Autor: Zbyšenka   11.2.2013 v 09:42

[275584] Kari, neboj, již brzo budeš mít ten svůj uzlíček u sebe. A třeba ještě překvapí a bude chtít na svět sám. Každopádně, abychom nějak nenarušovali statistické analýzy, tak už musíte všichni rodit bez císaře. Držím palce.

Autor: Kamča   11.2.2013 v 11:02

Ahoj Holky,

zdravím vás všechny + miminka a všem blahopřeji + nastávajícím maminkám přeji, aby vše dobře dopadlo a brzy měly svoje mimča u sebe.

Do diskuse TP Únor 2013 jsem občas přispívala hned od června a zhruba od října jsem žádný příspěvek nenapsala z mnoha různých důvodů což není směrodatné. Markétka nebyla první kdo přivedl na svět "únoráčka". 28.12.2012 v 8:14 hod. se nám narodil syn Vojtíšek, 2200 g a 45 cm ve 34+2tt a to akutním císařským řezem!

Popsala bych zde mnoho stran kdybych měla napsat vše, takže jen v "kostce" a přesto to bude dlouhé - tak ať čte jen ten koho to nebude prudit.  28.12. jsem jela do poradny už do porodnice, kde mi paní doktorka udělala vnitřní ultrazvuk a běžnou prohlídku. Vše bylo v pořádku, jen jsem měla pocit že jsem cítila jakoby rýpnutí nehtem ale nepřikládala jsem tomu velkou váhu. Po příjezdu domů jsme si dali s přítelem oběd a najednou jsem ucítila mokro mezi nohama. Šla jsem na wc a už mi to bylo jasné. Praskla mi plodová voda!! Oba dva jsme byli v šoku. Hodinu po prohlídce kde bylo vše ok mi rupla plodovka!!! a tekla a tekla a tekla. Takže do hodiny jsme se vrátili do porodnice. Sestřička mi řekla ať počkám, že paní Dr.vyšetřuje. Tudíž jsem čekala na chodbě s promočenýma kalhotama, lidi zírali...bylo mi to hodně nepříjemné. Kontrakce absolutně žádné. Poslali mě na UTZ kvůli váze miminka kde mi Dr sdělila, že malý je na tt poměrně veliký a že je to škoda a že mám PV ještě dost že to vypadá jen na trhlinku, která bohužel mohla být způsobena vnitřním UTZ. Nepíchli mi kortikoidy, ptže malý byl přes 34 tt ale nějakou kapačku po které mi rychle tlouklo srdce a celá jsem se klepala. Přítele poslali domů, takže jsem na to byla sama. Nic jsem nechápala a ani sestru která mi píchala ty kapajdy. Nastavila jsem jí ruku a ona co děláte jako - do prdele vám to budu píchat. Byla jsem konsternována. Psala se mnou porodopis, vše po mě chtěla zopakovat snad třikrát a když jsem jí řekla vysokoškolské vzdělání tak si pro sebe zabroukala áááá další paní chytrá. Fakt jsem byla v šoku!!! bylo mi zle, byla jsem zmatená. Dali mě na "čekárnu" s tím že kapačka mi dokape druhý den v půl třetí odpoledne a necháme rozběhnout porod. Snažila jsem se být co nejvíce v klidu, psychicky jsem se připravovala celou noc, každé dvě hodinky monitor - v pořádku!!! Až na ten poslední ranní. Sestra mi dala sondu na břicho a nastalo naprosté ticho, nic, žádné ozvy! Zatmělo se mi před očima!!! Přilítly dvě doktorky a už jsem jela! na sál! Samozřejmě jsem musela dát vědět partnerovi já sama, volala jsem mu před osmou a za čtvrt hoďky byl Vojta venku. Probudila jsem se v šílených bolestech na jipce, břicho nikde, dítě nikde...jen šílené bolesti.Začala jsem se ptát po synovi, slyšela jsem z dálky sestru jak říká že je  v pořádku v inkubátoru. Přítel ho viděl a donesl mi fotku. Má první slova - to je náš syn? Četla jsem příspěvek Evi, který mi vehnal opětovně slzy do očí, protože je naprosto pravdivý. Nevýhody císařského řezu a možných důsledků. 

