Autor: Anonym   25.1.2014 v 16:47

Asi jsem ta posledni, co muze radit, ale ja ti doporucuju se rozhodnout jen podle tebe (tve rodiny). I kdybys sla proti celymu svetu... Nikdo to za tebe neodzije... A kdyz to reknu joo na ferovku, kdyz uz o 3. tehotenstvi takhle moc pochybujes, mozna to fakt nema byt. Ale co ja vim... Hodne zdaru pri rozhodovani. 

Autor: LK   25.1.2014 v 17:05

Ahoj, ono se koukám dobře radí: třetí dítě je dar, budou si rozumět, je fajn mít velkou rodinu... ale co když budeš na rizikovém, v lepším případě doma, v horším v nemocnici? Kdo se ti postará o ty dvě děti doma, o domácnost? Nebudou nakonec na další miminko naštvané, protože maminka se o ně nestarala (nemohla, ale vysvětluj), a teď zase lítá hlavně okolo prcka, i když jsou ještě ve věku, kdy tě potřebují naplno? Co když budeš mít špatný porod, komplikace, nerozkojíš se, utáhnete dítě na UM?

Nechci malovat čerta na zeď, ale já osobně měla klidné až bezproblémové těhotenství, nakonec to skončilo ve 36tt akutním císařem, měla jsem na mále a malá taky, přes týden v porodnici, kojení nulové, psychika na cucky. Teď naší malé určili problémy se symterií těla takže dřeme Vojtovku, neumím si představit mít k tomu další dítě, jedno jak staré, nedala bych oběma co potřebují. A v tvém případě jde o dvě navíc. Nechci ti radit, ale u mě by bylo řešení jasné, a už to, že místo radosti tě napadla interupce je to asi jasné i u tebe... Hlavně se nenech ovlivnit názory zasloužilých matek, jde o tvůj život. Hodně síly!!

Autor: G   25.1.2014 v 17:18

Děkuji za příspěvky já jsem si všech rizik vědoma a možná proto o tom tolik přemýšlím mám zodpovědnost za ty svoje cipísky a ty jsou pro mě všechno a pro ně taky všechno udělám já se nechci nechat ovlivňovat a ani nenechám jen jsem chtěla vědět jaký je prakticky, život se třemi dětmi a né rady o tom co mám nebo nemám dělat ač jsou dobře myšleny.

Autor: LK   25.1.2014 v 17:31

Píšeš, že máš dvě děti - 3 a 1 rok, k tomu by byl tenhle prcek. Takže situace na základní škole: nejstarší jede na lyžák (výbava, pobyt, kapesné), prostřední na školu v přírodě (výbava, pobyt, kapesné), nejmenší ,,jen" na výlet do ZOO (pobyt, kapesné). To naštěstí jednou za rok... nebo některé nepojede? Tohle je třeba situace do které se nechce dostat spousta mých kamarádek, co mají dvě děti a i když by třetí chtěli - konečně tu vysněnou holku/kluka, tak do toho nejdou.

Autor: mavara   25.1.2014 v 17:56

[435602] Určitě to snadné není - to máš pravdu... Ale jestli jsou nemocní dva nebo tři... je to takové období, než ty děti získají imunitu a pak je to lepší. Z praktických věcí - já osobně jsem moc velký rozdíl mezi dvěmi a třemi malými dětmi neviděla... Finančně téměř vůbec (plínky jsme měli tenkrát ještě látkové) a oblečení atd. děti dědily po sobě. Kojila jsem, tak žádný "sunar", do auta jsme se ještě vešli, děcka se zabavily spolu, takže jsem se jim nemusela od rána do večera věnovat, ale měla jsem čas i na šití, chodila jsem si zacvičit... Nevím, možná mám ten dar, že to těžké zapomínám, ale pro nás to bylo nádherné období, možná i pro to, že po dvou dcerách přišel překvapivě kluk ...

Samozřejmě, jak tady někdo psal - může přijít nemoc, nebo nějaká tragédie v rodině atd., ale to může přijít kdykoliv. Kdybych se měla v životě rozhodovat podle toho, tak nemůžu dělat vůbec nic.

Takže se omlouvám za "přesvědčování"- cítila jsem to tak... A taky mě ovlivnila zkušenost mé kamarádky, která pracuje v poradně pro ženy a setkává se s tzv. "postabortivním syndromem" u žen po potratu...

