Autor: jakoš   24.1.2014 v 21:11

A co nad tím moc nepřemýšlet. Nezní to hloupě, každý kdo je chytrý, vidí určitě negativa, ale co srdíčko? to jenom cítí, nechala bych svůj mozek, aby se s tím srovnal, i můj to tak udělal, a když mám miminko u sebe a kolem něj jeho sourozence /nadšené/ jsem šťastná, neříkám, že je to lehký, ale proč čekat, až rozum dá zelenou, někdy se věci dějí a my se s nimi srovnáváme a žijeme, ale nezatracujeme, to by byla škoda.

Autor: G   24.1.2014 v 21:22

[435048] jakoš děkuji za příspěvek ale prosím přečti si první můj příspěvek a odpust si takové impertinence

Autor: Iveta   25.1.2014 v 08:55

Moje maminka neplánovaně otěhotněla, když já jsem byla ve školce, sestra ve škole, naši bydleli v 1+1. Tenkrát se také rozhodovala nechat-nenechat, nakonec to za ni rozhodl lékař a určil, že ze zdravotních důvodů další dítě nemůže donosit a musela podstoupit interrupci. V té době byla ráda, malý byt, jedna žijící babička byla daleko, žádné hlídání, vše bylo na ní, otec nás nehlídal (byla 80tá léta, to se tatínkové k práci kolem děti neuměli postavit jako dnes). Nedávno se však zmínila, že celá ta léta je to stejně v ní - smutek, říká si kolik už by mu/jí bylo let, jestli měla předpovědi lékařů risknout a jít do toho (řekli jí, že skončí ochrnutá na vozíku, jestli se rozhodne to dítě donosit). Ví, že udělala dobře, kdyby se slova doktorů potvrdila, byla by ochrnutá na 3 děti a to by opravdu nezvládla (naši bydleli navíc v 3tím patře činžáku). Ale stejně je jí toho prcka líto a ví, že do konce života toho bude litovat i když ví, že se rozhodla správně.

Záleží to samozřejmě jen na tobě, ale asi ať uděláš rozhodnutí tak či tak, budeš si časem říkat, jestli ses tenkrát rozhodla správně. Osobně si myslím, že třetí dítko by ti to mnohonásobně vrátilo, at už tím, že by bylo nezvykle hodné a šikovné než předchozí dvě, ale i v dospělosti ti bude největší radost. Už to tak bývá, znám několik příkladů z okolí.

Autor: mavara   25.1.2014 v 10:59

[434969] No, jestli v tom nebude ten zakopaný pes: "hledáme na tom těhotenství pozitiva..." - Pokud se na to budeme dívat jen tímto pohledem - jaká nám to přinese pozitiva, tak to je podle mě v pytli... Rozhodovat se tímto pohledem o tom, zda dovolím svému dítěti se narodit... Možná, že tady je ten problém, že dnešní svět všechno řeší takto - jaká nám to přinese pozitiva... 

Chvála Bohu, že se takhle nerozhodovali naši rodiče!!!

Já bych tady nebyla stoprocentně. Mamince lékaři nechtěli dovolit ani jedno dítě (těžká srdeční vada) - porodila tří, jredno jí umřelo v roce a půl... Lékaři jí ve 30 řekli, že má před sebou rok a půl života... Dnes je jí 71... Dochovala jako ležáky oba dva své rodiče, prvního vnuka odchovala od jeho 10dnů až do tří let (švagrová skončila po porodu na psychiatrii - laktační psychóza)... No atd.atd. - Jak jsem vděčná, že nehledala "jaká to přinese pozitiva"... 

Jo, ještě mě nedávno zarazila úvaha - v naší zemi jsou zákonem chráněna ptačí vajíčka - tady nikdo nepochybuje o tom, že je to pták. Bohužel, lidské embryo a plod zákonem chráněno není - to je jen shluk buněk (co na tom že se čeká na bijící srdíčko...)

Myslím na tebe... i na tvé děťátko (ať si tomu doktoři říkají jak chtějí...)  

Autor: Zita   25.1.2014 v 12:21

Myslím, že ji akorát tak všichni deptáte. Vím v jaké je situaci, jak těžké to je rozhodnutí, ale nikdo ji nepodpoříte, všichni ji jen přesvědčujete..

Autor: mavara   25.1.2014 v 14:20

Vím, že je to těžká situace... Sama jsem ji prožila několikrát... Bylo to pár dnů (spíš týdnů) probrečených, s myšlenkama na všechno možné, šílený boj... Zpětně jsem ale vděčná lidem, kteří mě podpořili v rozhodnutí dítě přijmout... Tohle jediné (když se dívám zpátky) vidím jako podporu... Řekli mi, že se těší, že to zvládneme., že to uteče jak voda a děti budou větší... Jak rychle uplyne 1 rok...  Ale to musí udělat ti nejbližší... Těžko tohle nabízet na dálku. 

Ale klidně jsem ochotná nabídnout svou pomoc - jestli je G z Ostravy...

Autor: G   25.1.2014 v 15:36

[435454] zito děkuju!! Já vlasně chtěla vědět jak probíhá normální život s třema dětma, jak to zvládnout logisticky o kolik se zvednou výdaje, kolik vás třeba stojí jídlo na měsíc, jestli jezdíte na dovolenou prostě tak nějak prakticky jak se funguje s třema dětma a zvrhlo se to k přesvědčování, že mi to mé dítě vynahradí ale já nevím jestli mám  na to fyzicky, psychicky i finančně vychovávat tři děti.

Mám přítelkyni o miminko se snažili 3roky ( hormonální léčba, několik IVF , několik potratů ) a víte co mi řekla,  že manžel chtěl  dítě tak ho má a ona další už nechce, že má svůj život. Prostě udělala si fajfku u kolonky dítě a proč se mám já cítit provinile, že nechcu třetí  rozumím vašim názorum ale jsem racionální člověk a rozhoduji se na základě fakt  a nejsem rozhodnutá, nejsem, mít nebo nemít dítě je rozhodnutí na celý život a člouvěk musí zvážit vše a především pro mě to jestli tím nebude trpět rodina taková jaká je teď.

Autor: Veronika1   25.1.2014 v 15:44

[435584]

No vidíš to a můj brácha chce mít tři děti,sice ví,že to bude náročné,ale chtějí je.Teď čekají druhé.Teď si představ,že při prvním těhotenství by zjistili,že čekáš trojčata,taky bys jedno dala pryč,protože nevíš jak byste to zvládli?Nebo by sis nechala všechny tři.To je přece skoro to samé.

Autor: G   25.1.2014 v 15:56

[435589] obávám se, že není. první těhotenství bych ty trojčata dala bo nevíš d čeho jdeš vše je pod ružovým oparem ale teď já už znám tu realitu všedních dní a měsůců kdy jsem zavřená doma s dětma bo si předávají angínu, zápal plic, zánět průdušek ... a jsou nemocní a musím s nimi být doma zavřená a je něco jiného být doma zavřená s jedním  jen něco jiného  se dvěma právě proto že už nemám mateřství tak idealizované jak před  prvním a druhým těhotenstvím tak teď není snadné ho tak příjmout jako ty dvě