Ahoooooj holkyyy :) já tu nebyla snad 2 roky...pročetla jsem posledních pár stránek - moc vás všechny obdivuju, jak to krásně zvládáte, i chvíle, kdy se všechno úplně nedaří...Assi, jsi neuvěřitelně skvělá! Tebe chci vypíchnout, protože jaký Ty jedeš bomby, já z toho sedím na zadku...jak to všechno pokračuje??? Janči, co Martínek a škola? U nás....taky máme za sebou pár těžkých chvil, no kde začít...v únoru 2019 byly Vali 3 roky a já si řekla, že nastal čas začít očkovat. No znáte můj názor na to...Do tří let zdravé neočkované dítě, vývoj v pořádku, v plánu školka a tam je to podmínka. Takže hexa, první dávka, hned na 3leté prohlídce. Malá dobrý, uběhl týden a všechno se začalo totálně...srát. Pardon. Byly jsme tou dobou s mojí mamkou v Praze a Valince se na místě vpichu po očkování udělal obří flek, rudej, horkej, jak borelioza to vypadalo. Píšu to doktorce, že tam neměla už 2 dny nic kromě bouličky pod kůží a teď tohle. Divila se a že mám počkat do pondělka (byl pátek). Když to zmizí, tak dobrý, jinak máme přijít. Zmizelo to, tak dobrý. Nikam jsme nešly. Boulička pod kůží zůstala (několik měsíců). No nic. Zpátky k Praze. Mamce se tam najednou udělalo zle, začala zvracet a já už měla tušení, že je to průser. Holky, nikdy by mě nenapadlo, že uvidím člověka během 14 dnů zestárnout o 20 let. Kdybych nechodila všude a neprosila, mamka by do měsíce zemřela. Obvoďák hrůza, dneska lékaři jen předepisují antibiotika a nevyšetřují. Nechci házet všechny do jednoho pytle, ale dobrej doktor se ukáže, až když je opravdu člověk v háji. Potvrdila se rakovina, bylo to strašný, mamka se mi doma hodiny a hodiny dávila a zvracela do kýblu, několikrát jsem jí volala rychlou...než jí konečně začal někdo léčit...zachránili ji v Praze. Stále má nález na játrech, je po chemoterapii a ještě se léčí dál, ale už chodí do práce a snaží se. To loňské jaro ale bylo šílené. Strašně jsem tehdy plakala, bála jsem se, že zůstanu s malou úplně sama...a na ní se pak pravděpodobně podepsal ten můj stres, protože byla čerstvé naočkovaná a obě jsme strašně onemocněly - jo, my taky. Sice jen nějaká viróza, ale ohluchla jsem na obě uši, moje dítě taky. Do toho chytla kašel, zelenou rýmu měla 2 měsíce a já do toho v tomhle stavu lítala kolem mamky, ztratila jsem čich i chuť...neslyšela jsem, dítě se mi dusilo kašlem, mamka se mi dusila kašlem, byla jsem zralá na Bohnice. Čím to je, že i v těch největších sračkách se ženská prostě zvedne a jde? Prostě musíš, jdeš, držíš se...měly jsme jít na přeočkování Hexy, Vali furt nemocná, tak odklad. Kašlala ve dne v noci. Mezitím mamka chemoterapie, pak operace, dlouhé hojení...a já se rozhodla, že dítě musí do školky, nebo mě fakt odvezou. A vzali mi ji tam! Rozočkovanou, s nudlí u nosu. Úleva. Čas. Mamka a práce doma. Postarat se o vše. Dítě furt kašlalo, vydupala jsem si alergologii. Týden před testy kašlat přestala. Jako když utne! To nám akorát vypršel čas na další dávku Hexy. Testy potvrdily náběh na astma. Protože jsem rezolutně rozhodla, že v očkování už pokračovat nebudeme, astma zmizelo. Od té doby kašlat už nezačala. Rok trvalo, než se dcerce vrátilo plné zdraví. Po kašli pak byla dlouho samá rýma. Je to jedno s druhým, i školka a kolektiv samozřejmě hrají roli, taky ten stres...ale já mám doma po roce opět zdravé dítě, 8 měsíců je v pohodě. Mamka se drží, jsem za to moc ráda, ale taky jsem realista a díky bohu za tuhle lekci, protože mi pomohla leccos pochopit a srovnat si to v hlavě. Musela jsem kvůli maminčině nemoci narychlo prodloužit rodičák až do 4 let, nemohla jsem jít do práce. O původní místo jsem přišla, ale já bych se tam stejně nevrátila. Kamarádka mi nabídla místo u nich ve firmě, je to zdravotní společnost, mám možnost kdykoli home office, je to neskutečná výhoda, pracuji podle svého času a šéfová je moje kamarádka :) jediná nevýhoda - platí nam všem pouze zaručenou mzdu a zbytek doplácí na DPP, aby ušetřili na daních. Dlouho jsem váhala, ale pak jsem to vzala, protože ten benefit tý svobodný pracovní doby je skvělej. A v čistém mám opravdu dost peněz, to bych tady u nás jen tak nedostala v nové práci. Navíc nikdo neřeší, kdy do kanclu dorazím, prostě až se vyspím, dám dítě do školky, skočím si na nákup, zacvičit, co potřebuju oběhnu...je to velká pomoc. Nevim sice, co budu mít jednou za důchod, ale upřímně, spíš řeším, kolik peněz mám teď a šetřím bokem...on mi život celkem ukázal, že to plánování a malování budoucnosti nemá moc smysl...a kdoví, kde jednou ještě skončím :) zatím jsem s malou stále sama. Teď si jen přeju, ať jsme zdravé. A vám přeju to samé, mějte se hezky a držte se :) :*