No, zkušenost je nepřenositelná na druhého, tak ti moc přeji, aby ses rozhodla tak, aby vám to přineslo do života pokoj a radost... 

Autor: Můžu se zeptat...   9.2.2014 v 09:26

jak ses G. rozhodla?

Autor: G   26.2.2014 v 21:40

Sla jsem na miniinterupci, a strasne se mi ulevilo,ano rikam si co by kdyby, a jednou snad to treti mit budu treba za rok, dva, ale ted Me moje deti potrebuji a ja melu z posledniho a to hlavne fyzicky. Mozna bych ulevila svem. svedomi ale ma rodina by to odnesla nejvic. Reknu to jinak z dvou blbych rozhodnuti jsem vybrala blby ale utesuju se ze jsem byla "jen" 6tt a srdecni akce tam jeste nebyla...a udelala jsem to rozhodnuti aspon "vcas"

Autor: kamča   10.12.2015 v 22:01

Zlatícko když jsem já čekala třetí dítko byla jsem nadšená. pocházím taky ze tří dětí . mam 10,9,rok a půl a kdyz jsem v létě zjistila že bude i čtvrté docela mě to šokovalo ale jít na interupci mě ani nenapadlo. V Březnu mi ke klukovi a dvěma holkám přibude kluk a už se moc těším. a to mám zdravotní problémy a mimo sebe jezdím po doktorech i s rodiči(jsou starší a zdravícko jim taky moc neslouží)Když  všechny dětičky večer ukládám do postelí není nic hezčího než ty vysmáté obličejíky . a to že občas zlobí? my nebyli lepší. Držím palce a mimochodem jedna kočanda z naší rodiny čeká deváté dítko po novém roce. a zvládá to. Takže pořád jsme slabší hráčidržím palce at už se rozhodneš jakkoli 

Autor: Poradte mi prosim vas nebo zesilim:(   2.6.2016 v 10:25

Ahoj vsem budu se snazit to tu schrnout do co nejvetsi kostky ,pisu z mobilu predem se onlouvam za preklepy....nevim vubec co mam delat,nebo vim ale mam strach a to hrozny...cili je mi 25 let a mam dve deti 4 letou dcerku z prvniho manzelstvi a 5 mesicniho syna z druheho....pred mesicem jsem zjistila,ze jsem tehotna. Sest let se lecim s tezkymi depresemy a nemoci jmenem panicke zachvaty s agorafobii...na to konto je se mnou manzel 24 hodin neustale doma...nejsem schopna byt proste sama...kazdodenni cinnosti zvladam. Dcera ma nastoupit do skolky od zari,syn je zlaticko opravdu hodny...prvni porod 5 hodin,druhy 2 dny;,( jak jsem psala jsem znovu tehotna prez nehormonalni telisko..dvakrat jsem byla uz objednana na zakrok interupci,poprve jsem tam ani nedojela za rohem jsem se rozsypala ,po druhe jsem dosla k vratnici a po treti ,az na cekaci pokoj...pokazde jsem utekla,ale nevim zda pouze z toho hrozneho strachu z narkozy to ze nad sebou nemam kontrolu a strach z alergickych reakci to vse patri k te me nemoci a nebo treba ze me podvedomi se tomu potratu brani ja nevim....sloupecly pro a proti my vychazeji jasne proti uz jenom kvuli me nesamostatnosti....bydlime v pronajmu a jsem v plnem invalidnim duchodu. Manzelovi je tricet dalsi dite nechtel jen co se to dozvedel hned jasna volba potrat. Kdyz jsem utekla po treti tak se s tim smiril a rekl,ze se to nejak podda a ze to zvladnem,ale ze by byl stejne radeji kdyby nebylo...a ja nevim co ted jsem skoro devaty tyden a porad si rikam ze tam chci jid a probudit se a mit to za sebou,ale pak me prepadne hrozny strach ze zakroku ...ma nemoc spociva hlavne v tom,ze nikam nevyjedu ani mimo mesto a kdyz uz js normalne jezdila ve meste jeste nez jsem zjistila,ze jsem v tom se mi to zhorsilo a zacala jsem mit panicke zachvaty po cestach to uz js vedela,ze se neco dehe a na to konto jsem si udelala tehu test. Od te doby se motam jen okolo jednoho kilaku od baraku a dal mi nikam nejde...;,( babicky na hlidani nemame proste nikoho jen sami sebe.....ppradte mi mam tam jid