Malého jsem viděla až druhý den odpoledne :-( Poležel si do konce 36. týdne v inkubátoru, pak jsme tam spolu byli pár dní a šupajdili domů. Průběh hospitalizace byl bez komplikací, nepotřeboval infúze, krásně dýchal sám a pěkně přibíral. Ovšm další problém - laktace!!! Ještě když jsem ležela na jipce tak za mnou přišla paní doktorka se stříkačkou v ruce ať se pokusím o nějaké mlezivo. Neměla jsem absolutně nic a to několik dní!!! Na jipce mi malého nevyndávali z inkubátoru k přiložení že ještě nemůže až po 36. týdnu. Už jsem věděla že to bude problém. V nemocnici kde jsem rodila se k ženám po císaři + mají miminko na jipce, chovali jako k póvlu. Na pokoj mě dali s maminkou, která u sebe samo měla svoje dítě a já vedle sebe měla prázdnou postýlku. Sice jsem věděla že je o patro výš ale stejně... Ještě k tomu se rekonstruuje budova takže jsem den po císaři musela šupajdit pěkně do schodů abych malého vůbec viděla. Sestry ukazovaly maminkám přebalování, koupání atd... a na mě vždycky jen jo vy máte mimčo na jipce tak tady nic... Stres, vyčerpání, bolest po císaři... do toho hormony. Byla jsem jak hromádka neštěstí a stále bez mlíčka. Přítel mi pak přivezl odsávačku a taky nepomohla. Silvestra jsem strávila v nemocnici bez přítele a bez Vojtíška vedle sebe. No, po různých bojích se mi mlíčko spustilo a malého jsem chodila krmit stříkačkou přes prst, k prsu se nechytal. Pak mě dorazila jedna sestřička když mi řekla že to nemá cenu zkoušet že se zkrátka nechytne. Doma jsem ho stále zkoušela přikládat, ale nechytal se. Několikrát u mě byla laktační poradkyně a přes veškerou snahu celé šestinedělí nic Takže krmím přes savičku, občas ho přiložím kvůli stimulaci. Bohužel už nemám ani moc mlíčka, takže moje dostane 1-2 x denně a jinak dostává Nutrilon, který mi příšerně smrdí a mám z toho výčitky že mu nemůžu dát moje. Krásně přibírá, po šestinedělí váží 3600 g  a měří 53 cm což je nádherné. 

Jinak je to podobné jako u Markétky. Přes den Vojta jí po 2,5 - 3 hodinách, v noci vydrží i déle. Co se týče říhání tak s tím má problém. Občas si krásně říhne a v klidu usne. Většinou neříhá a to zkouším tygříka, přes rameno, do vzpřímené polohy... nic nezabírá. Poslední dny taky bojujeme s prdíky. Prozatím mažu jenom kolem pupíčku mastičku, žádné kapičky jsem ještě nedávala. 

Čas neuvěřitelně letí a hojí rány. S jizvou po císaři nemám problém, občas ji ale dost zacítím. Vše si dělám sama, nikdo z rodiny mi nechodí pomáhat. Zatím to zvládáme s přítelem sami. Někdy mě taky přeapdne nutkání vyčítat mu že jsem na vše sama ale přesně jak jste psaly - pak si uvědomím co všechno udělal a raději výčitky spolknu. Zkrátka se starám o muže, syna i domácnost a připadám si strašně důležitě  Příšerný zážitky z porodu-neporodu mám v hlavě pořád a někdy si zabrečím proč právě já atd... Naštěstí díky příteli a rodině mám snad to nejhorší za sebou a když mě přepadnou chmury a depka, jdu se muchlovat s Vojtíškem a to je balzám úplně na všechno!! 

Všechny vás moc zdravím a jestli můžu, ráda bych se připojila do únoráčků.

Autor: desideria   11.2.2013 v 11:10

kamčo, gratuluju ke krásnému synkovi! Je nádherný!!! Prosím Tě, kde se Ti tohle stalo? Hlavně že všechno dobře dopadlo, ty jsi zdravá a synek taky! Muselo Ti být hodně smutno! 

Autor: Zbyšenka   11.2.2013 v 11:21

Ahoj Kamčo, vítáme Tě mezi únorčátky. Přečetla jsem si Tvůj příběh a musím říct, že mě mrazilo. Především je pak zarážející přístup zdrav. personálu. Malej Vojta je nádhernej, tolik vlásků má a jak pěkně roste. To nejhorší máš za sebou. Věřím, že teď už Tě čeká jen to dobré. Budeme rádi, když s Tebou budeme moc sdílet všechny radosti i strasti. Přeci jenom ne u všech našich únorčátek porod probíhal bez problému, velká část císařem a těch jizviček na duši maminek je tady poměrně dost. Věřím, že tohle fórum všem pomůže rychle se se svými starostmi poprat !  Ještě jednou gratulace k nádhernému Vojtíškovi !!!!

