Autor: ZuzankaN   22.4.2013 v 12:32

Terclo já tě obdivuju, já bych prostě se svojí povahou nebyla v klidu ani kdybych na žádné genetické testy nešla. Navíc asi záleží na přístupu. Kdyby mi potvrdily, že to miminko bude postižený, tak jsme už od prvního těhotenství dohodnutí, že půjdu na potrat. Prostě vím, že bych si nepřála přivést na svět dítě, které bude jednou nešťastné a bude trpět, a my s ním, celý život. Znám hodně maminek, které k tomu přistupují tak, že když se tak má narodit, tak ať se narodí, že to je nějaká zkouška, ale já jsem asi srab... Ale máš pravdu, že ty stresy určitě nijak neprospívají. Snažím se ovládat seč můžu, ale prostě ty hormony a ty všechny nevyřčený otázky mě docela trápí.... Jinak se jménama už si hlavu nelámeme. Pro chlapečka jsme měli už od prvního těhu vybráno Filípek a pro holčičku jsme bádali, ale teď, když už na 100% vím, že tam je chlapeček, tak už holčičí vůbec neřešíme a prostě tam vypíšu klidně svoje jméno :). 

Ami taky mi to nedělá zrovna nejlépe. Jsem pořád šíleně unavená (prý je to normální tím, jak pracuje ta štítná žláza na víc než 100%) a než jsem začala brát ty prášky (až na konci 3. měsíce), tak jsem nebyla schopná usnout. Převalovala jsem se v posteli ze strany na stranu a chtělo se mi furt brečet, protože jsem byla tak šíleně unavená, bolelo mě celé tělo a prostě jsem nemohla zabrat, ale to je prý taky normální... Teď se to těma práškama zlepšilo a jakmile zalehnu, tak spím, ale protože mám doma malou dcerku, která už ale nespí po obědě, tak stejně nemám šanci se vyspat tolik, kolik bych potřebovala... Alej e pravda, že na sobě pozoruju, že jsem pořád taková podrážděná a občas reaguju přehnaně a co hůř, já si to uvědomuju a o to víc mě to vždy rozčílí... Ale prý se to také zlepší až ty prášky tu štítnici zkrotí.. Tak když řekli doktoři, že se nemáš bát, že je vše v pořádku a velikost odpovídá, tak je to určitě pravda, oni jsou profíci :). No a pro příklad, kdy zbytečně někoho stresují downem nemusím jít daleko, měla jsem s tím problém už u prvního těhotenství, kde to vyloučila plodovka, ale riziko bylo mnohem nižší a už tak to byl stres a říkala jsem si, jak už mám vybráno a další těhotenství bude klidné a v pohodě, proto mě taky můj doktor na ty genetické testy ve 12. týdnu do gennetu poslal, abych byla klidná. No a oni dopadli takhle... Ale asi nebýt těch dalších komplikací, jako je štítná žláza například, tak bych byla klidnější, ale nikdo mi není schopen vysvětlit, co mohla za ty tři měsíce, kdy se neléčila, napáchat za škodu. Všichni opakují to samé a na konkrétní otázky neodpoví. Prostě léky se brát musí a v těhotenství jsou povolené, když jsou potřeba. Připadá mi, že na moje otázky záměrně reagují takhle. Já prostě nenašla žádné jiné informace než, že to může způsobit potrat, tak nevím, jestli je to opravdu vše. Ale už je to jedno už mám to nejhorší období pro potrat za sebou a teď už se jen modlím, aby všechny ostatní testy dopadli dobře... 

Merunko budu na tebe myslet. Píchnutí se neboj, ta plodovka je jako odběr krve, akorát to je z bříška. Já se taky hrozně bála před tím výkonem, ale v podstatě opravdu měli pravdu a jakmile jsem uvolnila svaly a nebyla celá v křeči, tak jsem nic necítila, předtím, když jsem byla celá našponovaná, tak jsem těch prvních pár centimetrů vpichu cítila hodně nepříjemně. Takže když budeš vnímat, co ti říkají, tak to vůbec bolet nebude... Teď jsem zažila ten odběr choriových klků a to je tedy mnohem horší, a přestože mi dali umrtvovací injekci (potřebují tlustší jehlu a tak to předtím umrtvují), tak to šíleně bolelo a hlavně trvalo strašně dlouho, ta plodovka je raz dva hotová... No a s pohybama, čoveče vůbec nevím. Přestože je to mé druhé těhotenství, tak jsem v posledním týdnu zaregistrovala pár okamžiků, u kterých bych se vsadila, že to byli pohyby, jenže ono tělo dokáže hodně klamat a všude se dočítám, že nejdříve to může přijít tak v 16. týdnu... a ten jsem začala až v sobotu... Takže dokud to nebude vyslovené kopnutí, tak tomu asi neuvěřím :D. 

A to píchnutí při rychlém pohybu a nebo dokonce při kýchnutí třeba mám taky a měla jsem i v prvním těhu. Informovala jsem se na to a je to tím, jak se natahují úpony té dělohy, když uděláte rychlejší pohyb nebo nějaký neobvyklý nebo v hloupé poloze, tak to zabolí, ale není to ani pro vás ani pro mimi nic nebezpečného, jen se tělo mění a tak je to něco "jiného".   Jo a jinak souhlasím s Markétou, že by ses Merunko na tvrdnutí bříška měla zeptat doktora, v prvním těhotenství jsem to měla taky poměrně brzy a tak mi nasadili tablety magnesia a brala jsem je až do osmého měsíce... Je to docela běžný problém a někde jsem četla, že skoro 80% těhotných žen musí užívat hořčík a železo. Já už mám nasazené železo, protože jsem měla nějaký špatný výsledek z krve. Ale měla jsem s tím problémy už jako malá a tak mě to ani nepřekvapuje. Hořčík zatím nemusí, ale tipuju, že to taky přijde, protože mě častěji chytají křeče do nohou, čímž to posledně také začínalo a pak se přidávaly i křeče do bříška a tak mi doktorka po výsledcích krve předepsala i hořčík. Tak uvidíme jestli teď se tomu vyhnu a nebo to bude mít stejný průběh :). 

Každopádně já šíleně doufám, že bude vše v pořádku a na utz mi konečně paní doktorka v gennetu řekně něco milého a povzbudivého :)

Jinak těhotenské oblečení ještě nepotřebuju, pořád ještě hubnu (i díky té štítnici) a tak i když už bříško maličko vylezlo, tak se pořád vejdu do stejných kalhot a mám spíš dilema, jestli si mám koupit ještě další kalhoty v téhle velikosti a nebo počkat a koupit rovnou těhotenské... Mám jich pár po kamarádce, ale už jsou mi hrozně obr všude... Asi se zajdu podívat někam do sekáče, protože pak mě nebude mrzet, když to nevyužiju posléze :).