Autor: Janči   5.10.2019 v 13:38

Irčo já mám vyzkoušené, že když se děti odkopou, je to z tepla. A když jim je zima, tak se zase samy přikryjí. Někdy mám taky chuť hodit na ně peřinu, ale nedělám to. Ony si poradí samy Pamatuju Eli jako miminko, že byla úplně studená, ale spala, tak jsem to neřešila. Z toho Klárka určo nemocná nebude Jestli nebyla delší dobu ve školce, musí si zase zvyknout na bacily. Kvůli tomu jsem Marťovi musela v září zrušit operaci a teď to vypadá, že snad v pondělí nastoupí. Byl nachlazený, tak jsme to o měsíc přeložili. Už aby to bylo za námi... Jsem z toho dost nervní, protože já nikdy operaci nepodsoupila.

Jsem ráda, že píšeš o práci - na to jsem se chtěla zeptat, ale pak jsem zapomněla... Myslím, že to máš náročné, ale nejvíc vyhovující pro všechny. Myslím, že víc než fyzicky je tohle náročné psychicky. Takže se drž!

Autor: Irča   11.10.2019 v 14:37

Janči tak to právě nevydržím a tou peřinou jí přikryju, přitom sama spím celoročně pod letní slaboučkou peřinou, protože jinak je mi vedro. To nemohla pochopit tchýně a koupila mi k nim na chalupu teplou peřinu a byl to děs, protože v místnosti dost chladno, tak když jsem vystrčila nohy, měla jsem do nich křeče a pod peřinou mi bylo vedro, tak nakonec mám letní peřinu i na chalupě a jsem spokojená. Pravda je, že Klárka má určitě teplejší peřinu než já, asi jí pořidím stejnou a třeba pak vydrží být přikrytá. Když byla Klárka miminko, tak to byl věčný boj, když nám konečně usnula, tak jsem jí prostě nechala jak byla, když usnula nepřikrytá, tak taky tak zůstala, ale tchýni to vždycky nedalo a zasypala jí přikrývkama, aby jí nebyla zima, i když jsem jí říkala, ať to nedělá a dítě se nám do půl hodiny vzbudilo vedrem a bylo po spaní a taky nebyla vůbec nemocná. To až loni na podzim a dodnes nevím, co bylo a je špatně. Možná u nás v baráku všichni celkově jsou víc nemocný, to je asi jediný rozumný vysvětlení.

Minulý týden jsme byli na pohřbu babičky mého muže, i když zase tchýňoví byli zásadně proti tomu, aby tam Klárka chodila. Já to prostě zkusila, byla hrozně hodná, poslouchala hudbu, proslov tam žádný nebyl, tak jí pak obdivovali, jak byla hrozně hodná a osobně si nemyslím, že by jí to způsobilo trauma, jak všichni předpokládali. Ostatně nemyslím, že je úplně dobrá cesta jí před vším za každou cenu chránit. Já na ten pohřeb chtěla jít, potřebovala jsem se s babičkou "rozloučit" a dítě nebylo kam dát.

