Autor: Irča   15.4.2018 v 00:41

Janči tak snad ty léky zaberou a budete brzy zas fit. My měli tenhle týden zas rýmu, Klárka jen dva dny, stěžovala si i na bolení v krku, ale včera i dnes už byla naprosto v pořádku, já jsem tentokrát slupla kde co a taky jsem se z toho rychle dostala, ale fakt to nechápu. Dva roky jsem nebyla nemocná, naposledy, když jsem otěhotněla s Klárkou a teď od těch hor a vlastně toho potratu spíš spočítám dny, kdy mi nic nebylo. Už to snad bude dobrý.

Potvůrko to si někdy říkám, že spíš než vychovát dítě je moje rodičovství spíš o tom, jak být lepší matkou, protože občas taky situaci nezvládnu, nějak to v danou chvíli řeším a pak teprve přemýšlím, že to šlo jinak, líp. To bych teda nevěřila, že si takhle malé dítě může zablokovat páteř, já když vidím někdy ty spací polohy naší Klárky, tak se divím, že se ráno vůbec může hýbat. Já bych z toho kolikrát měla problém. Nočník jsem dala taky  k ledu, ráno si na něj sedne, jen tak pro formu a tím to končí a už o tom přes den nemluvíme. Janči má pravdu v tom, že když se na něco moc tlačí tak to zrovna nejde, což se mi vlastně u Klárky už parkrát stalo a když jsem to přestala řešit, tak to najednou šlo samo. Nakonec v životopisech to napsaný mít nebudou, kdy se jim ten nočník začal dařit. Teď jsem zrovna narazila na knížku od nějakých angličanů, že ty děti k tomu nočníku dozrávají až později, třeba až ve dvou a půl letech, klidně i později. Je sice  spousta dětí, které to zvládnou i dřív a třeba i ty naše princezny na to přijdou dřív, ale je také možné, že máme doma angličanky. :-)

Dneska jsme byli na výletě v mini zoo a krásně jsme si to užili. Klárka mi pořád skáče do náručí, když jdem do zverimexu, ale dneska se těch zvířátek nebála, byla nadšená, já jen dávala pozor, aby jim tam nestrkala prstíky.

Autor: Janči   17.4.2018 v 00:05

Potvůrko nemysli si, že mi to s Marťasem xkrát neujelo a pak jsem hořce litovala. Jenže člověk musí koukat dopředu. Jakmile bych řešila "co by kdyby", tak už jsem se dávno zbláznila. Jasně, v ten daný moment to taky hrozně kritizuju a přemýšlím nad tím, jak jsem situaci vyřešila. Až s Eliškou jsem se naučila, že je dobré se nejdřív nadechnout, než začnu něco řešit. Ale občas mi ujedou nervy i teď. S Máťou se to stává velmi často, ale už to není na denní pořádku.

Je opravdu dost důležité řešit věci sám v sobě a nekoukat na to, co si myslí okolí. Tohle teď učím i manžela, ale marně. Já přijímám svoje děti takové, jaké jsou. Občas, když se rozhédnu kolem sebe, vidím, že dost dětí dělá podobné věci, a tím se uklidňuji Je jen na nás, jak danou situaci budeme řešit. Ignorovat u toho pohledy okolí je sice těžké, ale dá se to naučit (v pohodě, trvalo mi to jen přes 4 roky ).

Potvůrko to jsi mě fakt překvapila, že i takhle malé dítě si může "přeležet krk"

Irčo už to konečně vypadá, že je z toho Eli venku. Marťase jsem ještě nechala doma na rekonvalescenci, protože jak moc nejí, rychle se unaví (ha, moje dítě...), ale ve středu už bych ho chtěla dát. Děti mu evidentně chybí. Eliška je asi také na dobré cestě k uzdravení, protože už tolik nechrčí a začala jíst. Ovšem manžel uzavírá kolečko blicí srací a je to děs. Doufám, že už je opravdu poslední a nepovezeme se v tom znovu V jaké mini zoo jste byli? Ve Chlebech?

Autor: Irča   18.4.2018 v 22:51

Janči já kolikrát, když se divám na děti v okolí, tak si pak uvědomím, že s tou naší Klárkou to není tak zlý. Je dobře, že jste z toho venku. Jinak v té Zoo jsme byli v Častolovicích. Je tam jen pár zvířátek, ale pro takového prcka jako Klárka to bylo ideální. Byli tam i hodně mláďátka, jako prasátka, králíčci, kůzlátka a všechna zvířátka byla tak blízko, pěkně u plotu. Tak byla nadšená a i nám se to líbilo. Hned jsem koukala na ty Chleby a to bude větší mini Zoo, ale zajímavý tip, to navrhnu doma, že bychom se tam mohli taky někdy stavit.

Jo seriál nočník, dneska si zas řekla ráno, že nechce plínu, šla pak i na záchod čůrat, ale ona prostě nevyčůrá všechno a za deset minut se ještě trochu počůrala, ale nebylo toho moc, žádná kaluž, neměla to až v ponožkách, takže drobné zlepšení.

Autor: Janči   19.4.2018 v 23:01

My ještě v těch Chlebech nebyli, ale byli tam naši, brácha, ségra, kamarádka... manželovi se tam nějak nechce (nevím proč)

Neboj, ona na to přijde. Eliška taky vyčurala do nočníku dost a za chvilku chtěla znovu - oni prostě trénují zadržování a pouštění (nevím, jak to líp napsat). Chce to trpělivost a chválit, chválit, chválit.

