s ohledem na sebe a děti. 

Jináč holky, malej jeden den začal ťapat za jednu ruku a hned druhý den se rozeběhl, je to hrozná legrace. On i záměrně se pustí s takovým velikým odhodláním, nádech a začne utíkat - hrozně se u toho směje a pak si dá většinou na čumák, zvedne se, otřese se a běží dál... to je taková sranda. Dneska byl tak úžasnej, zlatíčko moje milovaný. 

Zítra si jdeme vyzkoušet, jaké to je být večer s malým venku. Snad na nás nevlítne sociálka :))) Máme tu svatojánskou noc a začíná taková tradiční akce v 19h... no a říkala jsem si, že vezmem malýho sebou a nebudeme pospíchat domů, abychom mohli jít v osm koupat a do devíti spal... Uvidíme, jestli bude tancovat s námi, nebo usne v kočárku. Byla jste některá s prckem venku takhle dýl, jakože by neuslo v postýlce, ale v kočárku? Budu mít asi blbej pocit, ale jednou se to snad nezblázní.. uvidíme, jak to půjde, kdyžtak posypem domů... 

Autor: renča.k   23.6.2013 v 07:05

Verunko, já takhle byla s malým loni, když mu bylo nějakých 14 dní...byli u nás každoroční slavnosti ROSA...a byli jsme tam téměř až do 11h ... je tedy fakt, že jsem to nesla špatně spíš z toho, aby si o mě někdo nemyslel, že jsem špatná matka :-) ale zase večer je tam ohnostroj a kvůli romance jsme to podstoupili a musím teda říct, že malej spinkal krásně a vše dopadlo v pohodě, jenže jasně, to mu bylo 14 dní...pfff...já bych se toho i dneska nebála...rosa byla zrovna tenhle víkend zase, ale letos jsem tam nešla...romča přijíždí až dneska a sama nemá smysl, abych tam courala...tak jsme doma, ale jinak bych tam s ním klidně šla zase...myslím, že to pro něj bude dobrý zážitek...a uvidíš, že tam nebudeš sama, já tam loni taky potkala několik kočárků, ale je fakt, že s tak malým miminkem jsem tam byla asi jediná :_)

jinak byt je moc hezkej, měla bych dva pokoje a obr jídelnu s obr kuchyní...krásnou, jídelna je s krbem, je to tam teda naprosto úžasný...kuchyn nová, veliká...do třetího pokoje by si paní dala zatím svoje věci, které tam má s tím, že by si je postupně odvezla, až bude je mít kam dát, tak budu mít o jeden pokoj míň, ale ten by se stejně asi jen tak neobýval, tak to mě netrápí...dohodli jsme se, že bych se nastěhovala v srpnu, páč bych si přes červenec chtěla zařídit všechny věci, sociálku, soud apod...abych tam šla už s tím, že mám minimálně zažádáno o dávky a nebyla pak úplně na dně...

a ted to nejšílenější, petrovi jsem to večer řekla...protože se pořád chová strašně hezky a večer za mnou přišel, jestli bych se na něj usmála...je to hrozný holky...oba sme večer buleli u toho ... petr mě prosil na kolenou, at to nedělám, že si opravdu tím uvědomil, co všechno dělal špatně a že je choval hrozně a že i když to zní jako strašné klišé, že se opravdu chce změnit a já vidím, že se od té doby opravdu změnil, ale kdo mi zaručí, že to tak bude pořád...pořád jsme do dokola omýlali...bylo to hrozný...večer mi pak řekl, že o mě prostě nechce přijít, o druhého syna taky ne...bylo mi to líto...ale jsem opravdu přesvědčená, že to chci udělat...říkal, že doufá,že si to ještě rozmyslím a nebo že bych se třeba za pár měsíců vrátila...já se spíš přikláním k té možnosti, že bychom se třeba jen navštěvovali...ale být tady s ním nechci prostě...chci být sama..

včera jak jsem tam bxyla, tak jsme šli na tu náves se projít, mají tam nové hřiště, krásné, spoustu prolézaček a všeho možného...přitom tam jsou jen dvě holčiny v romanky věku, tak na to hřiště moc nikdo nechodí, byli jsme tam hodinu a petulka se za celou tu dobu za mnou nepřišel ani pomazlit!!!! hrál si tam u toho všeho, pořád to obcházel a byl fakt v úžasu :-))) já jsem z toho taky byla nadšená...dokonce mi tátova přítelkyně navrhla, že by s ní mohla romča jezdit do školy i ze školy...ona je učitelka, ale v příbrami...což je dost velké město už...nevím, jestli bych byla klidná...zase na druhou strnau, by chodila k ní do školy, měla by romču na očích a hlavně, vede družinu, takže by tam byla v pohodě s ní a jeli by spolu domů...nevím co na to romča, má olinu dost ráda, tak si myslím, že by z toho byla nadšená, ale uvidíme, co mi poví na sociálce, protože když jsem to spočetla, tak by mi jízdné stálo kolem 1500kč za měsíc...ufffffff....to bych asi jen tak nezvlávla, na druhou stranu, když bude jezdit do sedlčan, tak to jízdný bude kolem 1000kč, takže ono už to ve finále není takový rozdíl, ale i tak, pětistovka doma bude potřeba...taky mi je jasné, že budu muset upravit návštěvy u jejího táty, což bude asi s problémy...ale to se nedá nic dělat...no, bude toho dost co řešit, v červenci...taky uvidím, co mi na to řekne romča, musím si s ní o tom všem promluvit...a podle toho se to taky bude odvíjet...říkala jsem petrovi, že když se tedy chce tak moc změnit, jestli pak ví, na čem mi nejvíc záleží a co bych nejradši, aby změnil...romča ho ani nenapadla...přitom to je pro mě to nejdůležitější...řkla jsem mu, že vím, jak moc jí nesnáší a že nevěřím, že tohle se může změnit...říkal, že nad tím už taky přemýšlel a že by se opravdu snažil, ale právě tohle, mu zrovna nevěřím...protože není možné začít někoho ze dne na den mít rád...