Autor: Potvůrka   7.9.2020 v 00:23

Ahoooooj holkyyy :) já tu nebyla snad 2 roky...pročetla jsem posledních pár stránek - moc vás všechny obdivuju, jak to krásně zvládáte, i chvíle, kdy se všechno úplně nedaří...Assi, jsi neuvěřitelně skvělá! Tebe chci vypíchnout, protože jaký Ty jedeš bomby, já z toho sedím na zadku...jak to všechno pokračuje??? Janči, co Martínek a škola? U nás....taky máme za sebou pár těžkých chvil, no kde začít...v únoru 2019 byly Vali 3 roky a já si řekla, že nastal čas začít očkovat. No znáte můj názor na to...Do tří let zdravé neočkované dítě, vývoj v pořádku, v plánu školka a tam je to podmínka. Takže hexa, první dávka, hned na 3leté prohlídce. Malá dobrý, uběhl týden a všechno se začalo totálně...srát. Pardon. Byly jsme tou dobou s mojí mamkou v Praze a Valince se na místě vpichu po očkování udělal obří flek, rudej, horkej, jak borelioza to vypadalo. Píšu to doktorce, že tam neměla už 2 dny nic kromě bouličky pod kůží a teď tohle. Divila se a že mám počkat do pondělka (byl pátek). Když to zmizí, tak dobrý, jinak máme přijít. Zmizelo to, tak dobrý. Nikam jsme nešly. Boulička pod kůží zůstala (několik měsíců). No nic. Zpátky k Praze. Mamce se tam najednou udělalo zle, začala zvracet a já už měla tušení, že je to průser. Holky, nikdy by mě nenapadlo, že uvidím člověka během 14 dnů zestárnout o 20 let. Kdybych nechodila všude a neprosila, mamka by do měsíce zemřela. Obvoďák hrůza, dneska lékaři jen předepisují antibiotika a nevyšetřují. Nechci házet všechny do jednoho pytle, ale dobrej doktor se ukáže, až když je opravdu člověk v háji. Potvrdila se rakovina, bylo to strašný, mamka se mi doma hodiny a hodiny dávila a zvracela do kýblu, několikrát jsem jí volala rychlou...než jí konečně začal někdo léčit...zachránili ji v Praze. Stále má nález na játrech, je po chemoterapii a ještě se léčí dál, ale už chodí do práce a snaží se. To loňské jaro ale bylo šílené. Strašně jsem tehdy plakala, bála jsem se, že zůstanu s malou úplně sama...a na ní se pak pravděpodobně podepsal ten můj stres, protože byla čerstvé naočkovaná a obě jsme strašně onemocněly - jo, my taky. Sice jen nějaká viróza, ale ohluchla jsem na obě uši, moje dítě taky. Do toho chytla kašel, zelenou rýmu měla 2 měsíce a já do toho v tomhle stavu lítala kolem mamky, ztratila jsem čich i chuť...neslyšela jsem, dítě se mi dusilo kašlem, mamka se mi dusila kašlem, byla jsem zralá na Bohnice. Čím to je, že i v těch největších sračkách se ženská prostě zvedne a jde? Prostě musíš, jdeš, držíš se...měly jsme jít na přeočkování Hexy, Vali furt nemocná, tak odklad. Kašlala ve dne v noci. Mezitím mamka chemoterapie, pak operace, dlouhé hojení...a já se rozhodla, že dítě musí do školky, nebo mě fakt odvezou. A vzali mi ji tam! Rozočkovanou, s nudlí u nosu. Úleva. Čas. Mamka a práce doma. Postarat se o vše. Dítě furt kašlalo, vydupala jsem si alergologii. Týden před testy kašlat přestala. Jako když utne! To nám akorát vypršel čas na další dávku Hexy. Testy potvrdily náběh na astma. Protože jsem rezolutně rozhodla, že v očkování už pokračovat nebudeme, astma zmizelo. Od té doby kašlat už nezačala. Rok trvalo, než se dcerce vrátilo plné zdraví. Po kašli pak byla dlouho samá rýma. Je to jedno s druhým, i školka a kolektiv samozřejmě hrají roli, taky ten stres...ale já mám doma po roce opět zdravé dítě, 8 měsíců je v pohodě. Mamka se drží, jsem za to moc ráda, ale taky jsem realista a díky bohu za tuhle lekci, protože mi pomohla leccos pochopit a srovnat si to v hlavě. Musela jsem kvůli maminčině nemoci narychlo prodloužit rodičák až do 4 let, nemohla jsem jít do práce. O původní místo jsem přišla, ale já bych se tam stejně nevrátila. Kamarádka mi nabídla místo u nich ve firmě, je to zdravotní společnost, mám možnost kdykoli home office, je to neskutečná výhoda, pracuji podle svého času a šéfová je moje kamarádka :) jediná nevýhoda - platí nam všem pouze zaručenou mzdu a zbytek doplácí na DPP, aby ušetřili na daních. Dlouho jsem váhala, ale pak jsem to vzala, protože ten benefit tý svobodný pracovní doby je skvělej. A v čistém mám opravdu dost peněz, to bych tady u nás jen tak nedostala v nové práci. Navíc nikdo neřeší, kdy do kanclu dorazím, prostě až se vyspím, dám dítě do školky, skočím si na nákup, zacvičit, co potřebuju oběhnu...je to velká pomoc. Nevim sice, co budu mít jednou za důchod, ale upřímně, spíš řeším, kolik peněz mám teď a šetřím bokem...on mi život celkem ukázal, že to plánování a malování budoucnosti nemá moc smysl...a kdoví, kde jednou ještě skončím :) zatím jsem s malou stále sama. Teď si jen přeju, ať jsme zdravé. A vám přeju to samé, mějte se hezky a držte se :) :*