Autor: Kamča   11.2.2013 v 13:46

Děkuju vám za podporu a gratulace. Mimochodem Zbyšenko, Amálka je krásné jméno. Měli jsme ho také napsané v případě narození holčičky  

 Doufám že holky které neporodily, budou mít porod rychlý a bez komplikací. 

[275646] Des, rodila jsem v Nemocnici v Kolíně. Reference na gyn.-porodnické odd. mají dobré, ale zřejmě se liší spokojenost maminek které rodily přirozeně a těch které musely na SC. Těch zážitků k nezaplacení mám více. Např. mi přinesly k obědu hrachovou kaši - to jsem opětovně koukala jak nevěřící Tomáš  Sestra se mě zeptala proč jsem to nesnědla a jak jsem už byla v ráži, tak jsem jí odpověděla že je to zkrátka nevhodné jídlo pro kojící matky a studené jak psí čumák a ona na mě - vždyť VY NEKOJÍTE, NE? ...... Asi čtyři maminky jsme měly miminka v inkubátoru a je nenapadlo dát nás na pokoj spolu. Jednoho dne za mnou přišla vrchní sestra a velmi opatrně mi oznámila, že se rodí hooodně miminek a na oddělení šestinedělí nemají místo, tak jestli bych nešla domů když u sebe nemám miminko a že za ním můžu dojíždět, že za mnou musela přijít  když mě to nenapadlo samotnou, že musí i rušit nadstandartní pokoje atd... no takže jsem šla domů a za Vojtíškem jsem každý den dojížděla a trávila den v areálu nemocnice a po nocích jsem pracovala doma, protože zdaleka jsme neměli vše připravené tak jak by to mělo být. 

Často se setkávám s reakcemi od okolí typu - ježíšku to je drobeček ten Vojta, dyť v tom kočáru není ani vidět...a co že jsi rodila takhle brzy? Jé ten je krásnej chudáček nedonošenej... nebo no oni tyhle nedonošený děti jsou opožděný ve vývoji a špatně mluví, později chodí než "normální" děti, všude ho budou brát jinak... budete to mít těžký, musíte ho více piplat... atd...

Zítra jdu na kontrolu ke své Dr. po šestinedělí, tak doufám, že budu v pořádku. Přikládám ještě fotečku našeho vlasáče 

Autor: desideria   11.2.2013 v 14:20

Kamčo, miminko máš nádherný! Ale jak odfiltrovat ty blbý keci, viď! To je fakt na pěst! Jako, jsem ženská od rány, ale po blbý zkušenosti v jedný nemocnici jsem si raději pro porod vybrala jinou, ale u nás je ta možnost, a je jasný, že jsi určitě urgentní císař neplánovala! Holka zlatá, jak odpálkovat tyhle rejpaly, nemám rady. Moje zkušenost je, že oni nevnímají že jsou jejich poznámky nevhodný. Vždyť Vojtíšek je krásně donošený! Kamarádka má holčičku narozenou ve 27tt, vyplali jí 3 měsíce z inkubátoru, a teď nosí ze školy samý jedničky, je naprosto úžasná a úplně bez následků. 

11.2.2013 v 14:33

Ahoj Kamčo, vítej mezi únorčátkama. Ach jo, to je fakt hrozný (ne teď to není na Tebe), další císař  Ale na druhou stranu, se tu budeme spolu podporovat co nejvíc to půjde.

Udělám pozitivní vsuvku - byli jsme u dětské Dr., zvážila nám Aničku a má 3320 gramů! :-) Legrační byl převoz, byť kousíček autem, tak malou kombinézku, tu Anička neoblíkla už při převozu z nemocnice domů, to už jsem psala... pak máme na 3-6 měsíců - a ta jí zas byla velká jako fusak :-) Prostě musíme být ještě nějakou dobu doma :-)

Paní Dr. říkala, že není důvod, proč takhle malá miminka brát ven, takže s procházkama klidně počkáme, až bude venku teplejc...

