Autor: Brambůrka   9.11.2014 v 16:47

Moc vám všem děkuju za slova útěchy.

Bylo to všechno hrozně rychlé a během tří dnů se mi převrátil celý nynější život naruby. Mrňouskovi jeho postižení zřejmě vůbec nevadilo a v bříšku mu bylo pořád dobře, protože ještě 7.11. ráno před výkonem na UTZ se vrtěl a spokojeně pomlaskával. I všichni doktoři se divili jak jsme na tom oba dobře vzhledem k tak rozsáhlým vadám. Mrňousek bych jen nepatrně menší než by měl a všechno mu fongovalo jako hodinky.

Samotný zákrok už tak v pohodě nebyl, kvůli hraničnímu termínu a velikosti mrňouska jsem na sále místo 15 minut byla hodinu a půl a ztratila hodně krve takže jsem skončila na JIPce. Naštěstí díky snaze sester a dalšího personálu v ústecké nemocnici byl nakonec můj partner ubytován na nadstandrtním pokoji rovnou v nemocnici, takže za mnou každou chvilku chodil na JIPku a to, že je kousek ode mne, mi hrozně moc pomáhalo to všechno překonat.

Teď už jsem doma, sotva si dojdu na záchod, ale ráda, že už to mám za sebou, teď se s tím ještě vyrovnat. Za tři měsíce bychom se měli dozvědět výsledky genetických testů a strašně moc doufám, že budeme moct mít dalěí miminko a že bude zdravé a stejně tak houževnaté jako bylo tohle.

Autor: renátus   9.11.2014 v 16:58

Brambůrko: v pátek jsem na tebe moc myslela. Já v roce 2012 dvakrát bez zjištěné příčiny potratila ve 14tt. Dnes mám doma 10.měsíčního chlapáka a čekám druhé. Takže neztrácej naději, tyhle anomálie se neopakují a ty budeš mít své zdravé miminko. Ať to bude za jak dlouho, dej nám se potom info. Myslet na tebe budem pořád. Přeju hodně síly

Autor: vercisa   9.11.2014 v 17:06

brambůrko, celou dobu jsem na tebe myslela a držela palce, at vše (v rámci možností) dobře dopadne.to že miminko bylo vitální by mohla být třeba dobrá indicie, že to další bude vitální úplně stejně a k tomu ještě zdravé :-)

Autor: Petra   9.11.2014 v 18:05

Brambůrko, jsi fakt statečná, i když co jiného ti také zbývá. Přeju ti v dalším těhotenství zdravé miminko a ať je to brzy. Já jdu na screeneng až příští středu, a po tom co jsi tady psala se docela bojím. Tak se drž a ať to brzy přebolí.

Autor: vercisa   9.11.2014 v 19:00

petro, jsme na tom stejně. taky jdu až příští středu :-( a manžel to nějak neřeší, že by měl jít se mnou. tak mám obavu, abych tam na případné špatné zprávy nebyla ještě sama :-(

Autor: alča   9.11.2014 v 19:13

Lucka S S: nemáš vůbec za co:) pův.mimi ti dpověděla za mě, takže se budu těšit na FB :)

 Brambůrka: ted jsem četla co se stalo, vyhnalo mi to slzy do očí, moc ti přeju, aby ses dala brzy do kupy, ač jsme se nikdy neviděly, doufám, že máš někoho, kdo tě pevně sevře v náruči a je ti teď oporou. Určitě bude lépe, drž se a ať výsledky dopadnou dobře...

Autor: Petra   9.11.2014 v 19:17

[662517] Tak se mnou manžel půjde, musí si vzít volno aby hlídal mladšího syna, takže půjdou oba se mnou. Neboj, určitě nám to dobře dopadne. A na krvi jsi byla? Já byla minulý týden ve středu a na ultrazvuku jen zkontrolovali srdíčko a malý změřili, takže si myslím že něco takového by viděli, teď jen jak dopadnou výsledky z krve. Budu na tebe myslet a pak ti dám vědět, snad bude všechno dobré.

Autor: vercisa   9.11.2014 v 20:03

na krvi jsem byla už 23. a ultrazvuk naposledy před 4mi týdny. poslední dobou to nějak všechno hůř nesu. manžel se nějak k bříšku vůbec nehlásí. jediný, kdo mi bříško zatím pohladil byl soused :-( a čím dál více to na mě doléhá. asi to ty hormony. možná jsem doma nějak nesnesitelná. nevím. když jsem se objednávala na ten ultrazvuk, tak jsem schválně až na pátou odpoledne, aby musel jít z práce jen o chvilku dřív. a když jsem mu to řekla, tak jediné, co řekl, že to teda jako neví, že neví jestli bude moct jít dřív. kdyby řekl něco jako, že to snad vyjde abych mohl jít, tak by to vyznělo mnohem lépe. ale asi si to všechno moc beru. a čím se to blíží, tím víc začínám panikařit a chlap to nechápe, takže ani nechápe, proč by mě měl nějak uklidnovat :-(

uaaa, mám depku

Autor: Petra   9.11.2014 v 20:16

[662546]Depku neměj, neboj u nás je to podobný, k bříšku se taky nemá, řekla jsem mu, že jsme tak chtěli miminko a teď když jsem těhotná, tak se vůbec nechytá. Ale na druhou stranu je to docela pochopitelný že neprožívají to co my, jim není špatně, oni nechodí na kontroly, takže to ani tak neřeší. Taky mě někdy mrzí že mi nepohladí bříško, ale nedělal to u žádného těhotenství. Někdy si říkám že už bych chtěla aby byl květen ať už je mimi na světě, jsem taky pořád bez nálady, bez energie, je mi po všem divně, ale ono se to srovná. Někteří chlapi jsou prostě citlivější, ale naši mezi ně asi nepatří. A nakonec s tebou třeba půjde, hlavně buď v klidu, ať je malé v bříšku spokojené. A kolikáté mimi čekáš?