Autor: Irča   9.10.2020 v 01:32

Potvůrko ahoj, mrzí mě, že jsem tvůj příspěvek objevila až dnes. Snad si ještě přečteš mou reakci. No neměla jsi to jednoduché, to ti teda povím, snad už teď bude vše jen a jen lepší. Já si teď procházím něčím podobným. Začalo to tím, co jsem tu už psala výše, taťkův stav se výrazně zlepšil poté, co jsem mu zařídila dia poradnu. Pak jsem na tom začala být divně já, prosinec 2019, nejdřív bolest zubů, nic i nenenašli, jen propláchli dásna, pár dnů ibaglin a pak už to šlo, pak zánět v oku, v uchu, silvestr s manželem v horečkách.  Pak v lednu jsme zjistili, že máme dítě alergika na psa a pak začal lítat po doktorech brácha, že ho bolí pořád v krku, nakonec skolaboval, měl hoddně silný zánět, ten mu léčili nějakou chvíli, pak se mu za vrátil a když pořád kolaboval, z boule na krku, která měla patřit k tomu zánětu odebrali vzorek a ukázalo se, že má rakovinu lymftických uzlin a to hodně agresivní, od jednoho ct k druhému uplynuly tři týdny a mezi tím se boule zvětšila dvojnásobně a přibylo 14 malých, takže okamžitě začaly chemoterapie, v pondělí ct a rakovina už je pryč, teď ještě transplantace kmenových buněk. Aby toho nebylo málo, koncem srpna začal táta čůrat krev, barva jak ze žíly, začala jsem ho tahat po doktorech, zánět močových cest, ten vyléčen za týden, mi začal doma mluvit z cesty, nerozumněla jsem mu ani slovo, tak jsem mu změřila cukr a ukázalo se, že má 23 mmol/l, tak jsem mu zavolala rychlou. Ta zjistila, že má horečku a v nemocnici se potvrdil opět zánět a začali mu píchat inzulín. To bylo v sobotu v noci, v úterý mi volali, jestli si ho vezmu domů a nebo mu mají vyřídit ldn, že se nemůže stále postavit na nohy. Byla jsem z toho na prášky, ale říkala si, že si ho vezmu domů, i když jsem tou dobou péče o mamku zabrala celý den, protože vůbec nechtěla jíst, tak jsem jí dlouho krmila, zkoušela různá jídla... Taťku mi vrátili z nemocnice ve čtvrtek a i docela chodil, já se mu učila píchat inzulín, perlička je, že v sobotu na tom byl už tak dobře, že si šel koupit nové kolo (je mu 81 let). Na urologii mu našly nějaký malý vřídek v močovém měchýři, tak odebrali vzorek a ukázalo se, že má taky rakovinu. Za 14 dní jde na zákrok, kdy mu to odstarní a já budu doufat, že se z toho dostane a nevrátí se mu to zas tak rychle. No a taky Klárce zjistili, že má začínající astma a napsali jí lázně, ale s takovou nevím, kdy do těch lázní pojedeme. Před 14 dny jsme s dítětem, manželem prodělali střevní chřipku, teď jsme s Klárkou obě nachlazené a mě do toho začaly spravovat zuby a už třetí den zobu ibalgin, abych nějak přežila den. No prostě, když se to s..e, tak všechno, ale pořád doufám, že to bude mít šťastný konec a všechno dobře dopadne a i ten můj táta tu ještě pár let bude. Takže taková věc, jakože jsem chtěla mít ještě druhé dítě a nemám, mi nyní přijde jako hodně nepodstatná. Nakonec mít do toho všeho ještě malé dítě, tak se asi zhroutím. Navíc poslední dobou mám dny, kdy jsem naprosto vyčerpaná a mám problémy vůbec nějak fungovat. No ale snad bude líp. Přeji všem to samé co Potvůrka, moc a moc zdraví.