Já si dneska vyzkoušela hlídání 4 dětí (moje 2, kamarádky 2 na chlup staré jako ti naši) a bylo to fajn Až mě překvapilo, jak to bylo snadné... Čím víc jich je, tím lepší. Kupodivu jsem ani nebyla nervní, ale naprosto v klidu a uvolněná. Asi působí sluníčko

Autor: Irča   30.4.2018 v 00:04

Janči asi když je víc dětí, tak si spíš vyhrajou spolu ne?

Nočník je u ledu, přišlo mi, že je Klárka z toho všeho už dost špatná, tak jsem to nechala na chvíli být. V týdnu jsem byla na semináři, jak zvládat agresivní a vzteklé dítě :-) Tak jsem si z toho asi i něco vzala, hlavně to, že jsem až moc měkká. Tak se snažím být trochu přísnější a buď má Klárka zrovna lepší období nebo to zabírá, ale těch pár dnů byla zlatá. Taky jsme teď pořád na zahrádce, tak Klárka "pomáhá", já vytrhávám plevel, ona by trhala tulipány, pak pošlape narcisy a lilie, vytrhne pár kosatců a hodí do jezírka a všechno tak nenápadně, že jen koukám, kdy se to jako stalo. Zrovna včera, jsem zjistila, že mi mužský při sekání trávy polámal dva tulipány, co ještě nerozkvetly, Klárka vyrvala pár těch kosatců, tak jim dám kázání a lehce mrmlu, no a pak já trhám trávu ven a říkám si ten první trs šel tak pěkně a ty další jdou nějak blbě, no první trs byly narcisi, jak jsem byla v té čístící ráži, tak jsem trumfla manžela i dítě. :-D Teď přemýšlíme jakou jabloň na zahrádku, tak to bude něco to vybrat.

Autor: Irča   2.5.2018 v 23:19

Teda doufám, že sem občas někdo příjde, že si tu už nepíšu sama pro sebe. Já dneska byla s Klárkou ve školce na dni otevřených dveří. Klárka jakoby se těšila, vzala si sebou panenku a vypadalo to, že se jí tam líbí, hezké to tam bylo. Vzala jsem si přihlášku a doma, když šla Klárka po obědě spát, tak na mě padl takový stísněný pocit, že by moje malá holčička měla už chodit do školky? Bylo mi smutno a tak jsem se snažila před Klárkou tyhle svoje pocity nikomu nevyprávět, vím, že dost rozumí, tak aby z toho nezískala pocit, že je to něco špatného. V pátek jedeme až do úterý na kola, někam ke Zlínu, ale jede nás hrozně moc, loni jsme byly čtyři rodiny, letos 7, tak mě to celkem děsí.

Autor: Janči   3.5.2018 v 23:21

Irčo čtu, neboj Snad se brzy ozvu. My jedeme ve čtvrtek na Moravu, jezdí nás tam asi 24 lidí + 6 dětí Už se taky nemůžu dočkat, a Marťas odpočítává dny

Autor: Janči   6.5.2018 v 23:40

Irčo já si nedovedu představit, že by šla Eli do školky. Určitě už by to zvládla, umí se obléct, najíst, mluvit, ale na wc chodí jen se mnou, sama si dojde jen když potřebuje kadit (a to na nočník). Nemyslím si, že by to tam nedala, ale... RD mám do 10/2019.

Irčo a jak je na kolech, dobrý? Marťas se nám docela rozjezdil. Dojel k babičce (4km), taky na zmrzku (4km) a dokonce i s dědou k vodní nádrži (6km). Myslím, že ho to i baví. Sport no. 1 je ale plavání, ve kterém je čím dál lepší. Šipky skáče nejlíp z celé skupinky, dneska přeplaval 4x bazén na šířku a včera to zvládal i s dětmi, co už chodí do školy. Kdyby poslouchal tak, jako plave, nestěžovala bych si Eliška už taky přišla na to, jaké to je být pod vodou, tak jí v rámci lekce víc vytahuju z vody, než aby dělala cviky. Dneska se vydržela asi 20 minut potápět pro předmět, než byla totálně ko

Začíná mi lézt na nervy, že neprší. Pyl a prach naprosto všude. Blbě se mi dýchá a ráno mě budí ucpaný nos, kýchání a většinou i bolest hlavy. Jsem alergik od 13let a nějak se nechci smiřovat s tím, že bych měla brát léky

Autor: Irča   10.5.2018 v 23:25

Janči kola byla super. Vybrali jsme spíš cesty po rovině, protože nejmladší cyklistce bylo pět let, ale i tak jsme denně najeli 25-35 km, což obdivuju hlavně ty děti, že to zvládly. Po větru to šlo, ale proti větru pro ně asi dost řehole.

Janči já jsem taky alergik asi 20 let a jednu chvíli jsem na tom byla hodně blbě a pak jsem právě brala asi půl roku Zodac a dost se mi to zlepšilo a teď už dlouho nic neberu. I jsem do toho navezla mužského, že letos bere léky, loni už dost hodně trpěl a je na tom dost dobře, tak třeba to taky zvládne natolik, že příští rok bude v pohodě i bez léků.

S tou rodičovskou se máš, že to máš tak dlouho, to bych taky brala. Mně se už začíná i o práci zdát, i když jsem tam už měla nějaké postavení, nevím, jestli se tam vrátím. Prioritu asi bude mít práce, která mi umožní být, co nejvíc s rodinou, ideálně na zkrácený, ale to se ve firmě, kde jsem pracovala nepraktikuje. Tam jen umožní ženské po mateřské  chodit na noc.