Ahoj, potýkám se již pár týdnů s menším "problémem", a tak by mě zajímaly zkušenosti a názory jiných maminek. Malému jsou 2 měsíce a 3 dny. První cca 4 týdny přes den krásně spinkal, usnul obvykle při kojení a spal třeba 2 hodinky, v podstatě kdekoliv (postýlka, gauč, grací deka...). Pak se to ale významně změnilo a nějakou dobu nespal téměř vůbec (jen třeba 10 minut po kojení a konec). A teď poslecní cca 3 týdny taky při kojení krásně usne, vydržel by spát třeba hodinu a dýl, ale jen u mě v náručí. Dokud ho držím, mohu s ním lomcovat, okolo hluk, je to jedno, spí jako špalek. Jakmile ho ale položím jen vedle sebe, okamžitě vzhůru a křík jako na lesy. Někdy ho ani položit nestihnu, stačí naznačit pohybem, že bych to udělat chtěla a už je vzhůru a pláče. Je unavený ale sám prostě nespí, a to nikde, zkusela jsem už všechno. To samé kočár - dokud jezdím, spinká. Jakmile zastavím před domem, probuzení a křik. Často se při hraní začne vztekat únavou, ale teké usne jen v náručí, když ho položím, zase to samé. Ani když je vzhůru, tak nevydrží dluho ležet sám, to se mi stane tak jednou za den a jen na pár minutek, akorát tak na vyčůrání. Jakmile je "odložen", jen samý pláč a křik. Nemám pocit, že bych to v něm nějak vypěsovala. Je to ale peklo, protože takhle nevzládám doma vůbec nic, pokud ho nechci nechat řvát. Když vidím, že potřeubje spinkat, je šance jen na klíně, takže tu dobu nemohu využít na nějakou domací činnost, např. jen uvaření rychlého oběda. Radila jsem se s dvěma odbornicemi (něco jako laktační poradkyně, dětská sestra a porodní asistentka v jednom) a obě mi řekly, že je to normální a že mu to mám dopřát, že je ještě malý, aby si zvykal být bez mámy, že ho mám klidně tak nechat spát, nechat usínat u prsu, nenechávat ležet smotného a už vůbec ne nechat plakat, že na každý pláč musí být rychlá reakce atd... Pediatrička zase naopak tvrdí, že bych ho měla nechávat v postýlce, že má usínat sám, že ho nemám pořád nosit. Babičky radí nechat vyřvat. Co radíte nebo děláte vy? Nechci u svého díděte vyvolávat pocit frustrace, že ho nechám řvát, ale nechci ho ani rozmazlit a pak si s tím nevědět rady a taky bych chtěla nějak normálně fungovat a aspoň trochu mít čas na sebe a domácnost.... Díky za názory.