Autor: Potvůrka   14.11.2020 v 23:15

Irčo, to je šílenost, co žiješ...moc Tě obdivuju! A přeju, ať je vše brzy lepší! Tatínek má požehnaný věk, tolika let se u nás v rodině nikdo nedožil, kromě maminčina strejdy... moc přeju, ať jste všichni brzy fit! Zdraví se nějak sype nám všem, sebe jsem trochu vynechala, letošní rok je dost zásadní, o sobě jsem moc nepsala, ale rozhodla jsem se, že půjdu na kompletní prevenci k obvodní, moc jsem na to nikdy nedbala. Do toho se mi začaly objevovat neurologické potíže, různé záškuby, nad okem a nad kolenem a tak všude možně...pak přišel vnitřní třes, to se tak blbě popisuje - prostě máš pocit, že se chvěješ, ale není to vidět...tak jsem brala hořčík, nic moc to nezměnilo. V krvi mi nic nenašli, jen vyšší cholesterol. Na neurologii mi předepsal vitaminy B, to pomohlo dost. Ale po dobrání už se to zase vrací. Strašně mi padají vlasy. Byla jsem na genetice a zjistili mi, že mám po mamce stejnou genetickou mutaci, která může vést k rakovině. Přijali mě na prevenci na gastro, mám za sebou gastroskopii a kolonoskopii, vše v pořádku. Beru omega 3, to pomáhá na cholesterol, uvidíme, v prosinci jdu znova na testy. Ještě mě čeká prevence na onkologii, kam mě po genetice zařadili, a taky gynda - a tam se ukáže...mám teď dost bolestivou ovulaci, dnes už asi pátý den, to není normální. Ale pobolívá už mě to rok, doktor říká, že to je psychosomatika. Nevim. Možná jo. Ale už se to zhoršuje a já jsem z toho nervózní...menses nějak blbne, při krvácení ze mě odchází obří kusy sliznice, to jsem v životě neviděla...připadám si, že jsem jak babička v důchodovým věku, už melu o nemocech. Přitom já nejsem hypochondr, v životě jsem to neřešila, žádný dramata. Jen jsem si řekla, že se nechám pořádně proklepnout. Mám malý dítě, nemocnou mamku, chci být v pořádku. Místo toho cítím, že se něco děje a nevim co. Snad to bude dobrý. Jsem z toho jen nervózní...? snad to bude dobrý ???

Autor: Irča   7.2.2021 v 21:06

Potvůrko koukám, že se taky "sypeš" jako já. Zvláštní. Čím to je? To nám toho tolik sebralo to těhotenství a začíná se to projevovat až teď? S tou ms jsem totiž měla dost stejné potíže, bolestivá ovu, už týden před ms bolesti jako bych to dostala a pak hodně silné krvácení s cuckama. Chystám se na gyndu...tak uvidím, když jsem měla takhle silnou ms asi před deseti lety, tak jsem měla nějakou cystu v děloze.

No jinak ten můj táta nakonec měl rakovinu na ledivně a tu mu před 14 dny odoperovali, za 14 dní jdem na onkologii. Týden po té operaci už ho mám doma, tak jsem měla najednou děti tři, dceru, mamku a ještě tátu, ale pomalu se to lepší. Teď toho mýho tátu ještě pár dnů udržet, aby mi neskočil na kolo a někam nejel nakupovat, je to nezmar .

A co ty Potvůrko, jak jsi nakonec na té gyndě a stěmi všemi neduhy dopadla?

Autor: Potvůrka   5.10.2021 v 18:01

Ahoj Irčo, v březnu bohužel maminka zemřela. S Valinkou jsem tedy sama. Snažím se to zvládat, malá roste jako z vody, je to láska, ale někdy je to náročné, hlavně v tom, že nemám teď čas pro sebe. Po vyzvednutí dcerky ze školky už není možnost si jít zacvičit, prostě cokoli...chápu, že je to na pár let, než ji budu moci nechat doma samotnou, ale to hlídání chybí. Mám tety, které občas pomůžou, ale nejde to vždy. Pořád mi strašně padají vlasy, nic moc nepomáhá...zdravotně se cítím tak nějak dobře, občas ještě cítím ten mírný třes, ale nic dramatického. Teď jsem si po 7 letech “naordinovala” zase jehličky do ucha podle Čínské medicíny, na podzim se moje tělo nejlíp čistí, tak jsem vstoupila zase po letech do tohoto jejich redukčního programu s akupunkturou. Takový restart, detox. Trvá 21 dní a je mi v něm moc dobře. Pak na to navážu dalším detoxem podle Anthonyho Williama - koupila jsem si jeho knihu. Dost dlouho jsem zanedbávala životosprávu, do toho ta nalomená psychika ze všeho. To je cesta do pekel. Frustrace, špatná nálada...Takže se snažím vrátit sama k sobě, dát se do pořádku. Po mamce nám zůstal byt, je na něm obří spousta práce, čeká mě celková rekonstrukce, snad do svou let, nejdřív to musím všechno vyklidit, to je hukot, je to na dlouho...a já nic nestíhám. To je taková moje momentální situace a rozpoložení :) jak se daří Tobě? Co tatínek? A mamka? Co malá? Já už jsem se rozloučila s myšlenkou na další dítě. Jsem sama a na hledání partnera nemám čas ani pomyšlení...a věk už se přehoupl, navíc po všech těch nervech už opravdu toužím po klidu. Ta moje čertice mi bohatě stačí :)) nebráním se myšlence, že se objeví partner s vlastními dětmi, to by se mi vlastně moc líbilo, mít takto velkou rodinu a starat se o ni. Tak třeba, kdo ví :)

Autor: jonas hrabak   6.10.2021 v 17:41

https://jaderna-energie.vyplnto.cz/

nechcete mi vyplnit krátký dotazník? :)