no, uzavřu to s tím, že to bude těžkej měsíc, zkoušení..ale musím být silná...a hlavně ted musím být v klidu pokud možno, kvůli tomu mimču, nerada bych to pokazila nervama...takže to vše nechám až po zavedení abych se zbytečně nerozrušovala...

posíláme pozdravy a krásné dny...:-**************************************

Autor: Janca 84   25.6.2013 v 20:36

Ahoj holky,dlouho jsem tu nebyla a kdyz to tet vse ctu,tak se mi chce brecet.Proc nemuze byt nekdy ten zivot jednodusi a musi cloveku cely zivot hazet klacky pod nohy.Renco,chtela bych Ti nejak hrozne moc pomoct,ale nevim jak :(.Kdyz chlap citi,ze mu tece do bot a ze by o neco mohl prijid,tak dokaze slibovat hory doly a tet jde o to,jestli to mysli vazne,nebo ne.Renco,preji Ti hodne sily,aby jsi vse zvladla.Moc na Tebe a deti budu myslet.

Autor: renča.k   25.6.2013 v 21:39

ahojte holky, Janí, to je prostě život...jaké si to uděláme, takové to máme :-) Petr se stále snaží, ale já stále odolávám a vím, že tentokrát opravdu odolám, romance jsem to už řekla, nic jí nějak nemrzí, jen to, že bude muset jít do jiné školy, ale já vím, že si zvykne, vynahradím jí to zase jinak a vím, že budeme štastný, moc se tam těším...doma je klid a rádoby pohoda, ale řekla jsem petrovi, že at udělá cokoliv, že mě nepřesvědčí, říkal, že bude čekat klidně rok, jestli si to nerozmyslím a třeba se pak vrátím...tak jsem zvědavá, zda opravdu vydrží :-) už je špatnej z toho, co bude jíst, kdo mu bude vařit...už mu to zřejmě začíná vše šrotovat a docházet, tak jsem mu jen řekla, že není problém mu napsat recepty, co má rád, nic na tom není...

jinak holky, mě mrzí, zda jsem to tu trochu nezazdila svýma problémama...už to nechci nějak tedy moc rozebírat, hlavně sem příjdte občas říct jak prcíčci, jaké pokroky máte...:-)

Petulka už lítá jak blázen :-) vezme hrníček s pitím a utíká jak zběsilej a do toho ještě stihne pít, je to blázen...:))) už krásně rozezná pejska a koníka, ukazuje prstíkem na obrázkách a bud štěká, nebo řehtá, je to hrozně srandovní...ted se učíme prasátko...výhoda je ta, že zatím tohle všechno může vidět i v reálu :-)

kočindy zlatý, ukažte se tu občas a já slibuju, že už sem nebudu tahat svoje problémy, abych vás neodradila sem chodit :-)

přejme si hezčí počasí, tohle je hnus, fuj...posíláme pozdravy a pohlazení, papapapapapa :-*************

Autor: Maruš   26.6.2013 v 12:44

Renčo! Prosím tě! Tvoje problémy = naše problémy. Víš, ono je moc dobře, že to v sobě nedusíš. Je potřeba to ventilovat. A kam jinam než spřízněným duším. Takže se neostýchej a klidně se zas svěř. I já bych to takto dělala. Holka naše hodně sil a hlavu vzhůru. Všechny na tebe myslíme.

Jak tak koukám, tak už všichni chodíte sami? Naše Luci se ještě bojí a to jsme mezi nejstaršíma tady. Udělá tam max 3 krůčky a letí k zemi. Jóó ale když je něčím zaneprázdněná, třeba hračkou nebo tak, a neuvědomí si, že stojí bez držení, tak dokáže stát pěkně dlouho. Chodí jen kolem nábytku, vozí kočárek nebo židli po bytě, ale bez ničeho nechce. Doufám, že nic nepromeškáváme....

Počasí je opravdu hnusný. Minulý týden jsem ty pařáky už nevydržela a vytáhla jsem malou ven s vaničkou (máme jakoby malou společnou zahrádečku), ale jinak na procházky atd. se dalo jít až tak v sedm večer nejdřív a to už je na náš řežim docela pozdě. Tak jsme to většinou proseděli doma a tento týden zas prší a je zima....Ach jo. Pošlete sem někdo slunko Pa