Abych trošku reagovala na to, cos psala - s kojením to určitě nevzdávej!!! Mně poslali laktační poradkyni v porodnici 3. den, a měli jich tam víc, takže mi každá poradila něco jiného, ale dohromady to dalo výsledek, že 5. den jsem odcházela rozkojená. Půjčili mi všechno, co tam měli za pomůcky, kloboučky, tvarovač bradavek (vpáčené), elektrickou odsávačku (super věc doporučuju), kojící polštář. Já byla v Mělníku, oni usilují o Baby-friendly ocenění, a opravdu se snaží maminky rozkojit i po císaři!!! :-)

Pak jsem si ještě domů 2x pozvala soukromou PA Ivanu Konigsmarkovou - pokud jsi z Prahy a okolí, doporučuju si ji pozvat, bere si na návštěvu doma 400,- Kč. Moc mi její návštěva pomohla a hlavně mi doporučila dobré kojící polohy. My k ní chodili na předporodní kurz - a říkala, že rozkojit se dá každá ženská, i adoptivní matka!!! Takže optimismus :-))) Půjde to určitě :-) Já taky bojovala, s kloboučkama se zlobíme doteď, ale jde to!!! Anička přibrala za 11 dní přes 320 gramů, to je toho důkazem.

Dávala jsem tu svůj porodní příběh, jestli si ho přečteš, já měla výhodu, že v porodnici byl se mnou manžel, měli jsme nadstandard a on byl ochoten (a vybojoval si to!!!) si vzít Aničku po porodu sám na pokoj a staral se o ni, když jsem byla na JIP-ce a pak se staral o nás obě, když jsem nebyla schopná ničeho, to znáš. Já jsem taky neviděla, jak se miminko přebaluje - to ukázali manželovi, a jak se mimčo koupá, to neukázali ani jednomu.

Mně teda pomáhá máma - naštěstí, je v důchodu - přijela den po návratu z porodnice a byla tu celý týden, na víkend odjela a dneska zase přijede a bude tu přes pracovní týden.

Holky po císaři, chystáte se/byla jste některá na kontrole u gynekologa dřív než po šestinedělí?

11.2.2013 v 20:30

Budete si některá pořizovat stahovací kalhotky nebo tak něco? (pás...)

Autor: Marketixa   11.2.2013 v 20:47

[275637] Ahoj Kamčo, opětovně tě vítám mezi námi a gratuluji k Vojtíškovi, je nádherný. Četla jsem celý tvůj příběh a jako bych se v něm poznávala včetně přístupu personálu hlavně sester. Doktoři byli všichni úžasní a milý. Bohužel empatie ze strany sester nulová a s laktací se naprosto poznávám taktéž. Ono se řekne, že rozkojit lze i adoptivní matka, ale není to tak docela pravda si myslím. Když ten start máte minimálně ztížený tím, že miminko je jinde, podpora personálu nula, tak pak je to těžký.

Mě se Eriček chytal dobře, přece jen byl s váhou ok, ale veškerá podpora sestry v porodce byla ukázka jedné kojící polohy a pak mě chytla za bradavku, až sem vyskočila a narvala jí malému do pusy. Informace sem dostávala, co směna, to něco jiného. Nejdřív přikládat 2x denně max, je přece malý, podruhé přikládat pokaždé nedávat dokrm, pak zas přiložit jen na stimulaci a dokrmit..no prostě výsledkem toho všeho je to že jsme také na Nenatalu, stejně jako (asi) Vojtíšek že. 

Koupila sem si i poměrně drahou elektrickou odsávačku, odsávala 8x denně i v noci 14 dní a výsledkem bylo 50-60 ml za 24 hodin. Laktaci sem si už i obrečela. 

Kamčo, ale neměj z toho výčitky, neměly jsme lehký start a udělaly jsme co jsme mohly a to je důležité. I to, že tvoje mlíčko dostane 1-2x denně (jsem na tom stejně) je pro něj dobré a prostě to tak je. Nemá cenu řešit, že nebude mít imunitu a bla bla..znám dost alergických kojených dětí a dost zdravých nekojených. Přečti si příběhy o kojení na www.kojeni.net - hodně mi to pomohlo.

Bohužel sem si při čtení tvého příběhu připomněla svůj porod a pobyt v porodnici. Ale Vojtíšek krásně přibývá a není důvod, aby byl považován za nějakého "chudáčka". Mě moje Dr. řekla, že některé nedonošené děti bývají i šikovnější a umějí třeba i něco dřív než donošené, rozhodně ale to nejsou žádní "nedomrlci" nebo "chudáčci". Bych střílela toho, kdo tohle o mém synovi řekne